Přeskočit na obsah

Jan Dostálek

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jan Dostálek
Poslanec Národního shromáždění ČSR
Ve funkci:
1925 – 1939
Ministr veřejných prací
Ve funkci:
1929 – 1934
PředchůdceFranz Spina
NástupceLudwig Czech
Ve funkci:
1935 – 1938
PředchůdceLudwig Czech
NástupceFrantišek Nosál
Ministr průmyslu, obchodu a živností
Ve funkci:
1934 – 1935
PředchůdceJosef Matoušek
NástupceJosef Václav Najman
Stranická příslušnost
ČlenstvíStr. katolického lidu
Katol.-nár. str. konzerv.
ČSL
SNJ
ČSL
Narození28. dubna 1883
Šedivec
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí21. března 1955 (ve věku 71 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníVyšehradský hřbitov
ChoťAntonie Schneiderová
Alma materČeské vysoké učení technické v Praze
Profesespisovatel, novinář a politik
CommonsJan Dostálek
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Dostálek (28. dubna 1883 Šedivec[1] – 21. března 1955 Praha[2]) byl československý politik, meziválečný ministr československých vlád a poslanec Národního shromáždění za Československou stranu lidovou. Po roce 1948 politicky pronásledován a vězněn.

Biografie

[editovat | editovat zdroj]

Vystudoval osmiletou c. k. vyšší státní průmyslovou školu a v červnu 1904 se po předchozí stavební praxi stal zaměstnancem pražského magistrátu. Začínal jako pomocný kreslič. V letech 1907–1909 studoval jako mimořádný student zeměměřičství na české Vysoké škole technické v Praze. Studoval rovněž na akademii umění ve Vídni. První světovou válku prožil coby písař na vojenském velitelství v Praze. Po válce se vrátil na magistrát, kde působil až do roku 1939 ve funkci stavebního ředitele.[3][1] Od roku 1919 byl členem zastupitelstva města Prahy, kde předsedal klubu lidoveckých zastupitelů. Byl činný i jako publicista. V letech 1919–1921 byl redaktorem revue Mír a týdeníku Pražský obzor.[1]

Jeho politická kariéra začala v roce 1904, v roce 1906 byl zvolen zapisovatelem nově vzniklé Strany katolického lidu. Vstoupil i do jiných katolických organizací a za svou činnost získal od papeže Pia X. řád Pro Ecclesia et Pontifice. V roce 1911 stál u zrodu Katolicko-národní strany konzervativní a stal se jejím jednatelem. Od roku 1919 náležel k vedoucím činitelům Československé strany lidové (k roku 1928 uváděn jako člen předsednictva ČSL a její župní starosta v Praze[1]). Ve 30. letech působil v čele pražské župy a tiskové komise ČSL. Přispíval do katolických periodik. Byl vyznamenán mnohými řády: Řádem rumunské koruny, papežským Řádem sv. Řehoře Velikého. Byl rytířem Řádu Božího hrobu.[4]

V parlamentních volbách v roce 1925, parlamentních volbách v roce 1929 i parlamentních volbách v roce 1935 byl zvolen za lidovce do Národního shromáždění. Poslanecké křeslo si oficiálně podržel do formálního zrušení parlamentu roku 1939,[5] přičemž krátce předtím ještě v prosinci 1938 přestoupil do nově vzniklé Strany národní jednoty.[6] V roce 1928 je uváděn jako místopředseda poslanecké sněmovny.[1]

Kromě postu poslance zastával i ministerská křesla. V druhé vládě Františka Udržala, první vládě Jana Malypetra, druhé vládě Jana Malypetra, třetí vládě Jana Malypetra, první vládě Milana Hodži, druhé vládě Milana Hodži a třetí vládě Milana Hodži, tedy v letech 1929–1938 zastával nepřetržitě ministerské funkce. Střídal posty ministra veřejných prací a ministra průmyslu, obchodu a živností.

