Přeskočit na obsah

Heinrich von Pitreich

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Heinrich von Pitreich
Heinrich von Pitreich, cca r. 1902
Heinrich von Pitreich, cca r. 1902
ministr války Rakouska-Uherska
Ve funkci:
17. prosince 1902 – 24. října 1906
PředchůdceEdmund von Krieghammer
NástupceFranz Xaver von Schönaich
Stranická příslušnost
Členstvínezávislý politik
Vojenská služba
SlužbaRakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnostgenerál pěchoty (1908), polní zbrojmistr (1904), polní podmaršál (1895), generálmajor (1891)
Narození10. listopadu 1841
Lublaň
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí13. ledna 1920
Vídeň
RakouskoRakousko Rakousko
Titulsvobodný pán (1909)
RodičeVinzenz Ritter von Pitreich
DětiHugo Freiherr von Pitreich
Maximilian Freiherr von Pitreich
PříbuzníAnton von Pitreich (sourozenec)
Alma materŽenij. akad. Louka u Znojma
Profesepolitik
Oceněnírytíř velkokříže Řádu sv. Štěpána Uherského
Vojenský záslužný kříž
Vojenská záslužná medaile
Řád železné koruny 2. třídy
velkokříž Císařského řádu Leopoldova
… více na Wikidatech
CommonsHeinrich von Pitreich
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Heinrich Martin svobodný pán von Pitreich (10. listopadu 1841 Lublaň – 13. ledna 1920 Vídeň) byl rakousko-uherský generál. V c. k. armádě sloužil od roku 1860 u ženistů, několik let strávil na Moravě a později se uplatnil jako důstojník generálního štábu. V letech 1902–1906 zastával funkci ministra války Rakouska-Uherska a v roce 1904 dosáhl hodnosti polního zbrojmistra. Po sporech s uherskou opozicí byl z funkce ministra odvolán vlivem následníka trůnu Františka Ferdinanda d'Este a v roce 1907 byl penzionován. V roce 1909 získal titul barona.

Biografie

[editovat | editovat zdroj]
Erb rodu Pitreichů

Pocházel z rakouské úřednické rodiny povýšené v roce 1769 do šlechtického stavu, narodil se jako druhorozený syn právníka a soudce Vinzenze Pitreicha (1798–1869). V letech 1856–1859 studoval na ženijní akademii v bývalém Louckém klášteru u Znojma a v hodnosti poručíka byl v roce 1860 zařazen k 1. ženijnímu pluku. Poté sloužil mimo jiné v Krakově a Lvově. Mezitím si doplnil vzdělání na Válečné škole (K.u.k. Kriegschule) ve Vídni a jako nadporučík byl zařazen do sboru důstojníků generálního štábu (1866). Vystřídal další službu v Olomouci a Brně a jako kapitán (1871) byl přidělen přímo ke generálnímu štábu, kde od roku 1876 působil u operačního oddělení. Postupoval v hodnostech (major 1878, podplukovník 1882) a od roku 1883 vedl 5. oddělení na říšském ministerstvu války.[1] Roku 1885 dosáhl hodnosti plukovníka byl přeložen k pěšímu pluku č. 72 do Prešpurku, od roku 1889 byl jeho velitelem.[2] V letech 1890–1895 vedl prezidiální kancelář na ministerstvu války a mezitím byl v roce 1891 povýšen na generálmajora.[3] V roce 1895 dosáhl hodnosti polního podmaršála a převzal velení 24. divize v Přemyšlu.[4] Od roku 1896 působil ve funkci zástupce náčelníka generálního štábu Friedricha von Beck-Rzikowského.[5] Na této pozici vypracoval nové metody pro manévry jízdních vojsk a napsal návrh pravidel pro výcvik pěchoty.[6][7]

Ministr války

[editovat | editovat zdroj]

Od 17. prosince 1902 do 24. října 1906 zastával post ministra války Rakouska-Uherska (jedno ze tří společných ministerstev Rakouska-Uherska, zřízených po rakousko-uherském vyrovnání).[8][9] V roce 1904 dosáhl v armádě druhé nejvyšší hodnosti polního zbrojmistra.[10] Za jeho úřadování v čele resortu byly do výzbroje armády zavedeny kulomety a nová děla. Zasloužil se i o reformu vojenských soudů, v roce 1903 prosadil nový řád pro výcvik důstojníků. Důstojníkům nařídil také znalost národního jazyka podle místa působení. Snažil se o revizi dohody o kontingentech rekrutů z roku 1868, čímž ovšem proti sobě vyvolal ostrou opozici v Uhersku. Uherský parlament dlouhodobě požadoval rozdělení c. k. armády na rakouskou a uherskou část, což zamítl císař František Josef I., Pitreich byl ale ochoten přistoupit na uznání maďarštiny jako úředního jazyka u uherských jednotek. Jeho ochota k ústupkům ho následně stála podporu následníka trůnu Františka Ferdinanda d'Este. Roku 1906 se o Pitreichovi uvažovalo jako o možném náčelníkovi generálního štábu armády, ale post nakonec získal Conrad von Hötzendorf vlivem Františka Ferdinanda. Následníkovým přičiněním musel nakonec odstoupit i Pitreich, na funkci ministra rezignoval koncem října 1906.[6][11] K datu 1. května 1907 byl v armádě penzionován,[12] V roce 1908 obdržel čestnou hodnost generála pěchoty.

