Přeskočit na obsah

Chlum u Třeboně

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Chlum u Třeboně
Kostel Nanebevzetí Panny Marie a rybník Hejtman
Znak městyse Chlum u TřeboněVlajka městyse Chlum u Třeboně
znakvlajka
Lokalita
Statusměstys
Pověřená obecTřeboň
Obec s rozšířenou působnostíTřeboň
(správní obvod)
OkresJindřichův Hradec
KrajJihočeský
Historická zeměČechy
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice48°57′45″ s. š., 14°55′41″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel1 859 (2024)[1]
Rozloha47,38 km²[2]
Nadmořská výška492 m n. m.
PSČ378 04
Počet domů758 (2021)[3]
Počet částí obce4
Počet k. ú.4
Počet ZSJ10
Kontakt
Adresa úřadu městyseNáměstí 115
378 04 Chlum u Třeboně
starosta@chlum-ut.cz
StarostkaMgr. Jitka Bednářová
Oficiální web: www.chlum-ut.cz
Chlum u Třeboně
Chlum u Třeboně
Další údaje
Kód obce546461
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Městys Chlum u Třeboně (německy Chlumetz bei Wittingau, Puehel, Bühl) se nachází v okrese Jindřichův Hradec[4] v Jihočeském kraji. Rozkládá se poblíž rakouských hranic, žije v něm přibližně 1 900[1] obyvatel. Přibližně pět kilometrů východně od městyse leží rakouské město Litschau.

Historie

[editovat | editovat zdroj]

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1399. Ves Chlum patřila již ve 14. století panu Jindřichovi z Rožmberka, jenž 19. srpna roku 1399 svůj poplužní dvůr v Chlumu od starodávna pustý prodal šafářce a hospodyni ve špitále třeboňském Peltratě za 28 kop grošů. V roce 1458 zastavil Jan z Rožmberka, hejtman v Slezí, platy v Hlíně, Lutové, Chlumu, Suchdole, Suchdolci, Krarnolíně, Velkých a Malých Jílovicích, Kojakovicích, Branné, Zalyni, Ledenicích, Miletíně, Štěpánově, Bošilci, Skrbkově, Lhotě, Ponědraží a Stoječíně hradeckému měšťanu Hanušovi Gnauerovi a jeho manželce Dorotě.

V roce 1508 Petr z Rožmberka směnil s Kunratem Krajířem z Krajku na Nové Bystřici ves Stříbřec s jedním svobodníkem a rybníkem ve vsi ležícím, vsi Lutovou a Chlum, lesy lutovské a chlumecké a dva rybníky řečené „na Zábřeží“ a „na Vysokém Brodě“, čímž se Chlum stal součástí panství Novobystřického. Roku 1615 koupila panství Lucie Otilie rozená z Hradce a provdaná za člena rodu Slavatů.[5]

V roce 1885 byl založen sbor dobrovolných hasičů.

Na základě žádosti obce Chlumec z 25. září 1900 doporučilo okresní zastupitelstvo v lednu 1901 změnu obecního názvu na Chlum u Třeboně (ježto dle prohlášení c. k. místodržitelství dá se žádaná změna bez závady provésti: doporučuje a žádá se, aby za jediný oprávněný název a to jak český, tak i německý prohlášen byl název Chlum u Třeboně a žádosti obce aby tudíž bylo vyhověno).[6] O změně názvu pak rozhodlo obecní zastupitelstvo bez souhlasu arcivévody Františka Ferdinanda d'Este v roce 1908, přičemž arcivévoda po celý život odmítal nový název používat.[7]

V roce 1902 zadalo Ředitelství velkostatků i lesů arcivévody Františka Ferdinanda d'Este pro Chlum u Třeboně stavbu vodovodů české firmě Antonína Kunze v Hranicích.[8]

Od 10. října 2006 byl obci vrácen status městyse.[9]

Pahýl Tato část článku je příliš stručná nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že ji vhodně rozšíříte.