V roce 1938 hlasoval stejně jako jeho stranický kolega Jan Šrámek a jako ministr za Národní sjednocení František Ježek proti přijetí anglo-francouzského ultimáta, které tlačilo na Československou republiku, aby přijala požadavky nacistického Německa.[7]

Profesí byl ředitelem stavebního úřadu. Podle údajů z roku 1935 bydlel v Praze.[8]

Po válce se krátce angažoval v ČSL, ale nesouhlasil s jejím sbližováním s KSČ. Po únoru 1948 byl vyloučen ze strany. V červenci 1954 byl zatčen příslušníky StB v rámci příprav vykonstruovaného procesu s „vedením ilegální protistátní skupiny Křesťansko-demokratické strany“.[4] Zemřel v roce 1955 v pankrácké věznici, kam byl uvržen komunistickým režimem.[9]

Dne 13. září 2018 byla v Kostelci nad Orlicí na domě v Mánesově ulici, kde se dnes nachází mateřská škola, umístěna pamětní tabulka Janu Dostálkovi v rámci projektu Poslední adresa, který připomíná památku obětí komunistického režimu.[10]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b c d e Národní shromáždění Republiky československé v prvém desítiletí, 1928, s. 1275. [online]. google.cz [cit. 2014-12-16]. Dostupné online. 
  2. ↑ Michal Pehr: Cestami křesťanské politiky -- Biografický slovník k dějinám křesťanských stran v českých zemích ; Vydavatelství AKROPOLIS, 2007, ISBN 978-80-86903-53-8, str. 64
  3. ↑ Michal Pehr: Cestami křesťanské politiky -- Biografický slovník k dějinám křesťanských stran v českých zemích ; Vydavatelství AKROPOLIS, 2007, ISBN 978-80-86903-53-8, str. 64
  4. ↑ a b Michal Pehr: Cestami křesťanské politiky -- Biografický slovník k dějinám křesťanských stran v českých zemích ; Vydavatelství AKROPOLIS, 2007, ISBN 978-80-86903-53-8, str. 65
  5. ↑ Jan Dostálek [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-10-10]. Dostupné online. 
  6. ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-02-10]. Dostupné online. 
  7. ↑ MALÍŘ, Jiří - MAREK, Pavel a kol.: Politické strany, 1861-1938. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-178-X. S. 664–669. Dále jen: Politické strany. 
  8. ↑ seznam zvolených poslanců [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-10-10]. Dostupné online. 
  9. ↑ Historie ministerstva průmyslu a obchodu [online]. Ministerstvo průmyslu a obchodu [cit. 2011-10-10]. Dostupné online. 
  10. ↑ Zpravodaj města Kostelec nad Orlicí. zpravodaj. 9/2018, roč. 9/2018. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 252. 
  • VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 13. sešit : Dig–Doš. Praha: Libri, 2010. 216–338 s. ISBN 978-80-7277-416-6. S. 335–336. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Druhá vláda Františka Udržala
Ministerský předseda
František Udržal (jmenován 7. prosince 1929, RSZML)
Členové v den jmenování vlády
7. prosince 1929
Juraj Slávik (vnitro, RSZML) • Karel Viškovský (národní obrana, RSZML) • Bohumír Bradáč (zemědělství, RSZML) • Ivan Dérer (školství a národní osvěta, ČSDSD) • Alfréd Meissner (spravedlnost, ČSDSD) • Rudolf Bechyně (pro zásobování lidu, ČSDSD) • Edvard Beneš (zahraničních věcí, ČsNS) • Emil Franke (pošty a telegrafy, ČsNS) • Karel Engliš (finance, ČsND) • Josef Matoušek (průmysl, obchod a živnosti, ČsND) • Jan Dostálek (veřejné práce, ČSL) • Jan Šrámek (unifikace, ČSL) • Rudolf Mlčoch (železnice, ČŽOSS) • Ludwig Czech (sociální péče, DSAP) • Franz Spina (veřejného zdravotnictví a tělesná výchova, BdL)
