Přeskočit na obsah

Oleg Homola

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Oleg Homola
Oleg Homola (rok 1939)
Oleg Homola (rok 1939)
Poslanec Ústavodárného NS
Ve funkci:
1946 – 1948
Poslanec Národního shromáždění ČSR
Ve funkci:
1953 – 1960
Poslanec Národního shromáždění ČSSR
Ve funkci:
1960 – 1968
Poslanec Federálního shromáždění (SL)
Ve funkci:
1969 – 1969
Stranická příslušnost
ČlenstvíKSČ
Narození31. ledna 1921
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí8. prosince 2001 (ve věku 80 let)
Místo pohřbeníVinohradský hřbitov
ChoťKvětuše Homolová
Rodiče
Děti
PříbuzníMatěj Homola[1] a Jan Homola[1] (vnoučata)
Zaměstnání
  • náměstek MKI (ředitel odboru knihovnictví a muzejnictví, literátní a zámecké archivnictví);
  • ředitel PNP;
  • ústřední tajemník ÚV SČSP
Profeseliterární vědec, spisovatel, politik, malíř
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Oleg Homola starší (31. ledna 1921 Praha – 8. prosince 2001[2][3][4]) byl český a československý literární vědec, spisovatel, ředitel Památníku národního písemnictví. Do roku 1969 působil i jako politik Komunistické strany Československa, poválečný poslanec Ústavodárného Národního shromáždění, Národního shromáždění ČSR, Národního shromáždění ČSSR a Sněmovny lidu Federálního shromáždění.


Biografie

[editovat | editovat zdroj]

Jeho otcem byl generál a popravený odbojář Bedřich Homola, matkou Galina Homolová (rozená Faddějeva; 1900–1960). Vystudoval malostranskou reálku a započal studium architektury, které ale bylo přerušeno po studentských bouřích v listopadu 1939. Byl internován v koncentračním táboře Sachsenhausen, kde pod vlivem spoluvězňů dospěl k levicovým názorům. Po návratu zjistil, že ho mezitím opustila dívka a krátce nato byl popraven jeho otec. Po pražském povstání v květnu 1945 se profiloval jako studentský vůdce. Působil jako malíř a spisovatel (erotická novela Třešňový andílek, román z prostředí koncentračního tábora Slunce v aspiku[5] nebo detektivní novela Modelka).[4] K roku 1954 se profesně uvádí jako ústřední tajemník Ústředního výboru Svazu československo-sovětského přátelství (ÚV SČSP).[6]

V parlamentních volbách v roce 1946 byl zvolen poslancem Ústavodárného Národního shromáždění za KSČ.[7] V parlamentu setrval do konce funkčního období, tedy do voleb do Národního shromáždění roku 1948. V nich se poslancem nestal. Poslanecké křeslo ovšem nabyl dodatečně v březnu 1953 za KSČ ve volebním kraji Praha jako náhradník poté, co rezignovala poslankyně Marie Šplíchalová.[8] Mandát získal i ve volbách do Národního shromáždění roku 1954 (volební kraj Praha-venkov),[9] volbách do Národního shromáždění roku 1960 (po nich poslancem Národního shromáždění ČSSR)[10] a volbách do Národního shromáždění roku 1964.[11] X. sjezd KSČ, XI. sjezd KSČ a XII. sjezd KSČ (1962) ho zvolil kandidátem Ústředního výboru Komunistické strany Československa.[12]

V Národním shromáždění zasedal do roku 1968, kdy se v souvislosti s federalizací Československa přesunul do Sněmovny lidu Federálního shromáždění. V prosinci 1969 na mandát rezignoval.[13] Dne 18. října 1968 se při hlasování o dočasném pobytu vojsk Varšavské smlouvy zdržel hlasování[14] (spolu s 9 dalšími poslanci, 4 hlasovali proti pobytu), za tento čin dostal stranickou důtku, byl přesunut z místa náměstka ministra kultury a informací (ředitel odboru knihovnictví a muzejnictví, literátní a zámecké archivnictví MKI) na post ředitele Památníku národního písemnictví (PNP). Zpracoval zde slovník českých nakladatelů (Přehled osob a institucí zajišťujících náklad, výrobu a prodej českých tisků, 1460–1918) a zabýval se restaurátorstvím.[4],[15] Po vyloučení z KSČ dne 13. srpna 1970 byl sesazen z místa ředitele na místo odborného pracovníka literárního archivu PNP.[4] Byl také zařazen na Seznam osob doporučených k zařazení do jednotné centrální evidence představitelů a exponentů pravice.[16]

