Přeskočit na obsah

Daniela Kolářová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Daniela Kolářová
Daniela Kolářová (2022)
Daniela Kolářová (2022)
Narození21. září 1946 (78 let)
Cheb
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Alma materAMU v Praze
ChoťJiří Ornest
DětiŠimon Ornest, Matěj Ornest
PříbuzníJarmila Smejkalová (tchyně)
Český lev
Nejlepší ženský herecký výkon ve vedlejší roli
2009 – Kawasakiho růže
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Daniela Kolářová
Poslankyně České národní rady
Ve funkci:
7. června 1990 – 4. června 1992
Narození21. září 1946 (78 let)
Cheb
ChoťJiří Ornest (do 2017)
DětiŠimon Ornest
Matěj Ornest
PříbuzníJarmila Smejkalová (tchyně)
Alma materDivadelní fakulta Akademie múzických umění v Praze (1964–1968)
CommonsDaniela Kolářová
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Daniela Kolářová (* 21. září 1946 Cheb)[1] je česká herečka a bývalá politička[1][2].

V sedmdesátých a osmdesátých letech 20. století byla ve filmu a v televizi jednou z nejvíce obsazovaných hereček. Diváckou oblibu Daniele Kolářové přinesly role ve filmových komediích (Na samotě u lesa, Kulový blesk, Léto s kovbojem) a účast v televizních seriálech (Sňatky z rozumu, Taková normální rodinka, Nemocnice na kraji města). Jejím častým hereckým partnerem byl Jaromír Hanzlík (Slasti Otce vlasti, Noc na Karlštejně, Léto s kovbojem, Taková normální rodinka). Hrála v pěti filmech režiséra Jana Svěráka (Obecná škola, Akumulátor 1, Tmavomodrý svět, Vratné lahve a Betlémské světlo).

Životopis

[editovat | editovat zdroj]

Dětství

[editovat | editovat zdroj]
ikona
Tato část článku není dostatečně ozdrojována, a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit.
Jste-li s popisovaným předmětem seznámeni, pomozte doložit uvedená tvrzení doplněním referencí na věrohodné zdroje.

Ve věku jednoho roku se její rodiče rozvedli a krátce na to se s matkou přestěhovaly do Karlových Varů, kde matka pracovala v divadle jako mzdová účetní. Svého otce poznala až ve svých pěti letech, kdy se poprvé setkala i se svou nevlastní mladší sestrou Věrou. Ta v roce 1968 emigrovala do Nizozemska[3].

Při vzpomínkách na Vary se jí nejvíce vybaví blízkost lesa, možnost zimních sportů a především karlovarské divadlo s magickým šuměním vody dole pod orchestřištěm (hned vedle divadla teče řeka Teplá). Tam v devíti letech začala hereckou kariéru malou rolí v pohádce Císařovy šaty. Protože chodila dost cvičit, pomýšlela, že by se po gymnáziu přihlásila na sportovní vysokou školu. Do jejího rozhodování ale výrazněji vstupovaly další divadelní pokusy. Na karlovarském gymnáziu hrála ve studentském divadle malých forem (nejdřív se jmenovalo Štycháček, později Kapsa).

Profesní

[editovat | editovat zdroj]

V letech 1964 až 1968 studovala DAMU, kde se seznámila se svým budoucím manželem Jiřím Ornestem. V ročníku byla také s Ladislavem Potměšilem, Hanou Maciuchovou, Ivanem Vyskočilem a dalšími. Ve třetím ročníku DAMU si zahrála velkou roli ve filmu Soukromá vichřice (1967), který režíroval Hynek Bočan. Po absolvování DAMU v roce 1968 nastoupila do Divadla S. K. Neumanna,[1] od roku 1971 je členkou Divadla na Vinohradech. Za svůj herecký výkon v inscenaci U cíle Thomase Bernharda v pražském Divadle Komedie získala koncem března 2005 Cenu Alfréda Radoka za ztvárnění postavy matky. Hrála i v Divadle Na zábradlí, ve Švandově divadle a v mnohých dalších. V roce 2018 na Febiofestu získala cenu Kristián za celoživotní mistrovství.[4]

Osobní

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1974 se provdala za herce a režiséra Divadla Na zábradlí Jiřího Ornesta[1][5]. Po čtrnácti letech se rozvedli. Poté měla roční vztah s Martinem Stropnickým, který se v té době také rozvedl[6]. V polovině 90. let se podruhé vdala za Jiřího Ornesta. Mají spolu syny Šimona (* 1974) a Matěje (* 1977)[1]. Bydlí v Praze a na Dobříšsku má domek. V letech 1990–1992 byla poslankyní České národní rady[1][2]. Věnuje se charitě. Působí jako předsedkyně správní rady nadace Duha[7] pečující o dospělé lidi s mentálním postižením. Za úspěch považuje realizaci stacionáře s chráněnými dílnami a byty v pražských Měcholupech.

