Otomar Krejča

Otomar Krejča
	Otomar Krejča, 1951
Narození	23. listopadu 1921; Skrýšov ; Československo
Úmrtí	6. listopadu 2009 (ve věku 87 let); Praha ; Česko
Povolání	herec, režisér, divadelní herec, divadelní režisér a scenárista
Manžel(ka)	Marie Tomášová
Ocenění	Artis Bohemiae Amicis (2001); Ceny města (2008); Řád umění a literatury ; medaile Za zásluhy 1. stupeň (1998); zasloužilý umělec
	multimediální obsah na Commons
	Seznam děl v databázi Národní knihovny
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Otomar Krejča (23. listopadu 1921 Skrýšov u Pelhřimova – 6. listopadu 2009^[1] Praha) byl český divadelní režisér, herec a zakladatel slavného Divadla za branou, manžel herečky Marie Tomášové.

Život

Narodil se roku 1921 ve Skrýšově, pozdější součásti města Pelhřimova. V letech 1946–1951 byl členem Městského divadla na Král.Vinohradech, kam jej přivedl režisér Jiří Frejka.^[2] V období 1956–1961 působil jako ředitel činohry Národního divadla. V roce 1965 patřil k zakladatelům Divadla za branou a působil zde jako režisér. Přechodně v roli režiséra působil jako host i v zahraničních divadlech, například ve Vídni, Havaně a Bruselu.

Připojil svůj podpis pod výzvu prokomunistické inteligence Kupředu, zpátky ni krok!, jež byla publikována dne 25. února 1948 na podporu komunistického převratu.^[3] Po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa v roce 1968 podepsal petici 2000 slov. V reakci na to byl v roce 1970 vyloučen z KSČ, Divadlo za branou bylo zrušeno o dva roky později. V Československu mohl zase režírovat až po sametové revoluci v roce 1989.^[4] Roku 1998 byl vyznamenán medailí Za zásluhy I. stupně. Dne 24. května 2002 mu Akademie múzických umění v Praze udělila čestný doktorát.^[5]

Zemřel roku 2009 v Praze. Pohřben byl na městském hřbitově v Pelhřimově.^[6]

Vybrané divadelní režie

1949 Maxim Gorkij: Falešná mince, Komorní divadlo, 7 repríz
1954 Oscar Wilde: Ideální manžel, Tylovo divadlo, 130 repríz
1957 Nâzım Hikmet: Podivín, Tylovo divadlo, 57 repríz
1958 František Hrubín: Srpnová neděle, Tylovo divadlo, 163 repríz
1958 J. K. Tyl: Strakonický dudák, Národní divadlo, 103 repríz
1960 A. P. Čechov: Racek, Tylovo divadlo, 87 repríz
1963 William Shakespeare: Romeo a Julie, Národní divadlo, 110 repríz
1963 Václav Havel: Zahradní slavnost, Divadlo Na zábradlí
1997 J. W. Goethe: Faust, Stavovské divadlo, 66 repríz
2001 Thomas Bernhard: Minetti: Portrét umělce jako starého muže, Stavovské divadlo, 25 repríz

Vybrané divadelní role

1947 A. S. Gribojedov: Hoře z rozumu, Molčalin, Divadlo na Vinohradech, režie Jiří Frejka, 73 repríz
1949 A. S. Puškin: Boris Godunov, Griška Otrepěv, Divadlo na Vinohradech, režie Jiří Frejka, 19 repríz
1951 William Shakespeare: Othello, tit. role, Tylovo divadlo, rež. Jan Škoda, 80 repríz
1954 William Shakespeare: Benátský kupec, Antonio, Tylovo div., režie František Salzer, 126 repríz
1956 G. B. Shaw: Svatá Jana, Richard de Beauchamp, Tylovo div., režie Jaromír Pleskot, 103 repríz
1963 W. Shakespeare: Cokoli chcete aneb Večer tříkrálový, Malvolio, Tylovo div., režie Jaromír Pleskot, 75 repríz
2002 Thomas Bernhard: Minetti. Portrét umělce jako starého muže (Minetti. Ein Portrait des Künstlers als alter Mann). 1977, Český rozhlas, úprava a režie Josef Henke, překlad: Josef Balvín, osoby a obsazení: Minetti (Otomar Krejča), Dáma (Antonie Hegerlíková), dívka (Anna Suchánková), Hotelový vrátný (Soběslav Sejk), Hotelový sluha (Miroslav Masopust), Muž se psí maskou (Jiří Klem), lilipután + maškara + harmonika (Petr Šplíchal), Opilec + maškara (Josef Plechatý), starý kulhající muž (Josef Henke), Maškara + dívčin přítel (Viktor Dvořák), Maškary (Dana Verzichová, David Švehlík, Aleš Pospíšil, Jaroslav Slánský, Jana Stryková, Vladimír Senič a Jiří Litoš) a hlášení (Světlana Lavičková)^[7]

