Musica enchiriadis

Musica enchiriadis (dosl. „příručka k /nauce o/ hudbě“) je titul traktátu z 9. století, který pojednává o způsobu zpívání organa. Tato „příručka“ pochází z raného období západního vícehlasu a je psána tzv. dazijské notaci. Výraz organum v gregoriánském chorálu označoval přidání jednoho hlasu (organum duplum), později též více hlasů (organum triplum, resp. quadruplum).

Pojednání Musica enchiriadis bylo zřejmě zamýšleno jako praktický návod k výuce zpěvu organ v klášterní pěvecké praxi.

Pravidla notace

Tato notace používá množství tvarů písmen, která jsou otočená o 90°, k vyjádření různých tónových výšek. Podle pravidel raně středověkého hudební tvorby připadalo u gregoriánského chorálu v úvahu u přidaného hlasu použití jen některých intervalů i vedení hlasů. Musica enchiriadis takto popisuje výhradně quintorganum a quartorganum. Tyto formy organ jsou také známy jako paralelní organum, tzn., že se oba hlasy pohybovaly převážně v paralelním pohybu stále v kvintovém nebo kvartovém rozestupu (případně doplněné o zdvojenou horní oktávu).

Výjimku zde tvořily začátek a konec písně, kdy na začátku oba hlasy vycházely z téhož tónu a pohybovaly se paralelním pohybem a na konci zpěvu se hlasy opět sbíhaly do výchozího tónu (occursus).

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Musica_enchiriadis na německé Wikipedii.

Literatura

Dieter Torkewitz: Das älteste Dokument zur Entstehung der abendländischen Mehrstimmigkeit (Beihefte zum Archiv für Musikwissenschaft, sv. 44). Stuttgart 1999.
Michael Walter: Vom Beginn der Musiktheorie und dem Ende der Musik. Über die Aktualität des Mittelalters in der Musikgeschichte. In: Acta Musicologica, sv. 70 (1998), str. 209-228 (zde v PDF^{[nedostupný zdroj]}).
Ernst Ludwig Waeltner: Das Organum bis zur Mitte des 11. Jahrhunderts. Tutzing, 1975.

Související články