Sklářství

[editovat | editovat zdroj]

V 15. století se v okolí Chlumu těžila železná ruda, která zde byla zpracovávána až do roku 1887, kdy byly vysoká pec, válcovna a staňkovský hamr postaveny mimo provoz. Dnem 1. listopadu 1900 byl zastaven i zbytek provozu ve sloučené drátovně, hřebíkárně a kovářské dílně. Objekt bývalé válcovny si již v roce 1891 pronajala firma „Carl Stölzle‘s Söhne, Aktiengesellschaft für Glasfabrikation“ z rakouského Nagelbergu a s provozem v Suchdole nad Lužnicí.[10] V září 1909 byla výroba skla v Chlumu úplně zastavena z důvodu neobnovení pachtovních smluv majitelem panství arcivévodou Františkem Ferdinandem d'Este, který nelibě nesl blízkost sousední sklárny za svým letním rodinným sídlem.[11]

Na sklonku 1. světové války si opuštěné objekty sklárny pronajal c.k. nadporučík Václav Hrdina (26. prosince 1915 obdržel za obranu proti nepříteli zlatý Záslužný kříž s korunou),[12] pocházející ze sklářské rodiny ze severních Čech. Jeho otec Štěpán Hrdina vlastnil od roku 1908 sklárnu na Práchni u Kamenického Šenova.[13][14] K úspěšnému uzavření nájemní smlouvy mu napomohlo zasnoubení s dcerou ředitele chlumské německé školy. Do nového československého státu vplul již jako nájemce sklárny. Své zasnoubení ale nakonec zrušil a ohlásil nové zásnuby s dcerou Františka Drapelly († 27. červen 1933, Chlum u Třeboně),[15][16] bývalého správce Colloredo-Mannsfeldských velkostatků v Dobříši.[17] Nevěsta vložila do firmy jeden milion Kč a po nutných opravách tak mohl V. Hrdina v roce 1919 rozběhnout provoz sklárny.[18] Svého švagra Ing. Zdenka Drapellu jmenoval vedoucím výroby.[15]

V roce 1923 si Václav Hrdina propachtoval sklárnu v Arnoštově a v roce 1926 se stal jejím novým majitelem.[19] V Chlumu u Třeboně dal vybudovat pro své zaměstnance dělnickou kolonii, kterou navrhl a v roce 1926 postavil zednický mistr Bohdan Novotný z Chlumu. Jednotlivé bytové jednotky se společnou předsíní a záchodem se skládaly z kuchyně a světnice.[20] V roce 1928 přikoupil za 800 000 Kč sklárny v Rosicích u Brna[21] a v roce 1929 sklárny v Rybništi u Varnsdorfu.[22] V témže roce kandidoval za kraj České Budějovice a stranu Československé národní demokracie do poslanecké sněmovny.[23] Působil také jako starosta městyse Chlumu a předseda okresního třeboňského odboru „Národohospodářského sboru jihočeského“.[24] V roce 1930 jmenoval svého švagra Ing. Zdenka Drapellu ředitelem skláren v Arnoštově.[25]

Hospodářská krize postihla sklárny již v roce 1931 a Hrdina se dostával do dluhů. V důsledku insolvence v roce 1932 vyhlásil soud v Třeboni na jeho sklárnách v Chlumu u Třeboně, Rosicích u Brna (zastaven provoz v roce 1931)[21] a Rybništi u Varnsdorfu (zastaven provoz na konci roku 1931)[26] soudní vyrovnání[27] a sklárny v Arnoštově nadále fungovaly pod firmou „Ing. Zdenko Drapella, sklárny Arnoštov-Křišťanov“ se sídlem v Chlumu u Třeboně. V důsledku hospodářské krize vyhlásil Václav Hrdina nakonec v roce 1934 úpadek. V březnu 1937 byla vydražena za 708 890 Kč i zadlužená sklárna V. Hrdiny v Rybništi[28][29] a novým majitelem se stala tamní firma Nordböhmische Glashüttenwerke.[30]

Po dvouleté stagnaci zahájila v Chlumu sklářskou výrobu „akciová společnost Jihočeské sklárny“, která již 1. října 1935 převzala všechna aktiva a pasiva v roce 1932 zřízené firmy Zdenko Drapella, vydražila sklárny v Chlumu a převzala též sklárny v Arnoštově. K jejímu založení došlo 22. května 1936. Ve správní radě zasedli: předseda Václav Hrdina z Chlumu, Gabriel Švejda z Českých Budějovic a JUDr. Karel Stiassny. Ředitelem akciové společnosti se stal většinový akcionář Ing. Zdenko Drapella, který obdržel též prokuru.[31][32]

