Přeskočit na obsah

Carlos Fuentes

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Tento článek je o spisovateli. O herci pojednává článek Carlos Fuentes (herec).
Carlos Fuentes Macías
Carlos Fuentes v roce 2009
Carlos Fuentes v roce 2009
Narození11. listopadu 1928
Panamá
Úmrtí15. května 2012 (ve věku 83 let)
Ciudad de México
Místo pohřbeníHřbitov Montparnasse
Povoláníspisovatel, filmový scenárista
StátMexikoMexiko Mexiko
Alma materMexická národní autonomní univerzita
The Grange School, Santiago
Obdobíod roku 1954
Žánrpoezie a divadlo
Literární hnutíMagický realismus
Významná dílaSmrt Artemia Cruze (1962)
Starý gringo (1985)
OceněníPremio Xavier Villaurrutia (1975)
Premio Rómulo Gallegos (1977)
Mezinárodní cena Alfonse Reyese (1979)
Premio Nacional de Ciencias y Artes (1984)
Cervantesova cena (1987)
… více na Wikidatech
Manžel(ka)Rita Macedo (1957–1972)
Silvia Lemus (1976–2012)
DětiCecilia Fuentes Macedo (1962), Carlos Fuentes Lemus (1973–1999), Natasha Fuentes Lemus (1976–2005)
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Rodinný hrob Carlose Fuentese v Paříži (Montparnasse)

Carlos Fuentes Macías ( audio) (* 11. listopadu 1928 Panamá15. května 2012 Ciudad de México) byl mexický spisovatel a jeden z nejznámějších prozaiků a esejistů ve španělsky mluvících zemích. Značně ovlivnil současnou latinskoamerickou literaturu a jeho díla jsou překládána do češtiny i mnoha dalších jazyků. Okusil i kariéru diplomata, jako jeho otec a procestoval téměř celý svět, navštívil i Prahu. Byl dvakrát ženatý a vychoval tři děti. Dalšími spisovateli jeho generace jsou Elena Poniatowska, José Emilio Pacheco a Carlos Monsiváis.[1]

Životopis

[editovat | editovat zdroj]

Fuentes se narodil v Ciudad de Panamá v Panamě mexickým rodičům. Jeho matka se jmenovala Berta Macías Rivas a jeho otec Rafael Fuentes Boettiger. Otec byl diplomat, a tak strávil Carlos svoje dětství v několika hlavních městech Severní i Jižní Ameriky: Montevideu, Rio de Janeiro, Washingtonu, Santiagu, Quitu a Buenos Aires. Díky tomu mluvil již od mala (po pobytu v USA) plynně anglicky i španělsky. Vzdělání měl Fuentes vskutku kvalitní, neboť studoval v soukromých školách a po návratu do Mexika, kde žil až do roku 1965, nastoupil ve věku 16 let na prestižní školu Colegio de México. Roku 1948 vystudoval práva na Právnické fakultě Mexické národní univerzity. Studoval také ekonomii na Institut des Hautes Études Internationales v Ženevě.[2]

Oženil se s mexickou filmovou hvězdou Ritou Macedo, s kterou byl ženatý mezi lety 1959–1973 a měl s ní jednu dceru. Jeho časté zálety však jeho manželku dováděly k zoufalství, a tak jejich vztah skončil rozvodem.[2] Tyto aféry se, podle něho, týkaly hereček jako Jeanne Moreau a Jean Sebergová. Fuentes si následně vzal dnes již známou novinářku Silvii Lemus, jejíž specializací jsou rozhovory s osobnostmi.[3]

Následuje stopy svých rodičů, stal se roku 1965 diplomatem a sloužil v Londýně, Paříži (jako velvyslanec) a dalších hlavních městech. Roku 1978 rezignoval na funkci velvyslance ve Francii na protest dosazení Gustava Diaze Ordaze, bývalého prezidenta Mexika, na místo velvyslance ve Španělsku. Mimo to také přednášel na Harvardově univerzitě a dále na univerzitách v Providence, Princetonu, Filadelfii, New Yorku, Cambridge a na George Mason University. Byl také přítelem amerického sociologa Charlese Wrighta Millse, kterému věnoval knihu La muerte de Artemio Cruz (1962, česky Smrt Artemia Cruze). V předmluvě jej označil za „Pravý hlas Severní Ameriky a velkého přítele pomáhajícího latinskoamerickému lidu“.

