Dunajský vilájet
| Dunajský vilájet | |
|---|---|
.png) | |
| Geografie | |
| Hlavní město | Ruse |
| Souřadnice | 43° s. š., 25° v. d. |
| Správa regionu | |
| Stát |  Osmanská říše |
| Vznik | 1864 |
| Zánik | 1878 |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Dunajský vilájet (osmansky ولايت طونه, turecky Vilâyet-i Tuna,[1] bulharsky Дунавски вилает)[2] byla administrativní jednotka nejvyšší úrovně (vilájet) Osmanské říše od roku 1864 do roku 1878.[3] V té době měl údajně rozlohu 88 400 km².
Vilájet byl vytvořen ze severních částí Silisterského ejáletu podél řeky Dunaj a Nišského, Vidinského, Sofijského, Trnovského, Varenského a Tulečského ejáletu. Tento vilájet se měl stát vzorovou provincií, která ukáže veškerý pokrok dosažený portou prostřednictvím modernizačních reforem tanzimatu.[4] Podle jeho vzoru byly do roku 1876 v celé říši založeny další vilájety s výjimkou Arabského poloostrova a v té době polonezávislého Egypta.[4] Za sídlo správy bylo vybráno Ruse kvůli své poloze klíčového osmanského přístavu na Dunaji.[4]
Vilájet zanikl po rusko-turecké válce, kdy byla jeho severovýchodní část (Severní Dobrudža) začleněna do Rumunska, některá její západní území do Srbska, zatímco většina, tedy střední a jižní oblasti, se stala součástí autonomního knížectví Bulharska a v malém rozsahu též částí Východní Rumélie.
Hranice a administrativní členění
[editovat | editovat zdroj]Při svém založení v roce 1864 Dunajský vilájet zahrnoval následující sandžaky:[5]
- Tulečský sandžak
- Varenský sandžak
- Rusčucký sandžak
- Trnovský sandžak
- Vidinský sandžak
- Sofijský sandžak
- Nišský sandžak
V roce 1868 byl Nišský sandžak vydělen a stal se součástí Prizrenského vilájetu.[6]
V roce 1876 byly Nišský sandžak a Sofijský sandžak sloučeny do krátkodobého Sofijského vilájetu, ale následně byly v roce 1877 připojeny ke Kosovskému, potažmo Drinopolskému vilájetu.[7]
Správa
[editovat | editovat zdroj]
Prvním válím se stal Midhat paša.[4] Během jeho správy, která trvala od roku 1864 do roku 1868, byly na Dunaji zřízeny paroplavební linky; byla dokončena železnice Ruse-Varna; byla založena zemědělská úvěrová družstva poskytující zemědělcům nízkoúročené půjčky; byly také nabídnuty daňové pobídky na podporu nových průmyslových podniků.[4]
V osmanské turečtině a bulharštině zde začaly zde vycházet oficiální noviny vilájetu Tuna/Dunav. Byly to první noviny vilájetu v Osmanské říši a měly jak osmanské, tak bulharské redaktory. Mezi jeho šéfredaktory patřili Ismail Kemali a Ahmed Midhat Efendi.[4]
Vilájet měl správní shromáždění, ve kterém zasedali státní úředníci jmenovaní osmanskou vládou, šest zástupců volených místními obyvateli (tři muslimové a tři nemuslimové).[4] Nemuslimové se také účastnili místních trestních a obchodních soudů, které byly založeny na sekulárním základu práva a spravedlnosti.[4] Byly také zavedeny smíšené muslimsko-křesťanské školy, ale tato reforma byla zrušena poté, co se setkala se silným odporem obyvatelstva.[4]
Správci
