Catherine Harrisonová
Catherine Harrisonová | |
---|---|
Catherine Harrisonová ve Wimbledonu 2022 | |
Stát | Spojené státy americké |
Datum narození | 9. dubna 1994 (30 let) |
Místo narození | Memphis, Tennessee, Spojené státy americké |
Bydliště | Germantown, Tennessee, Spojené státy americké |
Výška | 165 cm |
Držení rakety | pravou rukou, bekhend obouruč |
Výdělek | 467 967 USD |
Tenisová raketa | Prince |
Dvouhra | |
Poměr zápasů | 199–151 |
Tituly | 0 WTA, 4 ITF |
Nejvyšší umístění | 214. místo (12. září 2022) |
Dvouhra na Grand Slamu | |
Wimbledon | 2. kolo (2022) |
US Open | 1. kolo (2022) |
Čtyřhra | |
Poměr zápasů | 151–103 |
Tituly | 1 WTA, 13 ITF |
Nejvyšší umístění | 69. místo (11. července 2022) |
Čtyřhra na Grand Slamu | |
Australian Open | 1. kolo (2023, 2024) |
French Open | 2. kolo (2022) |
Wimbledon | 2. kolo (2022) |
US Open | 2. kolo (2022, 2024) |
Smíšená čtyřhra na Grand Slamu | |
US Open | 1. kolo (2022) |
Údaje v infoboxu aktualizovány dne Některá data mohou pocházet z datové položky. | 4. září 2024
Catherine Elizabeth Frances Harrisonová (* 9. dubna 1994 Memphis, Tennessee) je americká profesionální tenistka. Ve své dosavadní kariéře na okruhu WTA Tour vyhrála jeden deblový turnaj. V rámci okruhu ITF získala čtyři tituly ve dvouhře a třináct ve čtyřhře.[1]
Na žebříčku WTA byla ve dvouhře nejvýše klasifikována v září 2022 na 214. místě a ve čtyřhře v červenci téhož roku na 69. místě.[2]
Soukromý život
[editovat | editovat zdroj]Narodila se roku 1994 v tennesseeském největším městě Memphisu do rodiny Kenta a Jan Harrisonových. Po ukončení distanční střední školy Laurel Springs Online High School v Kalifornii, vystudovala v letech 2012–2016 bakalářský obor antropologie na Kalifornské univerzitě v Los Angeles, za níž hrála univerzitní tenis. Po skončení se stala profesionálkou.[3][4]
Tenisová kariéra
[editovat | editovat zdroj]V rámci hlavních soutěží událostí okruhu ITF debutovala v květnu 2010, když na turnaji v pensylvánském Landisville, dotovaném 10 tisíci dolary, postoupila z kvalifikace. V prvním kole dvouhry podlehla Rusce Angelině Gabujevové ze sedmé světové stovky.[1] Na okruhu WTA Tour pak debutovala únorovým Cellular South Cup 2011 na dvorcích memphiského Racquet Clubu, kam získala divokou kartu. Na úvod uhrála jen čtyři gamy na rumunskou tenistku Soranu Cîrsteaovou z konce první stovky žebříčku.[5]
Do premiérového finále na okruhu WTA Tour postoupila ve čtyřhře Monterrey Open 2022, kde se její spoluhráčkou stala krajanka Sabrina Santamariová. Ve finále zdolaly čínsko-ruskou dvojici Chan Sin-jün a Jana Sizikovová až po zvládnutém supertiebreaku. Body za první titul ji poprvé posunuly do elitní světové stovky deblového žebříčku, na 86. místo.[6] Debut v hlavní soutěži grandslamové kategorie zaznamenala o měsíc později v ženské čtyřhře French Open 2022, do níž nastoupila s Norkou Ulrikkou Eikeriovou. Ve druhé fázi však nenašly recept na japonsko-australský pár Misaki Doiová a Ajla Tomljanovićová. Do dvouhry grandslamu se probojovala ve Wimbledonu 2022 po zvládnuté tříkolové kvalifikaci. V jejím závěru přehrála Číňanku Jüan Jüe. V úvodním kole londýnské dvouhry porazila Nizozemku Arantxu Rusovou, než ji vyřadila Ajla Tomljanovićová.[5][1]
Finále na okruhu WTA Tour
[editovat | editovat zdroj]Legenda | |
---|---|
D – dvouhra; Č – čtyřhra | |
Grand Slam (0) | |
Turnaj mistryň (0) | |
WTA 1000 (0) | |
WTA 500 (0) | |
WTA 250 (1–0 Č) |
Čtyřhra: 1 (1–0)
[editovat | editovat zdroj]Stav | č. | datum | turnaj | kategorie | povrch | spoluhráčka | soupeřky ve finále | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|---|---|
Vítězka | 1. | březen 2022 | Monterrey, Mexiko | WTA 250 | tvrdý | Sabrina Santamariová | Chan Sin-jün Jana Sizikovová |
1–6, 7–5, [10–6] |