V dubnu 1990 mu ministr kultury Milan Lukeš předal rehabilitační dekret za „neohrožené hájení demokratických principů“.[4] Polistopadový ředitel Památníku Národního písemnictví Pravoslav Kneidl poděkoval při příležitosti narozenin Olega Homoly dne 30. ledna 1991 takto:

Jsme si vědomi toho jak jste svým pevným postojem a osobní statečností zabránil postihu pracovníků PNP a represáliím, které byly v jiných organizacích běžné

Pravoslav Kneidl, 30. ledna 1991, [4]

Román Slunce v aspiku

[editovat | editovat zdroj]

V říjnu 2021 vyšel (k výročí 100 let od narození autora a 20 let po jeho smrti) v rodinném nakladatelství ZHOLA[17] rozsáhlý (485 stránek) autobiografický román s názvem Slunce v aspiku,[18] který edičně, redakčně a graficky připravil jeho syn Zdeněk Homola.[19] Autorem objemného románu, jehož předloha čítala přes tisíc normostran, je Oleg Homola, který strojopisnou předlohu románu sepsal v normalizačních letech 1984 až 1985.[19]

Román Slunce v aspiku pojednává o internaci 1230 českých vysokoškolských studentů v koncentračním táboře Sachsenhausen v letech 1939–1942. (Jednalo se o nacistickou pomstou za nepokoje 15. listopadu 1939 při pohřbu zastřeleného medika Jana Opletala.[18]) Dle vyjádření historiků se jedná o zatím nejúplnější literárně zpracované osobní svědectví[18] o životě vězněných vysokoškoláků v tomto německém „vzorovém“ koncentračním táboře.[19] Nezanedbatelnou roli hraje i faktografické pozadí románu umocněné literárně hodnotným, nápaditým jazykem autora, kterým popisuje strastiplný život studentů v nesmírně krutém prostředí esesáky střeženého nacistického lágru.[18] Kniha obsahuje 15 barevných ilustrací. Jedná se o olejomalby a akvarely Olega Homoly inspirované a evokované vzpomínkami na jeho pobyt v koncentračním táboře.

V rozsáhlém Homolově díle jsou zmiňovány i některé československé osobnosti, v Sachsenhausenu internované, například Josef Čapek; dirigent a hudební vědec František Marušan (* 20. října 1919, Příbor, okres Nový Jičín); houslista Bohumír Červinka; novinář Ivan Herben a Antonín Zápotocký).[18]

Autor, projektovaný do hlavní postavy příběhu – studenta Kosti, prodělá v tomto „vývojovém románu“ (pod vlivem extrémně nelidského prostředí) zásadní osobnostní i světonázorovou změnu.[18] Po Hitlerově vítězství ve volbách v Německu v roce 1933 byli jeho političtí odpůrci – němečtí levicoví politici (senátoři a poslanci bývalé německé republiky) zatčeni a byli to právě oni, kdo v roce 1936 (coby političtí vězni) byli nuceni postavit koncentrační tábor.[20] Logicky tak v táborové vězeňské hierarchii zastávali v letech 1939 až 1942 klíčové funkce v tamní samosprávě.[20] Ačkoliv obecně sehrávali v nacistickém lágru kladnou roli, byli někteří z nich komunisté s postranním úkolem – pomocí slibů o budoucím rudém ráji na zemi získávat pro komunistické myšlenky zbrusu nové (nejlépe mladé) adepty. A jedním z těch, koho zmámila ideologie těchto „rudých srdcí“, byl i student Kosťa – autor románu – Oleg Homola.[20]

  • KT Sachsenhausen
  • Vězni při zemních pracích (rok 1936)
    Vězni při zemních pracích (rok 1936)
  • Vězni v roce 1936 během nástupu[p. 1]
    Vězni v roce 1936 během nástupu[p. 1]
  • Oleg Homola na vězeňské fotografii z roku 1939
    Oleg Homola na vězeňské fotografii z roku 1939
  • Vězni v roce 1941
    Vězni v roce 1941