[editovat | editovat zdroj]- Hafiz Ahmed Midhat Šefik paša (říjen 1864 – březen 1868)
- Mehmed Sabri paša (březen 1868 – prosinec 1868)
- Arnavud Mehmed Akif paša (únor 1869 – říjen 1870)
- Kücük ömer Fevzi paša (říjen 1870 – říjen 1871)
- Ahmed Rasim paša (říjen 1871 – červen 1872)
- Ahmed Hamdi paša (červen 1872 – duben 1873)
- Abdurrahman Nureddin paša (duben 1873 – duben 1874)
- Mehmed Asim paša (duben 1874 – září 1876)
- Halil Rifat paša (říjen 1876 – únor 1877)
- Omán Mazhar Ahmed (1876 – 1877)
Obyvatelstvo
[editovat | editovat zdroj]Těsně před ustanovením vilájetu, v letech 1855 až 1864, bylo do této oblasti přesídleno asi 250 000 – 300 000 muslimských přistěhovalců z Krymu a Kavkazu.[8] Bez těchto imigrantů tu před tím žilo asi 569 868 (34,68 %) muslimů a 1 073 496 (65,32 %) nemuslimů. V roce 1865 žilo ve vilájetu[p 1] 658 600 (40,51 %) muslimů a 967 058 (59,49 %) nemuslimů.[7] Od pozdního středověku existují berní rejstříky a v nich se postupně začaly uvádět počty osob, ale jednalo se o počty mužů nad 15 let, a tuto metodiku převzala později zavedená sčítání.[9] Ženská populace začala být do sčítání zahrnována až od roku 1865.[7]
Mužská populace
[editovat | editovat zdroj]Muži nad 15 let žijící v Dunajském vilájetu[p 1] v roce 1865 podle registru občanů publikovaného v Kuyûd-ı Atîk (oficiálním tiskovém orgánu Dunajského vilájetu):[10]
| Společenství | Rusčucký sandžak | Vidinský sandžak | Varenský sandžak | Trnovský sandžak | Tulečský sandžak | Sofijský sandžak | Vilájet celkem | |||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Počet | % | Počet | % | Počet | % | Počet | % | Počet | % | Počet | % | Počet | % | |
| usedlí muslimové | 138 017 | 61,1 % | 14 835 | 12,7 % | 38 230 | 73,6 % | 77 539 | 40,3 % | 38 479 | 64,7 % | 20 612 | 12,4 % | 327 712 | 40,3 % |
| muslimští Romové | 312 | 0,1 % | 245 | 0,2 % | 118 | 0,2 % | 128 | 0,1 % | 19 | 0,0 % | 766 | 0,5 % | 1 588 | 0,2 % |
| Bulhaři | 85 268 | 37,8 % | 93 613 | 80,1 % | 9 553 | 18,4 % | 113 213 | 58,9 % | 12 961 | 21,8 % | 142 410 | 85,6 % | 457 018 | 56,2 % |
| Rumuni[p 2] | 0 | 0,0 % | 74 46 | 6,4 % | 0 | 0,0 % | 0 | 0,0 % | 0 | 0,0 % | 0 | 0,0 % | 7 446 | 0,9 % |
| Arméni | 926 | 0,4 % | 0 | 0,0 % | 368 | 0,7 % | 0 | 0,0 % | 5 720 | 9,6 % | 0 | 0,0 % | 7 014 | 0,9 % |
| Řekové | 0 | 0,0 % | 0 | 0,0 % | 2 639 | 5,1 % | 0 | 0,0 % | 2 215 | 3,7 % | 0 | 0,0 % | 4 908 | 0,6 % |
| nemuslimští Romové | 145 | 0,1 % | 130 | 0,1 % | 999 | 1,9 % | 1 455 | 0,8 % | 92 | 0,2 % | 786 | 0,5 % | 3 607 | 0,4 % |
| Židé | 1 101 | 0,5 % | 630 | 0,5 % | 14 | 0,0 % | 0 | 0,0 % | 1 | 0,0 % | 1 790 | 1,1 % | 3 536 | 0,4 % |
| CELKEM[p 3] | 225 769 | 100,0 % | 116 899 | 100,0 % | 51 975 | 100,0 % | 192 335 | 100,0 % | 59 487 | 100,0 % | 166 364 | 100,0 % | 812 829 | 100,0 % |
Mužská muslimská a nemuslimská populace v Dunajském vilájetu[p 4] podle osmanské ročenky (salmane) z roku 1868:[8][11]
| Sandžak | muslimové | nemuslimové | Vilájet celkem | ||
|---|---|---|---|---|---|
| Počet | % | Počet | % | ||
