Přeskočit na obsah

Marozia

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Marozia
Narození892
Řím
Úmrtí955 (ve věku 62–63 let)
Řím
Povoláníkrálovna
ChoťAlberic I of Spoleto (909–925)
Guido Toskánský (925–929)
Hugo I. Italský (932)
Partner(ka)Sergius III.
DětiJan XI.
Alberich II. ze Spoleta
RodičeTeofylakt I. Tuskulský a Teodora I. Tuskulská
RodTheophylactes
PříbuzníTheodora II of Tusculum (sourozenec)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Marozia (rodným jménem Maria, také Mariuccia či Mariozza; kolem roku 892, Řím – 28. června před rokem 936 tamtéž) byla mocná římská konkubína s velkým politickým vlivem.

Byla dcerou Teodory (podle některých nepotvrzených zdrojů považovaná za sestru Adalberta Toskánského, nejspíše ze starobylého římského aristokrackého rodu) a římského konsula Teofilakta.

Podle pověsti byla velmi krásná, ale také sebestředná a bezohledná. V 10. století po dvacet let de facto ovládala římskou politiku a katolickou církev. Přestože byla negramotná podařilo se jí, podobně jako její matce, za pomoci vychytralosti a svádění uzavírat silná spojenectví s mocnými a shromáždit tak obrovskou moc.

Marozia a Hugo Provensálský

Již jako patnáctiletá se stala konkubínou papeže Sergia III., svého bratrance, se kterým se setkala ještě v době, kdy byl biskupem v Caere (dnešním Cerveteri). Otázka vztahu mezi Marozií e Sergiem III., který se měl odehrát okolo roku 907, je ovšem sporná: značná část historiků otrocky přijala příběh biskupa Liutpranda z Cremony, jiní (např. Pietro Fedele a il Brezzi), jej považují za nepodložené klepy.[1]

Během svého života se Marozia třikrát vdala, přičemž všechna její manželství byla politicky motivovaná. V roce 909, kdy již byla těhotná se svým prvním synem, se vdala za Albericha ze Spoleta. Její syn byl poté legitimizován.[2] Alberik a Marozia poté měli dalšího syna, jemuž dali jméno po otci, Albericha II. (911/912–954). Marozia k němu přilnula, neboť v něm spatřovala dvě vlastnosti, kterých si cenila nejvíce: moc a touha po ještě větší moci. V roce 914 se skutečně Alberik spojil s papežem Janem X. a v roce 916 společně s papežskými jednotkami porazil SaracényGarigliana. Byl též jmenován římským konzulem, ale nedlouho poté v roce 924 byl zavražděn v Orte.

O dva roky později, v roce 926, se Marozia opět rozhodla dostat k moci, když se vdala za oponenta Svatého stolce, Guida, markýze toskánského. Stala se úhlavní nepřítelkyní papeže Jana X. V květnu 928 dosáhla rivalita vrcholu: Marozia zosnovala útok na papežskou rezidenci v Lateránu a podařilo se jí zajmout papeže, uvěznit ho a zbavit trůnu. Jan X. zemřel krátce poté ve vězení, zřejmě zadušen. Guido se následně stal vládcem Říma a Marozia sama řídila volbu tří následujících papežů: v letech 928 až 929 takto byli zvoleni papežové Lev VI. a Štěpán VII.

V roce 931 se jí dokonce podařilo dosadit na papežský stolec svého prvního, sotva jedenadvacetiletého syna, který přijal jméno Jan XI. Nový papež byl pro svou slabou povahu snadným nástrojem v rukou své matky, pročež byla ona skutečným hybatele římské politiky. Téměř ve stejnou dobu, kdy byl Jan XI. posvěcen, zemřel Maroziin manžel Guido.

V roce 932 se Marozia vdala potřetí, tentokrát za Huga Provensálského (italským králem v letech 926947). Hugo byl bratr Guida a tudíž se legálně s Marozií nemohl oženit, avšak křivě přísahal, že je nelegitimním synem vlastního otce. Marozia poté usilovala o Hugovu korunovaci na císaře s využitím vlivu na svého syna-papeže. Tento ambiciózní plán ovšem zmařil její druhý syn Alberik II., nevlastní bratr papeže Jana XI. Ten vyhnal Huga, svou matku nechal uvěznit a Jana XI. internoval v papežském paláci v Lateránu. Stal se tak roku 932 až do své smrti roku 954 jediným vládcem Říma.

Od tohoto okamžiku již o Marozii nejsou žádné zprávy. Podle některých zdrojů dožila v ústraní kláštera. Zemřela pravděpodobně 28. června někdy před rokem 936 a byla pochována klášteře svatých Cyriaka a Nikoly v ulici Lata.[3]

Dle slov anglického historika Edwarda Gibbona, příběh ambiciózní Marozie zřejmě inspiroval legendu o papežce Janě, která byla po staletí považována za pravdivou, až do protestantská reformace.

  1. Heslo Marozia, in Dizionario biografico degli italiani, volume 70, Treccani 2014
  2. Pietro Fedele, Ricerche per la storia di Roma e del papato nel secolo X, in Archivio della R. Società Romana di Storia Patria, voll. XXXIII–XXXIV
  3. Biografia

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]