Přeskočit na obsah

Jindřich Šimon Baar

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jindřich Šimon Baar
Rodné jménoHeinrich Baar
Narození7. února 1869
Klenčí pod Čerchovem, Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí24. října 1925 (ve věku 56 let)
Klenčí pod Čerchovem, ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníKlenčí pod Čerchovem
PseudonymJan Psohlavý
Povoláníspisovatel, katolický kněz, básník a etnograf
Národnostčeská
PříbuzníJosef Baar (strýc)
Josef Fišer (bratranec)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Pomník na Výhledech

Jindřich Šimon Baar (7. února 1869 Klenčí pod Čerchovem[1] – 24. října 1925 Klenčí pod Čerchovem[2]) byl český katolický kněz, básník a spisovatel, představitel realismu, tzv. venkovské prózy a Katolické moderny. Byl bratrancem a přítelem Josefa Fišera.

Životopis

[editovat | editovat zdroj]
Fara v Ořechu, kde jako duchovní působil J. Š. Baar
Pamětní deska J. Š. Baara na ořešské faře
Hrob Jindřicha Šimona Baara

Jindřich Šimon se narodil v rodině Georga Baara (1829) a Anny Baarové-Schöppelové (1838). Měl sestru Barbaru Bláhovou (1865–1885).

Studoval gymnázium v Domažlicích (1880–1888), poté teologii v Praze. Roku 1892 byl vysvěcen na kněze. Pak působil na několika místech jako duchovní a v této funkci se zapojoval do snah o církevní reformu. Nejprve jako kaplan v Přimdě, Spáleném Poříčí, Stochově a Úněticích, poté v letech 1895–1897 a 1909–1919 farář v Ořechu a 1899–1909 v Klobukách. V letech 1918–1921 byl předsedou Jednoty katolického duchovenstva československého. Roku 1919 odešel do důchodu a žil ve své rodné obci.[3] Jeho příjmení si zvolila jako umělecké jméno česká herečka Lída Baarová, vlastním jménem Ludmila Babková .[4]

Pohřben je na hřbitově zvaném Na Soutkách v rodném Klenčí pod Čerchovem. Jindřich Šimon Baar si nepřál, aby na náhrobku bylo uvedeno jeho jméno a proto je na něm pouze verš:[5]

Čtenáři!
Též tvá cesta k hrobu běží,
tož se netaž, kdo zde leží,
které bylo naše jméno,
jaká práce – žití, věno.
I své kvítí i své hloží
odnesli jsme na soud Boží,
pokoj máme v tomto hrobě,
Bůh ho jednou dej i Tobě.
Pane, smiluj se nad námi!

Po jeho smrti v Klenčí bylo zřízeno Muzeum Jindřicha Šimona Baara. Nedaleko Klenčí, v malé vsi Výhledy, mu byl zřízen památník se sochou v nadživotní velikosti. Na jeho zbudování se podílely okolní obce a některé další spolky, každý z nich je na památníku zmíněn. Nachází se zde i citát J. Š. Baara:

Pane Bože!

Všecky struny v srdci
mém již popraskaly.
Jedna jediná mi zbyla.
Miluješ-li mě – dej – abych
směl na ni zahrát
píseň o lásce k této
tvrdé kamenité zemi.

J. Š. Baar

Pamětní deska se také nachází na fasádě fary v Ořechu u Prahy, kde Baar dlouhá léta působil jako kněz.

Památka

[editovat | editovat zdroj]

Dílo

[editovat | editovat zdroj]

Jeho snahou bylo zobrazit běžný život na vesnici (především chodské). Před psaním napřed poctivě bádal v archivech a jeho díla jsou realistická. Svému rodákovi Janu Vrbovi vyčítal, že si ve svých historických románech hodně vymýšlel a nedržel se faktů.

