Pavel Klemens z Metternichu
| Paul Klemens kníže Metternich-Winneburg | |
|---|---|
 Knížecí erb rodu Metternichů | |
| 4. kníže z Metternich-Winneburgu, 3. vévoda z Portelly, hrabě z Kynžvartu, 8. majitel fideikomisního velkostatku Kynžvart | |
| Ve funkci: 1. března 1895 – 6. února 1906 | |
| Předchůdce | Richard Klement z Metternich-Winneburgu |
| Nástupce | Klemens Wenzel Lothar z Metternich-Winneburgu |
| Dědičný člen Panské sněmovny rakouské Říšské rady | |
| Ve funkci: 15. května 1895 – 6. února 1906 | |
| Panovník | František Josef I. |
| Předchůdce | Richard Klement z Metternich-Winneburgu |
| Nástupce | Klemens Wenzel Lothar z Metternich-Winneburgu |
| Narození | 14. října 1834 Vídeň  Rakouské císařství |
| Úmrtí | 6. února 1906 (ve věku 71 let) Vídeň  Rakousko-Uhersko |
| Místo pohřbení | Hrobka Metternichů v Plasích |
| Choť | Melanie ze Zichy-Ferraris a Vásonykeö (od 1868) |
| Rodiče | Klement Václav z Metternichu a Melanie Marie Antonie ze Zichy-Ferraris |
| Děti | Klemens Václav Lotar z Metternich-Winneburgu Emílie z Metternich-Winneburgu Pavlína Marie z Metternichu |
| Příbuzní | Pavel Alfons z Metternich-Winneburgu[1] (vnuk) |
| Profese | politik, velkostatkář a důstojník |
| Commons | Paul von Metternich |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Pavel Klemens Lothar kníže z Metternich-Winneburgu, vévoda z Portelly, hrabě z Kynžvartu (německy Paul Klemens Lothar Fürst von Metternich-Winneburg, Duca di Portella, Graf von Königswart; 14. října 1834 Vídeň – 6. února 1906 Vídeň) byl česko-rakouský šlechtic, syn významného evropského diplomata a dlouholetého státního kancléře Klemense Metternicha. Od mládí sloužil v armádě a dosáhl hodnosti generálmajora.
Po nevlastním bratru Richardovi zdědil titul knížete a majetek v západních Čechách (Kynžvart, Plasy).
Životopis
[editovat | editovat zdroj]
Pocházel ze starého šlechtického rodu Metternichů, narodil se jako šestý syn dvorského a státního kancléře Klemense Metternicha (1773–1859) a jeho třetí manželky Melánie, rozené hraběnky Zichy-Ferrarisové (1805–1854).
Vzdělání absolvoval nejprve soukromě, poté na gymnáziu. Po revoluci v roce 1848 strávil s otcem nějakou dobu v exilu v Londýně a Bruselu. Po návratu do Rakouska studoval na Tereziánské vojenské akademii ve Vídeňskén Novém Městě a v roce 1851 vstoupil do armády. S ohledem na svůj původ rychle postupoval v hodnostech a již v osmnácti letech (1853) byl nadporučíkem. V hodnosti majora byl později pobočníkem císaře Františka Josefa (1864), za prusko-rakouské války dosáhl hodnosti podplukovníka (1866). Vojenskou kariéru završil v hodnosti generálmajora (1876), v roce 1881 byl penzionován.[2]
Byl též c. k. komořím a čestným rytířem Maltézského řádu. Po starším nevlastním bratru Richardovi (1829–1895) zdědil knížecí titul a rodový majetek, který kromě statků v Německu zahrnoval také rozsáhlé velkostatky v západních Čechách (Kynžvart, Plasy), které zahrnovaly 20 000 hektarů půdy.[3] Od roku 1895 byl též dědičným členem rakouské Panské sněmovny. V návaznosti na celoevropsky významné aktivity svého otce byl také dědicem italského titulu vévody di Portella a španělským grandem I. třídy.
Kníže Pavel Klemens Metternich zemřel ve Vídni, pohřben je v rodové hrobce v Plasích.[4]
Manželství a potomstvo
[editovat | editovat zdroj].jpg)
V roce 1868 se na zámku v Rusovcích v Horních Uhrách oženil se svou sestřenicí hraběnkou Melánií Zichy-Ferrarisovou (1843–1925), dcerou hraběte Felixe Zichyho (1810–1885). Melánie se později stala c. k. palácovou dámou a dámou Řádu hvězdového kříže.[5] Z manželství se narodily tři děti:
- jediný syn Klemens Václav (1869–1930), později byl dědicem knížecího titulu a rodového majetku.
- Emílie Marie (1873–1884) zemřela v dětství
- Pavlína Felicitas (1880–1960) se provdala za prince Maxmiliána Theodora z Thurn-Taxisu (1876–1939).
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Darryl Roger Lundy: The Peerage.
- ↑ Služební postup Paula Klemense Metternicha in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k.k. bzw. k. u. k. Generalität; Vídeň, 2006; s. 118 dostupné online
- ↑ Přehled majetku Metternichů v Čechách in: PROCHÁZKA, Johann von: Topographisch-statistischer Schematismus des Grossgrundbesitzes im Königreiche Böhmen, Praha, 1891; s. 388–392 dostupné online
- ↑ Seznam pohřbených v metternišské hrobce in: KAHUDA, Jan: Kancléř Metternich a Plasy ve světle soudobých pramenů; Plasy, 2009; s. 43
- ↑ Rod Metternichů in: Gothaischer Hofkalender; Gotha, 1899; s. 182–183 dostupné online
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Kolektiv: Metternichové a Kynžvartsko, Národní památkový ústav, Lázně Kynžvart, 2020; 86 s. ISBN 978-80-88072-59-1