Členové jmenovaní později
16. dubna 1931
Karel Trapl (finance, nestraník)
9. dubna 1932
Josef Hůla (železnice, nestraník)
První vláda Jana Malypetra
Ministerský předseda
Jan Malypetr (jmenován 29. října 1932, RSZML)
Členové v den jmenování vlády
29. října 1932
Bohumír Bradáč (národní obrana, RSZML) • Milan Hodža (zemědělství, RSZML) • Ivan Dérer (školství a národní osvěta, ČSDSD) • Alfréd Meissner (spravedlnost, ČSDSD) • Rudolf Bechyně (železnice, ČSDSD) • Edvard Beneš (zahraničních věcí, ČsNS) • Emil Franke (pošty a telegrafy, ČsNS) • Jan Dostálek (veřejné práce, ČSL) • Jan Šrámek (unifikace, ČSL) • Josef Matoušek (průmysl, obchod a živnosti, ČsND) • Ludwig Czech (sociální péče, DSAP) • Franz Spina (veřejného zdravotnictví a tělesná výchova, BdL) • Jan Černý (vnitro, nestraník)  • Karel Trapl (finance, nestraník) • Jan Malypetr (správce pro zásobování lidu, RSZML)¹
¹Zákonem z 12. července 1933 byl zrušen úřad ministra pro zásobování lidu.
Druhá vláda Jana Malypetra
Ministerský předseda
Jan Malypetr (jmenován 14. února 1934, RSZML)
Členové v den jmenování vlády
14. února 1934
Josef Černý (vnitro, RSZML) • Bohumír Bradáč (národní obrana, RSZML) • Milan Hodža (zemědělství, RSZML) • Ivan Dérer (školství a národní osvěta, ČSDSD) • Alfréd Meissner (sociální péče, ČSDSD) • Rudolf Bechyně (železnice, ČSDSD) • Edvard Beneš (zahraničních věcí, ČsNS) • Emil Franke (pošty a telegrafy, ČsNS) • Jan Dostálek (průmysl, obchod a živnosti, ČSL) • Jan Šrámek (unifikace, ČSL) • Ludwig Czech (veřejné práce, DSAP) • Franz Spina (veřejného zdravotnictví a tělesná výchova, BdL) • Karel Trapl (finance, nestraník) • Jan Krčmář (školství a národní osvěta, nestraník)
Třetí vláda Jana Malypetra
Ministerský předseda
Jan Malypetr (jmenován 4. června 1935, RSZML)
Členové v den jmenování vlády
4. června 1935
Josef Černý (vnitro, RSZML) • František Machník (národní obrana, RSZML) • Milan Hodža (zemědělství, RSZML) • Ivan Dérer (spravedlnost, ČSDSD) • Jaromír Nečas (sociální péče, ČSDSD) • Rudolf Bechyně (železnice, ČSDSD) • Edvard Beneš (zahraničních věcí, ČsNS) • Emil Franke (pošty a telegrafy, ČsNS) • Jan Dostálek (veřejné práce, ČSL) • Jan Šrámek (unifikace, ČSL) • Josef Václav Najman (průmysl, obchod a živnosti, ČsND) • Ludwig Czech (zdravotnictví a tělesná výchová, DSAP) • Franz Spina (bez portfeje, BdL) • Karel Trapl (finance, nestraník) • Jan Krčmář (školství a národní osvěta, nestraník)
První vláda Milana Hodži
Ministerský předseda
Milan Hodža (jmenován 5. listopadu 1935, RSZML)
Členové v den jmenování vlády
5. listopadu 1935
Josef Černý (vnitro, RSZML) • František Machník (národní obrana, RSZML) • Milan Hodža (zemědělství, RSZML) • Ivan Dérer (spravedlnost, ČSDSD) • Jaromír Nečas (sociální péče, ČSDSD) • Rudolf Bechyně (železnice, ČSDSD) • Edvard Beneš (zahraničních věcí, ČsNS) • Emil Franke (pošty a telegrafy, ČsNS) • Jan Dostálek (veřejné práce, ČSL) • Jan Šrámek (unifikace, ČSL) • Josef Václav Najman (průmysl, obchod a živnosti, ČsND) • Ludwig Czech (zdravotnictví a tělesná výchova, DSAP) • Franz Spina (bez portfeje, BdL) • Karel Trapl (finance, nestraník) • Jan Krčmář (školství a národní osvěta, nestraník)
