Maryša Radoňová Šárecká
| Maryša Radoňová-Šárecká | |
|---|---|
.jpeg) | |
| Rodné jméno | Marie Emilie Bosáčková |
| Narození | 16. prosince 1890 nebo 6. prosince 1890 Praha  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 15. října 1958 (ve věku 67 let) Praha  Československo |
| Povolání | prozaička, básnířka, překladatelka |
| Manžel(ka) | Bořivoj Radoň |
| Rodiče | Václav Bosáček, Milada Brožková |
| Příbuzní | strýc Josef Bosáček |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Maryša Radoňová-Šárecká, rozená Marie Emilie Bosáčková (6. prosince 1890, Praha-Nové Město[1] – 15. října 1958, Praha), byla česká spisovatelka a překladatelka.
Život
[editovat | editovat zdroj]Narodila se 6. prosince 1890,[pozn. 1] v dobře situované pražské rodině učitele na obecné škole u sv. Štěpána v Praze Václava Bosáčka (1858). Otec byl rodilý z Příbrami, matka Milada Brožková (1856) byla ze Smíchova, vzali se 7. září 1887. Marie Bosáčková měla bratra Václava (1896).[2]
Po otci patřila do rozvětveného příbramského rodu Bosáčků. Její strýci byli např. kněz a makovský poustevník P. Vincenc Bosáček či malíř a přítel Mikoláše Alše Josef Bosáček. Jméno Šárecká byl její pseudonym, který si zvolila již v počátcích své tvorby, podle údolí Divoká Šárka u Prahy. Pseudonym si 25. 8. 1921 nechala zapsat jako příjmení.[1]
Do roku 1908 studovala dívčí gymnázium Minerva. Dostalo se jí vynikajícího vzdělání, vykonala státní zkoušky z francouzštiny, angličtiny a italštiny. Po většinu života se zabývala literaturou a dalšími osobním zájmy. Roku 1917 onemocněla nervovou chorobou. Po 1. světové válce pracovala na ministerstvu zahraničí jako redaktorka francouzského informačního bulletinu Gazette de Prague, v letech 1933–1938 vedla překladatelské oddělení. V roce 1938 se stala odborovým radou, v roce 1939 byla poslána do výslužby. S manželem podnikla řadu cest po Evropě i zámoří. Po německé okupaci se na ministerstvo vrátila a pracovala zde až do roku 1948 jako překladatelka. Zemřela 15. října 1958 v Praze, kde byla také pohřbena.[3]
Rodinný život
[editovat | editovat zdroj]Dne 15. září 1921 se v Praze provdala za kontradmirála Bořivoje Radoně, který sloužil v Rakousko-uherské armádě jako velitel námořního letectva.[4] Po svatbě se psala Radoňová–Šárecká. Některá díla vydala pouze pod jménem Radoňová.
Dílo
[editovat | editovat zdroj]Její dílo bývá literárními vědci charakterizováno jako sentimentální a melancholické se zaměřením na kulturní historii, patřící do středního proudu své doby. Prvotinu, drobnou prózu „Stín padl na duši“ vydala již v roce 1908. Jednalo se o sedm povídek s dekadentními náměty s erotickým podtextem. Knížka se stala malou senzací, protože autorkou na svou dobu odvážných textů byla sotva osmnáctiletá dívka. Další práce jí vyšla až v roce 1914, kdy vydala čtveřici povídek na téma intelektuálně nerovného vztahu mezi mužem a ženou, nazvanou „Bolestné oběti“. První skutečný román jí vyšel v roce 1917 pod názvem „Hlubiny štěstí“. Následovaly další, již víceméně konvenční tituly – povídková trilogie „Bettina“ román „Žebrák lásky“ a další, kritika jim vyčítala nepůvodní náměty i styl. Koncem 20. let 20. století se Šárecká poprvé pokusila o historickou beletrii a sice dramatem „Josef Jiří Švec“, ve kterém se zabývá známou postavou českého legionáře. Její zájem o historii ji přivedl k literatuře faktu. Od počátku 20. let se věnovala např. životu a dílu sochaře Františka Bílka, salónům 18.–19. století či běžnému životu na panovnických dvorech („Milenky královské“ z roku 1925). Vrcholem jejího úsilí v této oblasti se stala rozsáhlá pětisvazková práce „Z kulturních dějin lidstva“.
