Přeskočit na obsah

Křesťanské motivy ve výtvarném umění

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Románský tympanon z kostela ve Vézelay
Michelangelův Poslední soud

Křesťanské motivy patřily v určitých fázích vývoje výtvarného umění k nejdůležitějším motivům – zvláště v raně křesťanském a středověkém období. Silně ustoupily v období renesance, aby se zase silně projevily v období protireformace a baroka.

Pozn.: Konkrétní údaje v textu vycházejí ze Slovniku pojmů z dějin umění.[1]

Hlavní druhy výtvarného umění

[editovat | editovat zdroj]

Architektura

[editovat | editovat zdroj]

Typickým využitím křesťanských motivů bylo ztvárnění tympanonů románských a gotických portálů.

Sochařství

[editovat | editovat zdroj]

V sochařství je vhodné rozlišovat sochy volně umístěné v krajině či intravilánu obcí a sochy umístěné v budovách nebo na jejich průčelí. V českých zemích je od baroka zdaleka nejčastějším motivem volné sochy sv. Jan Nepomucký (téměř 1300 soch je chráněno jako kulturní památka[2]), časté jsou dále motivy Ukřižování (Krucifix nebo Kalvárie), sochy Panny Marie (často na sloupu) a Nejsvětější trojice. V řadě měst byly vztyčovány složitější mariánské sloupy, později jako poděkování za záchranu před morem sloupy morové.

Malířství

[editovat | editovat zdroj]
Kristus Vševládce na fresce v Tahullu

Od počátku křesťanství pokrývá stěny chrámů výzdoba v podobě mozaiky nebo fresky, zpočátku s dominujícím Trůnícím Kristem ve výjevu Posledního soudu, později často skládající cyklus výjevů ze života patrona daného kostela. Časem se objevují samostatné deskové obrazy, jednak skládající více či méně složité oltáře (časté jsou diptychy a triptychy), jednak volně rozmístěné v interiéru kostelů; oblibu získal zvláště cyklus výjevů Křížové cesty.

Starozákonní motivy

[editovat | editovat zdroj]
Vyhnání z ráje (Masaccio)

Novozákonní motivy

[editovat | editovat zdroj]

Nejsvětější trojice

[editovat | editovat zdroj]
Související informace naleznete také v článku Nejsvětější Trojice.

Často ztvárňovaná na barokních sloupech, kde Bůh Otec drží kříž s Kristem a výjev doplňuje holubice jako ztvárnění Ducha svatého. Obvyklým alegorickým zobrazením je rovněž Boží oko, oko v trojúhelníku s paprsky.

Kristova ikonografie

[editovat | editovat zdroj]
Klanění Beránkovi, Jan van Eyck
  • alegorické ztvárnění Krista – typické v počátcích křesťanství, někdy i později. Obvykle bylo ztvárnění Krista jako Dobrého pastýře nebo Beránka božího (Agnus Dei). Proslulý je z tohoto cyklu van Eyckův gentský oltář s centrálním obrazem Klanění beránkovi
  • Narození Krista, Klanění pastýřů, Klanění Tří králů – v pozdější době pak široce rozvíjeno ve formě betlémů
  • Obětování Páně – 40 dní po narození podle starých rituálů, spojeno s obřadem Očišťování Panny Marie
  • Svatá rodina – zobrazení malého Krista s Pannou Marií a sv. Josefem
  • Odpočinek na útěku do Egypta – časté téma v malířství, související s předchozím a spojené s Vražděním neviňátek
Kristův křest, Pierro della Francesco
Poslední večeře, Leonardo da Vinci

Mariánská ikonografie

[editovat | editovat zdroj]

Kult Panny Marie se velmi rozšířil po koncilu v Efezu (431), kde byla oficiálně prohlášena Matkou boží.