Divadelní role

[editovat | editovat zdroj]

Filmografie

[editovat | editovat zdroj]

Film

[editovat | editovat zdroj]

• Betlémské Světlo (2022)

Televize

[editovat | editovat zdroj]

Rozhlas

[editovat | editovat zdroj]
Pahýl Tato část článku je příliš stručná nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že ji vhodně rozšíříte.

Rozhovory

[editovat | editovat zdroj]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b c d e f Naše rodina: Krásně přísná Daniela Kolářová. www.nase-rodina.cz [online]. [cit. 2010-01-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-12-27. 
  2. ↑ a b www.psp.cz [online]. [cit. 2022-10-16]. Dostupné online. 
  3. ↑ httsp://www.csfd.cz/tvurce/1223-daniela-kolarova/biografie/
  4. ↑ Sarkastický židovský humor, přesně to mi sedí, přiznává Daniela Kolářová. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2018-04-19 [cit. 2022-11-23]. Dostupné online. 
  5. ↑ Jiří Ornest: Dvě svatby a jeden rozvod s Danielou Kolářovou, po ochrnutí se znovu učil chodit a mluvit
  6. ↑ ...Kolářová poprvé o vztahu se Stropnickým!. Blesk [online]. 2022-04-18 [cit. 2022-10-16]. Dostupné online. 
  7. ↑ Správní rada nadace Duha. www.spolecnostduha.cz [online]. [cit. 2010-01-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-03-03. 
  8. ↑ František Pavlíček: Svatojánské vřesy. Vltava [online]. 2013-01-10 [cit. 2019-04-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-04-20. 
  9. ↑ VENCLOVÁ, Renata; HLAVICA, Lukáš. Alois Jirásek: Lucerna. Pohádková hra z českého podzámčí o poddanství, strachu z vrchnosti a odvaze postavit se za svá práva [online]. Český rozhlas, 2020-03-13 [cit. 2020-03-14]. Dostupné online. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • ČERNÝ, František: Kapitoly z dějin českého divadla, Academia, Praha, 2000, str. 38, ISBN 80-200-0782-2
  • Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 117, 256, 412, 520.
  • FIKEJZ, Miloš. Český film : herci a herečky. I. díl : A–K. 1. vydání (dotisk). Praha : Libri, 2009. 750 s. ISBN 978-80-7277-332-9. S. 621–623.
  • Kdo je kdo : 91/92 : Česká republika, federální orgány ČSFR. Díl 1, A–M. Praha: Kdo je kdo, 1991. 636 s. ISBN 80-901103-0-4. S. 440. 
  • Kdo je kdo = Who is who : osobnosti české současnosti : 5000 životopisů / (Michael Třeštík editor). 5. vyd. Praha: Agentura Kdo je kdo, 2005. 775 s. ISBN 80-902586-9-7. S. 304. 
  • Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 74
  • Osobnosti – Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 339. 
  • Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 103, 105, 107, 109, 111, 116, 119, 124, 127, 135–7, 139, 144, 146, 151–2, 193, ISBN 978-80-239-9604-3
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : II. díl : K–P. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 649 s. ISBN 80-7185-246-5. S. 106. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Český lev za nejlepší ženský herecký výkon ve vedlejší roli

Jana Preissová (1994) • Tereza Brodská (1995) • Veronika Žilková (1996) • Klára Issová (1997) • Agnieszka Siteková (1998) • Anna Geislerová (1999) • Eva Holubová (2000) • Zuzana Kronerová (2001) • Jana Hubinská (2002) • Vilma Cibulková (2003) • Klára Melíšková (2004) • Anna Geislerová (2005) • Jana Brejchová (2006) • Zuzana Bydžovská (2007) • Lenka Termerová (2008) • Daniela Kolářová (2009) • Eliška Balzerová (2010) • Taťjana Medvecká (2011) • Klára Melíšková (2012) • Jaroslava Pokorná (2013) • Lenka Krobotová (2014) • Lucie Žáčková (2015) • Klára Melíšková (2016) • Petra Špalková (2017) • Eliška Křenková (2018) • Klára Melíšková (2019) • Petra Špalková (2020) • Antonie Formanová (2021) • Martha Issová (2022) • Milena Steinmasslová (2023)

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Daniela_Kolářová&oldid=24224030“