| Rusčucký | 138 692 | 59,14 % | 95 834 | 40,86 % | 234 526 |
| Varenský | 58 689 | 73,86 % | 20 769 | 26,14 % | 79 458 |
| Vidinský | 25 338 | 16,90 % | 124 567 | 83,10 % | 149 905 |
| Sofijský | 24 410 | 14,23 % | 147 095 | 85,77 % | 171 505 |
| Trnovský | 71 645 | 40,73 % | 104 273 | 59,27 % | 175 918 |
| Tulečský | 39 133 | 68,58 % | 17 929 | 41,42 % | 57 062 |
| Nišský | 54 510 | 35,18 % | 100 425 | 64,82 % | 154 935 |
| CELKEM | 412 417 | 40,30% | 610 892 | 59,70% | 1 023 309 |
Skladba mužské populace Dunajského vilájetu[p 1] (v celkovém počtu 1 141 051 osob) v letech 1866 – 1873 podle redaktora dunajských novin Ismaila Kemaliho:[9]
- usedlí muslimové: 392 369 (34.4 %)
- muslimští přistěhovalci: 64 398 (5.6 %)
- muslimští Romové: 25 031 (2.2 %)
- Bulhaři: 592 573 (51.9 %)
- ostatní křesťané: 40 303 (3.5 %)
- křesťanští Romové: 7 663 (0.7 %)
- Řekové: 7 655 (0.7 %)
- katolíci: 3 556 (0.3 %)
- Arméni: 2 128 (0.2 %)
- Židé: 5 375 (0.5 %)
Kemal Karpat uvádí, že, mužská populace Dunajského vilájetu[p 1] v roce 1868 dosahovala počtu 850 374, z toho 490 467 křesťanských Bulharů a 359 907 muslimů.[8]
Mužská populace Dunajského vilájetu[p 1] v roce 1875 podle nového sčítání Tahrir-i Cedid.[12]
| Společenství | Rusčucký sandžak | Vidinský sandžak | Varenský sandžak | Trnovský sandžak | Tulečský sandžak | Sofijský sandžak | Vilájet celkem | |||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Počet | % | Počet | % | Počet | % | Počet | % | Počet | % | Počet | % | Počet | % | |
| usedlí muslimové | 164 455 | 53,1 % | 20 492 | 11,5 % | 52 742 | 61,5 % | 88 445 | 36,0 % | 53 059 | 60,7 % | 27 001 | 12,7 % | 406 194 | 36,2 % |
| Čerkesové | 16 588 | 5,4 % | 6 522 | 3,6 % | 4 307 | 5,0 % | 0 | 0,0 % | 2 954 | 3,4 % | 202 | 0,1 % | 30 573 | 2,7 % |
| muslimští Romové | 9 579 | 3,1 % | 2 783 | 1,6 % | 2 825 | 3,3 % | 6 545 | 2,7 % | 139 | 0,2 % | 2 964 | 1,4 % | 24 835 | 2,2 % |
| Bulhaři | 114 792 | 37,1 % | 131 279 | 73,4 % | 21 261 | 24,8 % | 148 713 | 60,5 % | 10 553 | 12,1 % | 179 202 | 84,1 % | 605 800 | 54,4 % |
| Valaši, katolíci a další | 500 | 0,2 % | 14 690 | 8,2 % | 0 | 0,0 % | 0 | 0,0 % | 15 512 | 17,7 % | 0 | 0,0 % | 30 702 | 2,7 % |
| Arméni | 991 | 0,3 % | 0 | 0,0 % | 808 | 0,9 % | 0 | 0,0 % | 3 885 | 4,4 % | 0 | 0,0 % | 5 684 | 0,5 % |
| Řekové | 0 | 0,0 % | 0 | 0,0 % | 3 421 | 4,0 % | 494 | 0,2 % | 217 | 0,2 % | 0 | 0,0 % | 4 132 | 0,4 % |
| nemuslimští Romové | 1 790 | 0,6 % | 2 048 | 1,1 % | 331 | 0,4 % | 1 697 | 0,7 % | 356 | 0,4 % | 1 437 | 0,7 % | 7 659 | 0,7 % |
| Židé | 1 102 | 0,4 % | 1 009 | 0,6 % | 110 | 0,1 % | 0 | 0,0 % | 780 | 0,9 % | 2 374 | 1,1 % | 5 375 | 0,5 % |
| CELKEM[p 3] | 309 797 | 100,0 % | 178 823 | 100,0 % | 85 805 | 100,0 % | 245 894 | 100,0 % | 87 455 | 100,0 % | 213 180 | 100,0 % | 1 120 954 | 100,0 % |
Skladba mužské populace Dunajského vilájetu v roce 1876 (v celkovém počtu 1 274 282 osob) podle osmanského důstojníka Stanislase Saint Clair:[9]
- turečtí muslimové: 457 018 (35.9 %)
- ostatní muslimové: 104 639 (8.2 %)
