Přeskočit na obsah

Mosasauridae

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxMosasauři
Stratigrafický výskyt: Svrchní křída, před 101 až 66 miliony let
alternativní popis obrázku chybí
Mosasaurus, zástupce skupiny
Vědecká klasifikace
ŘíšeŽivočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaplazi (Reptilia)
Řádšupinatí (Squamata)
PodřádScleroglossa
InfrařádAnguimorpha
ČeleďMosasauridae
Gervais, 1853
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Mosasaurus hoffmanni

Mosasauridi („ještěři od řeky Mázy“) byli velcí až obří druhohorní mořští plazi ještěrovitého vzhledu. Jejich první rozeznané fosilie byly objeveny již kolem roku 1764 v podpovrchových lomech v okolí nizozemského Maastrichtu.[1] Fosilní pozůstatky těchto pravěkých mořských dravců byly objeveny také na území současné České republiky.[2]

Význam a objevy

[editovat | editovat zdroj]

Mosasauři žili v období svrchní křídy (asi před 101 až 66 miliony let) a jejich nejbližší současní příbuzní jsou podle kladistických analýz zřejmě hadi a varani. První fosilie těchto mořských dravců byly objeveny již ve druhé polovině 18. století na území Holandska.[3] První zástupci se objevují pravděpodobně v cenomanu až turonu (počátek svrchní křídy).[4] Žili v době posledního rozkvětu dinosaurů, sami jsou však příslušníky skupiny šupinatých, tedy nikoliv blízce příbuzné vývojové skupiny. Po dobu téměř 20 milionů let byli dominantními mořskými predátory spolu se žraloky. Vyhynuli na samotném konci křídy před 66,0 milionu let spolu s neptačími dinosaury a mnoha dalšími jejich současníky.[5]

Podle novějších objevů mohli být teplokrevní, dýchali vzduch a měli vidlicovitě rozeklaný jazyk. Byly objeveny také otisky šupinaté kůže těchto vodních plazů. V 80. letech 20. století byly v kanadském Saskatchewanu objeveny koprolity (zkamenělý trus), přisouzené mosasauridům.[6] Fosilie mosasauroidů již byly objeveny na mnoha místech světa, například i na území Chorvatska[7], Antarktidy[8], Jihoafrické republiky[9] nebo ruské arktické oblasti v okolí Čukotky[10]. Vývojově primitivní formy, jako byl například Komensaurus nebo Carsosaurus, dosahovaly délky jen kolem 1 až 2 metrů.[11]

Mosasauři mohli být na samotném konci křídy již v mírném evolučním útlumu, ačkoliv byli stále značně rozšíření a druhově diverzifikovaní (což dokládají například objevy z nejpozdnější křídy Maroka).[12][13]

Paleobiologie

[editovat | editovat zdroj]

Nejmenší zástupci této skupiny (Carinodens) dosahovali délky jen asi 3 – 3,5 metru a hmotnosti v řádu stovek kilogramů, zatímco největší (Hainosaurus a Mosasaurus) mohli být dlouzí asi 15 - 18 metrů. Vykazují četné adaptace pro život ve vodním prostředí (ploutvovité končetiny, hydrodynamický tvar těla) a patří dnes k poměrně dobře známým pravěkým živočichům. Ve své době byli evolučně úspěšnou skupinou, rozšířenou prakticky po celém světě.[14] Podrobné výzkumy skvěle zachovaných fosilií ukázaly, že mosasauři i ichtyosauři měli v kůži hodně melaninu, tmavého barviva, které zřejmě sloužilo jako maskovací zbarvení.[15]

Výzkumy ukázaly, že mosasauři se při pohybu vodou spoléhali zejména na svůj svalnatý ocas, zároveň ale aktivně využívali i přední ploutvovité končetiny s mohutným svalstvem, které jim pomáhaly ve zrychlování pohybu pod vodou.[16][17][18]

