Nostický palác
| Nostický palác na Maltézském náměstí v Praze | |
|---|---|
 Nostický palác na Maltézském náměstí | |
| Účel stavby | |
šlechtický palác, Ministerstvo kultury | |
| Základní informace | |
| Sloh | Baroko |
| Architekti | Francesco Caratti nebo Carlo Lurago |
| Výstavba | Zřejmě 1660 až 1676 |
| Přestavba | 1760 (pozdně barokní úpravy), konec 18. století (klasicistní úpravy) |
| Stavebník | Jan Hartvík z Nostic |
| Další majitelé | Nosticové |
| Poloha | |
| Adresa | Praha 1-Malá Strana,  Česko |
| Ulice | Maltézské náměstí 471/1 Nosticova 471/9 Nebovidská 471/8 Pelclova 471/2 |
| Souřadnice | 50°5′6,72″ s. š., 14°24′21,24″ v. d. |
| Další informace | |
| Rejstříkové číslo památky | 39499/1-850 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Nostický nebo též Nosticův palác je rozsáhlý barokní palác čp. 471/III, nacházející se na Maltézském náměstí v Praze na Malé Straně. Společně s Nosticovou zahradou je chráněn jako kulturní památka.[1] Je tvořen blokem mezi Maltézským náměstím a dalšími ulicemi, jeho adresy jsou Nosticova 471/9, Maltézské náměstí 471/1, Nebovidská 471/8, Pelclova 471/2. V zahradě se nachází ještě bývalá jízdárna s adresou Nosticova 468/4.
V paláci sídlí Ministerstvo kultury České republiky.
Historie
[editovat | editovat zdroj]
Palác vznikl na místě dřívější Lazarovské zahrady a dvou zbořených domů U zelené růže a U zlatého medvěda. Dal ho mezi lety 1660 a 1676 postavit Jan Hartvík z Nostic, nejvyšší kancléř Království českého. Autorem projektu mohl být Francesco Caratti nebo Carlo Lurago.
Průčelí paláce bylo v dalších letech obohacováno; v roce 1720 vznikla atika se sochami čtyř imperátorů mezi vázami, které tesal pravděpodobně Michael Jan Brokoff (v roce 1887 byly nahrazeny kopiemi od Jindřicha Václava Čapka).[2] Pozdně barokní úprava paláce proběhla kolem roku 1760 a zřejmě ji objednal hrabě František Václav z Nostic. Podle svého projektu ji provedl Antonín Haffenecker. Haffenecker k budově přistavěl hlavní rokokový portál a dále roku 1765 založil zahradu a jízdárnu.
Freskovou výzdobu stropů obstaral Václav Bernard Ambrosi. Strop hlavního sálu vymaloval scénou s bohem Héliem uprostřed.[3] Klasicistní úpravy průčelí a suprafenestry ve dvorním křídle (s reliéfními bustami římských imperátorů ve vavřínových věncích) jsou z konce 18. století.
V roce 1908 byl palác elektrifikován. V roce 1918 získalo část paláce do nájmu československé ministerstvo školství a kultury, a další část nizozemské velvyslanectví, které užívalo část objektu až do roku 1996. Nosticové větší část objektu vlastnili a užívali až do roku 1945, kdy jim jako říšským Němcům byl palác zkonfiskován státem podle Benešových dekretů.
V letech 1998–2002 proběhla generální rekonstrukce. Podle projektu ateliéru architekta Pavla Kupky ji pro potřeby hlavního sídla ministerstva kultury prováděl Metrostav. Nově byla zasklena arkáda s kašnou ve dvoře. Do interiérů byla tehdy instalována díla současného umění, na chodbě a v atriu jsou dvě v kovu provedené plastiky koní od Karla Nepraše a socha dívky od Olbrama Zoubka.
Budova měla dvě konírny s valenou klenbou a řadou kamenných žlabů na podélné stěně. Menší konírna v severním vstupním křídle budovy byla v letech 1998–2002 adaptována na buffet, větší konírna s fragmenty dekorativní malby je užívána příležitostně.
Popis
[editovat | editovat zdroj]
Palác je monumentální solitérní stavba se dvěma dvory. Hlavní průčelí je obráceno do Maltézského náměstí. Je jedenáctiosé; ve střední ose je pozdně barokní portál, nad ním je balkon s bohatě zdobeným zábradlím. Na fasádě jsou kombinovány raně a pozdně barokní prvky. Korunní římsa je výrazně profilovaná, nad sedmi středními osami je prolamovaná atika s pilířky osazenými sochami imperátorů a ozdobnými vázami. V přízemních oknech je dochováno 22 původních barokních zvlněných mříží.
Středním dvorním křídlem probíhala původně ve 2. poschodí otevřená arkáda, střídavě oddělená jednoduchými a zdvojenými pilastry a chráněná dochovanou kamennou balustrádou.
