Přeskočit na obsah

Karl Henize

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Karl Gordon Henize
Astronaut NASA
Státní příslušnostSpojené státy
Datum narození17. října 1926
Místo narozeníCincinnati, Ohio, USA
Datum úmrtí5. října 1993
Místo úmrtíNepál
Předchozí
zaměstnání
vědec
Čas ve vesmíru7d 22h 45m
Kosmonaut od1967
MiseSTS-51-F
Znaky misí
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karl Gordon Henize (17. října 1926 v Cincinnati, Ohio, USA[1]5. října 1993 v Nepálu) byl americký astronaut z programu Skylab a letů s raketoplány.

Mládí a výcvik

[editovat | editovat zdroj]

Po základní a střední škole vystudoval matematickou fakultu virginské univerzity (University of Virginia), po ukončení studia v roce 1947 pokračoval na stejné univerzitě studiem na fakultě astronomie. Doktorát astronomie obhájil roku 1954. Pak sloužil u námořnictva. V roce 1967 byl vybrán do šesté skupiny připravujících se amerických astronautů. V programu Skylab vedl pokusy ultrafialové astronomie. Stal se zde členem podpůrných posádek pro lety Skylab 2, Skylab 3 a Skylab 4. Po ukončení tohoto programu se přeškolil na lety s raketoplány. Zde se stal 176. člověkem ve vesmíru.

Byl ženatý a měl čtyři děti.[2]

Let do vesmíru

[editovat | editovat zdroj]

Letěl pouze jednou a to v roce 1985 na palubě raketoplánu Challenger v sedmidenní misi STS-51-F. Pro Challenger to byl let osmý, na palubě byli: Charles Fullerton jako velitel, pilot Roy Bridges, dále dr. Karl G. Henize, dr. Story Musgrave, dr. Anthony England, dr. Loren Acton a dr. John-David Bartoe. Na oběžnou dráhu vynesli laboratoř Spacelab. Startovali z Kennedyho vesmírného střediska na mysu Canaveral, přistáli na základně Edwards AFB v Kalifornii.

U NASA zůstal až do své smrti. Zemřel v 66 letech v roce 1993 při pokusu o výstup na Mount Everest ve výši 6000 m na infarkt.

  1. VÍTEK, Antonín; LÁLA, Petr. Malá encyklopedie kosmonautiky. Praha: Mladá fronta, 1982. Kapitola Kosmonauti-specialisté USA, s. 361. 
  2. CODR, Milan. Sto hvězdných kapitánů. Praha: Práce, 1982. Kapitola Američtí astronauti pro lety na raketoplánech, s. 454. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]