Publikace vydané posmrtně

[editovat | editovat zdroj]
  • HOMOLA, Oleg. Slunce v aspiku: autobiografický román o internaci českých studentů v koncentračním táboře Sachsenhausen v letech 1939-1942. První vydání. V Praze: ZHOLA, Zdeněk Homola, 2021. 485 stran. ISBN 978-80-908238-0-8.
  • HOMOLA, Oleg. Třešňový andílek: erotický kvaš. V Praze: ZHOLA, Zdeněk Homola, 2023. 261 stran. ISBN 978-80-908238-5-3. (Krátká novela odhalující vnitřní svět a city hlavního hrdiny na jeho cestě za láskou a vzájemnou intimitou.)[21]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Poznámky

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Nášivka ve tvaru trojúhelníka otočeného hrotem směrem dolů a umístěná na levé straně v oblasti srdce na horním dílu vězeňského oblečení měla různé barvy a sloužila k rychlému „hrubému“ rozlišení, do jaké „kategorie“ ten který vězeň náleží.

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b Dostupné online.
  2. ↑ Oleg Homola [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-06]. Dostupné online. 
  3. ↑ Záhlaví : Homola, Oleg, 1921- [online]. katalog.svkul.cz [cit. 2012-01-06]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  4. ↑ a b c d e f Oleg (Bedřichovič) Homola (31.1.1921 - 8.12.2001) [online]. zhola.com [cit. 2012-01-09]. Dostupné online. 
  5. ↑ Oleg Homola: Slunce v aspiku [online]. zhola.com [cit. 2021-03-15]. Dostupné online. 
  6. ↑ Kandidáti Národní fronty pro volby do Národního shromáždění. Rudé právo. Listopad 1954, roč. 35., čís. 307, s. 3. Dostupné online. 
  7. ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-07-04. 
  8. ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-09]. Dostupné online. 
  9. ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-09]. Dostupné online. 
  10. ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-09]. Dostupné online. 
  11. ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-09]. Dostupné online. 
  12. ↑ Přehled funkcionářů ústředních orgánů KSČ 1945 - 1989 [online]. www.cibulka.net [cit. 2015-02-20]. Dostupné online. 
  13. ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-09]. Dostupné online. 
  14. ↑ CIGÁNEK, František; FELCMAN, Ondřej. Národní shromáždění. Srpen 1968 - leden 1969. Praha: Ústav pro soudobé dějiny a nakl. Doplněk, 2009. ISBN 978-80-7285-109-6. Kapitola poznámka č. 8, s. 287. 
  15. ↑ HOFFMANNOVÁ, Jaroslava; PRAŽÁKOVÁ, Jana. Biografický slovník archivářů ČESKÝCH ZEMÍ. Praha: Libri s. r. o., 2000. ISBN 80-7277-023-3. Kapitola HOMOLA Oleg, s. 238. 
  16. ↑ Seznam exponentů pravice [online]. www.totalita.cz [cit. 2018-10-24]. Dostupné online. 
  17. ↑ ZHOLA – Zdeněk Homola, rodinné nakladatelství [online]. web: ZHOLA com [cit. 2021-11-17]. Dostupné online. 
  18. ↑ a b c d e f Oleg Homola starší: Slunce v aspiku [online]. web: Zhola com [cit. 2021-11-17]. Dostupné online. 
  19. ↑ a b c POSTRÁNECKÁ, Barbora. Generál Homola, zakázaný hrdina. Vnuk vypráví dědův příběh [online]. web: Reportér magazín cz, 2021-10-28 [cit. 2021-11-16]. Dostupné online. 
  20. ↑ a b c HOMOLA, Zdeněk. Oleg Homola starší: Slunce v aspiku [online]. web: ZHOLA com, 2021-11-16 [cit. 2021-11-17]. Proslov editora na křtu knihy (16. listopadu 2021). Dostupné online. 
  21. ↑ Třešňový andílek: erotický kvaš [online]. Katalog NK ČR, 2023 [cit. 2023-10-12]. Dostupné online. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
  • Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Oleg Homola
  • Oleg Homola v parlamentu
  • Slunce v aspiku nad Sachsenhausenem na YouTube – Datum: 7. listopadu 2023; Autor: Zdeněk Homola; Stopáž: 18 minut a 19 sekund (Krátký film – k mezinárodnímu dni studenstva 17. listopadu – s ukázkami z autobiografického románu Olega Homoly staršího Slunce v Aspiku čte a komentuje jeho syn Zdeněk Homola – demonstrace v roce 1939, internace českých studentů v koncentračním táboře Sachsenhausen)
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Oleg_Homola&oldid=24325265“