Gemmoterapie
Gemmoterapie je pseudovědecký[1] aternativní léčebný postup vyvinutý belgickým lékařem Polem Henrym, který využívá rostoucí embryonální tkáně rostlin, jako jsou mladé výhonky, pupeny a kořínky, připravené macerací ve směsi vody, glycerinu a alkoholu k získání extraktu zvaného „glycerinový macerát“. Vychází z předpokladu, že meristém obsahuje tzv. „informační energii“, která může léčit.[2][3][4]
Podle zásad medicíny založené na důkazech je gemmoterapie od počátku neopodstatněná, protože její tvůrci a propagátoři nikdy nepředložili žádné důkazy o léčebné účinnosti. Kromě toho žádná vědecká studie neprokázala účinnost.[5]
Historie
[editovat | editovat zdroj].jpg)
Slovo gemmoterapie pochází z latinského „gemmae“, což znamená jak poupě, tak drahý kámen, což je narážka na zdánlivou stabilitu poupat v zimě a zároveň na jejich drahocennost.
Pol Henry byl první, kdo tvrdil, že meristém (rostlinná tkáň tvořená rychle se dělícími buňkami, která tvoří růstovou zónu rostlin) údajně obsahuje veškerou „informační energii“[6] ve vývoji stromů a že tato energie může léčit. Tuto léčebnou praxi nazval „fytoembryoterapií“, která se později stala gemmoterapií.[6] Tento název jí dal homeopat Max Tetau.[2][3][4]
V ČR se gemmoterapií nejdříve zabýval bylinář Rudol Franěc, později Josef A. Zentrich a ing. Jiří Janča.[7]
Údajné principy fungování
[editovat | editovat zdroj]Pupen má u báze meristematickou zónu tvořenou nediferencovanými buňkami, které nevytvářejí fotosyntézu (nefunkční plastidy), které se ale v době prasknutí pupenu velmi rychle množí. Dokud je naživu, může meristém růst neomezeně dlouho a každý rok vytváří listy stromu (jedna z těchto rostlinných buněk může in vitro obnovit celou rostlinu).[2]
Podle Philippa Andriannea obsahují tyto pupeny veškerou „sílu rostliny“.[8] Embryonální buňky jsou ve fázi intenzivního množení buněk a obsahují více nukleových kyselin (genetické informace) než ostatní tkáně, obsahují minerální látky, stopové prvky, vitamíny a různé růstové faktory, jako jsou hormony (auxiny, giberelin) a enzymy, a také koncentrovanou minerální mízu, kterou strom nebo rostlina vytváří na jaře.[3][4]
Podle Pola Henryho gemmoterapie mobilizuje „potenciální biologické energie“[2] embryonálních prvků. Pupeny mají být skutečným koncentrátem informací, obsahující potenciál celého rostlinného organismu. Glycerinový macerát z lípy stříbrné (Tilia tomentosa) by tak měl mít jak sedativní účinky květů, tak depurativní a diuretické účinky dřeva. Podobně i pupen hlohu (Crataegus oxyacantha nebo Crataegus monogyna) má mít léčivé vlastnosti plodů (působení na srdeční sval) i květů (srdeční rytmus).[4]
Koncentrovaný galenický přípravek
[editovat | editovat zdroj]Tuto metodu doporučuje belgická škola. Čerstvé pupeny se macerují ve směsi alkoholu, rostlinného glycerinu a vodných rozpouštědel tak, aby každá kapalina tvořila 1/3 celkové hmotnosti. Po maceraci a filtraci se získá glycerinový macerát. Pro míchání a ředění se užívají homeopatické postupy i označení.[6]
Rozdíl mezi gemmoterapií a homeopatií
[editovat | editovat zdroj]
Hlavní rozdílem v přípravě je ředění. Gemmoterapeutický preparát je ředěn zpravidla jen jednou, tedy naředěním matečné tinktury. Někteří výrobci ředí přípravky i vícekrát, zpravidla však maximálně 3krát. Oproti tomu homeopatický preparát je ředěn mnohonásobně vícekrát, minimálně do doby, kdy v roztoku již není přítomna chemická molekula.[6]
Údajné výhody
[editovat | editovat zdroj]- Jako rozpouštědlo se používá voda. Ta pak údajně může hrát svou roli při extrakci účinných látek a „energetickém přenosu“ pupenu.[3]
- Dávkování se pohybuje v průměru od 5 do 15 kapek denně. Tento počet kapek lze snadno spočítat.
