Přeskočit na obsah

Daviscupový tým Itálie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Itálie

Kapitán Filippo Volandri
Žebříček ITF 1.
Nejvýše v žebříčku ITF 1. (27. listopadu 2023[1])
Barvy       modrá
      bílá
Poprvé v soutěži 1922
Odehraných let 93
Zápasů celkem 272 (180–92)
Roky ve Světové skupině 32 (39–32)
Vítěz 1 (1976, 2023)
Finalista 6 (1960, 1961, 1977, 1979, 1980, 1998)
Nejvíce výher, celkem Nicola Pietrangeli (120–44)
Nejvíce výher, dvouhra Nicola Pietrangeli (78–32)
Nejvíce výher, čtyřhra Nicola Pietrangeli (42–12)
Nejlepší pár Sirola / Pietrangeli (34–8)
Nejvíce zápasů Nicola Pietrangeli (66)
Nejvíce odehraných let Nicola Pietrangeli (18)

Údaje v infoboxu aktuální k září 2024

Daviscupový tým Itálie reprezentuje ItáliiDavisově poháru od roku 1922 pod vedením národního tenisového svazu Federazione Italiana Tennis.

Itálie v soutěži zvítězila v letech 1976 a 2023. Šestkrát skončila jako poražený finalista, když souboj o „salátovou mísu“ prohrála v letech 1960, 1961, 1977, 1979, 1980 a 1998.

Nicola Pietrangeli drží historické rekordy Davisova poháru 120 vyhranými zápasy včetně 78 vítězných dvouher, které odehrál v letech 1954–1972. Patřil mu také rekord 42 vyhraných čtyřher, jenž o tři vítězství překonal Ind Leander Paes.[2]

Statistiky

[editovat | editovat zdroj]

Hráčským týmovým statistikám vévodí bývalý třetí hráč světa Nicola Pietrangeli, který celkově vyhrál 120 utkání včetně nejvyššího počtu 78 dvouher a 42 čtyřher v rámci 66 mezistátních zápasů. Do prvního střetnutí nastoupil ve druhém kole evropského pásma 1954 proti Španělsku, v němž zdolal Carlose Ferrera. Reprezentační kariéru uzavřel ve čtyřhře semifinále zóny evropského pásma 1972 proti Rumunsku. Odehrál tak nejvyšší počet osmnácti ročníků soutěže.[3]

Nehrající kapitán Nicola Pietrangeli, Paolo Bertolucci, Adriano PanattaCorrado Barazzutti po zisku první italské trofeje v roce1976

Minimálně třicet vyhraných zápasů zaznamenali Nicola Pietrangeli, Adriano Panatta, Orlando Sirola, Corrado Barazzutti, Paolo Bertolucci, Giovanni Cucelli, Uberto De Morpurgo, Giorgio de Stefani a Fabio Fognini. V 17 letech a 327 dnech se Diego Nargiso stal nejmladším Italem, který zasáhl do soutěže, když v únoru 1988 nastoupil s Canèm do čtyřhry úvodního kola Světové skupiny proti Izraeli. Naopak jako nejstarší utkání odehrál Pietrangeli v 38 letech a 279 dnech, když se představil v deblu zonálního semifinále evropského pásma 1972 proti Rumunsku.[3]

Nejdelší italské utkání trvalo 4 hodiny a 29 minut. Ve druhém kole 1. skupiny euroafrické zóny 2001 v něm Federico Luzzi porazil Fina Villeho Liukka po pětisetovém průběhu 6–4, 7–6, 4–6, 3–6 a 14–12. Nejvyšší počet 281 gamů Italové odehráli v mezipásmovém finále 1960 proti Spojeným státům, s výsledkem zápasů 3:2. Dvě z pěti sopotských utkání měla pětisetový a dvě čtyřsetový průběh. Obrat se stavu 0:2 na zápasy se Itálii podařil dvakrát. Nejdříve v semifinále evropského pásma Davis Cupu 1956 na Stade Roland-Garros proti Francii a poté v mezipásmovém finále 1960 proti Spojeným státům.[3]

