Heinrich Böll
| Heinrich Böll | |
|---|---|
 | |
| Narození | 21. prosince 1917 Kolín nad Rýnem |
| Úmrtí | 16. července 1985 (ve věku 67 let) Langenbroich |
| Místo pohřbení | Alter Friedhof Merten |
| Povolání | textař, scenárista, překladatel, básník, romanopisec a spisovatel |
| Alma mater | Kolínská univerzita |
| Témata | krásná literatura, literární tvorba, rozhlasová hra a překlad |
| Významná díla | Biliár o půl desáté Ztracená čest Kateřiny Blumové Klaunovy názory Der Mann mit den Messern Vlak přijel přesně … více na Wikidatech |
| Ocenění | Cena Georga Büchnera (1967) Nobelova cena za literaturu (1972) Carl-von-Ossietzky-Medaille (1974) čestné občanství Kolína nad Rýnem (1983) Medaile vděčnosti Evropského centra Solidarity v Gdaňsku (2015) … více na Wikidatech |
| Manžel(ka) | Annemarie Böll |
| Děti | René Böll Raimund Böll |
| Podpis | .jpg){kind=small} |
 multimediální obsah na Commons | |
| galerie na Commons | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Heinrich Böll [Bel] (21. prosince 1917 Kolín nad Rýnem – 16. července 1985 Kreuzau-Langenbroich) byl německý spisovatel.
Biografie
[editovat | editovat zdroj]Narodil se v Kolíně nad Rýnem do katolické rodiny Viktora Bölla, který měl tesařskou živnost, a jeho druhé manželky Marie Hermann. Byl osmým dítětem a třetím synem svého otce. Po vychození katolické základní školy chodil od roku 1928 na gymnázium. Kvůli hospodářské krizi a související hyperinflaci v Německu otcova živnost zkrachovala a rodina se proto v roce 1930 musela odstěhovat do malého bytu, což Heinrich špatně snášel a považoval to za "vyhnání z dětského ráje".[1] V roce 1936 si rodina již mohla dovolit přestěhování do většího bytu.
Po maturitě v roce 1937 se pokusil vyučit knihkupcem v Bonnu, studia však po 11 měsících zanechal. Do této doby se datují jeho první literární pokusy. V listopadu 1938 byl povolán na povinnou pracovní službu do Reichsarbeitsdienst, kterou ukončil v březnu 1939. Pak začal v letním semstru studovat studovat germanistiku a klasickou filologii. na Kolínské univerzitě a napsal svůj první román Am Rande der Kirche (ten byl poprvé publikován až po jeho smrti). V září 1939 musel narukovat do Wermachtu, kde sloužil během celé druhé světové války až do roku 1945. Kvůli svému křesťanskému přesvědčení odmítal vraždění a válku, většinu času byl vojenským překladatelem. Koncem války upadl do amerického zajetí, odkud byl propuštěn v září 1945. Během války často používal pervitin, který byl v armádě populární a na kterém byl nějakou dobu po válce závislý.[2] Během války psal své rodině a přátelům dopisy, které knižně vyšly v roce 2001.
V roce 1942 se oženil s kamarádkou své sestry Metchild, o 7 let staří učitelkou Annemarie Čech. Ta se narodila v roce 1910 v Plzni jako Anna Marie Eltrude Čechová do českoněmecké rodiny, její otec byl Čech a matka pocházela z Porýní.[3] Oba její rodiče jí však v dětství zemřeli a vyrůstala v rodině své matky v Kolíně nad Rýnem. Svému manželovi o svém českém dětství často vyprávěla, svému manželovi jako první českou knihu věnovala Babičku Boženy Němcové.[4] Měli spolu 4 syny, Christopha (1945-1945), Raimunda (1947-1982), Reného (* 1948) a Vincenta (*1950).
Po válce se vrátil ke studiu na univerzitě, které však v roce 1947 opustil. Rodina tak byla závislá na učitelském příjmu jeho manželky. Pokračoval v literární tvorbě, která postupně začala získávat ohlas. Od roku 1951 se věnoval pouze literatuře, která ho začala živit.
Hodně cestoval po Evropě, v roce 1961 poprvé navštívil i Československo, kde se mimo jiné v Praze setkal s Eduardem Goldstückerem a v Brně s Ludvíkem Kunderou. Pražské jaro velmi vítal, v československém modelu demokratického socialismu viděl velkou naději jak pro Západ, tak pro Východ. Do roku 1968 byla do češtiny přeložena většina jeho knih, byl i nejčastěji vypůjčovaným poválečným německým autorem ve veřejných knihovnách.[4]
V Praze dokonce zažil i invazi 21. srpna 1968, když do Prahy přijel o den dříve na pozvání Svazu československých spisovatelů.[4] Poté v západním Německu mnohokrát ostře vystupoval proti okupaci Československa a snažil se podporovat tamější inteligenci za časů normalizace. Z toho důvodu se v Československu stal více či méně personou non grata, jeho další nová díla se na trhu objevila až koncem 80. let.[4]
V letech 1971–1974 byl prezidentem Mezinárodního PEN klubu. Roku 1972 mu byla udělena Nobelova cena za literaturu.[5]
Po tomto spisovateli byla pro jeho životní postoje pojmenována Nadace Heinricha Bölla – Heinrich Böll Stiftung, organizace propojená s německou Stranou zelených (Bündnis 90/Die Grünen).[6]
Dílo
[editovat | editovat zdroj]Jeho dílo velmi kriticky popisuje tehdejší Německo, účtuje s válkou, militarismem, zbrojením, mentalitou hospodářského zázraku, klerikalismem, pokrytectvím, pokřivenými vztahy mezi lidmi.