Fragment čelisti mosasaura z Dolního Újezda u Litomyšle

Některé formy mosasauridů byly značně specializované, například na jiný druh potravy s pevnější schránkou. Takovou formou byl i rod Globidens, se svými kuželovitými zuby pravděpodobně adaptovaný na drcení schránek hlavonožců amonitů, kterými se přednostně živil.[19]

U některých druhů byly objeveny početné kosterní patologie (stopy po zraněních a malformacích), a to například u rodu Prognathodon, jehož fosilie byly objeveny na území Nizozemska.[20] Fosilie mosasaurinních mosasauridů byly objeveny také na území Chile, jednalo se tedy nepochybně o kosmopolitně rozšířenou skupinu.[21] V roce 2024 byl oznámen objev fosilií mosasauridů také z území Ekvádoru.[22]

Výzkum mikrostruktury fosilních zubů mosasaurů dokládá, že jejich zuby byly velmi odolné a pevné, dokázaly odolat značnému mechanickému tlaku a umožňovaly mosasaurům pevně držet a trhat zmítající se kořist.[23]

Objev velkých fosilních vajec z Antarktidy naznačuje, že velcí mosasauři mohli klást vejce a nerodit živá mláďata, jak se dosud obecně předpokládalo. Velká fosilní vajíčka byla před asi 68 miliony let nakladena jedinci, dosahujícími délky přinejmenším 7 metrů. Celková struktura vajíčka je značně podobná vejcím současných hadů a ještěrů (skupiny Lepidosauria) a objemem překonávají všechna známá dinosauří vejce.[24]

Nálezy v Čechách

[editovat | editovat zdroj]

Fosilní objevy těchto velkých dravých plazů máme dnes k dispozici také na území České republiky[25] (jedná se zejména o objev fragmentu ozubené čelisti z roku 1960 od Dolního Újezdu u Litomyšle). Ta zřejmě patřila menšímu druhu tethysaurinního mosasaurida.[26]

Teplokrevnost

[editovat | editovat zdroj]

Podle vědecké studie z roku 2016, která se zaměřila na výzkum stabilních izotopů kyslíku ve fosilním bioapatitu vyplývá, že mosasauři mohli být na rozdíl od většiny ostatních mořských plazů do určité míry teplokrevní (měli schopnost udržovat si stálou tělesnou teplotu nezávisle na teplotě okolního prostředí).[27] Výzkum izotopů ve fosiliích tří rodů (Clidastes, Platecarpus, Tylosaurus) ukázal teplotu kolem 33 - 36 °C, což je podstatně více než u soudobých ryb (kolem 28 °C) a blíží se údajům teplokrevných ptáků (ichtyornis s 38 °C), objevenými ve stejných geologických vrstvách.[28]

Taxonomie

[editovat | editovat zdroj]

