Enrico Letta

Enrico Letta
Enrico Letta
55. předseda vlády Italské republiky
	Ve funkci:; 28. dubna 2013 – od 14. února 2014 v demisi
Prezident	Giorgio Napolitano
Vicepremiér	Angelino Alfano
Předchůdce	Mario Monti
Nástupce	Matteo Renzi
Ministr průmyslu, obchodu a práce
	Ve funkci:; 22. prosince 1999 – 11. června 2001
Předseda vlády	Massimo D'Alema; Giuliano Amato
Předchůdce	Pier Luigi Bersani
Nástupce	Antonio Marzano
Ministr pro evropské záležitosti
	Ve funkci:; 21. října 1998 – 22. prosince 1999
Předseda vlády	Massimo D'Alema
Předchůdce	Lamberto Dini
Nástupce	Patrizia Toiová
8. lídr Demokratické strany
	Ve funkci:; 14. března 2021 – 12. března 2023
Předchůdce	Nicola Zingaretti
Nástupce	Elly Schlein
Poslanec Parlamentu Itálie
Úřadující
	Ve funkci od:; 6. října 2021
Volební obvod	Siena
	Ve funkci:; 30. května 2001 – 23. července 2015
Volební obvod	2013–2015 : Marche; 2008–2013: Lombardie 2; 2006–2008: Lombardie 1; 2001–2004: Piemont 1
Stranická příslušnost
Členství	Křesťanská demokracie; (před 1994); Italská lidová strana; (1994-2002); La Margherita; (2002-2007); Demokratická strana; (2007-současnost)
Rodné jméno	Enrico Letta
Narození	20. srpna 1966 (58 let); Pisa, Itálie
Národnost	Italská
Choť	Gianna Fregonarová
Rodiče	Giorgio Letta
Děti	tři
Příbuzní	Gianni Letta (strýc); Giampaolo Letta (bratranec)
Alma mater	Univerzita v Pise
Zaměstnání	politik
Náboženství	římský katolík
Ocenění	velkokříž Řádu za občanské zásluhy (2013)
Commons	Enrico Letta
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Enrico Letta (* 20. srpna 1966 Pisa) je italský politik a od dubna 2013 do února 2014 předseda vlády, který také zasedá v Poslanecké sněmovně. V období 2009–2013 působil jako místopředseda Demokratické strany, v letech 2021-2023 byl jejím předsedou. V minulosti byl také ministrem a europoslancem.

Mládí a vzdělání

Enrico Letta se narodil v Pise v Toskánsku Giorgiu Lettovi, profesorovi matematiky narozenému v Abruzzo, který vyučoval teorii pravděpodobnosti na Univerzitě v Pise, členovi Accademia dei Lincei a Národní akademie věd, a Anně Banchi, která se narodila v Sassari a vyrostla v Porto Torres.^[1] Narodil se do početné rodiny. Mezi jeho strýce z otcovy strany patří středopravicový politik Gianni Letta, blízký poradce Silvia Berlusconiho, a archeolog Cesare Letta, jedna z jeho tet z otcovy strany, Maria Teresa Letta, pracovala jako viceprezidentka organizace Italský červený kříž; prastrýc z matčiny strany je básník a dramatik Gian Paolo Bazzoni.

Poté, co strávil část svého dětství ve Štrasburku,^[2] dokončil svou školní docházku v Itálii na klasickém lyceu v Pise.^[3] Má titul z oboru politologie, který získal na Univerzitě v Pise a následně získal doktorát na Sant'Anna School of Advanced Studies, postgraduální škole se statutem univerzity.^[4]

V letech 2001 až 2003 byl profesorem na Univerzitě Carla Cattanea poblíž Varese. Poté v roce 2003 vyučoval na Sant'Anna School v Pise a v roce 2004 na HEC Paris.^[5]

Osobní život

Enrico Letta je ženatý s Giannou Fregonarou, italskou novinářkou, se kterou měl tři děti, Giacoma, Lorenza a Francesca.^[6]

Letta je známý tím, že rád poslouchá rockovou skupinu Dire Straits;^[7] je také vášnivým fanouškem AC Milán.^[8] Kromě své rodné italštiny mluví plynně francouzsky a anglicky.

Politická kariéra

21. října 1998 – 22. prosinec 1999: ministr pro evropské záležitosti, premiérem byl Massimo D'Alema
22. prosince 1999 – 11. červen 2001: ministr průmyslu, obchodu a práce ve vládách premiérů Massima D'Alemy a Giuliana Amata
od 13. května 2001: člen Poslanecké sněmovny Itálie
2004–2006: člen Evropského parlamentu

Předseda vlády

Po týdnech následujících po patové situaci v parlamentních volbách jej 24. dubna 2013 prezident republiky Giorgio Napolitano pověřil sestavením nové vlády. Dne 27. dubna 2013 předložil seznam členů kabinetu a 28. dubna 2013 vláda složila přísahu do rukou hlavy státu. Již 14. února 2014 však Letta podal demisi.^[9] Jeho nástupcem se stal Matteo Renzi.

