Přeskočit na obsah

Henri Grégoire

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Henri Grégoire
Rodné jménoHenri Grégoire
Narození4. prosince 1750
Vého
Úmrtí28. května 1831 (ve věku 80 let)
Paříž
Místo pohřbeníPantheon (od 1989; 48°50′46″ s. š., 2°20′46″ v. d.)
Alma materUniverzita v Nancy
Povolánípolitik, katolický kněz a spisovatel
Oceněníkomandér Řádu čestné legie
Nábož. vyznáníkatolická církev
FunkceÚstavní biskup (1791–1801)
prezident Ústavodárného shromáždění (1791)
předseda Národního konventu (1792)
člen Rady pěti set (1795–1799)
prezident Zákonodárného orgánu (1800)
… více na Wikidatech
PodpisHenri Grégoire – podpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Henri Jean-Baptiste Grégoire zvaný abbé Grégoire (4. prosince 1750 Vého20. května 1831 Paříž) byl francouzský duchovní a politik, který hrál významnou roli během Velké francouzské revoluce.

Byl synem krejčího, studoval u jezuitů v Nancy a na kněze byl vysvěcen roku 1782. Roku 1789 byl v obvodě Nancy zvolen do generálních stavů, a stal se tam vůdcem revoluční části kléru, prosazující zrušení stavovských privilegií. Spolu s Pétionem či Robespierrem patřil v rámci Národního ústavodárného shromáždění k zástupcům radikální levice požadujcí mimo jiné zavedení všeobecného mužského volebního práva a později také republikánského zřízení. Roku 1790 byl zvolen konstitučním biskupem v Blois, jímž zůstal do roku 1801. V Národním Konventu se řadil mezi zástupce tzv. Pláně (la Plaine), tvořící pomyslný politický „střed“ mezi girondistickou „pravicí“ a montagnardskou „levicí“.[1] Zároveň dál působil jako politik a organizátor francouzské konstituční církve. Později patřil k odpůrcům Napoleona Bonaparta, kvůli tomu musel na čas do exilu. Zemřel v chudobě roku 1831 v Paříži. Jeho ostatky byly roku 1989 přeneseny do pařížského Pantheonu.

Henri Grégoire se jako politik zasazoval za lidská práva, zrušení otroctví a zrovnoprávnění Židů ve veřejném životě. Sporná je jeho snaha potlačit místní dialekty a nahradit je spisovnou francouzštinou, jež se na dlouhou dobu stala východiskem jazykové politiky francouzského státu.

  1. MCPHEE, Peter. Liberty or Death: The French Revolution. New Haven: Yale University Press, 2016. Dostupné online. S. 169. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]