Vychoval tři děti. Pouze jedno však ještě žije: Cecilia Fuentes Macedo, narozena 1962, pracující nyní v televizní produkci. Syn Carlos Fuentes Lemus zemřel kvůli komplikacím spojeným s hemofilií v roce 1999 ve věku 25 let. Dcera Natasha Fuentes Lemus (narozena 31. srpna 1974) zemřela na následky předávkování drogami v Mexico City 22. srpna 2005 ve věku 30 let.[4]

V České republice byl naposledy v červnu 2007, kdy na Institutu Cervantes v Praze otevíral novou knihovnu, pojmenovanou po něm.[5] Fotografie z akce jsou dostupné na facebookovém profilu institutu.

Když mu bylo 30 let, publikoval Fuentes svůj první román La región más transparente (1958, česky Nejprůzračnější kraj), který se stal klasikou současné literatury. Byl inovativní nejen svojí prózou, ale také tím, že hlavní roli hraje metropole Mexico City. Poskytuje vhled do mexické kultury, která se skládá ze směsice španělské, domorodé a mestické kultury. Ačkoliv žijí geograficky vedle sebe, jsou velmi odlišné.[6]

Autor sám sebe popisuje jako premoderního spisovatele. Používá totiž pouze propisky, inkoust a papír. Ptá se „Potřebují slova cokoliv jiného?“ Fuentes zmiňuje, že se mu oškliví ti autoři, kteří od začátku tvrdí, že znají recept na úspěch. V proslovu, týkajícím se jeho postupu psaní, uvádí, že začíná otázkou „Pro koho píšu?“[7]

Roku 1959 publikoval Las Buenas Conciencias (česky Čistá svědomí). Je to jeho pravděpodobně nejpřístupnější román, zobrazující privilegovanou střední třídu středně velkého města, nejspíše Guanajuato.[8]

Přebal knihy 'Cantar de ciegos' (1998)

Jeho romány 60. let Aura (1962) a La muerte de Artemio Cruz (1962, česky Smrt Artemia Cruze) jsou známy použitím experimentálních moderních vypravěčských stylů (včetně formy druhé osoby) v diskuzi o historii, společnosti a identitě. Především druhé ze zmíněných děl mu zajistilo mezinárodní publicitu.[2]

Roku 1967, během setkání s Alejem Carpentierem, Juliem Cortázarem a Miguelem Oterou Silvou, Carlos Fuentes započal práci na projektu biografií ztvárňujících životy latinskoamerických caudillos, která měla být později nazvána Los Padres de la Patria.[9] Ačkoliv tento projekt nebyl nikdy dokončen, poskytl základ knize Aleja Carpentiera El recurso del método (1974, česky Náprava dle metody) a několika dalším románům o jihoamerických diktátorech.

Jeho román z roku 1985 Gringo viejo se stal prvním bestsellerem v USA napsaným mexickým autorem.[10] Byl také nafilmován jako Starý gringo (1989) a hrají v něm Gregory Peck a Jane Fondová.

Roku 1994 vydal knihu Diana o la cazadora solitaria (Diana aneb osamělá lovkyně), která popisuje jeho údajné pletky s Jean Sebergovou. Avšak autenticita této nevěry byla několikráte zpochybňována.

Fuentes pravidelně přispíval esejemi na téma politiky a kultury do španělského listu El País a mexické Reforma. Byl tvrdým kritikem Spojených států.

  • Los días enmascarados (1954)
  • Cantar de ciegos (1964)
  • Chac Mool y otros cuentos (1973)
  • Agua quemada (1983) ISBN 968-16-1577-8
  • Dos educaciones. (1991) ISBN 84-397-1728-8
  • Los hijos del conquistador (1994)
  • Inquieta compañía (2004)
  • Las Dos Elenas

Divadelní

[editovat | editovat zdroj]
  • Todos los gatos son pardos (1970)
  • El tuerto es rey (1970).
  • Los reinos originarios (1971)
  • Orquídeas a la luz de la luna. Comedia mexicana. (1982)
  • Ceremonias del alba (1990)

Scénáře

[editovat | editovat zdroj]
  • ¿No oyes ladrar los perros? (1974)
  • Pedro Páramo (1967)
  • Los caifanes (1966)
  • Un alma pura (1965) (epizoda z Los bienamados)
  • Tiempo de morir (1965) (psaný ve spolupráci s Gabriel García Márquez)
  • Las dos Elenas (1964)
  • El gallo de oro (1964) (psaný ve spolupráci s Gabriel García Márquez a Roberto Gavaldón, z krátkého příběhu Juan Rulfo)

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Carlos Fuentes na anglické Wikipedii.

