Max von Behr

Max von Behr
Max von Behr
Narození	10. ledna 1879; Reddenau; Německá říše
Úmrtí	27. prosince 1951 (ve věku 72 let); Garmisch-Partenkirchen; Západní Německo
Vojenská kariéra
Hodnost	SS-Gruppenführer und Generalleutnant der Waffen-SS
Doba služby	1898–1945
Sloužil	Německé císařství (do roku 1918); Výmarská republika (do roku 1933); Třetí říše
Složka	Reichsheer (do roku 1918); Reichswehr (do roku 1933); Waffen-SS (do roku 1945)
Jednotka	Leib-Grenadier-Regiment König Friedrich Wilhelm III. Nr. 8; Reserve-Infaterie-Division Nr. 80
Velel	Velitel SS Vídeň; Velitel SS Berlín
Války	První světová válka; Druhá světová válka
Vyznamenání	Rytířský kříž pruského domácího řádu Hohenzollernů s meči; Pruský železný kříž I. třídy; Pruský železný kříž II. třídy

Max Heinrich von Behr (10. ledna 1879 – 27. prosince 1951) byl vysoce vyznamenaný veterán první světové války a důstojník Waffen-SS v hodnosti SS-Gruppenführer und Generalleutnant der Waffen-SS (Generálporučík Waffen-SS) za druhé světové války. Ke konci druhé světové války sloužil jako velitel SS v Berlíně.

Mládí a první světová válka

Max von Behr se narodil 10. ledna 1879 v rodině pastora ve východopruském městě Reddenau. Poté, co roku 1898 úspěšně složil maturitní zkoušku, se rozhodl vstoupit do císařské německé armády. V hodnosti praporčíka (Fähnrich) byl zařazen k 8. granátnickému pluku "Král Fridrich Vilém III." (Leib-Grenadier-Regiment "König Friedrich Wilhelm III." Nr. 8), který sídlil ve Frankfurtu nad Odrou.

Před začátkem první světové války sloužil jako pobočník velitele praporu a později i jako pobočník velitele pluku u téže jednotky. K 1. dubnu 1911 byl převelen ke generálnímu štábu císařské armády. Zde zůstal až do 18. října 1913, kdy byl povýšen do hodnosti kapitána (Hauptmann) a současně byl jmenován do funkce zpravodajského důstojníka u III. císařského armádního sboru pod velením generála Ewalda von Lochowa.

S vypuknutím první světové války byl opět převelen a stal se náčelníkem štábu u 80. záložní pěší divize (Reserve-Infaterie-Division Nr. 80). S touto jednotkou se následně účastnil těžkých bojů východní fronty u Mazurských jezer.

Různé štábní posty střídal až do konce února roku 1916, kdy se stal velitelem II. praporu 265. záložního pěšího pluku (Reserve-Infanterie-Regiment Nr. 265), který byl začleněn do 80. záložní pěší divize. Koncem března téhož roku byl raněn a ze svých zranění se léčil až do října 1916.

Následně byl jmenován náčelníkem štábu u 105. pěší divize (Infanterie-Division Nr. 105) a počátkem února příštího roku byl převelen do generálního štábu vojenské hospodářské správy pro Rumunsko. V listopadu 1917 se stal náčelníkem tohoto štábu a na tomto postu zůstal až do konce války.

Armádu opustil v hodnosti Majora dne 14. března 1919. Během služby v první světové válce získal mnoho vojenských vyznamenání, včetně obou stupňů železného kříže.