Jihočeské sklárny, akc. společnost (Südböhmische Glashüttenwerke A. G.), v Chlumu u Třeboně se utvořila, aby převzala a dále provozovala podnik, dosud vedený pod firmou Ing. Zdenko Drapella, sklárny, Arnoštov-Křišťanov v Chlumu u Třeboně se všemi aktivy a pasivy podle stavu bilance k 1. říjnu 1935. Převzetí stalo se za sjednanou částku 800.000 Kč. Členy správní rady jsou: Václav Hrdina, majitel skláren v Chlumu u Třeboně, Gabriel Švejda, tajemník Svazu průmyslníků v Č. Budějovicích, JUDr. Karel Stiassny, advokát v Praze. Prokura udělena inž. Zdenku Drapellovi v Chlumu u Třeboně s titulem ředitele a se statutár. právem, aby firmu podpisoval sám.

Jihočeské listy, 13.06.1936[33]

Dne 27. prosince 1945 vydal ministr průmyslu Bohumil Laušman vyhlášku č. 336 o znárodnění podniku Jihočeské sklárny, akc. spol. se sídlem v Chlumu u Třeboně.[34] Vyhláška byla vydána ze zpětnou platností v Úředním listě ze dne 6. února 1946.[35]

Přírodní poměry

[editovat | editovat zdroj]

Jižně od městečka leží přírodní rezervace Bukové kopce a do východního cípu katastrálního území, východně od rybníka Vydýmač, zasahuje přírodní rezervace Rašeliniště Pele.

Obecní správa

[editovat | editovat zdroj]

Od 10. října 2006 byl obci vrácen status městyse.[9]

Obec Chlum u Třeboně se skládá ze čtyř částí na čtyřech stejnojmenných katastrálních územích:

Pamětihodnosti

[editovat | editovat zdroj]
Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Chlumu u Třeboně.

Zámek Chlum u Třeboně

[editovat | editovat zdroj]

Zámek Chlum u Třeboně byl postaven 1710 rodem Fünfkirchenů, od roku 1834 patřil rodu Stadion-Tannhausen a od roku 1861 arcivévodům rodu d'Este. Zámek začátkem 20. století neobarokně upraven. Zdejší zámecký park pravidelně navštěvoval básník František Hrubín.[36] Nachází se zde i jeho busta a byla zde i pamětní síň (nyní zrušena). V parku se nachází vzácný strom – liliovník tulipánokvětý.[37]

Poutní a farní kostel Nanebevzetí Panny Marie

[editovat | editovat zdroj]

Poutní a farní kostel Nanebevzetí Panny Marie, zvaný „Malá Mariazell“, byl postaven roku 1745 baronem Janem Františkem z Fünfkirchenu jako votivní kostel na poděkování za záchranu života. Roku 1804 pak rozšířen jeho potomkem. Do tohoto kostela chodili také příslušníci rodu Habsburků,[38] kterým panství náleželo od roku 1861. V oratoři kostela se dozvěděly děti o zavraždění svých rodičů Františka Ferdinanda d'Este[39] a jeho manželky Žofie z Hohenbergu v Sarajevu roku 1914. Prvním farářem v Chlumu byl P. Jan Kubiska, který tu působil v letech 1901–1948 a je vymalován na fresce v kostele, jak vede procesí ke kostelu.

Křížová cesta

[editovat | editovat zdroj]

Křížová cesta ze druhé poloviny 18. století, vedoucí od zámku ke kostelu. Barokní sochy svatého Jana Nepomuckého a svaté Anny na hrázi rybníka Hejtman.[40]

Osobnosti

[editovat | editovat zdroj]

Rekreace

[editovat | editovat zdroj]

Bývalé sídlo Františka Ferdinanda d’Este se svým lesnatým okolím, výstavným zámkem a rozsáhlým anglickým parkem se stalo od roku 1925 vyhledávaným letoviskem, kterému dominovaly rybníky Staňkov (305 ha) a Hejtman (82 ha). Oba tyto rybníky měly dno i břehy pokryty jemným pískem a jediným konkurentem jim v té době byly Doksy s Máchovým jezerem. Správa státních lesů a statků udělovala povolení ke koupání a provozování vodních sportů (mimo jízdu motorovými loděmi).[42]