Tituly na okruhu ITF
[editovat | editovat zdroj]Legenda | |
---|---|
Turnaje W100 | Turnaje W80 |
Turnaje W75/W60 | Turnaje W50 |
Turnaje W35/W25 | Turnaje W15/W10 |
Dvouhra (4 tituly)
[editovat | editovat zdroj]Č. | datum | turnaj | kategorie | povrch | poražená finalistka | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|
1. | srpen 2019 | Fort Worth, Spojené státy | W25 | tvrdý | Chanelle Van Nguyenová | 6–4, 6–0 |
2. | říjen 2021 | Redding, Spojené státy | W25 | tvrdý | Dalila Jakupovićová | 6–1, 6–1 |
3. | březen 2024 | Brossard, Kanada | W15 | tvrdý (h) | Jessie Aneyová | 4–6, 6–1, 6–3 |
4. | březen 2024 | Kófu, Japonsko | W50 | tvrdý | Lee Ja-süan | 6–7(8), 6–1, 6–1 |
Čtyřhra (13 titulů)
[editovat | editovat zdroj]Č. | datum | turnaj | kategorie | povrch | spoluhráčka | poražené finalistky | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|---|
1. | červenec 2014 | Austin, Spojené státy | W10 | tvrdý | Mary Weatherholtová | Alexandra Cerconeová Alexa Guarachiová |
6–2, 7–5 |
2. | červenec 2016 | Austin, Spojené státy | W10 | tvrdý | Lorraine Guillermová | Madison Harrisonová Stephanie Nautová |
6–3, 6–3 |
3. | září 2016 | Lubbock, Spojené státy | W25 | tvrdý | Emina Bektasová | Ema Burgić Bucková Renata Zarazúová |
6–3, 6–4 |
4. | listopad 2016 | Nashville, Spojené státy | W25 | tvrdý | Madeleine Kobeltová | Melissa Kopinská Felicity Maltbyová |
6–3, 6–0 |
5. | březen 2018 | Antayla, Turecko | W15 | antuka | Sarah Leeová | Amina Anšbová Melis Sezerová |
6–4, 6–3 |
6. | únor 2020 | Nicholasville, Spojené státy | W100 | tvrdý (h) | Quinn Gleasonová | Whitney Osuigweová Hailey Baptisteová |
7–5, 6–2 |
7. | květen 2021 | Naples, Spojené státy | W25 | antuka | Ulrikke Eikeriová | Erina Hajašiová Kanako Morisakiová |
6–2, 3–6, [10–2] |
8. | červen 2021 | Sumter, Spojené státy | W25 | tvrdý | Emina Bektasová | Paige Houriganová Aldila Sutjiadiová |
7–5, 6–4 |
9. | říjen 2021 | Macon, Spojené státy | W80 | tvrdý | Quinn Gleasonová | Alycia Parksová Alana Smithová |
6–2, 6–2 |
10. | únor 2022 | Glasgow, Velká Británie | W25 | tvrdý (h) | Quinn Gleasonová | Justina Mikulskytė Valeria Savinychová |
6–4, 6–1 |
11. | duben 2022 | Orlando, Spojené státy | W25 | antuka | Maegan Manasseová | Sie Jü-ťie Sü Ťie-jü |
6–1, 6–0 |
12. | listopad 2022 | Calgary, Kanada | W60 | tvrdý (h) | Sabrina Santamariová | Kayla Crossová Marina Stakusicová |
7–6(2), 6–4 |
13. | květen 2024 | Lopota, Gruzie | W50 | tvrdý | Elysia Boltonová | Anastasija Zolotarevová Rada Zolotarevová |
6–4, 6–2 |
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Catherine Harrison (tennis) na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c Catherine Harrisonová na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 6. srpna 2023
- ↑ Catherine Harrisonová na stránkách Ženské tenisové asociace (anglicky), přístup: 6. srpna 2023
- ↑ Catherine Harrison - Women's Tennis. UCLA [online]. 2022 [cit. 2022-06-25]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-05-19. (anglicky)
- ↑ RAPP, Austin. MyTennisHQ Interviews: Catherine Harrison. My Tennis HQ [online]. 2020-04-28 [cit. 2022-06-25]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-06-19. (anglicky)
- ↑ a b Catherine Harrison Matches | Past Tournaments & More [online]. [cit. 2022-06-25]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ VÁZQUEZ, Fernanda. Harrison y Santamaria debutan como campeonas en Monterrey. El Economista [online]. 2022-03-06 [cit. 2022-03-12]. Dostupné online. (španělsky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Catherine Harrisonová na Wikimedia Commons
- Catherine Harrisonová na stránkách Ženské tenisové asociace (anglicky)
- Catherine Harrisonová na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky)
- Catherine Harrisonová na Instagramu