Přeskočit na obsah

František Plesnivý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
František Plesnivý
Narození4. dubna 1845
Unhošť
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí9. srpna 1918 (ve věku 73 let)
Vila Gabriela
Hradec Králové
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Povoláníarchitekt
HnutíSecese, funkcionalismus
Významná dílaVila Ettrich
Vila Gabriela
OceněníStříbrná medaile města Prahy
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.
Vila Gabriela, kde zemřel Plesnivý

František Plesnivý (4. dubna 1845 Unhošť9. srpna 1918 Hradec Králové) byl český architekt.

František Plesnivý tvořil zejména v secesním stylu a později využíval ve své tvorbě užitné vzory. Mj. v roce 1903 upravil vilu Ettrich v Jaroměři z konce 19. století, kterou navštěvovali obdivovatelé, mezi něž patřil dokonce císař František Josef I.[1] Vila se rovněž objevila v celovečerním filmu Jana Hřebejka Musíme si pomáhat z roku 2000[2].

V roce 1897 navrhl a postavil František Plesnivý dům pro svou rodinu v Novém Hradci Králové, pojmenovanou po své ženě – Vila Gabriela. Na počátku 20. století Plesnivý také navrhoval a prováděl chrámové architektonistické projekty,[3] továrny[4][5] a veřejné a funkční budovy,[6] jako jsou vodárenské věže.

Hrobka rodiny Františka Plesnivého na hřbitově v Pouchově

Architekt František Plesnivý zemřel 9. srpna 1918 ve Vile Gabriele v Hradci Králové. Pohřben byl do rodinné hrobky na hřbitově v Pouchově.

Vyznamenání

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1898 získal Plesnivý na Výstavě architektury a strojírenství Stříbrnou medaili města Prahy.[7]

  1. Vila Josefa Ettricha, SlavneVily.cz.
  2. Potůček, J., "Vila Josefa Ettricha má nádech elegantní francouzské architektury" Archivováno 23. 3. 2019 na Wayback Machine., Novinky.cz, 6. březen 2013.
  3. "Kaple Neposkvrněného početí Panny Marie 'na Rožberku', Slezské Předměstí", Sdružení historických sídel Čech, Moravy a Slezska.
  4. Waisserová, A., "Lederer & Adler, mechanická továrna na obuv", Litomyšlský architektonický manuál.
  5. Skřivánek, M., Litomyšl 1259-2009: Město kultury a vzdělávání, (Litomyšl: Město Litomyšl, 2009), s. 272–275.
  6. Věžový vodojem Archivováno 23. 3. 2019 na Wayback Machine., Česká Třebová, vodarenskeveze.cz.
  7. Vlček, P., ed., Encyklopedie architektů, stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách (Praha: Academia, 2004), s. 508.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]