Alfred Kleinberg

Alfred Kleinberg
Alfred Kleinberg
Narození	12. prosince 1881 nebo 1881; Frýdek-Místek
Úmrtí	16. března 1939; Nové Město
Povolání	profesor, literární vědec, literární historik, publicista a středoškolský učitel
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Alfred Kleinberg (12. prosince 1881, Frýdek – 16. březen 1939, Praha^[1]) byl česko-německý gymnaziální profesor a odpůrce nacionálního socialismu židovského původu. Vyučoval němčinu, latinu a řečtinu. Byl průkopníkem tzv. sociologie literatury. Byl veřejně-politicky činný, jako přesvědčený demokrat se veřejně stavěl jak proti nacionálnímu socialismu, tak stalinistickému bolševismu.

Život

Mládí a studia

Alfred Kleinberg se narodil 12. prosince 1881 ve slezském Frýdku do středostavovské německojazyčné židovské rodiny. Jeho otec Joachim Kleinberg byl těšínským advokátem. V Těšíně navštěvoval Alfred základní školu během let 1887 až 1893, v roce 1900 pak odmaturoval na tamějším gymnáziu. V letech 1900 až 1904 studoval Alfred na univerzitě ve Vídni germanistiku, literaturu a klasickou filologii. Studia absolvoval pod vedením prof. Jacoba Minora. Alfred svou disertační práci, ve které přeložil z latinského originálu do němčiny Horatiovy ódy – „Donec gratus eram tibi“ vypracoval právě pod jeho vedením. Přestože disertační práce byla odevzdána a obhájena již roku 1904, na doktora byl Alfred promován až roku 1908. Důvody nejsou známy. Je možné, že vyčkávání způsobil antisemitismus některých univerzitních profesorů a úředníků, kteří se snažili blokovat kariéry studentů židovského vyznání.^[zdroj?] Kleinberg se však se situací okolo promoce nehodlal smířit. V letech 1905 až 1906 vyučoval němčinu, latinu a řečtinu jako suplent na gymnáziu v Ostravě a roku 1907 konečně získal formální aprobaci k vyučování na gymnáziích a reálných školách. Roku 1908 krátce suploval na c. k. Rainerově gymnáziu ve Vídni. Ještě téhož roku však nastoupil jako provizorní učitel na c. k. státním gymnáziu v Kadani. Zde pak v působil v letech 1909 až 1913 již jako řádný gymnaziální profesor němčiny, latiny a řečtiny. V rámci kadaňské gymnaziální ročenky ze školního roku 1913/1914 také Alfred publikoval svou disertační práci.

Pedagog

Z Kadaně pak přestoupil na prestižní c. k. Albrechtovo gymnázium v domovském Těšíně, kde působil v letech 1913 až 1920. Zde také dokončil v roce 1917 první kritický životopis spisovatele Karla Maye, který byl později publikován v „Biographisches Jahrbuch und deutscher Nekrolog“. Během let 1921 až 1938 působil opět v severozápadních Čechách, v Karlových Varech. Alfred Kleinberg se věnoval dějinám evropské literatury v 19. století, především osobnostem významných vídeňských spisovatelů a dramatiků Franze Grillparzera (1791-1872) a Ludwiga Anzengrubera (†1889). Alfred se také stal průkopníkem tzv. sociologie literatury. Ta se snaží reflektovat společenské a kulturní podmínky vzniku literárních děl, přičemž užívala nástrojů marxistické filosofie.^[2]

Antifašista a antikomunista

Kleinberg byl aktivním členem Německé sociálnědemokratické strany v Československu a jako přesvědčený demokrat veřejně vystupoval jak proti nacionálně-socialistické, tak proti komunistické ideologii. Také se angažoval ve Všeobecném svazu spisovatelů a v Podpůrném spolku německých spisovatelů. Jako Čechoslovák, Němec a žid, demokrat a intelektuál vnímal Kleinberg velmi ostře nebezpečí, které vyplývalo z popularity Hitlerova nacionálního socialismu v Německu. Nacisté o něm věděli také. Když bylo 10. května 1933 v Berlíně přívrženci nacismu zinscenováno veřejné pálení knih tzv. židovských, marxistických, pacifistických a jiných „neněmeckých“ autorů v rámci „Akce proti neněmeckému duchu“, na seznamu knih určených k likvidaci byla též Kleinbergova kniha „Die europäische Kultur der Neuzeit“, vydaná v Lipsku a Berlíně roku 1931. Od roku 1934 byl Alfred Kleinberg rovněž redaktorem časopisu „Sozialistische Warte“^{[p 1]}, který se ze sociálnědemokratických pozic zasazoval o kritickou interpretaci postulátů politického socialismu. Stejně jako ostatní přispěvatelé, i Kleinberg psal své články z bezpečnostních důvodů pod pseudonymem (Spectator). V časopise byl velmi ostře kritizován jak Hitlerův nacionální socialismus, tak Stalinův bolševismus. Karlovarský rodák Karl Hermann Frank, jeden z představitelů nejradikálnější větve Sudetoněmecké strany, který od roku 1935 zasedal jako poslanec v pražském Národním shromáždění, 21. dubna 1937 interpeloval v parlamentu ministra školství:

