Přeskočit na obsah

Divizna švábovitá

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxDivizna švábovitá
alternativní popis obrázku chybí
Divizna švábovitá (Verbascum blattaria)
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádhluchavkotvaré (Lamiales)
Čeleďkrtičníkovité (Scrophulariaceae)
Roddivizna (Verbascum)
Binomické jméno
Verbascum blattaria
L., 1753
Synonyma
  • divizna hroznatá
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Zobrazení divizny švábovité

Divizna švábovitá (Verbascum blattaria) je statná, ale štíhlá, až metr vysoká, žlutě kvetoucí rostlina, jeden z přibližně deseti původních druhů rodu divizna rostoucích v přírodě České republiky. Zde se vyskytuje na stále menším počtu stanovišť a vzhledem k aktuální hrozbě, že z české přírody zmizí úplně, byla ve třetím vydání "Červeného seznamu cévnatých rostlin České republiky" z roku 2012 zařazena mezi silně ohrožené druhy (C2b).[1][2]

Výskyt

[editovat | editovat zdroj]

Roste téměř po celé Evropě až po Ural, Malou Asii a oblast Kavkazu, dále se nesouvisle vyskytuje na západní Sibiři, ve Střední a Jihozápadní Asii i na severu Číny, nachází se také v severozápadní Africe. Zavlečena byla též na některá území Severní a Jižní Ameriky. V České republice není příliš známá, nejrozšířenější je v teplých nížinách okolo Labe a dolních toků Moravy a Dyje.[1][3]

Ekologie

[editovat | editovat zdroj]

Divizna švábovitá je světlomilná, poměrně nenáročná bylina. Roste jak v půdě jílovité či hlinité, bohaté na živiny a dobře zásobené vodou, tak na místě písčitém až kamenitém, s nedostatkem humusu a vláhy nebo i slabě zasoleném; tyto rozdíly se však projeví na mohutnosti vzrůstu i v počtu květů. Nejčastěji se nachází na vlhkých loukách, mezích a pastvinách, na hrázích podél řek a vodních nádrží, na vlhkých náspech, rumištích nebo v příkopech okolo cest. Je považována za apofyt, jemuž nejlépe vyhovují mokrá až přeplavovaná stanoviště.

Semenáč vytváří prvým rokem pouze listovou růžici velkou 15 až 30 cm, ze které druhým rokem vyroste lodyha s květy rozkvétajícími od června do srpna.[1][4][5]

Popis

[editovat | editovat zdroj]

Dvouletá rostlina s přímou lodyhou vysokou až 120 cm, která vyrůstá z tmavého, silného, vřetenovitého kořene. Lodyha je silná, hranatá, obvykle nevětvená nebo jen v horní části, vespod bývá holá a výše žláznatě chlupatá. Listy v přízemní růžici jsou přisedlé nebo krátce řapíkaté, výše postavené jsou vždy střídavé, přisedlé a někdy mírně objímavé, směrem vzhůru se listy postupně zmenšují a plynule přecházejí do kopinatých, celokrajných listenů. Spodní listy mohou být velké 5 až 20 × 2 až 5 cm, jsou podlouhle kopinaté nebo podlouhle elipsovité, na bázi uťaté až srdčité, vrchol mají tupý a po obvodě bývají hluboce vroubkované, oboustranně jsou lysé.

Květ

Žluté květy jednotlivě vyrůstají v horní části lodyhy na dlouhých stopkách, jsou pětičetné, oboupohlavné, asi 2 až 3 cm velké a společně vytvářejí řídký, jednoduchý, koncový hrozen dlouhý i 50 cm. Jejich kalich je až k bázi rozdělen na čárkovité, zevně chlupaté cípy. Kolovitá, světle žlutá koruna bývá v průměru velká asi 2,5 cm, zevně je chlupatá a někdy červenofialově naběhlá, její spodní lístek má žlázky vyměšující nektar. V květu je pět tyčinek s nestejně dlouhými, chlupatými, fialovými nitkami, dvě spodní jsou nejdelší i nejtlustší a mají prašníky podélné, dvě horní, s ledvinovitými prašníky, jsou kratší a pátá, s polokulovitým prašníkem, je nekratší. Prohnutou žláznatou čnělku, asi 1 cm dlouhou, ukončuje kulovitá blizna, na kterou pyl přenášejí hlavně čmeláci a včely. Ploidie druhu je 2n = 30.

