Arsenij Jaceňuk
| Arsenij Jaceňuk Арсеній Яценюк | |
|---|---|
 | |
| 15. předseda vlády Ukrajiny | |
| Ve funkci: 27. února 2014 – 10. dubna 2016 | |
| Prezident | Oleksandr Turčynov Petro Porošenko |
| Předchůdce | Serhij Arbuzov |
| Nástupce | Volodymyr Hrojsman |
| 8. předseda parlamentu | |
| Ve funkci: 4. prosince 2007 – 12. listopadu 2008 | |
| Prezident | Viktor Juščenko |
| Předchůdce | Oleksandr Moroz |
| Nástupce | Volodymyr Lytvyn |
| 7. ministr zahraničních věcí | |
| Ve funkci: 21. března 2007 – 4. prosince 2007 | |
| Předseda vlády | Viktor Janukovyč |
| Předchůdce | Volodymyr Ohryzko |
| Nástupce | Volodymyr Ohryzko |
| 16. ministr hospodářství a obchodu | |
| Ve funkci: 27. září 2005 – 4. srpna 2006 | |
| Předseda vlády | Jurij Jechanurov |
| Předchůdce | Serhij Terjochin |
| Nástupce | Volodymyr Makucha |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Blok Naše Ukrajina – Národní sebeobrana (před 2007) Fronta za změnu (2008–2013) Baťkivščyna (2013–2014) Lidová fronta (od 2014) |
| Rodné jméno | Арсеній Петрович Яценюк |
| Narození | 22. května 1974 (50 let) Černovice, USSR, SSSR |
| Národnost | ukrajinská |
| Choť | Tereza Victorivna Hurová |
| Rodiče | Petro Jaceňuk a Marija Jaceňuk |
| Děti | Chrystyna, Sofia |
| Alma mater | Černovická univerzita Kyjevská národní univerzita obchodu a ekonomie |
| Náboženství | Ukrajinská řeckokatolická církev |
| Ocenění | Řád knížete Jaroslava Moudrého Řád knížete Jaroslava Moudrého 5. třídy Medaile "Za proslavení Černovic" Řád knížete Jaroslava Moudrého 4. třídy |
| Podpis |  |
| Webová stránka | yatsenyuk |
| Commons | Arseniy Yatsenyuk |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Arsenij Petrovyč Jaceňuk (ukrajinsky Арсеній Петрович Яценюк; * 22. května 1974 Černovice) je ukrajinský politik, ekonom a právník, který mezi únorem 2014 a dubnem 2016 zastával úřad předsedy vlády Ukrajiny, když vedl svůj první a druhý kabinet.
Biografie
[editovat | editovat zdroj]Dětství a mládí
[editovat | editovat zdroj]Narodil se roku 1974 ve městě Černovice v Černovické oblasti v západní části tehdejší USSR. Jeho otcem byl historik a univerzitní profesor Petr Ivanovič Jaceňuk, jeho matka Marija Grygorivna byla univerzitní učitelkou francouzštiny. Podle mnohých zdrojů má ukrajinsko-židovské kořeny,[1][2][3][4][5][6][7] některé jiné zdroje to však zpochybňují.[8] Má i rumunské předky, kteří se v oblasti usadili v období tzv. Velkého Rumunska.
Studium a pracovní činnost
[editovat | editovat zdroj]V roce 1992 začal studovat právo na Černovické univerzitě. Univerzitní studium dokončil v roce 1996. V letech studia a až do roku 1997 vedl právně-poradenskou kancelář Yurek Ltd.[9] Mezi lety 1998 a 2001 pracoval v bance Aval (dceřiné společnosti rakouské Raiffeisen Bank) v Kyjevě. Roku 2001 dostal místo na institutu pro obchod Kyjevské univerzity.
Politická kariéra
[editovat | editovat zdroj]Počátky politické kariéry (2001–2005)
[editovat | editovat zdroj]Od září do listopadu 2001 sloužil Jaceňuk jako zastupující ministr hospodářství Autonomní republiky Krym; následně až do ledna 2003 byl oficiálním ministrem hospodářství na Krymu. Posléze byl mezi lety 2003 a 2005 viceprezidentem Ukrajinské národní banky pod vedením Serhija Tihipka.[9]
Ministr hospodářství Ukrajiny (2005–2006)
[editovat | editovat zdroj]Mezi březnem a zářím 2005 byl náměstkem guvernéra Oděské oblasti[9], na toto místo ho jmenoval Vasyl Cuško. Od září 2005 do srpna 2006 poté byl ministrem hospodářství a obchodu celé Ukrajiny, a to ve vládě Jurije Jechanurova.[9] Jaceňuk tehdy vedl rozhovory o přistoupení Ukrajiny do Světové obchodní organizace a o asociaci s Evropskou unií. Od září 2006 byl také poradcem prezidenta Viktora Juščenka.
