Přeskočit na obsah

Koniklec

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxKoniklec
alternativní popis obrázku chybí
Koniklec německý (Pulsatilla vulgaris)
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádpryskyřníkotvaré (Ranunculales)
Čeleďpryskyřníkovité (Ranunculaceae)
Rodkoniklec (Pulsatilla)
Mill., 1754
Druhy udávané z ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Koniklec (Pulsatilla) je nízká až středně vysoká trsnatá rostlina, s převážně ochlupenými listy i lodyhami, zařazená do čeledě pryskyřníkovitých. Poslední fylogenetické studie ukazují, že rod koniklec je geneticky nejblíže příbuzný a s velkou pravděpodobností i totožný s rodem sasanka (Anemone).[1][2]

Roste téměř v celém mírném klimatickém pásu severní polokoule, kde mu nejlépe svědčí středně suchá teplá a světlá stanoviště, travnaté svahy nebo i světlé lesní paseky s dobře provzdušněnou půdou. Rostlina někdy využívá mykorhizní symbiózy podporující její růst.

Rod se vyznačuje vysokou fenotypovou variabilitou, jejímž zdrojem je polyploidizace a hybridizace. Jednotlivé druhy jsou vymezeny na základě morfologických rozdílů listů a květů a správně rozlišit tyto znaky pro jednotlivé areály výskytu není snadné. Z toho plynou i nesnáze při určování jednotlivých druhů (celosvětově přes 30), poddruhů a hybridů, které jsou si často velmi podobné.

Ve střední Evropě rostou tyto druhy:

Hybrid

Koniklec je vytrvalá bylina vysoká až 40 cm s přízemní růžici až 12, nejdříve chlupatých a později olysalých, složených nebo zpeřených listů. Z růžice vyrůstá chlupatý stonek (stvol) zakončený třemi přeslenovitě uspořádanými listeny, dělenými do úzkých úkrojků nebo 2krát zpeřenými, kryjící květní pupen na stopce. Stvol i stopka květu se v době kvetení a dozrávání plodů stále prodlužují. Hlavní dlouhý vřetenovitý nebo kůlovitý kořen, který stářím dřevnatí a tmavne, vytváří postupně adventní kořeny. První krátký článek stonku nad kořenem, hypokotyl, se postupně mění v oddenek s více pupeny a tím se rostlina rozrůstá.

Oboupohlavné pravidelné květy, někdy převislé, jsou pěti až sedmičetné. Chlupaté stejnobarevné volné kališní lístky vyrůstají ve dvou kruzích, bývají barvy fialové, modré, červené, růžové, bílé nebo žluté, jsou zvonkovitě skloněné nebo otevřeně rozložené. Korunní lístky chybí. Květ obsahuje okolo 100 spirálovitě uspořádaných stejně dlouhých tyčinek se žlutými prašníky hustě směstnanými okolo nižších pestíků s fialovými bliznami. Mnohé vnější tyčinky jsou přeměněny v patyčinky a produkují nektar. U některých druhů se vyskytuje mnohomanželnost květů, kdy na jedné rostlině jsou současně oboupohlavné a samčí květy (androecie).

Jako ochrana proti samoopylení jsou květy protogynické, nejdříve dozrávají vajíčka v semeníku a teprve později (asi za dva dny) pylová zrna. Opylování zajišťují čmeláci a včely, přenášejí pyl z květů dříve rozkvetlých na blizny později kvetoucích. Plodem je vřetenovitá zobákovitá nažka s dlouhým chlupatým chmýřím, které napomáhá dobrému roznášení větrem.[2][5]

Všechny druhy koniklece jsou jedovaté, obsahují labilní glykosidický lakton ranunkulin který se enzymaticky štěpí na jedovatý protoanemonin a glukózu. Protoanemonin po požití vyvolává zvracení a průjmy, po vstřebání tlumí centrální nervový systém, při dotyku dráždí pokožku a vyvolává záněty. Stejně nebezpečný je i pro dobytek. Sušením se však protoanemonin rozkládá na neaktivní dimer anemonin a stává se téměř neškodným. K otravám lidí nedochází, protože přílišná hořkost rostliny nedovoluje pozřít větší množství.

V lékařství se jen zřídka používá ve formě čaje (sušený list a kořen) nebo tinktury k léčbě zánětů reprodukčních orgánů, při gastrointestinálních poruchách, svalových křečích, astmatu, při revmatismu, dně nebo kožních problémech. Působí také jako slabé narkotikum, odstraňuje nespavost a úzkost, byly zjištěny i proti nádorové účinky. Bývá údajně využíván v homeopatii.

Koniklec je známá nenáročná skalnička s květy vypěstovanými i v méně obvyklých barvách a tvarech. Navíc je okrasná i ochmýřeným semeníkem, který je obzvláště elegantní po ránu, kdy je pokryt rosou. Vyžaduje slunečné a nezamokřené stanoviště. Rozmnožuje se nejčastěji semeny vysévanými brzy po dozrání, lze je také množit vegetativně rozdělením kořene.[6][7]

Ohrožení

[editovat | editovat zdroj]

Změnou přírodních podmínek dochází i k úbytku jednotlivých druhů koniklece v přírodě, proto jsou všechny druhy rostoucí v České republice chráněny. Jsou vyhlášeny za taxony:

  1. DUTTON, Bryan E; KEENER, Carl S; FORD, Bruce A. Flora of North America: Anemone [online]. Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO & Harvard University Herbaria, Cambridge, MA. [cit. 2011-06-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b c KREJČOVÁ, Nikol. Mezidruhová hybridizace mezi Pulsatilla pratensis a P. patens [online]. Katedra botaniky, PřF Univerzity Karlovy v Praze, rev. 08.05.2011 [cit. 2011-06-04]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  3. HOSKOVEC, Ladislav. BOTANY.cz: Veškeré druhy rostlin ČR II [online]. BOTANY.cz, rev. 17.01.2008 [cit. 2011-06-04]. Dostupné online. 
  4. Global Biodiversity Information Facility: Pulsatilla [online]. Global Biodiversity Information Facility [cit. 2011-06-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. POLÍVKA, František. Názorná květena zemí koruny české: Koniklec [online]. Wendys, Zdeněk Pazdera, 1901 [cit. 2011-06-04]. S. 27, 28. Dostupné online. 
  6. Herbář Wendys: Koniklec [online]. Wendys, Zdeněk Pazdera [cit. 2011-06-04]. Dostupné online. 
  7. HAUGHTON, Christine. Pasqueflower [online]. Wold Farm, West Heslerton, North Yorkshire, GB [cit. 2011-06-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. HOSKOVEC, Ladislav. BOTANY.cz: Ochrana přírody [online]. BOTANY.cz, rev. 27.11.2007 [cit. 2011-06-04]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]