V době protektorátu, v roce 1940, vyšla její dnes nejznámější a podle některých i nejzdařilejší knížka, nazvaná „Pod Svatou Horou“, v níž kronikářským způsobem líčí život v Příbrami v letech 1850–1890 na příkladu osudů příbramských živnostníků a řemeslníků. Starosvětská idyla krejčovské rodiny je zde orámována barvitým popisem starodávných zvyků, hornických „parád“ či ohlasem pražského kulturního života. Psala též poezii, především lyriku (sbírky „Hlasy v proudu“, „Vůně domova“ či „Blaník a jiné básně“), ale bez valného úspěchu. Pokusila se i o historickou epiku, jediný epos „Mistr Bohuslav“ věnovala staviteli pražského Karlova.
Básnické sbírky
[editovat | editovat zdroj]- Hlasy v proudu, 1917
- Mistr Bohuslav, 1918
- Vůně domova, 1918
- Blaník a jiné básně, 1918
- Písně radosti, 1938
Próza
[editovat | editovat zdroj]- Stín padl na duši, 1908
- Paměti, 1909
- Bolestné oběti, 1914
- Hlubiny štěstí, 1917
- Bettina, 1921
- Žebrák lásky, 1921
- Z hor, 1921
- Osiřelá, 1924
- Osud hrdinův, 1924
- Tichá láska, 1925
- Junakova sudbina – Novi Sad: Zastava, 1927
- Pod Svatou Horou, 1940
- Za uměním, 1944
Kulturněhistorické studie
[editovat | editovat zdroj]- O životě a díle sochaře Františka Bílka, 1908
- Salony: s dobovými podobiznami, 1920
- Michal Bosák: stručný životopis a význam nášho šarišského rodáka, Prešov: Americko-slovenská banka, 1924
- Milenky královské, 1925
- Z kulturních dějin lidstva I.–V., 1931–1938
- Ozářené krby (české vlastenecké rodiny – František Palacký, Terezie Měchurová, František Škroup a další), 1945, Dělnické nakladatelství
Drama
[editovat | editovat zdroj]- Josef Jiří Švec: hra v osmi obrazech z veliké války – Praha-Dejvice: Kruh Starodružiníků, 1928
Překlady
[editovat | editovat zdroj]- Paměti – Marie Rolandová, 1909[5]
- Kometa krále Mirambola: komedie pro loutky o třech jednáních – Duranty; z francouzštiny, 1912
- Angelika – Neera; z italštiny; úvod František Sekanina; in: 1000 nejkrásnějších novel č. 67. Praha: J. R. Vilímek, 1914
- Vítězství manželovo: se vzpomínkou na Julesa Barbeye d’Aurevilly – Joséphin Péladan, 1920
- Inauguration des travaux du Parlement de Prague: message adressé par M. le Président E. Beneš a l’Assemblée Nationale de la République tchécoslovaque – Edvard Beneš; předmluva Václav Osvald. Praha: Orbis, 1946
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Poznámky
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Některé zdroje uvádějí chybný den narození 16. prosince.
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b Archivní katalog. katalog.ahmp.cz [online]. [cit. 2022-10-29]. Dostupné online.
- ↑ Soupis pražských obyvatel: Bosáček Václav [online]. Archiv hl. m. Prahy [cit. 2022-09-24]. Dostupné online.
- ↑ MOCNÁ, Dagmar. Maryša Šárecká. In: Luboš Merhaut a kolektiv. Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce. Praha: Academia, 2008. ISBN 978-80-200-1670-6. Svazek 4/I. S–T. S. 566–569.
- ↑ Sňatek kontreadmirála Radoně se spisovatelkou Šáreckou. S. 1. Tribuna (dostupné online po registraci v NK ČR) [online]. 1921-09-16. S. 1.
- ↑ ROLANDOVÁ, Marie. Paměti. ndk.cz [online]. [cit. 2024-10-07]. Dostupné online.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- FRABŠA, František Salesius. Čeští spisovatelé dnešní doby. Praha: Lidová tribuna, 1923. 160 s. S. 132.
- KUNC, Jaroslav: Slovník soudobých českých spisovatelů: Krásné písemnictví v letech 1918–1945, Orbis, Praha 1946. S. 800–801.
- ERHART, Gustav: Maryša Radoňová-Šárecká [ke dni 6. XII. 1940, životní jubileum spisovatelky]. Emil Šprongl, Pelhřimov 1940. 44 s.
- MOCNÁ, Dagmar: Červená knihovna; studie kulturně a literárně historická, Paseka, Praha 1996, s. 76–83.
- Maryša Šárecká-Radoňová: (1890–1958): soupis osobního fondu – zpracoval. Karol Bílek. Praha: Památník národního písemnictví, 2000
- Maryša Radoňová Šárecká, zapomenutá spisovatelka: diplomová práce – Veronika Tomanová. Pardubice: Univerzita Pardubice, 2023
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Maryša Radoňová Šárecká na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Maryša Radoňová Šárecká