Ministr zahraničí Ukrajiny (2007)
[editovat | editovat zdroj]Z iniciativy prezidenta Juščenka byl Jaceňuk začátkem roku 2007 navržen na post ministra zahraničních věcí Ukrajiny.[9] Tento návrh byl Verchovnou radou Ukrajiny přijat dne 21. března 2007[10] většinou 426 hlasů ze 450 možných.[11] Stalo se tak poté, co parlament dvakrát odmítl potvrdit na tomto postu Volodymyra Ohryzka. Jako ministr zahraničí sloužil Jaceňuk do 4. prosince 2007.
Předseda ukrajinského parlamentu (2007–2008)
[editovat | editovat zdroj]V roce 2007 byl za stranu Blok Naše Ukrajina – Národní sebeobrana zvolen do parlamentu (tzv. Verchovna rada). Za Blok Julije Tymošenkové byl pak nominován na předsedu parlamentu.[12] Byl jím zvolen dne 4. prosince 2007, kdy získal 227 hlasů poslanců. Již v září 2008, během politické krize na Ukrajině, nabídl svou rezignaci na tento post. Ta byla přijata v listopadu téhož roku. Současně byl prezidentem Juščenkem odvolán z Rady pro bezpečnost a obranu země. Již v říjnu 2008 prohlásil Jaceňuk, že založí novou politickou stranu, která si vytyčí za cíl provést na Ukrajině rozsáhlé politické a sociální změny.[13]
Lídr Baťkivščiny a kandidatura na prezidenta (2008–2014)
[editovat | editovat zdroj]Brzy poté založil stranu Fronta změny, kterou vedl. Tato strana se v červnu 2013 sloučila se stranou Baťkivščyna (Vlast).[14] Donedávna byl předsedou parlamentního klubu tehdy opoziční strany Baťkivščyna a je nadále jedním z vůdců této strany.[9] Stal se jím jako nástupce její bývalé předsedkyně Julie Tymošenkové, která byla v roce 2010 odsouzena k trestu odnětí svobody. Do roku 2014 byl de facto lídrem ukrajinské politické opozice.
Roku 2010 se v prezidentských volbách ucházel o funkci prezidenta. V prvním kole obdržel 1 711 737 hlasů (6,96 %). Byl tím čtvrtým nejúspěšnějším kandidátem. V parlamentních volbách v roce 2012 kandidoval za opoziční blok Všeukrajinský svaz (Vlast) – (v podstatě Baťkivščyna).[15] Jaceňuk vedl kandidátku strany a stal se předsedou její parlamentní frakce.[16] Pod jeho vedením blok získal 101 mandátů.
Premiér (2014–2016)
[editovat | editovat zdroj]V lednu 2014 mu prezident Janukovyč nabídl funkci předsedy vlády, ale Jaceňuk jeho nabídku odmítl a požadoval nové volby. Po protestech na Euromajdanu a následné politické krizi byl dne 27. února 2014 členy parlamentu zvolen předsedou nové vlády (pro něj hlasovalo 371 poslanců). Fungování vlády ale provázely spory, v parlamentu se nedařilo prosadit reformní zákony, jimiž západní finanční instituce podmiňují poskytování potřebných půjček. Dne 24. července 2014 oznámil rezignaci na funkci předsedy prozatímní vlády, ale prezident Petro Porošenko a ukrajinský parlament tuto rezignaci zamítli a Jaceňuk premiérem zůstal. Po parlamentních volbách 2014 stanul v čele druhého koaličního kabinetu.
V polovině února 2016 hlasoval parlament o vyslovení nedůvěry vládě, ta jí sice nebyla vyslovena, ale 18. února přišla koalice po odchodu dvou stran o většinu. V dubnu Jaceňuk na post premiéra rezignoval.[17]
Názory
[editovat | editovat zdroj]Byl proti uznání ruštiny coby druhého úředního jazyka na Ukrajině.[18] Také zastává názor, že se Ukrajina má zapojit do Evropské unie, kterou vnímá jako nositele svobody, ekonomického růstu a modernizace.[19]
Podpořil lustrace státních úředníků a politiků, které by se měly vztahovat asi na milion osob, ale ze kterých je výslovně vyňat prezident Petro Porošenko.[20] Často kritizoval korupci ukrajinských politiků a šedou ekonomiku napojenou na politiky.[21] Stavěl se rovněž proti stávajícím politickým strukturám, které podle něj připomínaly dobu nadvlády komunistů a vedoucích kruhů SSSR nad Ukrajinou. Jaceňuk věří, že je nutné více slyšet na názory lidu. Veškeré vojenské svazky by měly být schvalovány v referendu, to by se týkalo i eventuálního přistoupení Ukrajiny do NATO.[22]
Nepodporuje homosexuální svazky, jako důvod uvedl svou křesťanskou víru – je totiž členem Ukrajinské řeckokatolické církve.[23]
Vyznamenání
[editovat | editovat zdroj]
Řád knížete Jaroslava Moudrého V. třídy – 7. února 2008 – udělil prezident Viktor Juščenko[24]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Arseniy Yatsenyuk na anglické Wikipedii.