U Staňkovského rybníka na poloostrově „Vlčici“ založil v roce 1925 5. oddíl pražských skautů tábor, který se po výstavbě tábora pražské YMCY přestěhoval na jiné místo. Tábor YMCY pro 100 táborníků disponoval velkou centrální budovou, 10 obytnými chatami, 2 chatami rodinnými a loděnicí. Vedle YMCY na Staňkově tábořily: oddíl vodních skautů z Prahy, vysokoškolský sport a další sportovní kluby z Prahy i ostatních částí Čech. Kolem rybníka se nacházelo dalších 20 chat (navštěvovaných zejména obyvateli Prahy), veřejné koupaliště, turistická chata »Slavjanka« a pod hrází vesnička s jednoduše zařízenými letními byty a 2 hostinci.[42] Vybudován byl i „Hotel Česká Kanada“, jehož celodenní penze činila v roce 1938 23 Kč.[43]

U menšího Hejtmana se na návrší tyčil chlumecký kostelík (kopie rakouského poutního místa Mariazell), před kostelíkem se rozprostíralo náměstíčko se školou a dolů k rybníku vedla stará křížová cesta se starou lipovou alejí. Pod hrází Hejtmana bylo možné navštívit bývalý aircivévodův zámek s tisíci arcivévodovými loveckých trofejemi, starobylým porcelánem a nábytkem, vzorně udržovaný zámecký park a v okolí lesnatou krajinu.[42]

Navštivte Českou Kanadu!
Překrásné letovisko v jižních Čechách. Rybník Staňkovský 8 km dlouhý s křišťálově čistou vodou. Pláž 20 km dlouhá. Ubytování v chatě Slavjance. Stanice KČST. Slušně zařízené pokoje, výborná kuchyně, noclehárna. Členům KČST sleva. - Fr. Čecháček, restauratér, Staňkov, pošta Chlum u Třeboně.

Seznam studentských nocleháren zřízených péčí Klubu československých turistů 1934[44]

Také v současnosti tvoří Chlum u Třeboně, spolu se sousední obcí Staňkov, významné rekreační středisko na Třeboňsku. Na okraji obce se nachází rybník Hejtman. Místní kempy a penziony nabízí zázemí pro rekreaci (koupání a vodní sporty, rybaření) a cykloturistiku.

Doprava

[editovat | editovat zdroj]

Chlumem u Třeboně prochází silnice II/153, která spojuje dvě mezinárodní silnice E49 (I/24) a E551 (I/34).

Asi 3 km západně od obce se na železniční trati České Velenice – Veselí nad Lužnicí (226) nachází železniční stanice Majdalena, do roku 2005 nesoucí název Chlum u Třeboně,[45] dříve Chlumec-Pilař.[46]

Galerie

[editovat | editovat zdroj]
  • Zámek Chlum u Třeboně
    Zámek Chlum u Třeboně
  • Dům kultury
    Dům kultury
  • Samota Žabárna
    Samota Žabárna
  • Náměstí s pomníkem padlým v první světové válce
    Náměstí s pomníkem padlým v první světové válce
  • Kříž u domu čp. 11, postavený hrabětem z Funfkirchenu jako poděkování Bohu za záchranu života
    Kříž u domu čp. 11, postavený hrabětem z Funfkirchenu jako poděkování Bohu za záchranu života
  • Restaurace Na poště
    Restaurace Na poště
  • Sýpka v Žižkově ulici
    Sýpka v Žižkově ulici
  • Křížová cesta
    Křížová cesta
  • Dům čp. 11, stará pošta
    Dům čp. 11, stará pošta
  • Základní škola
    Základní škola
  • Socha sv. Jana Nepomuckého na hrázi rybníka Hejtman
    Socha sv. Jana Nepomuckého na hrázi rybníka Hejtman
  • Socha sv. Anny na hrázi rybníka Hejtman
    Socha sv. Anny na hrázi rybníka Hejtman