Členové jmenovaní později
9. listopadu 1935
Josef Zadina (zemědělství, RSZML)
Druhá vláda Milana Hodži
Ministerský předseda
Milan Hodža (jmenován 18. prosince 1935, RSZML)
Členové v den jmenování vlády
18. prosince 1935
Milan Hodža (zahraničí, RSZML) • Josef Černý (vnitro, RSZML) • František Machník (národní obrana, RSZML) • Josef Zadina (zemědělství, RSZML) • Ivan Dérer (spravedlnost, ČSDSD) • Jaromír Nečas (sociální péče, ČSDSD) • Rudolf Bechyně (železnice, ČSDSD) • Emil Franke (pošty a telegrafy, ČsNS) • Jan Dostálek (veřejné práce, ČSL) • Jan Šrámek (unifikace, ČSL) • Josef Václav Najman (průmysl, obchod a živnosti, ČsND) • Ludwig Czech (zdravotnictví a tělesná výchova, DSAP) • Franz Spina (bez portfeje, BdL) • Karel Trapl (finance, nestraník) • Jan Krčmář (školství a národní osvěta, nestraník)
Členové jmenovaní později
23. ledna 1936
Emil Franke (školství a národní osvěta, nestraník) • Alois Tučný (pošty a telegrafy, ČsNS)
29. února 1936
Kamil Krofta (zahraničí, nestraník)
17. března 1936
Emil Franke (správce financí, ČSNS)
28. března 1936
Josef Kalfus (finance, nestraník)
2. července 1936
Erwin Zajiček (bez portfeje, DCV)
Třetí vláda Milana Hodži
Ministerský předseda
Milan Hodža (jmenován 18. prosince 1935, RSZML)
Členové v den jmenování vlády
18. prosince 1935
Josef Černý (vnitro, RSZML) • František Machník (národní obrana, RSZML) • Josef Zadina (zemědělství, RSZML) • Ivan Dérer (spravedlnost, ČSDSD) • Jaromír Nečas (sociální péče, ČSDSD) • Rudolf Bechyně (železnice, ČSDSD) • Emil Franke (školství a národní osvěta, správce financí, ČSNS) • Alois Tučný (pošty a telegrafy, ČSNS) • Jan Dostálek (veřejné práce, ČSL) • Jan Šrámek (unifikace, ČSL) • Josef Václav Najman (průmysl, obchod a živnosti, ČŽOSS) • Ludwig Czech¹ (zdravotnictví a tělesná výchova, DSAP) • Franz Spina¹ (bez portfeje, BdL) • Erwin Zajiček¹ (bez portfeje, DCVP) • Kamil Krofta (zahraničí, nestraník)
Členové jmenovaní později
2. října 1937
Josef Kalfus (finance, nestraník)
4. prosince 1937
Rudolf Mlčoch (průmysl, obchod a živnosti, ČŽOSS)
19. března 1938
František Ježek (bez portfeje, NSj)
11. dubna 1938
Ivan Dérer (správce zdravotnictví a tělesné výchovy, ČSDSD)
10. května 1938
František Ježek (zdravotnictví a tělesná výchova, NSj)
16. září 1938
Hugo Vavrečka (propaganda, ČSNS)
¹ Minstři německých stran opustili vládu pod tlakem Sudetoněmecké strany (SdP) v březnu 1938.
Třetí Hodžova vláda byla donucena odstoupit po přijetí Godesberského memoranda 22. září 1939.
Ministři průmyslu Československa
Ministři průmyslu první československé republiky (1918–1938)
Ministři průmyslu druhé československé republiky (1938–1939)
Ministři průmyslu exilových vlád Československa (1941–1945)
Ministři průmyslu poválečného Československa (1945–1952)
Federální ministři průmyslu Československa (1969–1971)
Ministři veřejných prací Československa
Ministři veřejných prací první Československé republiky (1918–1938)
Ministři veřejných prací druhé Československé republiky (1938–1939)
Ministři veřejných prací exilové vlády Československé republiky (1942–1945)
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jan_Dostálek&oldid=24031080“