Přeskočit na obsah

Bitva u Týna nad Vltavou (1742)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Bitva u Týna nad Vltavou
konflikt: Války o rakouské dědictví (První slezská válka)
Boží muka v Týně nad Vltavou zbudovaná na paměť bitvy roku 1742
Boží muka v Týně nad Vltavou zbudovaná na paměť bitvy roku 1742

Trvání5. června 1742
MístoTýn nad Vltavou, České království
Souřadnice
Výsledekúspěšné překročení Vltavy rakouskou armádou proti Francouzům
Strany
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie Francouzské království Francie
Velitelé
Habsburská monarchie Karel Alexandr Lotrinský
Habsburská monarchie Jan Jiří Kristián z Lobkowicz
Francouzské království Charles Louis Auguste Fouquet de Belle-Isle (?)

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bitva u Týna nad Vltavou či První bitva u Týna nad Vltavou byla menším válečným střetem mezi císařskými oddíly armády polního maršála Karla Alexandra Lotrinského a Jana Jiřího Kristiána z Lobkowicz a jednotkami francouzské armády, které vedl maršál Charles Louis Auguste Fouquet de Belle-Isle v první fázi válek o rakouské dědictví. Odehrála se 5. června 1742 na předměstí a přímo v zástavbě Týna nad Vltavou v jižních Čechách při útoku Rakušanů s cílem obsadit zdejší most přes Vltavu a začít tak ofenzivní tažení ku Francouzi, Bavory a Sasy okupované Praze.

Události bojů připomínají dobová boží muka v místě bitvy a také název zdejší čtvrti Bojiště. Rovněž dopomohly ke vzniku dělostřeleckého cvičiště nedaleko Týna, pro něž se posléze vžil název Velký depot.

Před bitvou

[editovat | editovat zdroj]
Týn nad Vltavou (Teyn) a okolí na Müllerově mapě Čech z roku 1720.

Krátce po nástupu na trůn roku 1740 musela císařovna Marie Terezie čelit alianci států, které usilovaly o co největší oslabení Rakouska. Habsburské armády sváděly boje o rakouské Nizozemí s Francouzi a o své italské državy se Španěly. Ze západu monarchii napadli Bavoři a Sasové, podporovaní silným francouzským kontingentem, a ze severu úhlavní nepřítel, vojensky silné Prusko v čele s králem Fridrichem II., nepřímo podporované Švédskem. Z původně lokální války o Slezsko, nazývané též první slezská válka mezi Pruskem a Rakouskem, vzešel celoevropský zápas, pojmenovaný jako Války o rakouské dědictví.

Bavorsko a Sasko zpochybnilo nástupnictví Marie Terezie a v zápase o panovnický titul podpořilo Karla Albrechta Bavorského, který odcestoval spolu s vojskem ku Praze, kde se hodlal nechat korunovat českým králem. Sem jednotky Bavorů, Francouzů a Sasů dosáhly v říjnu a po dobytí města 26. listopadu zahájili okupaci trvající až do roku 1742. Hlavní vojenské síly říše pod velením císařovnina švagra Karla Alexandra Lotrinského byly přitom zaměstnány boji z Prusy ve Slezsku, které se na jaře 1742 přelily do východních a středních Čech a skončily pro Rakousko porážkou 17. května 1742 v bitvě u Chotusic nedaleko Kutné Hory.

Oslabená pruská armáda se pak vydala nazpět do Slezska, které bylo posléze podstoupeno Prusku na základě Vratislavského míru, Karel Lotrinský se po bitvě pak urychleně vydal s vojskem do jižních Čech, aby zasáhl proti dalším nepřátelským vojskům na území říše a podpořil sbory Jana Jiřího Kristiána z Lobkowicz, které se zde střetávaly s oddíly francouzské armády maršála Charlese Louise Augusta Fouquet de Belle-Isle a maršála Victora Françoise de Broglie[1] rozmístěné na frontě v okolí řeky Vltavy. Stejně tak francouzské oddíly spěchaly od Chotusic podpořit stavy svých vojsk na jihu Čech.

Průběh střetnutí

[editovat | editovat zdroj]

Zdejší rakouský vojenský velitel Jan Jiří Kristián z Lobkowicz byl po sérii menších bitev, mj. bitvě u Zaháji, nucen se se svou posádkou asi osmi tisíc mužů stáhnout za hradby Českých Budějovic a vyčkával příchodu vojsk Karla Lotrinského. Ten města dosáhl na přelomu května a června a rozhodl podniknout ofenzívu proti francouzským vojskům a zahájit tak postup proti okupované Praze.

Pamětní deska na Božích mukách v Týně nad Vltavou

K bitvě došlo 5. června 1742 poté, co rakouské vojsko (patrně jeho předsunuté sbory) zahájilo útok na most přes Vltavu v Týně, hájeného francouzskými jednotkamu. Převážná část bojů se odehrávala v předmostí na levém břehu řeky, která jej odděluje od centra města. Armáda Karla Lotrinského zde díky početní převaze i lepšímu zázemí a zásobování zvítězila, most obsadila a pokračovala v dalším postupu v ose Vltavy na Prahu.

Hodnocení bitvy

[editovat | editovat zdroj]

Jednalo se o první větší vojenskou akci tohoto tažení, které na konci června oblehlo Prahu a zahájilo vyjednávání o kapitulaci. Konečný ústup bavorských, saských a francouzských sil však následoval až v říjnu 1742, které následně armáda Karla Lotrinského pronásledovala a přenesla boje na území Svaté říše římské. I přesto bylo toto střetunutí hodnoceno jako jedno z mála úspěšných bojových akcí v kariéře Karla Lotrinského.

Po dvou letech, 9. října 1744, se udála druhá bitva u Týna nad Vltavou, kdy v okolí města porazily oddíly uherské jízdy barona Trencka jednotky ustupující pruské armády během bojů tzv. druhé slezské války. Války o rakouské dědictví pak pokračovaly, vesměs již mimo území Čech, až do roku 1748.

Památky bitvy

[editovat | editovat zdroj]

Čtvrť s hlavní příjezdovou cesto na starý týnský most přes Vltavu na levém břehu řeky dostala pak název Bojiště, hlavní ulice k mostu pak získala název Na Bojišti. Na místě bitvy, v pozdější Žižkově ulici, byla vybudována zděná boží muka s nástěnnými freskami připomínající první bitvu u Týna.[2]

Od roku 1749 je na vrchu Posekaném nad městem zmiňováno rozsáhlé cvičiště císařských polních dělostřelců, později nazvaného Velký depot. Jeho vznik souvisel s rozsáhlou reorganizací rakouské armády[3] pod direkcí maršála knížete Josefa Václava z Lichtenštejna a místo dvou slavných rakouských vítězství spolu s příhodností terénu rozhodlo o umístění právě nedaleko Týna.

  1. KOVÁŘ, Mgr Daniel; PHD. Bitva u Zahájí 1742. Severní Českobudějovicko [online]. 2015-08-12 [cit. 2021-03-29]. Dostupné online. 
  2. boží muka - Památkový Katalog. www.pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2021-09-26]. Dostupné online. 
  3. CUKR, Jiří. Netradiční turistické cíle Českobudějovicka. první. vyd. České Budějovice: Veduta, 2007. 119 s. ISBN 978-80-86829-26-5. S. 16, 17. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]