Mascha Kaléko

Mascha Kaléko
Mascha Kaléko
Rodné jméno	מלכה גולדה אָָאוּפֶן
Narození	7. června 1907; Chrzanów
Úmrtí	21. ledna 1975 (ve věku 67 let); Curych
Příčina úmrtí	rakovina žaludku
Místo pohřbení	Israelite Cemetery Upper Frisian Mountain
Povolání	básnířka a spisovatelka
Alma mater	Reimann School (1933–1934); Univerzita Friedricha Wilhelma v Berlíně; Lessingova vysoká škola v Berlíně
Témata	poezie
Manžel(ka)	Ša Barkali (1928–1938); Chemjo Vinaver (od 1938)
Děti	Steven Vinaver
	oficiální stránka
	multimediální obsah na Commons
	Seznam děl v Souborném katalogu ČR
	Některá data mohou pocházet z datové položky.; Chybí svobodný obrázek.

Mascha Kaléko, rodným jménem Golda Malka Aufen (7. června 1907 Chrzanów, Halič, Rakousko-Uhersko, dnešní Polsko – 21. ledna 1975 Curych) byla německy píšící básnířkou židovského původu.

Život

Mascha Kaléko, narozená jako Golda Malka Aufen, se narodila jako nemanželské dítě obchodníka rusko-židovského původu Fischela Engela a jeho pozdější manželky rakousko-židovského původu Rozalie Chajy Reisel Aufen. Na počátku první světové války, v roce 1914, rodina přesídlila do Německa, aby se uchránila pogromů. Její otec zde byl vzhledem ke svému ruskému občanství internován jakožto nepřátelský cizinec. Rodina žila v Marburgu, poté v Berlíně. V Berlíně Mascha dospívala. Přestože ve škole dobře prospívala a chtěla studovat, její otec byl toho názoru, že děvčata žádné studium nepotřebují. Teprve roku 1922 byli rodiče oddáni a Mascha přijala jméno Engel.

Roku 1925 se Mascha vyučila sekretářkou v kanceláři Dělnického zaopatřovatelského úřadu židovských organizací Německa. Kromě toho navštěvovala večerní kurzy filosofie a psychologie, na Lessingově vysoké škole a na dnešní Humboldtově univerzitě. Dne 31. července 1928 se vdala za téměř o deset let staršího učitele hebrejštiny Saul Aaron Kaléko. Koncem dvacátých let byla součástí berlínské umělecké avantgardy, která se sdružovala kolem kavárny Romanisches Café. V té době se přátelila např. s básníky Else Lasker-Schülerovou nebo Joachimem Ringelnatzem. Roku 1933 jí vyšla první sbírka Sešit s lyrickým těsnopisem, o níž Martin Heidegger později napsal: „Váš sešit se stenogramem ukazuje, že víte všechno, co je smrtelníkovi dáno vědět.“ Sbírka se dobře prodávala. V květnu 1933 dokonce nebyla obětí národně-socialistického pálení knih v Německu, neboť nacisté zatím nevěděli, že Mascha Kaléko má židovské kořeny. Roku 1934 vyšla "Malá čítanka pro dospělé". Od roku 1930 se věnovala práci pro rozhlas a kabaret Küka, dále Künstlerkabarett. Její texty se natáčely v interpretaci známých hereček. V prosinci 1936 se narodil syn Evjatar Alexander Michael v Berlíně (v emigraci si jméno změnil na Steven). Jeho otcem byl dirigent a hudební vědec polského původu Chemjo Vinaver. Roku 1938 se Mascha rozvedla a šest dnů na to se vdala za otce svého syna. Své příjmení Kaléko jakožto umělecké jméno si však Mascha ponechala.

V září roku 1938 rodina emigrovala do Spojených států amerických. Její manžel v Americe nemohl najít žádnou práci, Mascha rodinu živila psaním reklamních sloganů a také dětských básniček. O rok později zveřejnila básnické texty v židovském exilovém časopise Aufbau. Roku 1944 rodina získala americké občanství. Po válce Kaléko opět oslovila své publikum tím, že byl v Německu znovu vydán Sešit s lyrickým těsnopisem (1956). 1960 jí měla být udělena Fontaneho cena, Kaléko ji však odmítla vzhledem k tomu, že jeden z porotců, Hans Egon Holtusen, působil v jednotkách SS. Ve stejném roce Kaléko s rodinou na přání svého muže emigrovala do Jeruzaléma. Kvůli jazykové i kulturní izolaci však nežila šťastně, byla osamělá a zklamaná. Roku 1968 zemřel její hudebně nadaný syn v New Yorku a o pět let později (1973) pak i její manžel. Teprve poslední rok svého života Mascha opět našla sílu na to věnovat se básnické tvorbě. V básních zpracovala ztrátu syna a manžela. Na podzim 1974 Mascha jela naposledy do Berlína, kde měla i přednášku. Chtěla si v Berlíně pořídit malý byt a žít v Německu častěji, protože ji s tímto městem pojily vzpomínky na šťastná mladá léta. Cestou zpátky do Jeruzaléma pobývala ještě v Curychu, kde 21. ledna 1975 zemřela na rakovinu žaludku, jen 14 měsíců po smrti svého muže. Její hrob se nachází na Židovském hřbitově v curyšské čtvrti Friesenberg.

