Gurie
| Region Gurie გურიის მხარე Guriis Mchare | |
|---|---|
 | |
| Geografie | |
 | |
| Hlavní město | Ozurgeti |
| Souřadnice | 41°58′ s. š., 42°12′ v. d. |
| Rozloha | 2 033 km² |
| Časové pásmo | +4 |
| Geodata (OSM) | OSM, WMF |
| Obyvatelstvo | |
| Počet obyvatel | 113 350 (2014) |
| Hustota zalidnění | 55,8 obyv./km² |
| Jazyk | Gruzínština |
| Správa regionu | |
| Stát |  Gruzie |
| Nadřazený celek | Gruzie |
| Druh celku | Mchare (kraj) |
| Podřízené celky | 3 rajóny |
| Vznik | 1995 |
| Mezinárodní identifikace | |
| ISO 3166-2 | GE-GU |
| Oficiální web | www |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Gurie, nebo také Guria (gruzínsky გურია, Guria), je gruzínský kraj (region, gruz. mchare) na západě země, kde hraničí s Černým mořem. Krajským městem je Ozurgeti.
Geografie
[editovat | editovat zdroj]Rozloha Gurie činí 2033 km² a představuje tak přibližně 2,9 % rozlohy Gruzie. Kraj sousedí na severu se Samegrelem-Horní Svanetií, na severovýchodě s regionem Imeretie, na jihovýchodě s regionem Samcche-Džavacheti a na jihu s Adžarskou republikou. V Gurii vládne převážně subtropické klima, ve vyšších polohách přechází v mírné. V západní části kraje u pobřeží černého moře převládají nížiny. Na východ od Ozurgeti se terén začíná zvedat v pohoří Malého Kavkazu do výšky přes 2 tisíce metrů nad mořem. Nejvyšší horou v Gurii je Mepisckaro, která se tyčí do výše až 2 850 metrů nad mořem.
Gurie se dále dělí do tří municipalit:
Historie
[editovat | editovat zdroj]
Toponymum „Gurie“ je v gruzínských kronikách („Džuanšera“) poprvé zmíněn zhruba kolem roku 800.[1] Kraj byl v té době pod vládou západních gruzínských vládců až do konce 10. století, kdy vzniklo „Království Abcházců a Gruzínců“. V něm se Gurie stala provincií (saeristavem) pod správou zdejšího vévody (eristavi). Po rozpadu Gruzínského království v roce 1466 se Gurie osamostatnila jako knížectví Guriis samtavro (Gurijské knížectví), ve kterém se chopil moci šlechtický rod Gurieli, který se záhy stal vazalem imeretského krále. V 16. století ztratila po válce s Turky Adžarii a sultánovi musela platit tribut. Koncem 17. století se gurijským vládcům Jiřímu III. a Mamiovi III. podařilo získat imeretskou královskou korunu.
Během 18. století vedla Gurie četné boje jak s osmanskými Turky za účelem osvobození ztracených území, tak i opakující se vnitřní rozbroje, které velmi oslabovaly stát a v důsledku toho znamenaly definitivní ztrátu Adžarie a s ní i jižní části současného území Gurie, které byla navíc násilně islamizovány Turky. Kvůli neustálé turecké hrozbě pak gurijský kníže Mamia V. Gurieli v roce 1810 souhlasil s připojením k Rusku. Ruská nadvláda ovšem způsobila povstání v letech 1819 až 1820 a v roce 1828 carská vláda rozhodla o zrušení Gurijského knížectví a v roce 1840 o jeho připojení ke kutaiskému guberniu. V roce 1841 vypukly rolnické nepokoje a znovu v roce 1905 dělnické povstání, které byly brutálně potlačeny. V letech 1919 až 1921 se Gurie stala součástí Gruzínské demokratické republiky a během sovětské vlády byl kraj rozdělen do tří okresů, prakticky dnešní podoby. Region (Mchare) Guria byl prezidentským dekretem vytvořen v roce 1995.
Hospodářství
[editovat | editovat zdroj]Pro kraj Gurie je nejvýznamnější hlavně pěstování subtropických plodin a turistický ruch. Region je znám především pro své minerální vody (např. Nabeghlavi) a také pěstováním čaje.[2]
Obyvatelstvo
[editovat | editovat zdroj]Obyvatelstvo Gurie je z drtivé většiny gruzínské národnosti, říkají si Guriáni (Gurulebi) a hovoří zdejším dialektem gruzínštiny. Nejvýznamnějšími národnostními menšinami žijícími v Gurii jsou Arméni (1228 osob) a Rusové (564 osob).[3]
Významní rodáci:
- Eduard Ševardnadze, bývalý gruzínský prezident od 1995 do 2003
- Noe Žordanija, bývalý premiér Gruzie od 1918 do 1921
- Gabriel Kikodze, biskup imeretský (19. století)
- Ekvtime Takaišvili (1862–1952), historik
- Pavle Ingorokva (1893–1990), historik a filolog
- Nodar Dumbadze, spisovatel
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Rapp, Stephen H. (2003), Studies In Medieval Georgian Historiography: Early Texts And Eurasian Contexts, p. 427. Peeters Bvba, ISBN 90-429-1318-5.
- ↑ www.tonus.ge Archivováno 30. 9. 2007 na Wayback Machine. - pěstování čaje v Gruzii
- ↑ georgia-ethnic-2014
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Gurie na Wikimedia Commons - www.statistics.ge - počty obyvatel krajů Gruzie a rozdělení podle národností
