Lucius Opimius
| Lucius Opimius | |
|---|---|
| Narození | 2. století př. n. l. starověký Řím |
| Úmrtí | Drač |
| Povolání | starořímský politik a starořímský voják |
| Rodiče | Quintus Opimius[1][2] |
| Funkce | triumvir monetalis (131 př. n. l.) římský konzul (121 př. n. l.) římský senátor praetor |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Lucius Opimius byl římský politik, který v roce 121 př. n. l. zastával úřad konzula. V této funkci nařídil popravy 3 000 stoupenců lidového vůdce Gaia Graccha, přičemž jako odůvodnění použil senatusconsultum ultimum (výjimečný stav) vyhlášené bezprostředně před Gracchovou násilnou smrtí. V roce 116 př. n. l. byl odsouzen tribunálem vyšetřujícím přijetí nezákonných úplatků, které obdržel od numidského krále Jugurthy, v jehož prospěch se měl angažovat. Opimius byl totiž významným členem komise vyslané senátem, která měla pověření rozdělit území numidského království mezi Jugurthu a jeho nevlastního bratra Adherbala. Po odsouzení odešel z Říma do exilu ve městě Dyrrhachia, kde později zemřel.
Život
[editovat | editovat zdroj]Poprvé je zmíněn při potlačení povstání města Fregell v roce 125 př. n. l.[3] Spolu s Quintem Fabiem Maximem Allobrogikem byli zvoleni za konzuly na rok 121 př. n. l. Zatímco Fabius vedl vojenskou kampaň v Galii, Opimius se zúčastnil snad nejrozhodnější události římské historie té doby.
Když byli Gaius Gracchus a Marcus Fulvius Flaccus při své opětovné kandidatuře poraženi Opimiem a Fabiem, zorganizoval Gracchus masový protest na pahorku Aventinu. Senát znepokojen jejich akcí schválil návrh senatusconsulta ultima, který Opimius chápal jako příkaz potlačit činnost Gracchových stoupenců všemi nezbytnými prostředky – včetně síly.[4] Shromáždil ozbrojené síly senátorů a jejich klientů a postavil se Gracchovi a jeho příznivcům, což rychle přerostlo v násilné srážky přímo uprostřed Říma. V této bitce padli Gracchus i Flaccus se svým synem a mnoho jejich stoupenců. Poté, co Opimius vyčistil ulice od svých odpůrců, ustanovil tribunál (quaestio), který odsoudil k smrti 3 000 osob obviněných jen z toho, že byli příznivci Graia Graccha.
Opimius byl za tyto násilné činy již v roce 120 př. n. l. obžalován, ale obhajován konzulem toho roku Gaiem Papirem Carbonem získal osvobozující rozsudek. Opimiovo vítězství zavedlo v římské ústavní praxi senatusconsulta ultima, které poskytlo neomezený nástroj, který různé římské frakce používaly v následujících letech proti sobě, když vnitřní politika římské republiky stále více sklouzávala do násilí a občanské války.
V roce 116 př. n. l. stál Opimius v čele senátní komise, která rozdělila Numidii mezi Jugurthu a jeho bratra Adherbala. Vzhledem k podezření, že rozhodnutí komise bylo ovlivněno úplatky od Jugurthy, byli její členové později vyšetřováni tribunálem, který jejich chování odsoudil. Ponížený Opimius odešel do vyhnanství do Dyrrhachia, kde později zemřel.[5]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Lucius Opimius na anglické Wikipedii.
- ↑ Digital Prosopography of the Roman Republic. Dostupné online. [cit. 2021-06-10].
- ↑ Digital Prosopography of the Roman Republic. Dostupné online. [cit. 2021-06-10].
- ↑ Paterculus 2011, s. 23–.
- ↑ Badian 2012, Opimius, Lucius.
- ↑ Plútarchos 2006, XXXIX.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- BADIAN, Ernst. Marcus Fulvius Classus. In: HORNBLOWER, Simon; SPAWFORTH, Antony; EIDINOW, Esther. The Oxford classical dictionary. 4. vyd. Oxford: Oxford University Press, 2012. Dostupné online. ISBN 978-0-19-954556-8. (anglicky)
- PATERCULUS, Velleius; YARDLEY, John C.; BERRETT, Anthony A. The Roman History: From Romulus and the Foundation of Rome to the Reign of the Emperor Tiberius. [s.l.]: Hackett Publishing Company, 2011. 224 s. Dostupné online. ISBN 978-1-60384-702-5. (anglicky)
- PLÚTARCHOS. Životopisy slavných Řeků a Římanů I. (původním názvem: Βίοι Παράλληλοι). Překlad Václav Bahník, Antonín Hartmann, Rudolf Mertlík, Ferdinand Stiebitz, Edita Svobodová. 1. vyd. [s.l.]: Arista, 2006. 855 s. (Antická knihovna; sv. 74). ISBN 978-80-8641-046-3. Kapitola Gaius Gracchus.