- ↑ Ben Judah: Ukraine: The Rise of Yatsenyuk, isn.ethz.ch, 5. 8. 2009 (anglicky)
- ↑ Arseniy Yatsenyuk [online]. McClatchy-Tribune [cit. 2014-03-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-03-16.
- ↑ SALEM, Harriet. Who exactly is governing Ukraine?. The Guardian. Tuesday, March 4, 2014. Dostupné online [cit. 9 March 2014].
- ↑ UKRAINE: Yatsenyuk capitalises on public discontent [online]. Oxford Analytica, March 9 [cit. 2014-03-07].
- ↑ JUDAH, Ben. Ukraine: The Rise of Yatsenyuk [online]. Swiss Federal Institute of Technology, Zurich [cit. 2014-03-03]. Dostupné online.
- ↑ Official website of the „Front for Change“ – Arseniy Yatsenyuk Family Tree. frontzmin.ua [online]. [cit. 19-03-2014]. Dostupné v archivu pořízeném dne 16-08-2014.
- ↑ Official website of Arseniy Yatsenyuk – Arseniy Yatsenyuk Family Tree
- ↑ RUDNITSKAYA, Anna. Change For Ukraine, But Likely Not For Jews Yanukovich's victory welcomed cautiously by community. [online]. 25 February 2010 [cit. 2014-03-26]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f Novinky.cz – Arsenij Jaceňuk Archivováno 6. 3. 2014 na Wayback Machine., novinky.cz, 2014
- ↑ Order of Verkhovna Rada Number 792-V, Law=792-16. On appointment of Arseniy Yatsenyuk as Minister of Foreign Affairs, 21. března 2007 (anglicky).
- ↑ Result of voting on appointment as Minister of Foreign Affairs, http://gska2.rada.gov.ua/pls/radac_gs09/g_frack_list_n?ident=3173&krit=66 Archivováno 30. 9. 2007 na Wayback Machine., 21. března 2007 (ukrajinsky).
- ↑ POPESKI, Ron: Ukraine minister gets „orange“ OK for speaker job, http://www.reuters.com/article/2007/12/03/us-ukraine-parliament-idUSL0309501320071203?feedType=RSS&feedName=worldNews&sp=true Archivováno 28. 7. 2014 na Wayback Machine., Reuters.com, 3. prosince 2007 (anglicky).
- ↑ Yatseniuk's party to differ from Blend-a-med, unian.info, 15. října 2008 (anglicky).
- ↑ Michal Lebduška: Arsenij Jaceňuk – zázračné dítě ukrajinské politiky?, amo.cz, červenec 2013
- ↑ Process of unification of opposition finished, says Yatseniuk, kyivpost.com, 4. 7. 2012 (anglicky)
- ↑ Five factions, including Communist Party, registered in parliament, kyivpost.com, 12. 12. 2012 (anglicky)
- ↑ Rozhodl jsem se rezignovat, oznámil ukrajinský premiér Jaceňuk
- ↑ Yatseniuk: Ukrainian must be only state language in Ukraine, kyivpost.com, 27. 11. 2009 (anglicky)
- ↑ Yatseniuk: Prosecution of Tymoshenko, Lutsenko hinders Ukraine-EU integration, kyivpost.com, 4. 12. 2012 (anglicky)
- ↑ "Lustrace na Ukrajině: Rozvědka se zbavila přes 200 lidí". Česká televize. 22. října 2014.
- ↑ Yatseniuk: Business will come out of shadows only via change of political system, kyivpost.com, 19. 11. 2012 (anglicky)
- ↑ Yatseniuk proposes early parliamentary elections, kyivpost.com, 8. 3. 2010 (anglicky)
- ↑ Leading Ukraine Opposition figure surprises supporters by denouncing gay marriage Archivováno 2. 6. 2014 na Wayback Machine., lgbtweekly.com, 20. 3. 2013 (anglicky)
- ↑ zakon.rada.gov.ua [online]. [cit. 2020-04-03]. Dostupné online.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Osoba Arsenij Jaceňuk ve Wikicitátech
Obrázky, zvuky či videa k tématu Arsenij Jaceňuk na Wikimedia Commons