Madona, Jan van Eyck
Zvěstování, Fra Angelico
  • Madona – zobrazení Panny Marie s dítětem, nejčastější mariánský motiv. K nejkrásnějším dílům patří Madony z tzv. krásného slohu (období gotiky, kolem r. 1400).
    • Trůnící Madona – zvláštní typ, kdy Madona s dítětem sedí na trůnu
  • Pieta – zobrazení truchlící Madony s mrtvým Kristem v náručí; objevil se v gotice, asi nejznámější je Michelangelova socha
  • Immaculata – zdůraznění motivu Neposkvrněného početí v době baroka, ztvárněné např. studnou, ovocem (jablko), vázou s lilií, časté jsou růže, slunce a měsíc, svatozář z hvězd. Panna Marie obvykle stojí na hadovi
  • Zvěstování – zobrazení Panny Marie a archanděla Gabriela, oznamujícího Marii, že přivede na svět Krista; obvykle s květem lilie
  • Navštívení Panny Marie – zobrazení těhotné Panny Marie se sv. Alžbětou, matkou Jana Křtitele
  • Očišťování Panny Marie – 40 dní po narození Krista; často spojeno s výjevem Obětování Páně
  • Smrt Panny Marie
  • Nanebevzetí a Korunování Panny Marie; jedním z mnoha příkladů je motiv z proslulého Sloupu Nejsvětější Trojice v Olomouci: v dolní části sloupu nesou dva andělé Marii vzhůru k sousoší Nejsvětější Trojice (fotografie)
  • Královna nebes (Assumpta, Nanebevzetá) – motiv zavedený v baroku; na mnoha sochách a morových sloupech je Marie zachycena stojící na půlměsíci

Motivy Immaculaty a Assumpty jsou velmi často ztvárněny v podobě tzv. mariánských sloupů, rozšířených především ve středoevropském baroku.

Apoštolové

[editovat | editovat zdroj]
Apokalypsa, El Greco

Apoštolové jsou většinou ztvárňováni společně s Kristem ve výjevech jako je Poslední večeře či Olivetská hora. Známé je ztvárnění dvanácti apoštolů na Staroměstském orloji v Praze.

Evangelisté

[editovat | editovat zdroj]

Čtyři evangelisté (tedy autoři čtyř evangelií Nového zákona) bývají znázorňováni se svými atributy nebo jsou těmito atributy zastoupeni:

  • Matouš – s andělěm
  • Marek – se lvem (známý jako patron Benátek)
  • Lukáš – s obětním dobytčetem
  • Jan – s orlem; Jan byl zároveň jedním z apoštolů, proto je často zobrazován v rámci pašijových témat, jako je Snímání z kříže či Oplakávání

Apokalypsa, poslední soud

[editovat | editovat zdroj]

V centru výjevu je trůnící Kristus (Pantokrator, vševládce) na nebesích, doprovázený svou matkou Marií, po stranách bývá zobrazováno dělení duší a jejich vstup na nebesa nebo pohlcení pekelnými bytostmi. Tento motiv byl častý v apsidách starých křesťanských chrámů, později na tympanonech nad vstupem do gotických katedrál. Jedno z nejznámějších ztvárnění pochází od Michelangela.

Svatý František káže ptákům, Giotto

Nejčastěji jako patroni kostelů či kaplí, kde jsou umístěny jejich sochy a výjevy z jejich života či mučednické smrti dominují hlavnímu či vedlejším oltářům. Ke každému světci patří určité atributy (např. sv. Kateřina – kolo, sv. Barbora – věž, sv. Šebestián – šípy) a legenda o jeho životě (např. sv. František káže ptákům či Stigmatizace sv. Františka).

  1. BLAŽÍČEK, O. J.; KROPÁČEK, J. Slovník pojmů z dějin umění. Názvosloví a tvarosloví architektury, sochařství, malby a užitého umění. Praha: Odeon, 1991. ISBN 80-207-0246-6. 
  2. MonumNet, web Národního památkového ústavu