Pozoruhodné jsou některé dochované prvky interiérů, např. barokní parkety hvězdicového vzoru, barokní ostění dveří s původními dveřmi, kachlová kamna nebo štuky.[1] Ke známým palácovým prostorám patří vedle galerie a knihovny také kaple Nanebevzetí Panny Marie či pracovna ministra.
Umělecké sbírky
[editovat | editovat zdroj].jpg)
V paláci se nacházela zprvu jen část uměleckých sbírek Nosticů, které byly za Otty Nostice od roku 1628 shromážděny na zámku v Jindřichovicích a na zámku v Sokolově. První díla získal z Pražského hradu z rudolfinských sbírek (například hodiny v knihovně).
- Obrazárna byla jádrem sbírek. Roku 1706 se rozšířila o dědictví sbírky obrazů po Janu Františkovi Berkovi z Dubé. Po konfiskaci v roce 1945 byla z větší části převzata do Národní galerie v Praze. Podle inventáře obrazárny, pořízeného po předčasné smrti Jana Bedřicha Nostice v roce 1819, do ní patřilo 321 obrazů a větší počet grafických listů. K jejím nejvýznamnějším obrazům patří nizozemská a vlámská barokní malba, asi nejvzácnější je Rembrandtův Učenec v pracovně, Triumf Caesarův připisovaný Petru Pavlu Rubensovi, dále malby Anthonise van Dycka, Maartena van Heemskercka, Carla Maratty, Abrahama a Jana Breueghelových, nebo dvě díla od Karla Škréty.[4] Obrazy jsou vesměs vystaveny v expozicích Národní galerie.
- Galerie byla dříve a je i nyní v příčné chodbě 1. patra paláce, kde je vystaveno kolem 40 obrazů, převážně originálů olejomaleb nizozemských nebo italských mistrů 17.–18. století (Venuše s amorem, Portrét neznámého flétnisty od Dircka van Baburen,[5] protějšková plátna s dobytkem na pastvě, krajinomalby a jiné).
- Kabinet umění byl samostatný prostor pro sbírky numismatickou a uměleckořemeslnou, zprvu byly součástí knihovny, od roku 1765 samostatné. Do této sbírky patřila drobná plastika antická a renesanční, nádobí ze skla, slonoviny a kamene, keramika a další předměty. Po roce 1945 byly převedeny většinou do Uměleckoprůmyslového muzea v Praze nebo do Národního muzea.
Nostická knihovna
[editovat | editovat zdroj]Knihovna je v paláci řešena jako sál o dvou spojených prostorách, procházející dvěma patry jižního křídla, a osvětlený oknem z chodby galerie. Kolem horního patra knihovny vede ochoz se železným zábradlím, přístup je kromě vchodu a točitého schodiště z přízemí zajištěn také tajnými dveřmi ve stěně. Na stropě v kruhovém poli vymaloval Václav Bernard Ambrosi alegorickou scénu Zrození věd. Zdejší knihovnu pořádali a profesně ji využívali osvícenec František Martin Pelcl a pražský místopisec Jaroslav Schaller, kteří byli vychovateli Nosticových dětí, a také Josef Dobrovský, jemuž dal Nostic postavit na Kampě dům. Nostická knihovna v současnosti čítá 14 tisíc svazků včetně prvotisků a vzácných tisků, spravuje ji Národní muzeum.
Knihovna je pro objednané skupiny přístupná veřejnosti, připravuje se také dlouhodobé zpřístupnění suterénních prostor, které slouží občasným krátkodobým výstavám.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2012-04-11]. Identifikátor záznamu 151529 : Nostický palác. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1].
- ↑ POCHE, Emanuel. Prahou krok za krokem. 2. vyd. Praha: Panorama, 1985. 470 s. S. 276.
- ↑ Poche, Preiss 1978, s. 182
- ↑ Slavíček 1993, s. 184–295
- ↑ Slavíček 1993, s. 198, č.kat. V/2-5
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- RUTH, František. Kronika královské Prahy a obcí sousedních. Díl II. 1. vyd. Praha: Pavel Körber, 1904. Dostupné online. S. 792.
- KUBÍČEK, Alois. Pražské paláce. 1. vyd. Praha: V. Poláček, 1946. 231 s. S. 80–83.
- SLAVÍČEK, Lubomír ed. Artis pictoriae amatores, Evropa v zrcadle barokního sběratelství. Praha: Národní galerie v Praze, 1993. 430 s.
- POCHE, Emanuel; PREISS, Pavel. Pražské paláce. 2. vyd. Praha: Odeon, 1978. 399 s. S. 36, 94, 178, 182.
- VLČEK, Pavel, a kol. Umělecké památky Prahy. Malá Strana. Praha: Academia, 1999. 686 s. ISBN 80-200-0771-7.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Nostický palác v Praze na Wikimedia Commons - Ministerstvo kultury: virtuální prohlídka Archivováno 22. 1. 2021 na Wayback Machine.
- Hrady.cz
- Nostitzové, Modrá krev, Česká televize