- Léčbu lze aplikovat u každé nemoci a za každého stavu (panacea)[6]
- bylinu lze použít i v případě, kdy nevíme, o jakou nemoc jde[6]
Nedostatek důkazů o účinnosti
[editovat | editovat zdroj]Gemmoterapie je od počátku neopodstatněná, protože její tvůrci a propagátoři nikdy nepředložili žádné důkazy o léčebné účinnosti.[5]
I když vědeckých poznatků o léčivých účincích rostlin stále přibývá, gemmoterapie dosud nebyla předmětem žádné seriózní vědecké publikace.
Nebyla předmětem žádné randomizované dvojitě zaslepené studie, jediné metody uznávané jako spolehlivé, ani nebyla publikována v uznávaném odborném časopisu.[5]
Gemmoterapie je propagována zejména na veletrzích věnovaných „wellness“, uprostřed koktejlu dalších pseudověd a „falešných léků“.[9]
Souvislosti s tradiční senegalskou medicínou
[editovat | editovat zdroj]V tradiční senegalské medicíně byly zaznamenány léčebné postupy, které sice používají odlišné metody přípravy, ale jinak jsou podobné, a to ještě před Pol Henryho koncepcí gemmoterapie: maceráty kořenů baobabu afrického a kořenů Cassia occidentalis k získání močopudných účinků, mladé listy a kořeny Terminalia laxiflora zbavené šťávy k léčbě kachexie a úplavice u Fulanů a Toucouleurů, trituraci kořenů a mladých semenáčků Prosopis africana k získání močopudných účinků nebo různá použití datlovníku Phoenix reclinata: kořeny u Wolofů a Lebousů proti bolestem žaludku, celá poupata nebo odvar u Bassarů proti únavě spojené s fyzickou námahou, mladé listy proti očním chorobám.[10]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ GONZÁLES, Gloria; ARROYO, Jesús. Sanidad clasifica 73 técnicas como pseudoterapia y estudia incluir 66 más [online]. Sanitaria, 28. 2. 2019 [cit. 2021-06-18]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-03-31. (španělsky)
- ↑ a b c d POL, Henry. Gemmotherapie Therapeutique par les extraits embryonnaires végétaux. [s.l.]: [s.n.], 1982. (francouzsky)
- ↑ a b c d ANDRIANNE, Philippe; LEUNIS, J. C. Les bases de la prescription en gemmothérapie : paramètres biologiques sériques et phytosociologie. Phytothérapie. 14. 11. 2008, roč. 6, s. 301–305. (francouzsky)
- ↑ a b c d ANDRIANNE, Ph. La gemmothérapie: passé, présent et avenir. Phytothérapie. 11. 1. 2008, čís. 6, s. 29–32. Dostupné online. (francouzsky)
- ↑ a b c KERSCHNER, B. Heilsame Knospen? Die fragwürdige Welt der Gemmotherapie [online]. Medizin Transparent, 1. 12. 2016. Dostupné online. (německy)
- ↑ a b c d e f ŠKODOVÁ, Adriana. Gemmoterapie a její využití v praxi [online]. Hradec Králové: Katedra klinické a sociální farmacie, FaF UK, 2017. Dostupné online.
- ↑ ZENTRICH, Josef A. Gemmoterapie. [s.l.]: Eminent, 2007. 171 s. ISBN 978-80-7281-321-6.
- ↑ ANDRIANNE, Philippe. Traité de gemmothérapie : la thérapeutique par les bourgeons. Bruxelles: AMYRIS, 2011. 384 s. ISBN 978-2875520012. (francouzsky)
- ↑ HERTEL, Olivier; DELATTRE, Valentine. Reportage: Salon Marjolaine : le rendez-vous des fakemed. Sciences et Avenir [online]. 29. 11. 2018. Dostupné online. (francouzsky)
- ↑ KERHARO, J. L'aromathérapie et la gemmothérapie dans la pharmacopée sénégalaise traditionnelle. S. 109–141. Journal d'agriculture tropicale et de botanique appliquée [online]. 1971. Roč. 18, čís. 4, s. 109–141. DOI 10.3406/jatba.1971.6847. (francouzsky)
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Přečtěte si prosím pokyny pro využití článků o zdravotnictví.