Nejisté postavení

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ http://dinosaurusblog.com/2014/11/25/jak-svet-poznal-mosasaury/
  2. ↑ https://www.idnes.cz/technet/veda/ceske-zkameneliny-fosilie-z-dob-dinosauru-morsti-jesteri.A200515_130116_veda_mla
  3. ↑ Holwerda, F. M.; et al. (2023). Three-dimensional dental microwear in type-Maastrichtian mosasaur teeth (Reptilia, Squamata). Scientific Reports. 13: 18720. doi: https://doi.org/10.1038/s41598-023-42369-7
  4. ↑ Krister T. Smith, Achim H. Schwermann & Markus Wilmsen (2019). The oldest articulated mosasaurian remains (earliest Turonian) from Germany (Die ältesten artikulierten Mosasaurier-Überreste (frühestes Turonium) aus Deutschland). (PDF) Geologie und Paläontologie in Westfalen. 91: 3-23.
  5. ↑ SOCHA, Vladimír. Mosasauři z Pekelného potoka. OSEL.cz [online]. 26. srpna 2021. Dostupné online.  (česky)
  6. ↑ Adrian P. Hunt and Spencer G. Lucas (2018). Mosasaur coprolites from the Bearpaw Formation (Upper Cretaceous) of Saskatchewan, Canada in Lucas, S.G. and Sullivan, R.M., eds., 2018. Fossil Record 6. New Mexico Museum of Natural History and Science 79: 271-275.
  7. ↑ Michelle Campbell Mekarski, Dražen Japundžić, Katarina Krizmanić & Michael W. Caldwell (2019). Description of a new basal mosasauroid from the Late Cretaceous of Croatia, with comments on the evolution of the mosasauroid forelimb. Journal of Vertebrate Paleontology. Article: e1577872. doi: https://doi.org/10.1080/02724634.2019.1577872
  8. ↑ Pablo González Ruiz, Marta S. Fernández, Marianella Talevi, Juan M. Leardi & Marcelo A. Reguero (2019). A new Plotosaurini mosasaur skull from the upper Maastrichtian of Antarctica. Plotosaurini paleogeographic occurrences. Cretaceous Research (advance online publication). doi: https://doi.org/10.1016/j.cretres.2019.06.012
  9. ↑ Megan Rose Woolley, Anusuya Chinsamy and Michael Wayne Caldwell (2022). Unraveling the taxonomy of the South African mosasaurids. Frontiers in Earth Science. 10: 971968. doi: https://doi.org/10.3389/feart.2022.971968
  10. ↑ Dmitry V. Grigoriev & Alexander A. Grabovskiy (2020). Arctic mosasaurs (Squamata, Mosasauridae) from the Upper Cretaceous of Russia. Cretaceous Research. 104499. doi: https://doi.org/10.1016/j.cretres.2020.104499
  11. ↑ Archivovaná kopie. www.prehistoric-wildlife.com [online]. [cit. 2020-08-26]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-08-31. 
  12. ↑ Jamie A. MacLaren, Rebecca F. Bennion, Nathalie Bardet and Valentin Fischer (2022). Global ecomorphological restructuring of dominant marine reptiles prior to the Cretaceous-Palaeogene mass extinction. Proceedings of the Royal Society B: Biological Sciences. 289 (1975): 20220585. doi: https://doi.org/10.1098/rspb.2022.0585
  13. ↑ https://www.nicklongrich.com/blog/yet-another-terrifying-predatory-mosasaur-from-morocco
  14. ↑ Daniel A. Driscoll; et al. (2018). The mosasaur fossil record through the lens of fossil completeness. Palaeontology. doi: https://doi.org/10.5061/dryad.5rr99
  15. ↑ http://www.nature.com/nature/journal/v506/n7489/full/nature12899.html
  16. ↑ https://phys.org/news/2019-09-mosasaurs-breast.html
  17. ↑ https://gsa.confex.com/gsa/2019AM/webprogram/Paper333823.html
  18. ↑ https://www.smithsonianmag.com/smart-news/mosasaurs-had-mean-breast-stroke-180973214/
  19. ↑ http://prehistoricbeastoftheweek.blogspot.com/2020/02/globidens-beast-of-week.html
  20. ↑ Dylan Bastiaans, Jeroen J. F. Kroll, Dirk Cornelissen, Anne S. Schulp & John W. M. Jagt (2020). Cranial palaeopathologies in a Late Cretaceous mosasaur from the Netherlands. Cretaceous Research Article, 104425. doi: https://doi.org/10.1016/j.cretres.2020.104425
  21. ↑ Rodrigo A. Otero (2021). First record of a mosasaurine mosasaur from the upper Maastrichtian of central Chile. Cretaceous Research. 104838. doi: https://doi.org/10.1016/j.cretres.2021.104838