  1. STEVENSON, Mark. Mexican author Carlos Monsivais dies at age 72 [online]. boston.com, 19. června 2010 [cit. 2010-07-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b c LIUKKONEN, Petri. Books and Writers: Carlos Fuentes [online]. 2008 [cit. 2010-07-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-07-28. (anglicky) 
  3. JAGGI, Maya. The Guardian Profile: Carlos Fuentes [online]. 5. května 2001 [cit. 2010-07-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. Mexican author Carlos Monsivais dies at age 72 [online]. Cagua, Venezuela: Letralia.com, 5. září 2005 [cit. 2010-07-13]. Dostupné online. (španělsky) 
  5. Do Prahy přijede mexický spisovatel Carlos Fuentes [online]. Praha: Univerzita Karlova v Praze [cit. 2010-07-17]. Dostupné online. 
  6. VERSACE, Francisco. La región más transparente [online]. 2002 [cit. 2010-07-17]. Dostupné online. (španělsky) 
  7. "Sospecha" Carlos Fuentes de los escritores con éxito garantizado [online]. El Porvenir, 13. listopadu 2007 [cit. 2010-07-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-05. (španělsky) 
  8. GYURKO, Lanin A. The Stifling of Identity in Fuentes' "Las Buenas Conciencias". S. 225–238. Hispania [online]. Yale: American Association of Teachers of Spanish and Portuguese, květen 1976 [cit. 2010-7-13]. Roč. 59, čís. 2, s. 225–238. Dostupné online. (anglicky) 
  9. De los orígenes a la nueva novela histórica paraguaya [online]. [cit. 2010-07-13]. S. 43. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-02-13. (španělsky) 
  10. BROOME, Caroline. Prominent Mexican writer Carlos Fuentes to speak [online]. 28. září 2005 [cit. 2010-07-13]. Dostupné online. (anglicky) [nedostupný zdroj]

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Magic Lens. The Transformation of the Visual Arts in the Narrative World of Carlos Fuentes. Lanin A Gyurko (New Orleans: University Press of the South, 2010).
  • The Shattered Screen. Myth and Demythification in the Art of Carlos Fuentes and Billy Wilder. Lanin A Gyurko (New Orleans: University Press of the South, 2009).
  • Lifting the obsidian mask : the artistic vision of Carlos Fuentes. Lanin A Gyurko, 2007
  • Mexican Writers on Writing. Margaret Sayers Peden (Trinity University Press, 2007).
  • Carlos Fuentes' The death of Artemio Cruz (Modern Critical Interpretations). Harold Bloom, 2006
  • Fuentes, Terra nostra, and the reconfiguration of Latin American culture. Michael Abeyta, 2006
  • Carlos Fuentes's Terra nostra and the Kabbalah: the recreation of the Hispanic world. Sheldon Penn, 2003
  • The narrative of Carlos Fuentes : family, text, nation. Steven Boldy, 2002
  • Carlos Fuentes, Mexico and modernity. Van Delden, Maarten, 1998
  • The postmodern Fuentes. Helmuth, Chalene, 1997
  • Specular narratives : critical perspectives on Carlos Fuentes, Juan Goytisolo, Mario Vargas Llosa. Roy Boland, 1997
  • The writings of Carlos Fuentes. Williams, Raymond L, 1996
  • A Marxist reading of Fuentes, Vargas Llosa, and Puig. Durán, Víctor M, 1994
  • Author, text, and reader in the novels of Carlos Fuentes. Ibsen, Kristine, 1993
  • Carlos Fuentes : life, work, and criticism. González, Alfonso, 1987
  • Carlos Fuentes. Faris, Wendy B, 1983
  • Carlos Fuentes, a critical view. Brody, Robert, 1982
  • The archetypes of Carlos Fuentes: from witch to androgyne. Durán, Gloria, 1980
  • Carlos Fuentes (Twayne World Authors Series). Guzmán, Daniel de, 1972

