Frigyes Csanády
Frigyes Csanády | |
---|---|
Velitel 13. armádního sboru | |
Ve funkci: 17. července 1917 – listopad 1918 | |
Předchůdce | Alfred von Schenk |
Nástupce | funkce zanikla |
Velitel 26. armádního sboru | |
Ve funkci: 11. července 1917 – 17. července 1917 | |
Předchůdce | Emmerich Hadfy von Livno |
Nástupce | Ernst Horsetzky von Hornthal |
Velitel 6. armádního sboru | |
Ve funkci: 20. ledna 1917 – 11. července 1917 | |
Předchůdce | Ludwig von Fabini |
Nástupce | Emmerich Hadfy von Livno |
Velitel 10. armádního sboru | |
Ve funkci: 7. června 1916 – 20. ledna 1917 | |
Předchůdce | Hugo Martiny |
Nástupce | Karel Křítek |
Vojenská služba | |
Služba | Rakousko-Uhersko |
Hodnost | generál pěchoty (1916), polní podmaršál (1913), generálmajor (1910) |
Narození | 4. května 1861 Lublaň |
Úmrtí | 13. prosince 1937 (ve věku 76 let) Budapešť |
Místo pohřbení | Hřbitov Farkasréti |
Profese | voják |
Ocenění | Císařský rakouský řád Leopoldův (1917) |
Commons | Frigyes Csanády |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Frigyes Csanády (maďarsky békési Csanády Frigyes, německy Friedrich Csanády von Békés) (4. května 1861 Lublaň – 13. prosince 1937 Budapešť) byl rakousko-uherský generál maďarského původu. Do c. k. armády vstoupil v roce 1881 a vystřídal službu u různých jednotek převážně u královské uherské zeměbrany. Jako divizní velitel byl na začátku první světové války zraněn v Haliči a dočasně se musel vzdát aktivní služby. Po návratu na frontu v roce 1915 byl postupně velitelem několika armádních sborů na východní frontě a nakonec v Itálii. V armádě dosáhl hodnosti generála pěchoty (1916). Po zániku monarchie byl penzionován a od té doby žil v soukromí v Budapešti.
Životopis
[editovat | editovat zdroj]Byl synem majora Pála Csanádyho (1829–1892). Studoval nejprve na církevním gymnáziu v Keszthely a poté na kadetní škole ve Vídni (1878–1881). Jako nižší důstojník vystřídal službu u různých jednotek převážně v Uhrách (Kaposvár, Székesfehérvár, Budapešť) a postupoval v hodnostech (poručík 1884, nadporučík 1886, kapitán 1892). Mezitím požádal o přeložení k uherské zeměbraně a v letech 1890–1892 si doplnil vzdělání na Válečné škole (K.u.k. Kriegsschule) ve Vídni. V roce 1899 byl povýšen na podplukovníka a v letech 1900–1903 působil na uherském ministerstvu zeměbrany jako přednosta oddělení. Od roku 1903 byl jako plukovník velitelem 12. honvédského pluku v Satu Mare. V letech 1909–1913 velel 73. pěchotní brigádě zeměbrany v Prešpurku a mezitím byl v roce 1910 povýšen do hodnosti generálmajora.[1] K datu 1. května 1913 získal hodnost polního podmaršála[2][3] a převzal velení 20. pěší divize honvédů.[4][5]
V srpnu 1914 byl jako velitel 20. pěší divize v rámci 3. armádního sboru povolán na východní frontu.[6] Během bojů v Haliči byl v listopadu 1914 zraněn střelnou ranou do hrudníku a musel předat velení. Během rekonvalescence od podzimu 1914 až do léta 1915 působil znovu na ministerstvu zeměbrany. V srpnu 1915 se vrátil na frontu jako velitel 38. divize honvédů a se střídavými úspěchy bojoval proti Rusům. V letech 1916–1917 byl velitelem 10. armádního sboru,[7][8] s nímž musel čelit Brusilovova ofenzíva. K datu 1. listopadu 1916 byl povýšen do hodnosti generála pěchoty[9] a v lednu 1917 převzal velení 6. armádního sboru. S ním vedl boje v Sedmihradsku, během roku 1917 byl pak postupně velitelem 26. a 13. sboru[10] znovu na východní frontě. Jako velitel armádního sboru obdržel v roce 1917 titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.[11] V březnu 1918 byl s 13. sborem přeložen na italskou frontu, kde se zúčastnil bojů na Piavě a setrval zde až do konečné porážky rakousko-uherské armády u Vittorio Veneta v listopadu 1918. K datu 1. ledna 1919 byl penzionován[12] a od té doby žil v soukromí v Budapešti. Zastával čestné funkce ve spolcích válečných veteránů a v roce 1927 byl jmenován členem obnovené Horní komory maďarského parlamentu.[13]
