Přeskočit na obsah

Nervozita

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Nervozita (z lat. nervus, sval, šlacha, struna, nerv) je stav napětí a neklidu, který se projevuje i v pohybech a v jednání. Může to být přechodný (například před zkouškou, veřejným vystoupením), anebo i trvalý stav nervózního člověka. Zejména přechodná nervozita je přirozenou reakcí na stres a napětí, na nové a nečekané situace. Trvalá nervozita může být člověku i jeho okolí na obtíž, ale není to nemoc, může ovšem být příznakem nemoci (symptomem).[1]

Typické příznaky

[editovat | editovat zdroj]

Nervozita se projevuje jako napjatý nebo úzkostný neklid, například:

  • neúčinnými a nesmyslnými pohyby (bubnování prsty na stůl, okusování nehtů, podupávání a podobně)
  • prudkými, trhanými pohyby očí, úst, rukou
  • zvýšeným hlasem
  • útržkovitou, přerušovanou řečí
  • netrpělivostí, horečnatou činností
  • chvěním nebo třesením
  • pocením
  • nespavostí
  • sníženou sebekontrolou a podobně.

I když se nervozita obvykle neléčí, často se proti ní užívají různé uklidňovací prostředky. Vážnější potíže trvalého rázu, například neurózy, úzkostné poruchy a fobie jsou už medicínskou diagnózou a léčí se jak psychoterapií, tak také medikamenty.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • L. Míček, Nervózní děti a mládež ve škole. Praha: Státní pedagogické nakladatelství 1959
  • Ottův slovník naučný, heslo Neurasthenie. Sv. 18, str. 245
  • T. P. Simpson, Dětská nervosita, její prevence a léčení. Praha: Zdravotnické nakladatelství 1951

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]