Chronologie zápasů

[editovat | editovat zdroj]

2010–2018

[editovat | editovat zdroj]
rok úroveň datum místo soupeř skóre výsledek
2010 euroafrická zóna, 1. kolo 5.–7. března Castellaneta, Itálie Bělorusko Bělorusko 5–0 výhra
euroafrická zóna, 2. kolo 7.–9. května Zoetermeer, Nizozemsko Nizozemsko Nizozemsko 4–1 výhra
Světová skupina, baráž 17.–19. září Lidköping, Švédsko Švédsko Švédsko 2–3 prohra
2011 euroafrická zóna, 2. kolo 8.–10. července Arzachena, Itálie Slovinsko Slovinsko 5–0 výhra
Světová skupina, baráž 16.–18. září Santiago, Chile Chile Chile 4–1 výhra
2012 Světová skupina, 1. kolo 10.–12. února Ostrava, Česko Česko Česko 4–1 prohra
Světová skupina, baráž 14.–16. září Neapol, Itálie Chile Chile 4–1 výhra
2013 Světová skupina, 1. kolo 1.–3. února Turín, Itálie Chorvatsko Chorvatsko 5–0 výhra
Světová skupina, čtvrtfinále 5–7. dubna Vancouver, Kanada Kanada Kanada 3–2 prohra
2014 Světová skupina, 1. kolo 31. ledna – 2. února Mar del Plata, Argentina Argentina Argentina 3–1 výhra
Světová skupina, čtvrtfinále 4–6. dubna Neapol, Itálie Spojené království Velká Británie 3–2 výhra
Světová skupina, semifinále 12.–14. září Ženeva, Švýcarsko Švýcarsko Švýcarsko 2–3 prohra
2015 Světová skupina, 1. kolo 6.–8. března Nur-Sultan, Kazachstán Kazachstán Kazachstán 2–3 prohra
Světová skupina, baráž 18.–20. září Irkutsk, Rusko Rusko Rusko 4–1 výhra
2016 Světová skupina, 1. kolo 4.–6. března Pesaro, Itálie Švýcarsko Švýcarsko 3–2 výhra
Světová skupina, čtvrtfinále 15.–17. července Pesaro, Itálie Argentina Argentina 1–3 prohra
2017 Světová skupina, 1. kolo 3.–5. února Buenos Aires, Argentina Argentina Argentina 3–2 výhra
Světová skupina, čtvrtfinále 7–9. dubna Charleroi, Belgie Belgie Belgie 2–3 prohra
2018 Světová skupina, 1. kolo 2.–4. února Morioka, Japonsko Japonsko Japonsko 3–1 výhra
Světová skupina, čtvrtfinále 6.–8. dubna Janov, Itálie Francie Francie 1–3 prohra

2019–2029

[editovat | editovat zdroj]
Rok soutěž datum místo povrch soupeř skóre výsledek
2019 Kvalifikační kolo 1.–2. února Kalkata, Indie tráva Indie Indie 3–1 výhra
Finálový turnaj, základní skupina 18. listopadu Madrid, Španělsko tvrdý (h) Kanada Kanada 1–2 prohra
20. listopadu USA Spojené státy 1–2 prohra
2021 Kvalifikační kolo 6.–7. března 2020 Cagliari, Itálie antuka Jižní Korea Jižní Korea 4–0 výhra
Finálový turnaj, základní skupina 26. listopadu 2021 Turín, Itálie tvrdý (h) USA Spojené státy 2–1 výhra
27. listopadu 2021 Kolumbie Kolumbie 2–1 výhra
Finálový turnaj, čtvrtfinále 29. listopadu 2021 Chorvatsko Chorvatsko 1–2 prohra
2022 Kvalifikační kolo 4.–5. března Bratislava, Slovensko tvrdý (h) Slovensko Slovensko 3–2 výhra
Finálový turnaj, základní skupina 14. září Bologna, Itálie tvrdý (h) Chorvatsko Chorvatsko 3–0 výhra
16. září Argentina Argentina 2–1 výhra
18. září Švédsko Švédsko 2–1 výhra
Finálový turnaj, čtvrtfinále 24. listopadu Málaga, Španělsko tvrdý (h) USA Spojené státy 2–1 výhra
Finálový turnaj, semifinále 26. listopadu Kanada Kanada 1–2 prohra
2023 Finálový turnaj, základní skupina 13. září 2023 Bologna, Itálie tvrdý (h) Kanada Kanada 0–3 prohra
15. září Chile Chile 3–0 výhra
17. září Švédsko Švédsko 2–1 výhra
Finálový turnaj, čtvrtfinále 23. listopadu Málaga, Španělsko tvrdý (h) Nizozemsko Nizozemsko 2–1 výhra
Finálový turnaj, semifinále 25. listopadu Srbsko Srbsko 2–1 výhra
Finálový turnaj, finále 26. listopadu Austrálie Austrálie 2–0 vítězství
2024 Finálový turnaj, základní skupina 11. září Bologna, Itálie tvrdý (h) Brazílie Brazílie 2–1 výhra
13. září Belgie Belgie 2–1 výhra
15. září Nizozemsko Nizozemsko 2–1 výhra
Finálový turnaj, čtvrtfinále 21. listopadu Málaga, Španělsko tvrdý (h) Argentina Argentina

