Přeskočit na obsah

Karel Stanislav

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Karel Stanislav
Rodné jménoOtmar Gatschä
Narození16. listopadu 1907
Motyčín
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí5. prosince 1963 (ve věku 56 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
PseudonymOtmar Gatschä-Čestínský
Povoláníspisovatel, dramatik a publicista
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Karel Stanislav (16. listopadu 1907 Motyčín,[1] dnes Kladno-Švermov – 5. prosince 1963, Praha[2]), vlastním jménem Otmar Gatschä, byl český prozaik a dramatik. Podepisoval se též Otmar Gatschä-Čestínsky. Pseudonym Karel Stanislav, který používal od roku 1949, přijal později za své občanské jméno.[3]

Život

[editovat | editovat zdroj]

Pocházel z rodiny pomocného úředníka. Vystudoval obchodní školu se zaměřením na družstevnictví a národní hospodářství. Praxi a teorii družstevnictví se pak dlouhodobě věnoval. Od roku 1924 pracoval ve Stavebním družstvu státních a jiných veřejných zaměstnanců v Praze-Bubenči a poté od roku 1926 až do roku 1946 v Obecně prospěšném stavebním a bytovém družstvu pro Vyšehrad. V letech 1926–1928 působil také jako redaktor finančně-hospodářského týdeníku Burzovní kurýr (od roku 1927 Hospodářský zpravodaj).[3]

Publikovat začal velmi časné (zřejmě z existenčních důvodů).[3] Šlo o nenáročné romány, povídky a novely se společenskou a milostnou tematikou a s napínavým, často až nepravděpodobným dějem, přičemž k této části svého díla se později nehlásil.[3] Těsně před německou okupací se začal věnovat také práci pro rozhlas a v jeho tvorbě začaly sílit sociální a společensko-kritické motivy, které po únoru 1948 vedly až k psaní děl na tzv. společenskou objednávku zobrazujících ideologicky schematizované konflikty.[3]

Aktivně se zúčastnil květnového povstání v roce 1945. Na revoluční schůzi Syndikátu českých spisovatelů a hudebnich skladatelů 15. května 1945 byl pro údajnou spolupráci s Němci ze Syndikátu vyloučen.[4] (Od roku 1948 však svá díla pravidelně vydával a prorežimní tisk jeho dílo oceňoval.[1]) Odjel na dlouhodobou brigádu do pohraničí. Od roku 1946 se pak věnoval pouze literatuře, neboť jeho těžká plicní choroba jej dovedla k trvalé invaliditě. Zaměřil se hlavně na psaní divadelních her řešících dobově aktuální problémy a napsal také několik pohádkových jednoaktových loutkových her pro děti s tradičními (a často aktualizovanými) pohádkovými motivy.[3]

Dílo

[editovat | editovat zdroj]

Próza

[editovat | editovat zdroj]
  • Trojí vítězství (1924), román, jako Otmar Gatschä-Čestínsky,
  • V čem je štěstí (1927), povídka, jako Otmar Gatschä-Čestínsky,
  • Smíření (1927), román, jako Otmar Gatschä-Čestínsky,
  • Román Edvarda Běla (1928), obraz poválečného života pražského, jako Otmar Gatschä-Čestínsky,
  • Budhova soška (1929), povídky, titulní s fantastickým námětem, jako Otmar Gatschä-Čestínsky,
  • Poslední oběť (1930), povídky, jako Otmar Gatschä-Čestínsky,
  • Kletba zlata (1930), román, jako Otmar Gatschä-Čestínsky,
  • Město na pochodu (1943), sociální román z prostředí stavebnictví, jako Otmar Gatschä,
  • Jak píšeme rozhlasovou hru? (1944), příručka, jako Otmar Gatschä,
  • Svatohorské povídky (1948), jako Otmar Gatschä,
  • Cesta do života (1954), povídky o mladých lidech,
  • Spartakovci, aneb, 40 HP proti všem (1958), humoristická povídka, jakýsi "živočichopis" majitelů automobilů značky Spartak.

Rozhlasové hry

[editovat | editovat zdroj]
  • Světová cena (1940),
  • Srdce na zámek (1942),
  • Poutník po hvězdách (1942),
  • Štěstí naruby (1943),
  • Bludný peníz (1943),
  • Zulaja (1944),
  • Sen o pravdě (1944),
  • Akord svědomí (1948),
  • Myší díra (1948),
  • Doubravové (1948),
  • Dvojí žár (1949),
  • Nejkrásnější domeček (1949),
  • Zvuk X (1957),
  • Příběh deseti hodin (1960),
  • Človíček (1963),
  • Bez pozlátka (1964).

Divadelní hry

[editovat | editovat zdroj]
  • Žlutá věž (1949),
  • Stavěli zedníci (1950), původně jako rozhlasová hra Doubravové, komedie se satirickou kritikou nešvarů, roku 1951 přepracovaná verze s názvem Štika v rybníce,
  • Kdo s koho? (1953), divadelní hra pro mládež,
  • Cesta lososů (1954),
  • Pohádka o zlém hajném (1955), pohádková jednoaktová loutková hra pro děti,
  • Pohádka o nemocné princezně (1955), pohádková jednoaktová loutková hra pro děti,
  • O třech sestrách (1956), pohádková jednoaktová loutková hra pro děti,
  • Dům na rozcestí (1957), divadelní hra zobrazující postoje tzv. "včerejších lidí", tj. těch, kteří nepřijali socialismus,
  • Omyl profesora Somola (1957),
  • Janek hastrmánek (1957), pohádková jednoaktová loutková hra pro děti,
  • Trojlístek z pohádek (1957), sborník, obsahuje loutkové hry O chytrém Honzovi, O třech sestrách a Jak švec chytal smrt.
  • Návštěva nepřichází (1958), komedie se satirickou kritikou nešvarů,
  • Honza a loupežnice 1958, pohádková hra,
  • Čtyřlístek z pohádek (1960), sborník, obsahuje loutkové hry Pohádka o nemocné princezně, Janek hastrmánek, Tři přání a Pohádka o zlém hajném.
  • Samota Nadějov (1962), drama zachycující proměny v pohraničí po osvobození
  • Nebe za pár tisíc (1962)
  • Dvě pohádky (1962), sborník, obsahuje loutkové hry Pohádka o nemocné princezně a Pohádka o zlém hajném.

Filmografie

[editovat | editovat zdroj]

Karel Stanislav byl autorem námětů filmů:

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b Např.: Dramatik Karel Stanislav se dnes dožívá padesáti let. Rudé právo. 16. 11. 1957, s. 4. Dostupné online. 
  2. ↑ Z domova/Karel Stanislav. Rudé právo. 8. 12. 1963, s. 5. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c d e f Lexikon české literatury 4/1, S-T, Academia, Praha 2008, str. 330-332
  4. ↑ Syndikát českých spisovatelů. Ve službách lidu vymýtí všechny reakční živly. Rudé právo. 18. 5. 1945, s. 5. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Karel_Stanislav&oldid=22261129“