Její básně se vyznačují něžnou ironií a melancholičností, bývají nazývané Großstadtlyrik čili „lyrika velkoměsta“. Jako jediná známá básnířka ženského pohlaví náležící tzv. nové věcnosti (Neue Sachlichkeit) bývá srovnávána se svými mužskými kolegy, bývá proto nazývána „Ringelnatz v sukni“ nebo „Kästner v sukni“. Její básně nazývané Montagsgedichte neboli „pondělkové básně“ svojí strohostí a přímostí. Její básně byly mimo jiné zhudebněny jako šansony.

Dílo

Za jejího života vyšlo následující:

Das lyrische Stenogrammheft. Verse vom Alltag. Rowohlt, Berlin 1933.
Kleines Lesebuch für Große. Gereimtes und Ungereimtes. Rowohlt, Berlin 1935.
- In einem Band: Das lyrische Stenogrammheft. Kleines Lesebuch für Große. Rowohlt Taschenbuch (rororo 175), Reinbek 1956 (28. A. 2004), ISBN 978-3-499-11784-8.
Verse für Zeitgenossen. Schoenhof Verlag, Cambridge (Mass.) 1945.
- Rowohlt Taschenbuch, Reinbek 1958 (19. A. 2004), ISBN 978-3-499-14659-6 (Großdruck-Ausgabe: ISBN 978-3-499-33247-0).
Der Papagei, die Mamagei und andere komische Tiere. Ein Versbuch für verspielte Kinder sämtlicher Jahrgänge. Fackelträger-Verlag, Hannover 1961.
Verse in Dur und Moll, Walter Verlag (Collection Känguruh), Olten/Freiburg 1967.
Das himmelgraue Poesiealbum der Mascha Kaléko. Blanvalet, Berlin 1968.
Wie’s auf dem Mond zugeht und andere Verse. Blanvalet, Berlin 1971.
- Mit Illustrationen von Verena Ballhaus. Boje, Köln 2010, ISBN 978-3-414-82224-6.
Hat alles seine zwei Schattenseiten. Sinn- & Unsinngedichte. Eremiten-Presse (Broschur 46), Düsseldorf 1973.

Posmrtně bylo vydáno:

Feine Pflänzchen. Rosen, Tulpen, Nelken und nahrhaftere Gewächse. Eremiten-Presse (Broschur 68), Düsseldorf 1976.
Der Gott der kleinen Webfehler. Spaziergänge durch New Yorks Lower Eastside und Greenwich Village. Eremiten-Presse (Broschur 75), Düsseldorf 1977.
In meinen Träumen läutet es Sturm. Gedichte und Epigramme aus dem Nachlaß. Deutscher Taschenbuchverlag (dtv 1294), München 1977, ISBN 3-423-01294-3.
Horoskop gefällig? Verse in Dur und Moll. Eulenspiegel-Verlag, Berlin 1977.
Heute ist morgen schon gestern. Gedichte aus dem Nachlass. Arani Verlag, Berlin 1980.
Tag- und Nacht-Notizen. Eremiten-Presse (Broschur 105), Düsseldorf 1981.
Ich bin von anno dazumal. Chansons, Lieder, Gedichte. Arani Verlag, Berlin 1984.
Der Stern, auf dem wir leben. Verse für Zeitgenossen. Mit Zeichnungen von Werner Klemke. Rowohlt, Reinbek 1984.
Die paar leuchtenden Jahre. Deutscher Taschenbuchverlag (dtv 13149), München 2003, ISBN 978-3-423-13149-0.
Liebesgedichte. Ausgewählt von Elke Heidenreich, Insel Taschenbuch (it 3263), Frankfurt am Main 2007, ISBN 978-3-458-34963-1.
Mein Lied geht weiter. Hundert Gedichte. Deutscher Taschenbuchverlag (dtv 13563), München 2007, ISBN 978-3-423-13563-4.
Sämtliche Werke und Briefe in vier Bänden. Herausgegeben und kommentiert von Jutta Rosenkranz. Bd. 1: Werke. Bd. 2: Briefe 1932–1962. Bd. III: Briefe 1963–1975. Bd. IV: Kommentar. Deutscher Taschenbuch Verlag, München 2012, ISBN 978-3-423-59086-0.

Písňové texty

Auf eine Leierkastenmelodie (Musik: Edmund Nick)
Das letzte Mal (Musik: Jochen Breuer)
Der nächste Morgen (Musik: Jochen Breuer)
Judengliebe a.D. (Musik: Jochen Breuer)
Quasi ein Mahnbrief (Musik: Edmund Nick)
Angebrochener Abend (Musik: Edmund Nick und Günter Gall)
Bist du noch wach? (Musik: Dorot Kreusch-Jakob)
Chor der Kriegswaisen (Musik: Konstantin Wecker)
Der Sternanzünder (Musik: Dorot Kreusch-Jakob)
Enfant Terrible (Musik: Roger Henschel)
Gib mir deine kleine Hand (Musik: Dorot Kreusch-Jakob)
Ich freu mich (Musik: Günter Sonneborn)
Kleines Liebeslied (Musik: Rainer Bielfeldt)
Langes Weilchen (Musik: Dorot Kreusch-Jakob)
Mannequins (Musik: Friedrich Meyer)
Sozusagen ein Mailied (Musik: Karl-Heinz Heydecke)
Ursache unbekannt (Musik: Bettina Hirschberg)
Zeitgemäßer Liebesbrief (Musik: Wolfgang Meyering)

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Mascha Kaléko na Wikimedia Commons
(Německy) Život a dílo Maschy Kaléko