Jeho manželkou byla Vilma Schoberová (1871–1950), dcera ministerského rady Alberta Schobera, z manželství se narodily čtyři děti,[14] synové Árpád (1894–1930) a István (*1899) sloužili za první světové války jako nižší důstojníci v armádě.[15] V rodové hrobce Schoberů v Budapešti je Csanády také pohřben.[16]
Řády a vyznamenání
[editovat | editovat zdroj]Během vojenské služby obdržel řadu ocenění v Rakousku-Uhersku, k nimž za první světové války přibyla vyznamenání i v zahraničí.[17]
- Jubilejní pamětní medaile (1898)
- Vojenský záslužný kříž III. třídy (1903)
- Řád železné koruny III. třídy (1908)
- Vojenský jubilejní kříž (1908)
- Mobilizační kříž (1913)
- Řád železné koruny II. třídy s válečnou dekorací (1914)
- komandérský kříž Leopoldova řádu s válečnou dekorací (1915)
- Vojenský záslužný kříž II. třídy s válečnou dekorací (1915)
- Řád železné koruny I. třídy s válečnou dekorací (1916)
- Vyznamenání za zásluhy o Červený kříž s válečnou dekorací (1917)
- Vojenská záslužná medaile s válečnou dekorací (1917)
- Leopoldův řád I. třídy s válečnou dekorací (1917)
- Železný kříž II. třídy (1915, Německo)
- Železný kříž I. třídy (1915, Německo)
- Záslužný řád bavorské koruny (1916, Bavorsko)
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1911; Vídeň, 1911; s. 309 dostupné online
- ↑ Frigyes Csanády na webu weltkriege.at dostupné online
- ↑ Generale und Obersten 1914; Vídeň, 1914; s. 5 dostupné online
- ↑ Velitelé divizí rakousko-uherské armády 1914–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online
- ↑ Schematismus für das k.u.k. Heer für 1914; Vídeň, 1914; s. 132 dostupné online
- ↑ Přehled vrchního velení rakousko-uherské armády na východní frontě 1914 na webu austro-hungarian army dostupné online
- ↑ 10. armádní sbor na webu weltkriege.at dostupné online
- ↑ Přehled velitelů armádních sborů rakousko-uherské armády 1883–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online
- ↑ Přehled generálů rakousko-uherské armády 1890–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online
- ↑ 13. armádní sbor na webu weltkriege.at dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1918; Vídeň, 1918; s. 346 dostupné online
- ↑ Služební postup Frigyese Csanádyho in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 29 dostupné online
- ↑ Almanach maďarského parlamentu 1935–1940; Budapešť, s. 145 dostupné online
- ↑ Rodina Frigyese Csanádyho na webu geni.com dostupné online
- ↑ Ranglisten des Kaiserlichen und Königlicher Heeres 1917; Vídeň, 1917; s. 444, 835 dostupné online
- ↑ Seznam pohřbených na hřbitově Farkasréti v Budapešti dostupné online
- ↑ Přehled řádů a vyznamenání Frigyese Csanádyho in: STEINER, Jörg, C.: Schematismus der Generale und Obersten der k.u.k. Armee 1918; Vídeň, 1992; s. 16 dostupné online
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- BALLA, Tibor: A Nagy Háború osztrák-magyar tábornokai; Národní kulturní fond, Budapešť, 2010; s. 104–105 (heslo Frigyes Csanády) ISBN 978-963-446-585-0 dostupné online (maďarsky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Frigyes Csanády na Wikimedia Commons
- Frigyes Csanády na webu Pevnosti Přemyšl
- Rakousko-uherští generálové
- Rakousko-uherské osobnosti první světové války
- Uherští šlechtici
- Tajní radové
- Členové Sněmovny magnátů
- Nositelé Řádu Leopoldova
- Nositelé Řádu železné koruny
- Nositelé Vojenského záslužného kříže (Rakousko)
- Nositelé Vojenské záslužné medaile (Rakousko)
- Nositelé Vojenského jubilejního kříže
- Nositelé Železného kříže
- Nositelé Záslužného řádu bavorské koruny
- Narození 4. května
- Narození v roce 1861
- Narození v Lublani
- Úmrtí 13. prosince
- Úmrtí v roce 1937
- Úmrtí v Budapešti
- Pohřbení na hřbitově Farkasréti