Přeskočit na obsah

Oxid vanadičný

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Oxid vanadičný
Obecné
Systematický názevOxid vanadičný
Anglický názevVanadium(V) oxide
Německý názevVanadiumpentoxid
Sumární vzorecV2O5
Vzhledžlutooranžový prášek
Identifikace
Registrační číslo CAS1314-62-1
EC-no (EINECS/ELINCS/NLP)215-239-8
PubChem14814
SMILESO=[V](=O)O[V](=O)=O
Číslo RTECSYW2450000
Vlastnosti
Molární hmotnost181,880 g/mol
Teplota tání670 °C
Teplota rozkladu2 000 °C
Teplota změny krystalové modifikace72 °C
Hustota3,357 g/cm³ (18 °C)
Index lomua = 1,461
b = 1,52
c = 1,76
Rozpustnost ve vodě0,8 g/100 ml (25 °C)
0,7 g/100 ml (100 °C)
Relativní permitivita εr13,84
Měrná magnetická susceptibilita8,884×10−6 cm3g−1
Struktura
Krystalová strukturakosočtverečná
Hrana krystalové mřížkya = 1 151 pm
b = 436,9 pm
c = 365,3 pm
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf°−1 550,6 kJ/mol
Entalpie tání ΔHt358 J/g
Entalpie varu ΔHv1 450 J/g
Standardní molární entropie S°131 JK−1mol−1
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf°−1 419,6 kJ/mol
Izobarické měrné teplo cp0,702 JK−1g−1
Bezpečnost
GHS07 – dráždivé látky
GHS07
GHS08 – látky nebezpečné pro zdraví
GHS08
GHS09 – látky nebezpečné pro životní prostředí
GHS09
[1]
Nebezpečí[1]
R-větyR20/22,R26/27/28, R36, R37, R38, R40, R48,R51/53, R63, R68
S-větyS1/2,S26, S28, S36/37 S38, S45, S46, S61
NFPA 704
0
3
0
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Oxid vanadičný (V2O5) je nejdůležitější oxid vanadu. Připravuje se tepelným rozkladem metavanadičnanu amonného:

2 NH4VO3 → V2O5 + 2 NH3 + H2O

Oxid vanadičný má žlutočernou barvu. Taje při teplotě 660 °C. Ve vodě je rozpustný velmi nepatrně, roztok reaguje slabě kysele.

Reakcí oxidu vanadičného s kyselinou chlorovodíkovou vzniká chlorid-oxid vanadičný:

V2O5 + 6 HCl → 2 VOCl3 + 3 H2O

Tento oxid je amfoterní,[2] ve vodě se rozpouští pouze omezeně a vzniklý roztok reaguje kysele. Rozpouštění můžeme podpořit okyselením roztoku. Tím získáme světle žlutý roztok kationtu dioxovanadičného (VO2)+. V roztocích alkalických hydroxidů jsou při vysokém pH přítomny orthovanadičnanové anionty VO 3-
4
 .[3]

V přírodě se vyskytuje jako vzácný minerál shcherbinait.[4]

Oxid vanadičný má schopnost vratně uvolňovat kyslík, proto se velmi často používá v průmyslu jako katalyzátor. Katalyzuje např. redukce olefinů a aromatických uhlovodíků vodíkem. Nejdůležitější využití nachází při výrobě kyseliny sírové tzv. kontaktním způsobem, kde oxiduje oxid siřičitý na oxid sírový.[3] Reakce probíhá takto:

V2O5 + SO2 → 2 VO2 + SO3
4 VO2 + O2 → 2 V2O5
  1. a b Vanadium pentoxide. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. HOUSECROFT, Catherine; SHARPE, Alan. Anorganická chemie. 1. vyd. Praha: VŠCHT, 2014. 1119 s. ISBN 978-0273-74275-3. S. 712. 
  3. a b GREENWOOD, Norman Neill.; EARNSHAW, Alan. Chemie prvků. Sv. 2.. 1. vyd. vyd. Praha: Informatorium, 1993. 1635 s., 1 příl s. ISBN 8085427389, ISBN 9788085427387. S. 1213–1214. 
  4. Shcherbinaite [online]. [cit. 2024-05-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2024-04-15. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL; JULÁK, ALOIS. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]