Přeskočit na obsah

Ludmila Engquistová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Ludmila Engquistová
Rodné jménoЛюдмила Николаевна Леонова
Narození21. dubna 1964 (60 let)
Belomestnaja Kriuša
Povoláníbobistka a překážkářka
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.
Přehled medailí
Jako reprezentantka Švédska Švédsko
Olympijské kruhy Atletika na LOH
zlato LOH 1996 100 m překážek
Mistrovství světa v atletice
zlato MS 1997 100 m překážek
bronz MS 1999 100 m překážek
Jako reprezentantka SSSR Sovětský svaz
Mistrovství světa v atletice
zlato MS 1991 100 m překážek
Halové MS v atletice
stříbro HMS 1989 60 m překážek
zlato HMS 1991 60 m překážek
Halové ME v atletice
stříbro HME 1989 60 m překážek
zlato HME 1990 60 m překážek
Jako reprezentantka SNS SNS
Halové ME v atletice
zlato HME 1992 60 m překážek

Ludmila Engquistová (rozená Ludmila Viktorovna Leonovová, později Ludmila Narožilenková, rusky Людмила Викторовна Нарожиленко-Леонова; * 21. dubna 1964, Tambovská oblast) je bývalá sovětská atletka ruské národnosti, sprinterka, jejíž specializací byly krátké překážkové běhy. Od roku 1996 reprezentovala Švédsko.

4. února 1990 v Čeljabinsku překonala časem 7,69 s halový světový rekord v běhu na 60 metrů překážek, když původní rekord Bulharky Jordanky Donkovové z roku 1987 vylepšila o pět setin sekundy.[1] Engqvistové výkon z prvního místa dlouhodobých tabulek vymazala až po 18 letech Švédka Susanna Kallurová, která 10. února 2008 v německém Karlsruhe zaběhla trať v čase 7,68 s.[2]

V únoru roku 1993 měla pozitivní dopingový nález na anabolické steroidy a byla vyloučena z halového MS v Torontu. Následně dostala čtyřletý zákaz činnosti.[3] V prosinci roku 1995 ji byl trest zrušen.[4] Nedovolené prostředky ji do jídla dával její bývalý manžel.[5]

V roce 1996 se stala v Atlantě olympijskou vítězkou v běhu na 100 metrů překážek. Ve finále trať zaběhla v čase 12,58 s. O jednu setinu pomalejší byla Slovinska Brigita Bukovecová. Reprezentovala také na olympiádě v Soulu v roce 1988 a na letních hrách 1992 v Barceloně. V roce 1997 se stala v Athénách podruhé v kariéře mistryní světa, první titul získala již v roce 1991 na světovém šampionátu v Tokiu.

Osobní rekordy

[editovat | editovat zdroj]

Hala

Dráha

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]