Přehled finále

[editovat | editovat zdroj]
Výsledek č. rok místo konání soupeři skóre
Finalista 1. 1960 Sydney, Austrálie Austrálie Austrálie 1–4
Finalista 2. 1961 Melbourne, Austrálie Austrálie Austrálie 0–5
Vítěz 1. 1976 Santiago de Chile, Chile Chile Chile 4–1
Finalista 3. 1977 Sydney, Austrálie Austrálie Austrálie 0–5
Finalista 4. 1979 San Francisco, Spojené státy USA Spojené státy 0–5
Finalista 5. 1980 Praha, Československo Československo Československo 1–4
Finalista 6. 1998 Milán, Itálie Švédsko Švédsko 1–4
Vítěz 2. 2023 Málaga, Španělsko Austrálie Austrálie 2–0

Složení týmu

[editovat | editovat zdroj]
Rok Členové týmu
2019 Matteo Berrettini Fabio Fognini Lorenzo Sonego Andreas Seppi
Simone Bolelli
2021 Jannik Sinner Lorenzo Sonego Fabio Fognini Lorenzo Musetti
Simone Bolelli Stefano Travaglia Gianluca Mager
2022 Lorenzo Musetti Lorenzo Sonego Fabio Fognini Simone Bolelli
Matteo Berrettini Jannik Sinner
2023 Jannik Sinner Lorenzo Musetti Lorenzo Sonego Matteo Arnaldi
Andrea Vavassori Simone Bolelli
Kapitán období roků světová finále nejlepší výsledek
tituly roky finále roky fáze roky
Uberto de Morpurgo 1928–?
Vasco Valerio 1965–1968 4 ČF 1968
Orlando Sirola 1969–1971 3 3. kolo 1969
Giordano Maioli 1972 1 3. kolo 1972
Fausto Gardini 1973–1975 3 SF 1974
Nicola Pietrangeli 1976–1977 3 1 1976 1 1977
Bitti Bergamo 1978–1979 2 1 1979[a]
Vittorio Crotta 1979–1983 4 2 1979[a], 1980
Adriano Panatta 1984–1997 14 SF 1996, 1997
Paolo Bertolucci 1998–2000 3 1 1998
Corrado Barazzutti 2001–2020 20 SF 2014
Filippo Volandri od 2021 2 1 2023

Vysvětlivky

  1. a b Crotta nahradil Bergama po semifinále ročníku 1979.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Italy Davis Cup team na anglické Wikipedii.

  1. MORAN, Tom. World Champions Italy claim No. 1 spot on year-end Davis Cup Nations Rankings. Davis Cup [online]. 2023-11-27 [cit. 2023-11-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Davis Cup - Statistics. www.daviscup.com [online]. Davis Cup [cit. 2023-11-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b c Italy [online]. Davis Cup [cit. 2023-04-17]. Dostupné online. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]