  22. ↑ Garzon, D. N.; et al. (2024). First record of a mosasaurid (Squamata: Mosasauridae) from the Upper Cretaceous of Ecuador. Spanish Journal of Palaeontology (advance online publication). doi: https://doi.org/10.7203/sjp.29179
  23. ↑ Krzysztof Owocki & Daniel Madzia (2020). Predatory behaviour in mosasaurid squamates inferred from tooth microstructure and mineralogy. Cretaceous Research. Article 104430. doi: https://doi.org/10.1016/j.cretres.2020.104430
  24. ↑ Lucas J. Legendre, David Rubilar-Rogers, Grace M. Musser, Sarah N. Davis, Rodrigo A. Otero, Alexander O. Vargas & Julia A. Clarke (2020). A giant soft-shelled egg from the Late Cretaceous of Antarctica. Nature. doi: https://doi.org/10.1038/s41586-020-2377-7
  25. ↑ SOCHA, Vladimír (2020). Pravěcí vládci Evropy. Kazda, Brno. ISBN 978-80-88316-75-6. (str. 160-165)
  26. ↑ Archivovaná kopie. dinosaurusblog.com [online]. [cit. 2017-09-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-05-25. 
  27. ↑ http://community.myfossil.org/research-mosasaurs-cold-or-warm-blooded/
  28. ↑ http://onlinelibrary.wiley.com/doi/10.1111/pala.12240/pdf
  29. ↑ Nicholas R. Longrich, Michael J. Polcyn, Nour-Eddine Jalil, Xabier Pereda-Suberbiola & Nathalie Bardet (2024). A bizarre new plioplatecarpine mosasaurid from the Maastrichtian of Morocco. Cretaceous Research. 105870. doi: https://doi.org/10.1016/j.cretres.2024.105870
  30. ↑ Michael J. Polcyn, Nathalie Bardet, L. Barry Albright III & Alan Titus (2023). A new lower Turonian mosasaurid from the Western Interior Seaway and the antiquity of the unique basicranial circulation pattern in Plioplatecarpinae. Cretaceous Research. 105621. doi: https://doi.org/10.1016/j.cretres.2023.105621
  31. ↑ Joshua R. Lively (2020). Redescription and phylogenetic assessment of 'Prognathodon' stadtmani: implications for Globidensini monophyly and character homology in Mosasaurinae. Journal of Vertebrate Paleontology. Article: e1784183. doi: https://doi.org/10.1080/02724634.2020.1784183
  32. ↑ Catherine R. C. Strong, Michael W. Caldwell, Takuya Konishi & Alessandro Palci (2020). A new species of longirostrine plioplatecarpine mosasaur (Squamata: Mosasauridae) from the Late Cretaceous of Morocco, with a re-evaluation of the problematic taxon 'Platecarpus' ptychodon. Journal of Systematic Palaeontology. doi: https://doi.org/10.1080/14772019.2020.1818322
  33. ↑ Nicholas R. Longrich, Nathalie Bardet, Anne S.Schulp & Nour-Eddine Jalil (2021). Xenodens calminechari gen. et sp. nov., a bizarre mosasaurid (Mosasauridae, Squamata) with shark-like cutting teeth from the upper Maastrichtian of Morocco, North Africa. Cretaceous Research. 104764. doi: https://doi.org/10.1016/j.cretres.2021.104764
  34. ↑ Shaker, A. A.; et al. (2023). A new species of Halisaurus (Mosasauridae: Halisaurinae) from the lower Maastrichtian (Upper Cretaceous) of the Western Desert, Egypt. Cretaceous Research. 105719. doi: https://doi.org/10.1016/j.cretres.2023.105719
  35. ↑ Nicholas R. Longrich, Nour-Eddine Jalil, Fatima Khaldoune, Oussama Khadiri Yazami, Xabier Pereda-Suberbiola & Nathalie Bardet (2022). Thalassotitan atrox, a giant predatory mosasaurid (Squamata) from the Upper Maastrichtian Phosphates of Morocco. Cretaceous Research. 105315. doi: https://doi.org/10.1016/j.cretres.2022.105315
  36. ↑ Nicholas R. Longrich, Nathalie Bardet, Fatima Khaldoune, Oussama Khadiri Yazami & Nour-Eddine Jalil (2021). Pluridens serpentis, a new mosasaurid (Mosasauridae: Halisaurinae) from the Maastrichtian of Morocco and implications for mosasaur diversity. Cretaceous Research. 104882. doi: https://doi.org/10.1016/j.cretres.2021.104882

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Mosasauridae&oldid=24113785“