Přeskočit na obsah

Parlamentní volby v Itálii 1948

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Parlamentní volby v Itálii 1948
StátItálieItálie Itálie
Druh volebparlamentní
Volební termín18. dubna 1948
Předchozí volby1946
Následující volby1953
Volební účast92,2 %
Výsledky
Celkem 574 poslanců v Poslanecké sněmovně a 237 v Senátu
Alcide De Gasperi Palmiro Togliatti
Alcide De Gasperi Palmiro Togliatti Giuseppe Saragat
volební lídr volební lídr volební lídr
Křesťanská demokracie Lidová demokratická fronta Socialistická jednota
předchozí volby
207 mandátů (35,2%)
předchozí volby
219 mandátů (39,6%)
předchozí volby
nová strana
12 740 042 hlasů 8 136 637 hlasů 1 858 116 hlasů
48,5 % 31,0 % 7,1 %
305  mandátů 183  mandátů 33  mandátů
98 36 33
Premiér
Před volbamiAlcide De Gasperi,
Křesťanská demokrace
Po volbáchAlcide De Gasperi,
Křesťanská demokrace

Parlamentní volby v Itálii roku 1948 byly historickým mezníkem moderních italských dějin. Konaly se 18. dubna 1948 a volilo se souběžně do Poslanecké sněmovny i do Senátu. Navzdory očekávání mnoha pozorovatelů nasměrovaly volby Itálii do Západního bloku začínající Studené války, když zvítězili prozápadní křesťanští demokraté, a to poměrně drtivě (48,5 % hlasů). Volby byly zejména v USA a Sovětském svazu sledovány s velkým napětím a nervozitou a obě velmoci do italské kampaně prokazatelně zasahovaly. Americký časopis Time v předvečer voleb prorokoval vítězství komunistů, zatažení Itálie do sovětské sféry vlivu a začátek katastrofy - zrudnutí celé Evropy. Nestalo se však ani jedno.

Komunistům se podařilo před volbami dosáhnout "polovičního vítězství" tím, že utvořili (na přání Moskvy) strategickou koalici se sociálními demokraty (Italskou socialistickou stranou), nazvanou Lidová demokratická fronta (Fronte Democratico Popolare per la libertà, la pace, il lavoro). Tato koalice však nezískala takový výsledek, v jaký věřila (31 %). Lidové frontě ubrala důležité hlasy sociálnědemokratická antikomunistická volební koalice zvaná Socialistická jednota (Unità Socialista), tvořená menšími levicovými subjekty, jako byla Italská demokratická socialistická strana Giuseppe Saragata (budoucího italského prezidenta) či novou stranou bývalého předsedy Italské socialistické strany Ivana Mattea Lombarda, který socialisty opustil právě kvůli jejich volební spolupráci s komunisty. Levicová antikomunistická koalice skončila v hlasování třetí, se 7,1 % hlasů.

Pro Italskou socialistickou stranu to byla důležitá lekce, která jí ukázala, že část levicového voličstva si spolupráci s komunisty nepřeje (součet hlasů socialistů a komunistů ve volbách 1946 atakoval 49 procent), že poptávka po čistě sociálnědemokratickém programu je značná, a že spolupráce sociálních demokratů a komunistů nahání hlasy křesťanským demokratů. Již nikdy poté do koalice s komunisty nešla, čelila tak ovšem dilematu, jak při rozštěpení levicového spektra na komunistickou a demokratickou část (navíc v Itálii byli komunisté až do 80. let silnější než sociální demokraté) křesťanské demokraty porazit. To vedlo k dlouhé sérii křesťansko-demokratických premiérů a vlád.

Pravice tradičně zvítězila na severu a na jihu Itálie, levice ve svých baštách ve střední Itálii.

Ostatní strany ve volbách roku 1948, většinou stojící napravo od křesťanských demokratů, dostaly zanedbatelná množství hlasů. Nejúspěšnější z nich byla volební koalice Národní blok (Blocco Nazionale), dominovaná kdysi vlivnou Italskou liberální stranou, která získala 3,82 procent hlasů, ovšem jejích 19 mandátů znamenalo ztrátu 53 parlamentních křesel oproti minulému období. Také všechny ostatní strany, včetně tradiční Italské republikánské strany, oslabily či propadly.

Poslanecká sněmovna

[editovat | editovat zdroj]
Strana Hlasy % Mandáty ±
Křesťanská demokracie 12 740 042 48.5 305 +98
Lidová demokratická fronta (PCIPSI) 8 136 637 31.0 183 −36
Socialistická jednota (PSDIUdS) 1 858 116 7.1 33 Nová
Národní blok (PLIUQ) 1 003 727 3.8 19 −52
Monarchistická národní strana 729 078 2.8 14 −2
Italská republikánská strana 651 875 2.5 9 −14
Italské sociální hnutí 526 882 2.0 6 Nová
Jihotyrolská lidová strana 124 243 0.5 3 Nová
Rolnická strana Itálie 95 914 0.4 1 ±0
Sociálně křesťanská strana 72 854 0.3 0 ±0
Sardinská strana akce 61 928 0.2 1 −1
Národní hnutí pro sociální demokracii 56 096 0.2 0 Nová
Unie federalistických hnutí 52 655 0.2 0 Nová
Unionistický lidový blok 35 899 0.1 0 Nová
Ostatní 118 512 0.4 0 ±0
Neplatné hlasy 591 283
Celkem 26 855 741 100 574 +18
Voličů v seznamu/účast 29 117 270 92.2
Zdroj: Ministerstvo vnitra

V tomto článku byl použit překlad textu z článku 1948 Italian general election na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]