- bulharští křesťané: 639 813 (50.2 %)
- Valaši[p 5]: 56 647 (4.4 %)
- arménští křesťané: 2 128 (0.2 %)
- Romové: 8 220 (0.6 %)
- Židé: 5 847 (0.5 %)
Celková populace
[editovat | editovat zdroj]Podle sčítání lidu z roku 1874 bylo v Dunajském vilájetu[p 1] 963 596 (42,22 %) muslimů a 1 318 506 (57,78 %) nemuslimů. Spolu s Nišským sandžakem se v roce 1874 populace skládala z 1 055 650 (40,68 %) muslimů a 1 539 278 (59,32 %) nemuslimů. Muslimové žili většinou v Rusčuckém, Varenském a Tulečském sandžaku, zatímco nemuslimové měli většinu v ostatních oblastech.[7]
Celkový počet obyvatel Dunajského vilájetu[p 4] podle ruského diplomata Vladimira Čerkasského z osmanské evidence obyvatel:[13]
| Sandžak | muslimové | Bulhaři | ostatní | Celkem | |||
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Počet | % | Počet | % | Počet | % | ||
| Rusčucký sandžak | 381 224 | 61,53 % | 233 164 | 37,63 % | 5 186 | 0,84 % | 619 574 |
| Vidinský sandžak | 59 654 | 17,66 % | 246 654 | 73,04 % | 31 398 | 9,30 % | 337 706 |
| Trnovský sandžak | 189 980 | 38,71 % | 300 820 | 61,29 % | 0 | 0,00 % | 490 800 |
| Tulečský sandžak | 112 300 | 63,34 % | 26 212 | 14,78 % | 38 788 | 21,88 % | 177 300 |
| Varenský sandžak | 119 754 | 69,78 % | 43 180 | 25,16 % | 8 678 | 5,06 % | 171 612 |
| Sofijský sandžak | 59 930 | 14,02% | 362 714 | 84 87 % | 4 748 | 1,11 % | 427 392 |
| Nišský sandžak | 77 500 | 21,63 % | 270 000 | 75,36 % | 10 800 | 3,01 % | 358 300 |
| CELKEM | 1 000 342 | 38,73 % | 1 482 744 | 57,41 % | 99 598 | 3,86 % | 2 582 684 |
Celková populace Dunajského vilájetu, v počtu 2 278 290 osob, rozdělená do etnokonfesních skupin podle francouzského orientalisty Abdolonyma Ubiciniho na základě oficiálního osmanského sčítání dunajského vilajetu z let 1873 – 1874:[p 1][14]
- usedlí muslimové: 784 731 (34.4 %)
- přistěhovalí Čerkesové: 128 796 (5.7 %)
- muslimští Romové: 50 069 (2.2 %)
- Bulhaři: 1 185 146 (52.0 %)
- ostatní křesťané[p 6]: 80 402 (3.5 %)
- křesťanští Romové: 15 524 (0.7 %)
- Řekové: 15 310 (0.7 %)
- katolíci: 7 112 (0.3 %)
- Arméni: 450 (0.0 %)
- Židé: 10 752 (0.5 %)
Celková populace Dunajského vilájetu[p 1] v roce 1876 odhadnutá podle oficiálního registru francouzským konzulem Aubaretem na 2 353 000 obyvatel měla následující složení:[15][16]
Národnostní složení Dunajského vilájetu[p 4] podle Britské encyklopedie, vydání roku 1876:[17]
| Národnost | Počet obyvatel | % |
|---|---|---|
| Bulhaři | 1 500 000 | 63,3 % |
| Turci | 500 000 | 21,1 % |
| Tataři | 100 000 | 4,2 % |
| Čerkesové | 90 000 | 3,8 % |
| Albánci | 70 000 | 3,0 % |
| Rumuni | 40 000 | 1,7 % |
| Cikáni | 25 000 | 1,1 % |
| Rusové | 10 000 | 0,4 % |
| Arméni | 10 000 | 0,4 % |
| Židé | 10 000 | 0,4 % |
| Řekové | 8 000 | 0,3 % |
| Srbové | 5 000 | 0,2 % |
| Němci, Italové, Arabové a další | 1 000 | 0,1 % |
| CELKEM | 2 369 000 | 100,0 % |
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Poznámky
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Danube vilayet na anglické Wikipedii.