Film

1963 Mezi námi zloději – role: kasař Josef Laštovka, účetní JZD
Vyšší princip.-JUDR.Skála

Citáty

„Otomar Krejča byl velikán. V době, kdy jsme na přelomu 50. a 60. let byli na škole, byl pro nás velikánským soupeřem. Tím myslím někoho, od koho jsme se odráželi, koho jsme obdivovali a zároveň jsme ho chtěli nějakým způsobem překonat. Ale vždycky jsme viděli tu ohromnou horu práce a úsilí.“

Jan Kačer ^[8]

Odkazy

Reference

↑ Ve věku 87 let zemřel režisér Otomar Krejča – České noviny, 6. 11. 2009
↑ * Z.Sílová, R.Hrdinová, A.Kožíková, V.Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 193, ISBN 978-80-239-9604-3
↑ VEBER, Václav. Osudové únorové dny. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2008. 426 s. ISBN 978-80-7106-941-6. S. 327.
↑ Archivovaná kopie. www.literarky.cz [online]. [cit. 2014-12-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-05.
↑ Kolektiv: AMU=DAMU+FAMU+HAMU, vyd. AMU, Praha, 2006, str. 10, ISBN 80-7331-065-1
↑ KREJČÍ, Denisa. Na pelhřimovském hřbitově má hrob i divadelní režisér Otomar Krejča. Pelhřimovský deník. 2020-10-31. Dostupné online [cit. 2021-02-09].
↑ Tvůrčí skupina Drama a literatura. Thomas Bernhard: Minetti. Portrét umělce jako starého muže [online]. Český rozhlas, 2017-02-11 [cit. 2017-02-11]. Dostupné online.
↑ Zemřel Otomar Krejča, legenda divadla nejen za branou, ČT24, 6.11.2009. www.ct24.cz [online]. [cit. 2009-11-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-11-09.