Verše[6]

[editovat | editovat zdroj]
  • Rodnému kraji (1903)
  • Bolestné a radostné vánoce (1917)

Próza[6][7]

[editovat | editovat zdroj]
  • Farské historky (1900–1905): 1. Farská panička — 2. Cestou křížovou[8] – román, zfilmováno s názvem Román českého kněze — 3. Stavěl — 4. Žebračka — 5. Kohouti — 6. Kanovník – románek z kněžského života o knězi vykonávající slavnostní liturgické funkce v určitém kostele[9] — 7. Páter Kodýtek
  • Pověsti ha pohádky z Chodska Praha: Nostalgie, 2011 (reedice vydání z roku 1930) Dostupné online.
  • Nalezeno na cestě všedního života (1901) – povídky
  • Pro kravičku (1905) – příběh z Chodska: dva mladí lidé si chtějí splnit životní sen, odstěhují se do Německa, aby si vydělali na krávu. Seznámí se zde s malířem, který se jim snaží pomáhat. Po návratu si ji koupí. V zimě kráva zdechne a malíř se rozhodne namalovat obraz – zachycení jich dvou nad mrtvou krávou. Obraz má na výstavě úspěch a malíř jej prodá za krávu pro své přátele.[10]
  • Několik povídek (1906)
  • Poslední rodu Sedmerova (1908) – vesnický román spisovatele z okruhu katolické moderny a zasvěceného povídkáře a romanopisce českého venkova a zejména rodného Chodska, ve kterém odhaluje, proč se poctivá snaha o zvelebení venkova nesetkává s úspěchem: vzdělání je třeba spojit s mravností vycházející z náboženství. Hrdina románu založí ve svém rodišti cukrovar, pečuje o vzdělání v obci, ale chvatný pokrok rozvrací mravy. Hrdina na konci života vidí, že zvelebením svému rodišti více uškodil, protože pečoval o hmotný prospěch lidí a nechal ležet ladem jejich duše[11]
  • Jan Cimbura (1908) – selský román z jihu Čech[12], zfilmována první část
  • Chodská trilogie: Paní komisarka (1908) – román o působení Boženy Němcové na Chodsku, 40. léta 19. století[13] — Osmačtyřicátníci (1924) [14] — Lůsy (1925)[15]
  • Mžikové obrázky (1909)[16] – povídky
  • Klenčí (1909) – román o chodském městečku Klenčí pod Čerchovem, kde je jeho rodný dům[17]
  • Milovati budeš (1910) – sbírka povídek[18]
  • V různých barvách (1910) – kniha z Chodska starých dob obsahující 15 povídek[19]
  • Ptáci (1910) – povídky
  • Z duchovní správy (1911) – povídky
  • Poslední soud (1911) – Chodský román, líčící životní osudy dvou bratří Porazilů – Martina a Hadama, se odehrává v autorově milovaném rodné kraji pod Čerchovem, především v rodném Klenčí. Počáteční vzájemnou lásku a úctu obou bratrů postupně rozleptává závist a chamtivost Martinovy ženy Manky[20]
  • Trnky (1911) – fejetony
  • Na děkanství (1912) – román
  • Skřivánek a jiné povídky (1912)
  • Chvíle oddechu (1912)[21] – cestopis
  • K Bohu (1914) – román
  • V temných barvách (1916) – povídky
  • Hanče (1916) – povídka
  • Hu nás (1919) – chodské obrázky
  • Holoubek (1920) – autobiografický román[22]
  • Žolinka (1920)
  • Počtář (1921) – román
  • Naše pohádky (1921) – pro mládež
  • Chodské povídky a pohádky (1922) – pro mládež, shrnutí Baarovy folkloristické činnosti
  • Hlad; Syn (1923) – povídky pro mládež
  • Na srdci přírody (1925) – kniha o stromech a ptácích[23]
  • Amerikáni (1926)
  • Hanýžka a Martínek (1927) – pro děti
  • Sedlák Cimbura a kůň Běláček (1927) – pro děti
  • Panská přízeň a jiné povídky (1929)
  • Druhá kniha z přírody (1930)
  • Dětské obrázky (1930)
  • Poslední povídky, vzpomínky a řeči (1933)
  • Ke Kristu blíž (1936–1940) – 4 svazky; posmrtně[24]

Odborné publikace[7]

[editovat | editovat zdroj]
  • Chodská čítanka (1927) – spolu s Františkem Teplým a Janem Františkem Hruškou
  • Kapitoly z cestopisu Chvíle oddechu
  • Klenčí, městečko na Chodsku (1909)
  • Nehistorická historie: námitky proti Vrbovo pojetí chodských rebelií (1929) – spolu s F. Teplým

Baarovy spisy vyšly ve 30 svazcích v letech 1923–1934.