Španělsky

[editovat | editovat zdroj]
  • ORDIZ, Francisco Javier. El mito en la obra narrativa de Carlos Fuentes. [s.l.]: [s.n.], 2005. (španělština) 
  • CARMEN V VIDAURRE, Arenas. Los signos del laberinto : Terra nostra de Carlos Fuentes. Guadalajara: Universidad de Guadalajara, 2004. (španělština) 
  • VIDAURRE, Carmen V. Las continuidades ocultas, “Estudio textual y contextual de la obra de Carlos Fuentes”. México: Secretaria de Cultura, Gobierno de Jalisco, 2000. 946 s. ISBN 970-624-257-0. (španělština) Publicado en dos tomos. 
  • VIDAURRE, Carmen V. Galería de ecos, “Estudios sobre narrativa mexicana”. Guadalajara: Universidad de Guadalajara, 2004. 223 s. ISBN 968-7846-56-9. (španělština) 
  • PERILLI, Carmen. Países de la memoria y el deseo. [s.l.]: Instituto Interdisciplinario de Estudios Lati, 2004. 120 s. ISBN 978-9505543649. (španělština) 
  • NEGRÍN, Edith. Carlos Fuentes : perspectivas críticas. Monterrey, Mexico: Siglo Veintiuno Editores, 2002. Dostupné online. ISBN 9682324246. (španělština) 
  • GARCÍA-GUTIÉRREZ, Georgina. Carlos Fuentes desde la crítica. México: UNAM : Taurus : Altea : Alfaguara : Aguilar, 2001. 331 s. ISBN 9789681908416. (španělština) 
  • SAINT-ANDRÉ, Estela Marta. El lenguaje que somos : Carlos Fuentes y el pensamiento de lo hispanoamericano. San Juan: Mendoza : Servicio de Publicaciones de la FFHA, Universidad Nacional de San Juan, 2001. ISBN 9789872084912. (španělština) 
  • CONDE, José Francisco. Carlos Fuentes : 40 años de escritor. [s.l.]: Universidad Autonoma Metropolitana, Unidad Azcapotzalco, Division de Ciencias Sociales y Humanidades, 1993. 126 s. Dostupné online. ISBN 978-9706204103. (španělština) 
  • HERNÁNDEZ DE LÓPEZ, Ana Maria. Interpretaciones a La Obra De Garcia Marquez. [s.l.]: ALDEEU, 1986. 225 s. (španělština) 
  • FERNANDO GARCÍA, Núñez. Fabulación de la fe : Carlos Fuentes. [s.l.]: Universidad Veracruzana, 1989. 127 s. Dostupné online. ISBN 978-9688341742. (španělština) 
  • HERNÁNDEZ DE LÓPEZ, Ana Maria. La obra de Carlos Fuentes: Una vision multiple. [s.l.]: Pliegos, 1988. 383 s. ISBN 978-8486214432. (španělština) 
  • FEIJOO, Gladys. Lo Fantastico En Los Relatos De Carlos Fuentes: Aproximacion Teorica. [s.l.]: Senda Nueva De Ediciones, 1985. 94 s. Dostupné online. ISBN 978-0918454430. (španělština) 
  • ACKER, Bertie. El cuento mexicano contemporaneo: Rulfo, Arreola y Fuentes : temas y cosmovision. [s.l.]: Playor, 1984. 178 s. ISBN 978-8435903417. (španělština) 
  • MATTEI, Aida Elsa Ramírez. La narrativa de Carlos Fuentes: Afan por la armonia en la multiplicidad antagonica del mundo. [s.l.]: Editorial de la Universidad de Puerto Rico, 1983. 437 s. Dostupné online. ISBN 978-0847735075. (španělština) 
  • GARCÍA-GUTIÉRREZ, Georgina. Los Disfraces: La obra mestiza de Carlos Fuentes. [s.l.]: Colegio de Mexico, 2008. 202 s. ISBN 978-9681200787. (španělština) 
  • BOSCHI, Liliana Befumo. Nostalgia del futuro en la obra de Carlos Fuentes. [s.l.]: Fernando García Cambeiro, 1974. 202 s. (španělština) 
  • CARRANZA, Luján. Aproximación a la literatura del mexicano Carlos Fuentes. [s.l.]: Librería y Editorial Colmegna, 1974. (španělština) 
  • MARTÍNEZ, Fidel Ortega. Carlos Fuentes y la realidad de México. [s.l.]: [s.n.], 1969. (španělština) 
  • ARENAS, Carmen V Vidaurre; FUENTES, Carlos. Implication du mythe et du temp mythique en La región más transparente. Paříž: Ellipses, 1998. ISBN 2-7298-5866-0. S. 89–98 a 287-299. (francouzština-španělština) Paco Ignacio Taibo II. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]