- ↑ Salname-yi Vilâyet-i Tuna. babel.hathitrust.org. 1876, čís. 9. HathiTrust Digital Library. Dostupné online [cit. 2024-10-23]. (osmansky)
- ↑ STRAUSS, Johann. A Constitution for a Multilingual Empire: Translations of the Kanun-ı Esasi and Other Official Texts into Minority Languages. In: HERZOG, Christoph; SHARIF, Malek. The First Ottoman Experiment in Democracy. Wurzburg: Orient-Institut Istanbul, 2010. Dostupné online. ISBN 978-3-95650-191-3. S. 21–51. (anglicky)
- ↑ Encyclopædia Britannica. Britannica Historical Places [online]. [cit. 2024-10-23]. Heslo Rumelia. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d e f g h i ÁGOSTON, Gábor; MASTERS, Bruce Alan. Encyclopedia of the Ottoman Empire. [s.l.]: Infobase Publishing, 2009. 650 s. ISBN 9781438110257. Heslo Danube Province, s. 172-173. (anglicky)
- ↑ SHAW, Stanford J.; SHAW, Ezel Kural. History of the Ottoman Empire and Modern Turkey. Volume 2, Reform, Revolution, and Republic: The Rise of Modern Turkey 1808-1975. [s.l.]: Cambridge University Press 2 svazky (548 s.). Dostupné online. ISBN 978-0-521-29166-8. S. 90. (anglicky) Google-Books-ID: AIET_7ji7YAC.
- ↑ GRANDITS, Hannes; CLAYER, Nathalie; PICHLER, Robert. Conflicting Loyalties in the Balkans: The Great Powers, the Ottoman Empire and Nation-building. [s.l.]: Bloomsbury Academic 366 s. Dostupné online. ISBN 978-1-84885-477-2. S. 309. (anglicky) Google-Books-ID: xHEnVxnHIHgC.
- ↑ a b c d Koyuncu, s. 675.
- ↑ a b c KARPAT, Kemal H. Ottoman Population, 1830-1914: Demographic and Social Characteristics. [s.l.]: University of Wisconsin Press, 1985. 272 s. Dostupné online. ISBN 978-0-299-09160-6. (anglicky) Google-Books-ID: yhgEAQAAIAAJ.
- ↑ a b c АРКАДИЕВ, Димитър. Изменения в броя на населението по българските земи в състава на Османската империя [online]. Sofie: Национален статистически институт, 2015-01-14 [cit. 2024-10-24]. Dostupné online. (bulharsky)
- ↑ Koyuncu, s. 695.
- ↑ Koyuncu, s. 697.
- ↑ Koyuncu, s. 717.
- ↑ Koyuncu, s. 725.
- ↑ UBICINI, Abdolonyme; COURTEILLE, Abel Pavet de. Etat présent del'empire ottoman: statistique, gouvernement, administration, finances, armée, communautés non musulmanes etc. d'Après Le Salnameh (Annuaire Imperial) Pour l'Année 1293 de l'Hegire (1875-76). [s.l.]: Dumaine 288 s. Dostupné online. S. 90. (francouzsky) Google-Books-ID: rfpXhDl1qLwC.
- ↑ SULEIMAN, Yasir. Language and Identity in the Middle East and North Africa. [s.l.]: Routledge 206 s. Dostupné online. ISBN 978-1-136-78784-3. S. 102. (anglicky) Google-Books-ID: ugVeAgAAQBAJ.
- ↑ TANIR, Engin Deniz. The Mid-Nineteenth Century Ottoman Bulgaria From The Viewpoints Of The French Travelers [online]. 2005-10 [cit. 2024-10-23]. S. 52-55. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-02-02. (anglicky)
- ↑ Encyclopædia Britannica. Host Bibliographic Record for Boundwith Item Barcode 30112047793085 and Others. [s.l.]: [s.n.], 1876. 818 s. Dostupné online. Heslo Bulgaria, s. 462-463. (anglicky)
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- KOYUNCU, Aşkın. Tuna Vilâyeti’nde Nüfus Ve Demografi (1864-1877). S. 675-737. Journal of Turkish Studies [online]. Ankara Bilim Üniversitesi, Spring 2014 [cit. 2024-10-23]. Volume 9, Issue 4, s. 675-737. + English Abstract. Dostupné online. ISSN 1308-2140. (turecky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Konstituční zákon vilájetu (francouzsky)