Eusebios z Kaisareie

Svatý; Eusebios z Kaisareie
biskup
Svátek	21. června
Období	Pozdní antika
Státní občanství	starověký Řím
Vyznání	pravoslaví
Úřady	biskup z Kaisareii
Uctíván církvemi	syrská pravoslavná církev,; římskokatolická církev a církve v jejím společenství (kult potlačen)
Atributy	biskupská roucha
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Eusebios z Kaisareie
Eusebios z Kaisareie
Narození	265; Caesarea Maritima
Úmrtí	340 (ve věku 74–75 let); Caesarea Maritima
Povolání	teolog, kněz, spisovatel a historik
Témata	teologie, legenda a church history
Významná díla	Církevní dějiny; Onomasticon (Eusebius); Life of Pamphilus; Collection of ancient martyrs; Chronicon; … více na Wikidatech
	multimediální obsah na Commons
	Seznam děl: SKČR \| Knihovny.cz
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Eusebios z Kaisareie (asi 265 Palestina – 30. května 339 Kaisarea), nazýván též Eusebius Pamphili (žák Pamfilův), byl kněz, teolog a církevní historik. Stal se biskupem v palestinské Kaisareii a je považován za otce církevních dějin. Ve svých Církevních dějinách (Historia ecclesiastica) se zabývá dějinami rané církve. Využil starší nedochované dílo Hegesippovo; Eusebios v Církevních dějinách cituje mnoho jinde nedochovaných pramenů. Pravoslavnou církví je uctíván jako světec.

Život

Narodil se v palestinské Kaisareii, nebo v jejím okolí, a v tomto městě také nabyl vzdělání. Studoval zde na škole, kterou po svém odchodu z Alexandrie založil v Kaisareii Órigenés. Pod vedením učitele Pamfila (z úcty k němu přijal jeho jméno) se věnoval s pomocí Órigenovy Hexaply studiu biblických knih. Roku 296 v Palestině zahlédl Konstantina, který tam cestoval spolu s Diocletianem. Roku 307 byl uvězněn, avšak nadále pracoval na přípravě nové edice bible. Za Diocletianova pronásledování byl Pamfilos 6. února 310 usmrcen a Eusebius uprchl do Tyru a posléze do egyptské pouště.

Biskupem v Kaisareii se stal kolem roku 313, v úřadu vystřídal Agapia. Od počátku se angažoval ve sporu o Areiovu nauku. Areia podpořil dvěma dopisy (Eufratiónovi a Alexandrovi) a svoláním palestinské místní synody, která Areiovi umožnila působit v palestinské diecézi, ale zároveň žádala, aby se Areios snažil o smíření s alexandrijským biskupem Alexandrem. Synoda v Antiochii (324/325) obvinila Eusebia, že souhlasí z Areiovou naukou, a podmínečně ho vyloučila z církve^[1].

Eusebios z Kaisareie zasáhl do jednání Prvního nikajského koncilu (325). Jak informuje v dopise obci v Kaisareii, Eusebios koncilu předložil své vyznání víry, které biskupové i císař Konstantin označili za pravověrné (tímto snad Eusebia rehabilitovali). Je možné, že se toto vyznání pak stalo předlohou k novému vyznání víry, schválenému v Nikaii, které je dnes známé jako Nicejské vyznání. Eusebios s novým vyznáním souhlasil, snad aby potvrdil svou pravověrnost, s jeho zněním ale spokojen nebyl. V dopise kaisarejské obci proto interpretuje nové pojmy Nicejského vyznání ve smyslu své nauky („Syn je soupodstatný s Otcem“, Syn byl zrozen „z podstaty Otce“ a je „zrozený, ne stvořený“). Byl ovlivněn Órigenovou školou a jejím subordinacionismem, který však nepřijímal bez výhrad.

I po sněmu v Nikaii se Eusebios účastnil sporu o Areiovu nauku (srov. ariánství). Vystupoval proti Athanasiovi z Alexandrie, kterého předvolal roku 334 před synodu, na kterou se Athanasios nedostavil. Následujícího roku předsedal synodě v Týru, na niž se Athanasios opět nedostavil. Posléze předložil celou záležitost císaři, který Athanasia poslal do exilu. Proti Eusebiovi vystoupil též Markellos z Ankýry, který takéž protestoval proti Ariově rehabilitaci (roku 336). Eusebios zemřel pravděpodobně roku 339 nebo 340, nedlouho po Konstantinově smrti.

