Granitoid

Granitoid
Čerstvý lom granitoidní horniny
Zařazení	magmatická
Hlavní minerály	křemen, živce, biotit, muskovit, amfiboly
Akcesorie	apatit, titanit, zirkon, magnetit, turmalín
Textura	středně až hrubozrnná
Barva	světlá, šedá

Granitoid, granitoidní nebo granitická hornina je souborné označení pro kyselé magmatické horniny od alkalických granitů přes granodiorit po tonality. Tyto horniny mezi sebou v přírodě běžně prostupují a jsou si natolik podobné, že bez mikroskopické analýzy je prakticky nemožné je rozlišit.

Termín granitoid zavedl v roce 1925 ruský geolog Fjodor Levinson-Lessing. V praxi se často používá termín granit (žula) nesprávně v širším smyslu pro pojmenování všech granitoidních hornin.

Minerální složení

V QAPF diagramu tvoří tyto horniny pás v oblasti mezi 20 až 60procentním zastoupením křemene. Z petrochemického hlediska je obsah SiO₂ vyšší než 65 %. Křemen je jejich podstatnou složkou a výrazně se podílí na jejich světlém zbarvení. Dalšími podstatnými minerály jsou živce, biotit, méně muskovit, zřídka též amfiboly nebo rombické pyroxeny. V případě že granitoidní hornina obsahuje pyroxeny může být označena jako charnockit. V žulách převládá draselný živec nad plagioklasy. V granodioritech a tonalitech plagioklas. Někdy jsou v pojmenování zahrnuty názvy některých minerálů, např. biotitický granitoid.

Podle oxidačního stavu jsou rozeznávány dva typy granitoidů:

• ilmenitová série: tyto granitoidy jsou redukované, neobsahují magnetit, jde nejčastěji o S-typy a některé redukovanější I-typy.
• magnetitová série: jsou oxidované, obsahují proto magnetit, patří mezi ně častější I-typy granitoidů

Fyzikální vlastnosti

Objemová váha granitoidů, která má význam při posuzování možného zatížení základů budov, které by na nich mohly být postaveny, se pohybuje v rozmezí od 600 do 2 600 kp/cm².

Vznik

Granitoidy vznikají krystalizací magmatu v hlubších částech kontinentální zemské kůry. Otázka vzniku těchto hornin však není jednoznačně vyřešena. Mezi možné způsoby vzniku, které se pravděpodobně mohou i kombinovat je považována granitizace, proces, při kterém jsou výchozí horniny vystaveny vysokým tlakům a teplotám, kdy může dojít k metamorfóze až ultrametamorfóze, případně za dostatku fluid i k metasomatóze. Jiné teorie předpokládají, že granitoidní magma může být derivováno z bazičtějších spodněkůrových nebo svrchněplášťových tavenin parciální nebo frakční krystalizací.

Všeobecně se předpokládají čtyři základní způsoby vzniku granitoidů:

• S-typ (sedimentární): Mají původ v přetavených sedimentárních horninách ponořených do nižších částí zemské kůra, k vzniku dochází nejčastěji při kontinentální kolizi. Jsou bohaté na Al, redukované (poměr Fe³⁺/Fe²⁺ menší než 0,3), mají vysoký poměr K/Na. Mají větší obsah vody. Její oddělování od taveniny při výstupu magmatu urychluje jejich krystalizaci. Jejich intruze jsou proto umístěny relativně hlouběji. Nejčastěji jde o granit a monzogranit.
• I-typ (intruzivní): Mají magmatický původ. Vznikly v oblasti úniku fluid ponořující se se desky nad subdukční zónou. Jsou chudé na Al, oxidované (poměr Fe³⁺/Fe²⁺ je větší než 0,3). Obsahují méně vody, jsou proto mobilnější a častěji dosahují subvulkanickou úroveň. Patří mezi ně granodiority, tonality, diority a granity.
• A-typ (anorogenní): Vzniká tavením spodní kůry za extrémně bezvodých podmínek. Častý v oblastech riftových zón ve vnitru kontinentů. Nejčastěji je bohatý na alkálie (Na, K, Ca). Obvykle jde o alkalické granity, granity až syenity.
• M-typ (mantle = plášť). Mají plášťový původ, vznikly oddělením od jiného, bazičtějšího magmatu v oceánských oblastech. Jsou to nejčastěji tonality, dříve označované též jako plagiogranity.

Výlevnými ekvivalenty granitoidů je řada hornin od ryolitu po dacit.

Výskyt

Permské granity gemerika z oblasti Súľové, mince 2 € jako měřítko. Granity z této oblasti tvoří specializovaný (zrudněný) S-typ granitů s vysokým obsahem vzácných prvků a greiseny ve vrchní části

Granitoidy tvoří téměř 95 % všech intruzivních hornin kontinentální kůry. Často tvoří rozsáhlé komplexy.

Slovensko

Skupina granitoidních hornin se významně podílí na složení krystalinika Západních Karpat. Vyskytují se prakticky ve všech jádrových pohořích, veporském a gemerském pásmu. Ve veporiku tvoří „Veporský granitoidní pluton“. V Západních Karpatech jsou rozeznávány hercynské a alpinské granitoidy. Hercynské granitoidy tvoří tyto typy:

• kambro-ordovické granity S-typu v hercynském orogénu změněné na ortoruly
• spodněkarbonské granity S-typu
• spodněkarbonské granitoidy I-typu
• vrchněkarbonské granitoidy I-typu
• permské granity s afinitou k A-typu
• specializované (zrudněné) granity S_s-typu

Alpinské granitoidy reprezentuje křídový granit typu „Rochovce“ a neogenní granodiority středoslovenských neovulkanitů. Ty však v současnosti ještě výrazněji nevystupují na povrch.

Ložiska vázaná na granitoidní horniny

Na komplexy granitoidních hornin jsou vázána mnohá ekonomicky významná ložiska. V hlubších úrovních kůry, většinou ve vrchní části intruzí to mohou být vzácnoprvkové albitity, pegmatity a greiseny. Subvulkanickou úroveň dosahují porfyrová ložiska. Na kontaktu granitoidních intruzí s uhličitany vznikají procesem metasomatózy horniny označované jako skarny, které mohou být potenciálně významnými ložisky železa, ale i mědi, zlata či jiných prvků.

Kromě toho magmatická a postmagmatická aktivita způsobuje vznik různých dalších hydrotermálních mineralizací.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu granitoid na Wikimedia Commons

Autoritní data	NKC: ph597213