M10 GMC
| M10 Wolverine | |
|---|---|
 | |
| Typ vozidla | Stíhač tanků |
| Země původu | USA |
| Historie | |
| Výrobce | Fisher Body (divize General Motors) Ford Motor Company |
| Návrh | 1942 |
| Období výroby | září 1942 – prosinec 1943 |
| Vyrobeno kusů | 6 406 |
| Základní charakteristika | |
| Posádka | 5 |
| Délka | 5,97 m |
| Šířka | 3,05 m |
| Výška | 2,89 m |
| Hmotnost | 29,6 t |
| Pancéřování a výzbroj | |
| Pancéřování | 0–57 mm |
| Hlavní zbraň | 76,2 mm M7 nebo 17liberní kanón v britském Achilles IC a IIC |
| Sekundární zbraně | kulomet ráže 12,7 mm |
| Pohon a pohyb | |
| Motor | General Motors 6046 |
| Výkon | 375 hp |
| Max. rychlost | 51 km/h na silnici |
| Poměr výkon/hmotnost | M10: 12,68 hp/t M10A1: 15,5 hp/t |
| Dojezd | 300 km |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Stíhač tanků M10 GMC (Wolverine) byl stíhač tanků zkonstruovaný ve Spojených státech amerických a užívaný zejména v druhé světové válce.
Vývoj
[editovat | editovat zdroj]Oficiální název stíhače byl M10 Gun Motor Carriage. Jeho vývoj začal v roce 1942 na základě požadavků armády, které se opíraly o zkušenosti z bojů ve druhé světové válce. Stroj byl postaven na podvozku tanku M4 Sherman. Jeho věž byla umístěna více vzadu a byla opatřena kanónem ráže 76 mm. Na obranu proti pěchotě byl instalován kulomet Browning ráže 12,7 mm. Celkem bylo do konce války vyrobeno 6706 kusů.[1] M10 je často označován přezdívkou „Wolverine“ (rosomák), což je neoficiální jméno, které se občas objevilo ve válečné reklamě firmy Chrysler. Nicméně na rozdíl od jiných vozidel, jako jsou M4 Sherman, M5 Stuart nebo M7 Priest nebylo M10 nikdy oficiálně takto pojmenováno a ani američtí vojáci jej takto nenazývali.[2][3] Jednoduše jej nazývali „TD“ (zkratka pro výraz tank destroyer, v českém překladu stíhač tanků).
Achilles SP
[editovat | editovat zdroj]- Achilles Mk.I = M10
- Achilles MK.II = M10A1 – zlepšený podvozek (od M4A3)
- Stíhače Achilles IC a IIC měly namontované místo standardních kanonů 3" (76,2 mm) 17liberní kanón.
Nasazení
[editovat | editovat zdroj]Vozidlo kromě Američanů používala též vojska Velké Británie, Sovětského svazu, Kanady, polského zahraničního vojska či Svobodných Francouzů. Stíhače tanků M10 byly poprvé nasazeny v závěru bitvy o Tunisko, dále byly nasazeny v Normandii a na území Německa.
Tato vozidla byla tak účinná, že byla používána ještě několik let po druhé světové válce.[zdroj?]
Technické údaje
[editovat | editovat zdroj]- Osádka: 5 osob
- Hmotnost: 29,6 t
- Délka: 5,97 m
- Výška: 2,89 m
- Šířka: 3,05 m
- Výzbroj: kanón ráže 76,2 mm, kulomet ráže 12,7 mm
- Pancéřování: 12 – 57 mm
- Maximální rychlost: 51 km/h, v terénu 30 km/h
- Dojezd: 300 km
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ HUNNICUTT, R.P. Sherman: A history of the American medium tank. Novato, Kalifornie: Presidio Press, 1978. ISBN 0891410805. Kapitola Part VI Reference data: Acceptances of Sherman and related vehicles from U.S. production during the period 1940-1945, s. 525. (angličtina)
- ↑ Bryan Perrett (2003), Impossible Victories, p 98, Barnes & Noble, ISBN 978-0-7607-3533-6
- ↑ Chris Henry & Brian Delf (2004), British Anti-tank Artillery 1939–45], p 23, Osprey, ISBN 978-1-84176-638-6.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- ZALOGA, Stephen J. Stíhač tanků M10 vs útočné dělo StuG III. Německo 1944. Praha: Grada, 2014. 80 s. ISBN 978-80-247-5108-5.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu M10 Wolverine na Wikimedia Commons - M10 Wolverine
- M10 Wolverine na východní frontě Archivováno 13. 12. 2007 na Wayback Machine. (rusky)