Reference

↑ Gli zii di Enrico Letta. Non solo Gianni: c'è anche Gian Paolo Bazzoni a Porto Torres [online]. 2013-04-25 [cit. 2021-12-05]. Dostupné online. (italsky)
↑ HuffPost - Breaking News, U.S. and World News. HuffPost [online]. [cit. 2021-12-05]. Dostupné online. (anglicky)
↑ Wayback Machine. web.archive.org [online]. 2013-06-11 [cit. 2021-12-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-06-11.
↑ Un volto da Premier (FOTO). L'HuffPost [online]. 2013-04-24 [cit. 2021-12-05]. Dostupné online. (italsky)
↑ Governo. Enrico Letta, l’allievo di Andreatta diventa presidente del Consiglio | Giornale.sm. web.archive.org [online]. 2013-10-04 [cit. 2021-12-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-10-04.
↑ Enrico Letta Profile: Mild-Mannered AC Milan Fan who is Italy's Next PM [VIDEO]. International Business Times UK [online]. 2013-04-24 [cit. 2021-12-05]. Dostupné online. (anglicky)
↑ Enrico Letta to become youngest Italian prime minister in 25 years. www.telegraph.co.uk [online]. [cit. 2021-12-05]. Dostupné online.
↑ Tra la passione per la politica, l'Ue e il Milan, chi è Enrico Letta. Agi [online]. [cit. 2021-12-05]. Dostupné online. (italsky)
↑ Italský premiér Letta odstoupil, nahradit ho má Renzi. iDNES.cz [online]. 2014-02-13. Dostupné online.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Enrico Letta na Wikimedia Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Enrico Letta
Osobní profil Enrico Letty v databázi poslanců Evropského parlamentu
Prohlášení o finančních zájmech (italsky)

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

[1] Gli zii di Enrico Letta. Non solo Gianni: c'è anche Gian Paolo Bazzoni a Porto Torres [online]. 2013-04-25 [cit. 2021-12-05]. Dostupné online. (italsky)

[2] HuffPost - Breaking News, U.S. and World News. HuffPost [online]. [cit. 2021-12-05]. Dostupné online. (anglicky)

[3] Wayback Machine. web.archive.org [online]. 2013-06-11 [cit. 2021-12-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-06-11.

[4] Un volto da Premier (FOTO). L'HuffPost [online]. 2013-04-24 [cit. 2021-12-05]. Dostupné online. (italsky)

[5] Governo. Enrico Letta, l’allievo di Andreatta diventa presidente del Consiglio | Giornale.sm. web.archive.org [online]. 2013-10-04 [cit. 2021-12-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-10-04.

[6] Enrico Letta Profile: Mild-Mannered AC Milan Fan who is Italy's Next PM [VIDEO]. International Business Times UK [online]. 2013-04-24 [cit. 2021-12-05]. Dostupné online. (anglicky)

[7] Enrico Letta to become youngest Italian prime minister in 25 years. www.telegraph.co.uk [online]. [cit. 2021-12-05]. Dostupné online.

[8] Tra la passione per la politica, l'Ue e il Milan, chi è Enrico Letta. Agi [online]. [cit. 2021-12-05]. Dostupné online. (italsky)

[9] Italský premiér Letta odstoupil, nahradit ho má Renzi. iDNES.cz [online]. 2014-02-13. Dostupné online.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]

[9]

Premiéři Itálie

Alcide De Gasperi (1945–1953) • Giuseppe Pella (1953–1954) • Amintore Fanfani (1954) • Mario Scelba (1954–1955) • Antonio Segni (1955–1957) • Adone Zoli (1957–1958) • Amintore Fanfani (1958–1959) • Antonio Segni (1959–1960) • Fernando Tambroni (1960) • Amintore Fanfani (1962–1963) • Giovanni Leone (1963) • Aldo Moro (1963–1968) • Giovanni Leone (1968) • Mariano Rumor (1968–1970) • Emilio Colombo (1970–1972) • Giulio Andreotti (1972–1973) • Mariano Rumor (1973–1974) • Aldo Moro (1974–1976) • Giulio Andreotti (1976–1979) • Francesco Cossiga (1979–1980) • Arnaldo Forlani (1980–1981) • Giovanni Spadolini (1981–1982) • Amintore Fanfani (1982–1983) • Bettino Craxi (1983–1987) • Amintore Fanfani (1987) • Giovanni Goria (1987–1988) • Ciriaco de Mita (1988–1989) • Giulio Andreotti (1989–1992) • Giuliano Amato (1992–1993) • Carlo Azeglio Ciampi (1993–1994) • Silvio Berlusconi (1994–1995) • Lamberto Dini (1995–1996) • Romano Prodi (1996–1998) • Massimo D'Alema (1998–2000) • Giuliano Amato (2000–2001) • Silvio Berlusconi (2001–2006) • Romano Prodi (2006–2008) • Silvio Berlusconi (2008–2011) • Mario Monti (2011–2013) • Enrico Letta (2013–2014) • Matteo Renzi (2014–2016) • Paolo Gentiloni (2016–2018) • Giuseppe Conte (2018–2021) • Mario Draghi (2021–2022) • Giorgia Meloniová (od 2022)