Literatura

Svatopluk Beneš: Být hercem, Melantrich, Praha, 1992, str. 121, 161
Bohumil Bezouška: Jak jsem proskotačil život, Lunarion, Praha, 1993, str. 173, 261–2, 273, 284, 330, ISBN 80-85774-08-9
B.Bezouška, V. Pivcová, J. Švehla: Thespidova kára Jan Pivce, Odeon, Praha, 1985, str. 139, 152, 155, 158–9, 167–9, 255–6, 260–2, 277
Ladislav Boháč: Tisíc a jeden život, Odeon, Praha, 1981, str. 252, 254, 256–7, 275–6
František Černý: Hraje František Smolík, Melantrich, Praha, 1983, str. 302, 319, 324, 329, 333, 339
František Černý: Kapitoly z dějin českého divadla, Academia, Praha, 2000, str. 49, 197, 241, 314, 355–360, 362, 368 ISBN 80-200-0782-2
František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, Praha, 1978, str. 231, 236, 253, 256, 287
František Černý: Theater – Divadlo, Orbis, Praha, 1965, str. 199, 200, 202–4, 387, 414
Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945 – 1955, Academia, Praha, 2007, str. 7, 8, 42, 60, 66, 70, 75–7, 79, 104, 123–5, 168, 214–6, 233, 252, 254–6, 264, 267, 305, 307, 310, 311, 328, 348, 356, 381–2, 388, 418, 427, 435, 458–9, 468, 489, 490, 501, ISBN 978-80-200-1502-0
Jindřich Černý: Otomar Krejča, Orbis, Praha, 1964
Vlasta Fabianová: Jsem to já?, Odeon, Praha, 1993, str. 97, 223, 253, 258–9, 262–3, 288–9, 292–4, 296–8, 300, 307, 309–310, 313, 367–8, 397–8, ISBN 80-207-0419-1
Eva Högerová, Ljuba Klosová, Vladimír Justl: Faustovské srdce Karla Högera, Mladá fronta, Praha, 1994, str. 117, 126, 132–3, 169, 171, 174, 178, 191–2, 223–5, 230, 281, 330, 447, ISBN 80-204-0493-7
Eduard Kohout: DIVADLO aneb SNÁŘ, Odeon, Praha, 1975, str. 86
Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 75, 518, 523, 666
Kolektiv autorů: Kniha o Národním divadle 1883 – 1963, Orbis, Praha, 1964, str. 61–2, 64–6, 87–90
Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 246–7
František Kovářík: Kudy všudy za divadlem, Odeon, Praha, 1982, str. 259, 260, 274
V. Müller a kol.: Padesát let Městských divadel pražských 1907–1957, vyd. Ústřední národní výbor hl. m. Prahy, Praha, 1958, str. 179
Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 71, 73, 75–6, 78, 81, 83, 91, 103, 105, 193, ISBN 978-80-239-9604-3
Miloš Smetana: Jan Tříska, nakl. XYZ, Praha, 2004, str. 24, 26–8, 32–3, 44–5, 50, 54, 56–7, 59–61, 88, 110–1, 120–1, 177–8
Marie Valtrová: Kronika rodu Hrušínských, Odeon, Praha, 1994, str. 172, 174, 179, 208, 210–214, 292–294, 297, 325, 384, 386
Marie Valtrová: ORNESTINUM, Slavná éra Městských divadel pražských, Brána, Praha, 2001, str. 26, 166, ISBN 80-7243-121-8
Marie Valtrová – Ota Ornest: Hraje váš tatínek ještě na housle?, Primus, Praha, 1993, str. 223, 234, 309, 331, ISBN 80-85625-19-9
Jiří Žák a kol.: Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský příběh, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 131, 157, 193, ISBN 978-80-239-9603-6

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Otomar Krejča na Wikimedia Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Otomar Krejča
Otomar Krejča – divadelník, jehož renomé přesáhlo hranice Česka – České noviny, 6. 11. 2009
Medailon Otomara Krejči s ředitelem ND Ondřejem Černým – Události, komentáře, 6. 11. 2009 – možnost on-line přehrání (zhruba od času 30:20)
Otomar Krejča v databázi Archivu Národního divadla
Otomar Krejča ve Filmovém přehledu
Otomar Krejča v Česko-Slovenské filmové databázi
Otomar Krejča ve Filmové databázi
Otomar Krejča na Kinoboxu
Otomar Krejča v Internet Movie Database (anglicky)

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

[1] Ve věku 87 let zemřel režisér Otomar Krejča – České noviny, 6. 11. 2009

[2] * Z.Sílová, R.Hrdinová, A.Kožíková, V.Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 193, ISBN 978-80-239-9604-3

[3] VEBER, Václav. Osudové únorové dny. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2008. 426 s. ISBN 978-80-7106-941-6. S. 327.

[4] Archivovaná kopie. www.literarky.cz [online]. [cit. 2014-12-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-05.

[5] Kolektiv: AMU=DAMU+FAMU+HAMU, vyd. AMU, Praha, 2006, str. 10, ISBN 80-7331-065-1

[6] KREJČÍ, Denisa. Na pelhřimovském hřbitově má hrob i divadelní režisér Otomar Krejča. Pelhřimovský deník. 2020-10-31. Dostupné online [cit. 2021-02-09].

[7] Tvůrčí skupina Drama a literatura. Thomas Bernhard: Minetti. Portrét umělce jako starého muže [online]. Český rozhlas, 2017-02-11 [cit. 2017-02-11]. Dostupné online.

[8] Zemřel Otomar Krejča, legenda divadla nejen za branou, ČT24, 6.11.2009. www.ct24.cz [online]. [cit. 2009-11-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-11-09.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]