Akonitin
| Akonitin | |
|---|---|
 Strukturní vzorec akonitinu | |
| Obecné | |
| Systematický název | 8-(acetyloxy)-20-ethyl-3α,13,15-trihydroxy-1α,6α,16β-trimethoxy-4-(methoxymethyl)akonitan-14α-yl-benzoát |
| Triviální název | akonitin |
| Ostatní názvy | „Královna jedů“ |
| Anglický název | Aconitine |
| Německý název | Aconitin |
| Sumární vzorec | C34H47NO11 |
| Identifikace | |
| Registrační číslo CAS | 302-27-2 |
| EC-no (EINECS/ELINCS/NLP) | 206-121-7 |
| Indexové číslo | 614-008-00-2 |
| PubChem | 245005 |
| SMILES | COC[C@]12CN(C)[C@@H]3[C@H]4[C@H](OC)C1 [C@@]3([C@H](C[C@H]2O)OC)[C@@H]5C[C@]6 (O)[C@@H](OC)[C@H](O)[C@@]4(OC(C)=O) [C@H]5C6OC(=O)c7ccccc7 |
| Vlastnosti | |
| Molární hmotnost | 645,737 08 g/mol |
| Bezpečnost | |
 GHS06 Nebezpečí[1] | |
| H-věty | H300 H330 |
| P-věty | P260 P264 P270 P284 P301+310 P320 P405 |
| R-věty | R26/28 |
| S-věty | (S1/2) S24 S45 |
Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Akonitin (někdy nazýván Královna jedů) je vysoce toxický alkaloid získávaný z různých druhů rostlin rodu Aconitum (oměj).
Použití
[editovat | editovat zdroj]Akonitin je neurotoxin, který otevírá TTX-senzitivní sodíkové kanály v srdci a dalších tkáních[2] a používá se pro modelování srdeční arytmie. Dříve se používal jako antipyretikum a analgetikum, dosud má určité aplikace v bylinné medicíně, ovšem nízký terapeutický index činí výpočet správné dávky obtížným.[3]
Vlastnosti
[editovat | editovat zdroj]Akonitin má chemický vzorec C34H47NO11. Je rozpustný v chloroformu a benzenu, slabě v ethanolu a diethyletheru, jen velmi nepatrně ve vodě.
Merckův index dává pro myši následující LD50: 0,166 mg/kg nitrožilně, 0,328 mg/kg intraperitoneálně (do břišní dutiny), zhruba 1 mg/kg orálně.[4] U potkanů je orální LD50 5,97 mg/kg. U člověka byly jako smrtné hlášeny orální dávky již 1,5 - 6 mg pro toto.[5]
Otravy
[editovat | editovat zdroj]Akonitin použil jako jed George Henry Lamson v roce 1881 ke vraždě svého švagra, aby se zmocnil pozůstalosti. O akonitinu se dozvěděl jako medik od profesora Roberta Christisona, který o něm říkal, že je nezjistitelný; od Lamsonových studentských let však forenzní věda pokročila.[6][7][8]
Akonitin se stal známý i díky tomu, že se objevil v příběhu Zločin lorda Arthura Savila od Oscara Wildea z roku 1891. Hrál také významnou roli v románu Odysseus irského spisovatele Jamese Joyce, kde otec Leopolda Blooma pastilkami s touto látkou spáchal sebevraždu.
V roce 1953 ho sovětský biochemik a vývojář jedů Grigorij Majranovskij používal v pokusech na vězních v tajné laboratoři NKVD v Moskvě. Přiznal usmrcení asi 10 lidí tímto jedem.[9]
Roku 2009 použila Lakhvir Singh z Felthamu (západní Londýn, Velká Británie) akonitin k otrávení jídla svého exmilence (který následkem otravy zemřel) a jeho snoubenky. Byla za to odsouzena k doživotnímu vězení.[10]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Aconitine na anglické Wikipedii.
- ↑ a b Aconitine. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-23]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Wang SY, Wang GK. Voltage-gated sodium channels as primary targets of diverse lipid-soluble neurotoxins. Cellular Signalling. February 2003, roč. 15, čís. 2, s. 151–9. DOI 10.1016/S0898-6568(02)00085-2. PMID 12464386.
- ↑ Chan TY. Aconite poisoning. Clinical Toxicology (Philadelphia, Pa.). April 2009, roč. 47, čís. 4, s. 279–85. DOI 10.1080/15563650902904407. PMID 19514874.
- ↑ Merck & Co. The Merck Index. Eleventh Edition. [s.l.]: Rahway, N.J., 1989. Dostupné online. ISBN 0-911910-28-X. S. 117. (angličtina)
- ↑ Ludewig R.; Regenthal R., et al. Akute Vergiftungen und Arzneimittelüberdosierungen. [s.l.]: [s.n.], 2007. ISBN 3-8047-2280-6. (němčina)
- ↑ MACINNIS, Peter. It's true!: you eat poison every day. [s.l.]: Allen & Unwin, 2006. (It's true; sv. 18). Dostupné online. ISBN 1741146267. S. 80–81.
- ↑ MACINNIS, Peter. Poisons: from hemlock to Botox and the killer bean of Calabar. [s.l.]: Arcade Publishing, 2005. Dostupné online. ISBN 1559707615. S. 25–26.
- ↑ PARRY, Leonard A., Willard H. Wright. Some Famous Medical Trials. [s.l.]: Beard Books, 2000. ISBN 1587980312. S. 103.
- ↑ Laboratory X Archivováno 30. 5. 2010 na Wayback Machine. - Novaya Gazeta, 6 May 2010 (in Russian).
- ↑ Poisoning in west London in 2009 - BBC TV News report 10 February 2010.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Encyklopedické heslo Aconitin v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
Obrázky, zvuky či videa k tématu Akonitin na Wikimedia Commons