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2024. Praha: Český statistický úřad. 17. května 2024. Dostupné online. [cit. 2024-05-19].
  2. ↑ Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky – 2017. Český statistický úřad. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28].
  3. ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18].
  4. ↑ MALEČEK, Jaroslav. Jindřichův Hradec a okolí. [s.l.]: Orion, 2000. 123 s. ISBN 80-900287-3-X. 
  5. ↑ Třeboňské listy: politický týdeník svobodomyslný. Třeboň: Hynek Koudelka, 29.06.1901, 2(26). s. 5.
  6. ↑ Třeboňské listy: politický týdeník svobodomyslný. Třeboň: Hynek Koudelka, 13.01.1901, 2(2). s. 2.
  7. ↑ Ilsebill Barta, Marlene Ott-Wodni, Alena Skrabanek: Repräsentation und (Ohn)Macht: Die Wohnkultur der habsburgischen Prinzen im 19. Jahrhundert - Kaiser Maximilian von Mexiko, Kronprinz Rudolf, Erzherzog Franz Ferdinand und ihre Schlösser, Vandenhoeck & Ruprecht, 11.03.2019, Seite 235.
  8. ↑ Lidové noviny. Brno: Vydavatelské družstvo Lidové strany v Brně, 17.8.1902, 10(188). s. 4.
  9. ↑ a b Rozhodnutí č. 8 předsedy Poslanecké sněmovny, k stanovení obcí městy a městysi, Miloslav Vlček, 10. října 2006
  10. ↑ Historie a současnost těžby železné rudy na Třeboňsku [online]. Třeboň: Společnost Rožmberk o.p.s, 2008. Dostupné online. 
  11. ↑ Historie městyse: Chlum u Třeboně. www.chlum-ut.cz [online]. [cit. 2020-10-26]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-10-28. 
  12. ↑ Reichenberger Zeitung: Organ für die deutsch-nationale Partei in Böhmen. Reichenberg: Heinrich T. Stiepel, 28.12.1915, 56(345, ranní vydání). s. 6.
  13. ↑ Lužické a Žitavské hory. www.luzicke-hory.cz [online]. [cit. 2020-10-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. ↑ Kamenický Šenov :: Kulturní dům Kamenický Šenov. kdks.webnode.cz [online]. [cit. 2020-10-27]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-10-31. 
  15. ↑ a b František Kodl, Jiřina Kodlová: Chlum u Třeboně: kapitoly z dějin jihočeského pohraničí, Místní národní výbor, 1978, s. 160-163.
  16. ↑ Národní listy. Praha: Julius Grégr, 24.6.1934, 74(172). s. 4.: In memoriam. Dne 27. června tomu bude rok, co nás náhle opustil v plné síle životní nám milovaný choť, otec, tchán a dědeček pan František Drapella, emer. centr. ředitel velkostatků, člověk ušlechtilého a noblesního charakteru, k Jehož památce se modlíme, prosíce Boba, aby dopřál věčný klid popelu jeho. — Rodina Drapellova-Hrdinova, Chlum u Třeboně.
  17. ↑ ANNO, Prager Tagblatt, 1909-07-05, Seite 2. anno.onb.ac.at [online]. [cit. 2020-10-26]. Dostupné online. 
  18. ↑ Budweiser Zeitung. České Budějovice: Gothmann, 29.08.1919, 58(65). s. 3.: Neu eingetragen wurden ins Genossenschaftsregister die Firma Wenzel Hrdina, fabriksmäßige Erzeugung von Hohlglas und Glasschleiferei in Suchental bei Wittingau.
  19. ↑ Budweiser Zeitung. České Budějovice: Gothmann, 27.03.1926, 65(25). s. 5.: Bei der Firma Hrdina. Glasfabrik in Ernstbrunn, wurde der neue Besitzer Wenzel Hrdina, Glasfabriksbesitzer in Chlumetz bei Wittingau eingetragen.
  20. ↑ Antonín Robek, Josef Vařeka: Národopis - Jihočeská vlastivěda, Jihočeské nakl., 1987, s. 39.