Po odchodu do výslužby žil v soukromí a začal pracovat na svých pamětech. Vydal tři knihy z oboru vojenské teorie a publikoval také řadu článků v Neue Freie Presse. Zemřel ve Vídni v roce 1920 ve věku 78 let a byl pohřben na Centrálním hřbitově ve Vídni.

Tituly a ocenění

[editovat | editovat zdroj]

Od narození užíval šlechtický titul rytíř (Ritter von Pitreich). Při uvedení do funkce ministra války obdržel zároveň titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence (1902).[13] Od roku 1903 byl čestným majitelem pěšího pluku č. 63 (Das k.u.k. Infanterieregiment Freiherr von Pitreich Nr. 63).[7][14][15] Během vojenské služby obdržel řadu vyznamenání, jako ministr války získal ocenění i od zahraničních hlav států.[16] V roce 1909 byl povýšen do stavu svobodných pánů (Freiherr von Pitreich).[17]

Rakousko-Uhersko

[editovat | editovat zdroj]

Zahraničí

[editovat | editovat zdroj]

Rodina

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1871 se ve Vídni oženil s Helenou von Dessary (1843–1907), z manželství se narodily tři děti.[18] Starší syn Hugo (1875–1915) padl jako podplukovník za první světové války na východní frontě. Mladší syn Maximilian (1877–1945) dosáhl v c. k. armádě hodnosti plukovníka, poté byl důstojníkem rakouské armády a nakonec za druhé světové války sloužil u wehrmachtu.

Heinrichův starší bratr Anton von Pitreich (1838–1907) byl rakousko-uherským generálem a v letech 1898–1903 prezidentem Nejvyššího vojenského soudního dvora. Nejmladší z bratrů August von Pitreich (1855–1934) byl právníkem a prezidentem zemského soudu ve Štýrském Hradci. Také jejich potomci sloužili v armádě, Antonův syn Anton von Pitreich mladší (1870–1939) byl rakousko-uherským generálmajorem (1918), Augustův syn August von Pitreich (1891–1960) dosáhl hodnosti generálmajora v rakouské armádě a za druhé světové války byl jako štábní důstojník wehrmachtu přidělen k úřadu říšského protektora v Praze.[6][19]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Kais. Königl. Militär Schematismus für 1886; Vídeň, 1885; s. 124, 135 dostupné online
  2. ↑ Kais. Königl. Militär Schematismus für 1889; Vídeň, 1888; s. 131, 157 dostupné online
  3. ↑ Anhang zum Schematismus für das k.u.k. Heer für 1891; Vídeň, 1891; s. 44 dostupné online
  4. ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königlchie Heer für 1896; Vídeň, 1895; s. 105, 128 dostupné online
  5. ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer für 1899; Vídeň, 1898; s. 103, 153 dostupné online
  6. ↑ a b c Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950. Bd. 8. Wien: [s.n.], 2003-2011. Dostupné online. ISBN 978-3-7001-3213-4. Kapitola Pitreich, Heinrich Frh. von (1841-1920), Feldzeugmeister, s. 105. (německy) 
  7. ↑ a b Meyers Großes Konversations-Lexikon [online]. zeno.org [cit. 2013-05-28]. Dostupné online. (německy) 
  8. ↑ kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 583–584. 
  9. ↑ Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1903; Vídeň, 1903; s. 262 dostupné online
  10. ↑ Seznam generálů rakousko-uherské armády 1890–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online
  11. ↑ SKŘIVAN, Aleš: Císařská politika. Rakousko-Uhersko a Německo v evropské politice 1906–1914; Praha, 2022; s. 13–14 ISBN 978-80-278-0059-9
  12. ↑ Služební postup Heinricha Pitreicha in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 139 dostupné online
  13. ↑ Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1903; Vídeň, 1903; s. 218 dostupné online
  14. ↑ Pěší pluk č. 63 na webu valka.cz dostupné online
  15. ↑ Pěší pluk č. 63 in: Schematismus für das k.u.k. Heer für 1914; Vídeň, 1914; s. 504 dostupné online
  16. ↑ Přehled řádů a vyznamenání Heinricha Pitreicha in: Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1905; Vídeň, 1905; s. 267 dostupné online
  17. ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser 1911; Gotha, 1911; s. 698–699 dostupné online
  18. ↑ Rodina Pitreich in: Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser 1921; Gotha, 1921; s. 701 dostupné online
  19. ↑ Rodina Pitreichů na webu Rakouského státního archivu dostupné online

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Ministři války Rakouska-Uherska
von John (1867–1868) • von Kuhnenfeld (1868–1874) • von Koller (1874–1876) • von Bylandt-Rheidt (1876–1888) • von Bauer (1888–1893) • von Merkl (1893) • von Krieghammer (1893–1902) • von Pitreich (1902–1906) • von Schönaich (1906–1911) • von Auffenberg (1911–1912) • von Krobatin (1912–1917) • von Steinstätten (1917–1918)
Státní vlajky Rakouska-Uherska
Státní vlajky Rakouska-Uherska
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Heinrich_von_Pitreich&oldid=23290694“