Próza
[editovat | editovat zdroj]- Vlak přijel přesně (Der Zug war pünktlich, 1949, česky ve výběru r. 1959, samostatně r. 1989) – novela, protiválečný protest, zde se zajímá o osudy německých vojáků, příčiny v devastaci německé morálky hledá v předválečné době, netroufá si jít dále až k Versaillskému mírovému systému, čímž toto dílo působí nedotaženě. V tomto díle je patrné ovlivnění americkou předválečnou prózou.
- A anděl mlčel (Der Engel schwieg, vznik cca 1949/1950, vyšlo až z pozůstalosti r. 1992, č. 1993) – jeho za života nevydaná románová prvotina zachycující poválečné Německo, které popisuje na základě vlastních zkušeností.
- Kdes byl, Adame? – (Wo warst du, Adam?, 1951, č. 1961, autor zde ukazuje absurdnost války, hlavní hrdina je zabit na prahu otcovského domu granátem, který je vystřelen po kapitulaci města.
- A neřekl jediné slovo (Und sagte kein einziges Wort, 1953, č. 1958) – román
- Dům bez pána (Haus ohne Hüter, 1954, č. 1961)
- Chléb mladých let (Das Brot der frühen Jahre, 1955, č. výbor 1959)
- Biliár o půl desáté (Billard um halbzehn, 1959, č. 1962) – román, obdoba Buddenbrooků od Thomase Manna, hovoří o třech generacích, kdy nejstarší něco vybudovala, prostřední to zničila a na té nejmladší je, aby se rozhodla, zda bude ničit či budovat. Tím vlastně popisuje tehdejší německou společnost.
- Klaunovy názory (Ansichten eines Clowns, 1963, č. 1966) – výpověď jedince-outsidera kriticky zobrazující poměry v SRN
- Opuštění útvaru (Entfernung von der Truppe, 1964)
- Konec jedné služební cesty (Ende einer Dienstfahrt, 1966, č. 1968) – povídka
- Skupinový snímek s dámou (Gruppenbild mit Dame, 1971, č. 2000)
- Ztracená čest Kateřiny Blumové aneb Jak vzniká násilí a kam může vést (Die verlorene Ehre der Katharina Blum, 1974, č. 1987)
- Ženy před krajinou s řekou (Frauen vor Flußlandschaft, 1985, č. 1994) – román kritizující politiku vlády v Bonnu
Rozhlasové hry
[editovat | editovat zdroj]- Mnich a loupežníci (rovněž pod názvem Svatý a loupežníci)
- Anita a existenční minimum
- Na čaj k dr. Borsigovi
- Ti beze stopy
- Hodina v rodném městě – natočeno Čs. rozhlasem v roce 1962 a Českým rozhlasem v roce 1993, R: J. Červinka (u obou verzí)
- Bilance (rovněž pod názvem Obláčky jak bílí beránci) – natočeno Českým rozhlasem v roce 1965, R: J. Červinka
- Znamení klepáním
- Koncert pro čtyři hlasy
- Mluvicí zařízení
Eseje
[editovat | editovat zdroj]- Zaminované území (Vermintes Gelände, 1982)
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Heinrich Böll
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Heinrich Böll: Die Verteidigung der Kindheit. Kölner Stadt-Anzeiger [online]. 2010-07-23 [cit. 2024-07-11]. Dostupné online. (německy)
- ↑ FRANK, Arno. Drogen im II. Weltkrieg: Wach und heiter und so weiter. Die Tageszeitung: taz. 2011-12-30. Dostupné online [cit. 2024-07-11]. ISSN 0931-9085. (německy)
- ↑ Plzeň 131 | Porta fontium. www.portafontium.eu [online]. [cit. 2024-07-11]. Dostupné online.
- ↑ a b c d Heinrich Böll a Čechy | Heinrich Böll Stiftung | Kancelář v Praze - Česká republika, Slovensko, Maďarsko. cz.boell.org [online]. [cit. 2024-07-11]. Dostupné online.
- ↑ Böll na webu Nobelprize.org
- ↑ Böll na webu Heinrich Böll Stiftung[nedostupný zdroj]
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- BÖLL, Heinrich, BÖLL, René (ed.). Tank mířil na Kafku. Texty o Pražské jaru. Praha: Academia, 2021. ISBN 978-80-200-3210-2
- HYRŠLOVÁ, Květuše. Böll, Heinrich. In: BOK, Václav et al. Slovník spisovatelů německého jazyka a spisovatelů lužickosrbských. Praha: Odeon, 1987. S. 140–143.
- WAGNEROVÁ, Alena. Heinrich Böll a Čechy. Tvar. 2017-12-14, roč. 2017, čís. 21, s. 16.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Heinrich Böll na Wikimedia Commons - Anglický web HB
- Německý web HB