  21. ↑ a b KODA - karta komína: LT25/N-1 Sklárna Rosice, Sklářská, Rosice (#3078). koda.kominari.cz [online]. [cit. 2020-10-26]. Dostupné online. 
  22. ↑ Reichenberger Zeitung: Organ für die deutsch-nationale Partei in Böhmen. Reichenberg: Heinrich T. Stiepel, 15.5.1930, 71(114, ranní vydání). s. 8.: Die Firma Glashüttenwerke W. Hrdina.
  23. ↑ Národní listy. Praha: Julius Grégr, 13.10.1929, 69(281). s. 15.
  24. ↑ Hospodářský obzor jihočeský. Praha: Dr. Jan Stocký, 04.1930, 2(2-3). s. 38.
  25. ↑ Budweiser Zeitung. České Budějovice: Gothmann, 11.01.1930, 69(4). s. 10.: Herr Wenzel Hrdina, Glasfabrikant in Chlumetz bei Wittingau, hat in seinen Betrieben u. a. ernannt die Herren: Ing. Zdenko Drapella zum Direktor des Ernstbrunner Betriebes, Johann Bochoska und Ernst Dubsky zu Disponenten und Franz Jindra zum Betriebsleiter des Betriebes in Chlumetz bei Witiingau.
  26. ↑ Reichenberger Zeitung: Organ für die deutsch-nationale Partei in Böhmen. Reichenberg: Heinrich T. Stiepel, 14.12.1931, 72(292, večerní vydání). s. 7.: Vorübergehende Stillegung eines Glashütttenwerkes. Die Glashüttenwerke W. Hrdina, vorm. E. Michel & Co., Teichstatt.
  27. ↑ Budweiser Zeitung. České Budějovice: Gothmann, 16.07.1932, 71(54). s. 6.: Ausgleichsverfahren. Eingeleilet wurde das Ausgleichsverfahren über das Vermögen des Wenzel Hrdina, Fabrikanten und Besitzers der Glaswerke in Chlum bei Wittingau, Rossitz bei Brünn und Teichstatt bei Warnsdorf. Ausgleichsverwalter ist Dr. Franz Meirich, Advokat in Wittingau. Forderungen müssen bis 1. August 1932 beim Bezirksgericht in Wittingau geltend gemacht werden.
  28. ↑ Reichenberger Zeitung: Organ für die deutsch-nationale Partei in Böhmen. Reichenberg: Heinrich T. Stiepel, 27.10.1936, 77(252, večerní vydání). s. 3.
  29. ↑ Reichenberger Zeitung: Organ für die deutsch-nationale Partei in Böhmen. Reichenberg: Heinrich T. Stiepel, 8.10.1936, 77(236, večerní vydání). s. 5.
  30. ↑ Reichenberger Zeitung: Organ für die deutsch-nationale Partei in Böhmen. Reichenberg: Heinrich T. Stiepel, 20.3.1937, 78(68, ranní vydání). s. 7.: Besitzwechsel in der nordboemischen Glasindustrie.
  31. ↑ Compass: Finanzielles Jahrbuch, Svazek 2, Compassverlag., 1939, s. 656: Jihočeské sklárny akc. spol. Chlum u Třeboně, Südböhmische Glashüttenwerke A.-G. Chlumetz bei Wittingau, Böhmen, Niederl .: Prag [Konstituiert 22./5.1936]
  32. ↑ Compass: Finanzielles Jahrbuch, Svazek 2, Compassverlag., 1942, s. 443: Verwaltungsrat: Václav Hrdina (Vors.), Gabriel Švejda (Vors.Stellvertreter ), (Budweis), JUC. Jindřich Kovář, Ing. Jaroslav Zmrzlý. Prokurist: Direktor Ing . Zdenko Drapella. Aktienkapital: K 800.000 in 4000 Aktien à K 200.
  33. ↑ Jihočeské Listy: neodvislý časopis pro zájmy českého jihu. V Č. Budějovicích: Družstvo vydavatelské a nakladatelské, 13.06.1936, 42(46). s. 2.
  34. ↑ Nové zákony a nařízení Československé republiky. Praha: Právnické knihkupectví a nakladatelství V. Linhart, 1946, 8(1-9). s. 364.
  35. ↑ Svobodné slovo: list Československé strany socialistické, Pražské vydání. Praha: Československá strana socialistická, 07.02.1946, 2(32). s. 3.
  36. ↑ HRUBÍN, František. Básně. 1. vyd. [s.l.]: Host, 2010. ISBN 9788072943630. 