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Klenčí pod Čerchovem 21 | Porta fontium. www.portafontium.eu [online]. [cit. 2021-08-26]. Dostupné online. 
  2. ↑ Klenčí pod Čerchovem 43 | Porta fontium. www.portafontium.eu [online]. [cit. 2021-08-26]. Dostupné online. 
  3. ↑ BARTOŠ, Josef; KOVÁŘOVÁ, Stanislava; TRAPL, Miloš. Osobnosti českých dějin. Olomouc: ALDA, 1995. ISBN 80-85600-39-0. Kapitola Baar Jindřich Šimon, s. 9. 
  4. ↑ VIZ ČLÁNEK, viz článek. Lída Baarová zde na wikipedii [online]. 
  5. ↑ Šumavský rozcestník: hrob Jindřich Šimon Baar. www.sumava.cz [online]. [cit. 2021-08-26]. Dostupné online. 
  6. ↑ a b FRABŠA, František Salesius. Čeští spisovatelé dnešní doby. Praha: Lidová tribuna, 1923. 160 s. S. 7.
  7. ↑ a b KUNC, Jaroslav. Slovník soudobých českých spisovatelů. Krásné písemnictví v letech 1918–1945. Praha: Orbis, 1945. 1018 s. S. 13–18. 
  8. ↑ BAAR, Jindřich Šimon. Cestou křížovou [online]. Holešov: 1900 [cit. 2021-06-18]. Dostupné online. 
  9. ↑ Kanovník: románek z kněžského života. Praha: Máj, 1920. Dostupné online.
  10. ↑ Pro kravičku: chodský obraz. V Praze: F. Topič, 1919. Dostupné online.
  11. ↑ BAAR, Jindřich Šimon. Poslední rodu Sedmerova [online]. Praha: Novina, 1940 [cit. 2021-06-28]. Dostupné online. 
  12. ↑ Jan Cimbura: jihočeská idyla. V Praze: Bohuslav Rupp, 1946. Dostupné online.
  13. ↑ BAAR, Jindřich Šimon. Paní komisarka [online]. Praha: Bohuslav Rupp, 1908 [cit. 2021-06-18]. Dostupné online. 
  14. ↑ BAAR, Jindřich Šimon. Osmačtyřicátníci [online]. Praha: Vyšehrad, 1949 [cit. 2021-06-18]. Dostupné online. 
  15. ↑ BAAR, Jindřich Šimon. Lůsy [online]. Praha: Bohuslav Rupp, 1947 [cit. 2021-06-18]. Dostupné online. 
  16. ↑ BAAR, Jindřich Šimon. Mžikové obrázky, I: Velké a malé děti. [online]. Holešov: 1909 [cit. 2021-06-18]. Dostupné online. 
  17. ↑ BAAR, Jindřich Šimon. Klenčí [online]. Praha: Jindřich Š. Baar, 1909 [cit. 2021-06-28]. Dostupné online. 
  18. ↑ Milovati budeš: povídky a črty; Trnky: feuilletony. V Praze: Novina, 1941. Dostupné online.
  19. ↑ V různých barvách. V Praze: Novina, 1931. Dostupné online.
  20. ↑ BAAR, Jindřich Šimon. Poslední soud [online]. Praha: Českomoravské podniky tiskařské a vydavatelské, 1925 [cit. 2021-06-28]. Dostupné online. 
  21. ↑ BAAR, Jindřich Šimon. Chvíle oddechu [online]. Praha: Českomoravské podniky tiskařské a vydavatelské, 1929 [cit. 2021-06-28]. Dostupné online. 
  22. ↑ Holoubek: kněžská idyla. Praha: Cyrillo-Methodějské knihkupectví Gustav Francl, 1920. Dostupné online.
  23. ↑ BAAR, Jindřich Šimon. Na srdci přírody [online]. Praha: Českomoravské podniky tiskařské a vydavatelské, 1925 [cit. 2021-06-28]. Dostupné online. 
  24. ↑ BAAR, Jindřich Šimon. Ke Kristu blíž [online]. Přerov: Společenské podniky, 1940 [cit. 2021-06-28]. Dostupné online. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Jindřich Šimon Baar (a jeho literární dílo) – František Teplý. Praha: Českomoravské podniky tiskařské a vydavatelské, 1920–1940
  • Jindřich Šimon Baar – Václav Brtník. Praha: s. n., 1923