Dílo

Ačkoliv byl Eusebios autorem řady apologetických spisů (dochovaly se pouze ve fragmentech), v nichž se projevila jeho mimořádná učenost a znalost dobové řecké a židovské literatury, jeho význam je odvozován především z jeho autorství Církevních dějin. Napsal je v apologetickém duchu a ačkoliv z hlediska moderní kritiky obsahují řadu nedoložených, mylných, nebo zavádějících informací, nelze upřít jejich přínos, neboť poskytují velké množství údajů, které by jinak byly ztraceny. Například jako první líčí historii o Tadeášovi z Edessy, který přinesl králi Abgarovi zázračnou ikonu - otisk Kristovy tváře na roušce, zvaný Mandylion. Jeho biblické práce, které se také dochovaly jen ve zlomcích, odrážejí vliv alexandrijské školy, známé alegorickým výkladem Písma svatého.

Díla dějepisná

Kronika
Církevní dějiny, přel. J. J. Novák
Palestinští mučedníci – často částí Církevních dějin. Vypráví o pronásledování křesťanů v Palestině v letech 303-311.

Chvalořeči na Konstantina

Život Konstantinův – obsáhlý životopis císaře, jeho matky Heleny a tří synů, má přes 1000 stran v 75 kapitolách, vysokou dokumentární hodnotu mají dobové reálie římské říše a charakteristiky jejích osobností; popisuje rovněž vlastní spor s císařem^[2]
Chvála Konstantinova – druhá část spisu je okázalou chválou císaře, kterého připodobňuje k novému Mojžíšovi.

Díla apologetická

Základní a obecný úvod, z nějž se nám zachovaly pouze fragmenty, známé pod názvem Eclogae Propheticae. Jde o popis starozákonních proroctví, vztahujících se k Mesiáši.
Praeparatio evangelica – Příprava evangelia – polemika s pohanstvím
Demonstratio evangelica – Důkaz evangelia – zabývá se zde osobou Ježíše Krista, polemika s židovstvím
Peri theofaneias – O Božím zjevení
Proti Porfyriovi – ztracené dílo. Mělo jít o polemiku s novoplatónským filosofem Porfyriem.
Proti Hieroklovi
Refutatio et apologia – ztracené dílo.

Díla biblická a exegetická

synoptická tabulka k evangeliím
Onomasticon – soupis biblických míst
Otázky a řešení ohledně evangelií – dochováno jen ve zlomcích
Komentáře k žalmům – rozsáhlé dílo.
Komentář k Izaiášovi
O Velikonocích (Περι της του πασχα εορτης) – o významu židovských Velikonoc, mystický výklad křesťanských a datum Velikonoc.

Díla dogmatická

Apologie Órigena – dochovaná jen první část v upraveném překladu Rufinově. Vypracováno spolu s Pamfiliem.
Proti Markellovi – polemika o ariánství
O církevní teologii

Pokračovatelé Eusebiových církevních dějin

Odkazy

Reference

↑ Srov. Quasten J., Patrologia II., Casale Monferrato 1980, 313.
↑ https://www.documentacatholicaomnia.eu/03d/0265-0339,_Eusebius_Caesariensis,_Vita_Constantini_[Schaff],_EN.pdf/ Komentovaný anglický překlad online

Literatura

VÖLKER, Walther: Von welchen Tendenzen liess sich Eusebius bei Abfassung seiner „Kirchengeschichte“ leiten? In: Vigiliae Christianae 4 (1950), č. 3, s. 157–180.

Související články

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Eusebios z Kaisareie na Wikimedia Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Eusebios z Kaisareie
(anglicky) Onomasticon
Opera omnia (svazky 19-24): [1]

[1] Srov. Quasten J., Patrologia II., Casale Monferrato 1980, 313.

[2] ttps://www.documentacatholicaomnia.eu/03d/0265-0339,_Eusebius_Caesariensis,_Vita_Constantini_[Schaff],_EN.pdf/ Komentovaný anglický překlad online

[1]

[2]