Plod je vejčitá tobolka o průměru 5 až 8 mm. Obsahuje mnoho malých, tmavě hnědých semen s dlouhou životností. Semena jsou jedinou možností, jak se rostlina může rozmnožit, a do okolí je roznáší vítr nebo voda.[1][4][5][6][7]

Hybridizace

[editovat | editovat zdroj]

Divizna švábovitá se velmi ochotně kříží s jinými druhy, v české přírodě se příležitostně vyskytují tyto její hybridy:

  • Verbascum ×bastardii Roem. et Schult. (V. blattaria × V. densiflorum)
  • Verbascum ×divaricatum Kitt. (V. blattaria × V. phoeniceum)
  • Verbascum ×flagriforme Pfund (V. blattaria × V. phlomoides)
  • Verbascum ×intermedium Rupr. ex Pfund (V. blattaria × V. nigrum)
  • Verbascum ×pseudoblattaria Schleich. ex W. D. J. Koch (V. blattaria × V. lychnitis)
  • Verbascum ×vidavense Simonk. (V. blattaria × V. chaixii)[8]

Význam

[editovat | editovat zdroj]

Květy divizny švábovité lze k léčitelským účelům použít obdobně jako květy divizny velkokvěté. V praxi k tomu ale nedochází, protože se rostlina vyskytuje poměrně omezeně a její květenství obsahuje malý počet květů, navíc je v ČR chráněnou rostlinou. Květy sloužily též při barvení alkoholických nápojů. Zralá semena obsahují látku rotenon, pro lidi toxickou mírně a pro hmyz a ryby silně, která se nyní stala předmětem intenzivního výzkumu. Podle tradice má rostlina schopnost odpuzovat šváby, odtud pochází její vědecké i české druhové jméno (latinsky blatta je šváb).[4]

Poznámka

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1879 William James Beal, profesor botaniky na Michigan Agricultural College v East Lansing ve státě Michigan v USA, vložil více než dvacet druhů semen do láhví a zakopal je. Láhve byly v intervalu 5 a později 20 let otvírány a byla zkoušena klíčivost semen. V roce 2000 bylo vyseto 50 těchto 120 let starých semen divizny švábovité. Z nich vyrostlo, vykvetlo a vytvořilo plodná semena 23 rostlin. [9]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b c d FIGURA, Tomáš. BOTANY.cz: Divizna švábovitá [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 12.09.2012 [cit. 2017-02-01]. Dostupné online. 
  2. ↑ GRULICH, Vít. Red List of vascular plants of the Czech Republic: 3rd edition. S. 631–645. Preslia [online]. Botanický ústav, AV ČR, Průhonice, 2012 [cit. 01.02.2017]. Roč. 84, čís. 3, s. 631–645. Dostupné online. ISSN 0032-7786. (anglicky) 
  3. ↑ HASSLER, M. Catalogue of Life 2016: Verbascum blattaria [online]. Naturalis biodiverzity Center, Leiden, NL, rev. 2016 [cit. 2017-02-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-05-31. (anglicky) 
  4. ↑ a b c RYBKA, Vlastík. Vlhké louky. Ilustrace Radka Josková Jedličková. Praha: Ottovo nakladatelství, 2014. 550 s. ISBN 978-80-7451-441-8. Kapitola Divizna švábovitá, s. 242–243. 
  5. ↑ a b GOLIAŠOVÁ, Kornélia. Flóra Slovenska V/2: Divozel švábový [online]. VEDA, Vydavateľstvo Slovenskej akadémie vied, Bratislava, SK, 1997 [cit. 2017-02-01]. S. 31–35. Dostupné online. ISBN 80-224-0481-0. (slovensky) [nedostupný zdroj]
  6. ↑ HONG, Deyuan; YANG, Hanbi; JIN, Cunli. Flora of China: Verbascum blattaria [online]. Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO & Harvard University Herbaria, Cambridge, MA, USA [cit. 2017-02-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ Prairie Wildflowers of Illinois: Verbascum blattaria [online]. Illinois Wildflowers, John Hilty, USA [cit. 2017-02-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ DANIHELKA, Jiří; CHRTEK, Jindřich; KAPLAN, Zdeněk. Checklist of vascular plants of the Czech Republic. S. 647–811. Preslia [online]. Botanický ústav, AV ČR, Průhonice, 2012 [cit. 01.02.2017]. Roč. 84, čís. 3, s. 647–811. Dostupné online. ISSN 0032-7786. (anglicky) 
  9. ↑ TELEWSKI, Frank W.; ZEEVAART, Jan A. D. The 120-yr period for Dr. Beal's seed viability experiment. S. 1285–1288. American Journal of Botany [online]. Botanical Society of America, Saint Louis, MO, USA, 08.2002 [cit. 01.02.2017]. Roč. 89, čís. 8, s. 1285–1288. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-02-23. ISSN 1537-2197. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Divizna_švábovitá&oldid=22254148“