  37. ↑ RUSHFORTH, Keith. Svět stromů. 2006. vyd. Praha: Granit, 2006. ISBN 80-7296-051-2. 
  38. ↑ HAMANN, Brigitte; RAK, Jiří. Habsburkové. Životopisná encyklopedie. 1. vyd. Praha: Brána, 1996. 407 s. ISBN 80-7176-415-9, ISBN 80-85946-19-X. 
  39. ↑ GALANDAUER, Jan; GALANDAUER. František Ferdinand D'Este. 1993. vyd. Praha: Svoboda, 1993. 244 s. ISBN 80-205-0350-1. 
  40. ↑ LIEBSCHER, Petr. Rybníky České republiky. 1. vyd. Praha: Academia, 2014. 583 s. ISBN 9788020023681. 
  41. ↑ VLNAS, Vít. Jan Nepomucký,česká legenda. 1. vyd. Praha: MF, 1993. 282 s. ISBN 80-204-0358-2. 
  42. ↑ a b c Venkov: orgán České strany agrární. Praha: Tiskařské a vydavatelské družstvo rolnické, 17.06.1934, 29(140). s. 14.
  43. ↑ Lidové noviny. Brno: Vydavatelské družstvo Lidové strany v Brně, 22.5.1938, 46(258**, ranní vydání). s. 15: Staňkovské jezero, Jihočeský fjord v pohádk. prostředí, poskytuje letním pobytem vděčného, jedinečného osvěžení. Prosp. podá Hotell Česká Kanada u St. jezera, p. Chlum u Třeboně. Denní pense 23,— Kč.
  44. ↑ Seznam studentských nocleháren zřízených péčí Klubu československých turistů. V Praze: Nákladem Klubu československých turistů, 1934, 1934(1). s. 62.
  45. ↑ http://provoz.szdc.cz/portal/Show.aspx?oid=34992
  46. ↑ Faksimile jízdního řádu 1918. csd1918.wz.cz [online]. [cit. 2020-08-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-01-19. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Černý Jiří: Poutní místa Soběslavska a Třeboňska s přilehlou částí Dolních Rakous, České Budějovice 2009.
  • TOUFAR, Pavel. Chlum u Třeboně a české Vitorazsko. 1. vyd. Praha: Olympia, 2014. 136 s. ISBN 978-80-7376-378-7. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Části obce Chlum u Třeboně
Části obce
Města, městyse a obce okresu Jindřichův Hradec
Báňovice • Bednárec • Bednáreček • Blažejov • Bořetín • Březina • Budeč • Budíškovice • Cep • Cizkrajov • Červený Hrádek • České Velenice • Český Rudolec • Číměř • Člunek • Dačice • Dešná • Deštná • Dívčí Kopy • Dobrohošť • Dolní Pěna • Dolní Žďár • Domanín • Doňov • Drunče • Dunajovice • Dvory nad Lužnicí • Frahelž • Hadravova Rosička • Halámky • Hamr • Hatín • Heřmaneč • Horní Meziříčko • Horní Němčice • Horní Pěna • Horní Radouň • Horní Skrýchov • Horní Slatina • Hospříz • Hrachoviště • Hříšice • Chlum u Třeboně • Jarošov nad Nežárkou • Jilem • Jindřichův Hradec • Kačlehy • Kamenný Malíkov • Kardašova Řečice • Klec • Kostelní Radouň • Kostelní Vydří • Kunžak • Lásenice • Lodhéřov • Lomnice nad Lužnicí • Lužnice • Majdalena • Nová Bystřice • Nová Olešná • Nová Včelnice • Nová Ves nad Lužnicí • Novosedly nad Nežárkou • Okrouhlá Radouň • Peč • Písečné • Pístina • Plavsko • Pleše • Pluhův Žďár • Polště • Ponědraž • Ponědrážka • Popelín • Příbraz • Rapšach • Ratiboř • Rodvínov • Roseč • Rosička • Slavonice • Smržov • Staňkov • Staré Hobzí • Staré Město pod Landštejnem • Stráž nad Nežárkou • Strmilov • Stříbřec • Střížovice • Studená • Suchdol nad Lužnicí • Světce • Třebětice • Třeboň • Újezdec • Velký Ratmírov • Vícemil • Višňová • Vlčetínec • Volfířov • Vydří • Záblatí • Záhoří • Zahrádky • Žďár • Županovice
legenda: město, městys.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Chlum_u_Třeboně&oldid=24408575“