"Výchova německé mládeže a dospělých je ohrožena profesorem karlovarského státního reálného gymnasia a předsedou karlovarského okresního vzdělávacího výboru, Dr. Alfredem Kleinbergem."

Frank kritizoval především Kleinbergovu publikaci „Rodina a výchova ve státě bolševickém, fašistickém a demokratickém“, která měla údajně hanobit německý národ a zejména novou německou rasovou politiku. Tehdejší ministr školství Emil Franke ale odmítl Kleinberga odvolat z učitelského úřadu.^[3]

Závěr života

Když došlo na podzim roku 1938 k obsazení československého pohraničí německými vojáky, uprchl Kleinberg do Prahy. Obsazení zbytku Československa 15. března 1939 představovalo pro Alfreda Kleinberga osobní tragédii, konec idejí o svobodné a demokratické Evropě. Ve svých téměř šedesáti letech už neměl chuť dále prchat, a proto 16. března 1939 spáchal v Praze sebevraždu.

Odkaz

Na připomínku občanských postojů bývalého profesora Gymnázia v Kadani Alfreda Kleinberga a ve spolupráci se Seligerovo sdružení (německy Seliger-Gemeinde) byl v areálu školy vysazen strom, umístěna lavička a odhalena pamětní deska. Od roku 2018 Gymnázium v Kadani uděluje cenu Alfreda Kleinberga pedagogům gymnázia, kteří se významným způsobem zasloužili o rozvoj školy či společnosti.

Dílo

Národní knihovna ČR eviduje publikace:

Denken und Fühlen im Vormärz (Vídeň, Schulwissenschaftlicher Verlag, A. Haase, 1917)
Das Denkmal der unbekannten Proletarierin (hnutí sudetoněmeckých dělnic do světové války, spolu s Fanni Blatny, Karlovy Vary, Parteivorstand der Deutschen sozialdemokratischen Arbeiterpartei in der Tschechoslowakischen Republik, 1937)
Die deutsche Dichtung in ihren sozialen, zeit- und geistesgeschichtlichen Bedingungen (Berlín, J.H.W. Dietz Nachf.,

c1927)

Familie und Erziehung im bolschewistischen, faschistischen und demokratischen Staate (Ústí n. L., Neue Erziehung, 1936)
Mihi et Mundo (Gedichte, Lipsko, Verlag Neuer Literature, 1903?)
Die neue Schule (5. pedagogický týden v Ústí n. L., vydáno spolu s dalšími, Ústí n. L., Neue Erziehung,

1936)

Schule und Völkerversöhnung (4. pedagogický týden v Teplicích-Šanově, vydáno spolu s dalšími přednáškami, Praha, Staatliche Verlagsanstalt, 1937)
Die Zensur im Vormärz, Vídeň, Schulwissenschaftlicher Verlag A. Haase, 1917)
Zum Goethejahr 1932 (Praha, Staatliche Verlagsanstalt, 1932)

Odkazy

Poznámky

↑ Sozialistische Warte byla exilová antihitlerovská revue, vycházející nepravidelně v Paříži v letech 1934-1940 [1]

Reference

Literatura

HLAVÁČEK, Petr. Svědkové minulosti – inspirace pro budoucnost: osobnosti kadaňského gymnázia 19. a 20. století. Kadaň: Gymnázium, 2013, ISBN 978-80-87838-00-6

[3] Sozialistische Warte byla exilová antihitlerovská revue, vycházející nepravidelně v Paříži v letech 1934-1940 [1]

[MatrikaZ-1] Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých hlavního magistrátu, sign. MAG Z16, s. 32

[2] Arbeiter Zeitung, 31.1.1933, s.10, Oznámení přednášky Marxistické dějiny literatury

[4] Národní shromáždění ČSR, Odpovědi na interpelace 1937, 1081

[1]

[2]

[p 1]

[3]