  • Jindřich Šimon Baar, strážný duch Chodska: snímky z jeho života, osudu Chodska a rodného města Klenčí pod Čerchovem za posledních dvacet let až – Jaroslav Žáček: Praha: Psohlavci, 1948
  • BENEŠ, Josef. Ač zemřeli ještě mluví: Medailony českých katolických vlasteneckých kněží. Praha: Česká katolická charita, 1964. 449 s. S. 417–425. 
  • Jindřich Šimon Baar: personální bibliografie – Helena Hudíková. Plzeň: Knihovna města Plzně, 1975
  • Jindřich Šimon Baar (1867–1925): literární pozůstalost – Pavel Křivský. Praha: Literární archív Památníku národního písemnictví, 1976
  • Jindřich Šimon Baar – graficky upravil Zdeněk Mlčoch. Praha: Klub mladých čtenářů v Albatrosu, 1976
  • Čeští spisovatelé 19. a počátku 20. století. Praha: Československý spisovatel, 1982. S. 12–16. 
  • Čeští spisovatelé literatury pro děti a mládež – redakce Otakar Chaloupka. Praha : Albatros, 1985. s. 33–35
  • FORST, Vladimír, a kol. Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce. 1. A–G. Praha: Academia, 1985. 900 s. ISBN 80-200-0797-0. S. 101–104. 
  • Jindřich Šimon Baar: Hanýžka a Martínek: metodický text k besedě k 120. výročí narození J. Š. Baara – Milena Smetanová. Znojmo: Okresní knihovna, 1989
  • Die Chodentrilogie Jindřich Šimon Baars: Eine Untersuchung zur Literarisierung der Folklore am Beispiel des Chronikromans von Baar – Kim Karen Ucen. München: Sagner, 1990
  • Dějiny české literatury. IV. Literatura od konce 19. století do roku 1945 – hlavní redaktor Jan Mukařovský. 1. vyd. Praha: Victoria Publishing, 1995. 714 s. ISBN 80-85865-48-3. S. 606. 
  • PUTNA, Martin C. Česká katolická literatura v evropském kontextu 1848–1918. Praha: Torst, 1998. 801 s. ISBN 80-7215-059-6. 
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století I. A–J. Praha; Litomyšl: Paseka, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 35. 
  • VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí: 2. sešit: B–Bař. Praha: Libri, 2005. 154–264 s. ISBN 80-7277-252-X. S. 154–155. 
  • HANUŠ, Jiří. Malý slovník osobností českého katolicismu 20. století s antologií textů. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2005. 308 s. ISBN 80-7325-029-2. S. 9–10. 
  • Lidová kultura: národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska. 1. sv. Praha: Mladá fronta, 2007. 284 s. ISBN 978-80-204-1711-4. S. 17. 
  • KLEMPERA, Josef. Ořech: Jindřich Šimon Baar v Ořechu a přifařené obce. Ořech: Obecní úřad Ořech, 2007. 316 s., [16] s. obr. příl. ISBN 978-80-254-0564-2.
  • JOHÁNKOVÁ, Marie. Jindřich Šimon Baar – osobnost a dílo [online]. Praha: Univerzita Karlova. Pedagogická fakulta. Katedra českého jazyka a literatury, 2009 [cit. 2021-08-26]. Diplomová práce. Dostupné online.
  • TAUEROVÁ, Marie. Jindřich Šimon Baar. Průvodce jeho životem a dílem; kopie strojopisu uložená ve fondu Moravské zemské knihovny v Brně pod sig. RKP2-0483.537
  • TEPLÝ, František. Ze života J.Š. Baara [online]. Praha: Novina. S. 474. Dostupné online. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jindřich_Šimon_Baar&oldid=24505913“