Pierre Harmel

Pierre Harmel
Pierre Harmel
Narození	16. března 1911; Uccle
Úmrtí	15. listopadu 2009 (ve věku 98 let); Brusel
Alma mater	Lutyšská univerzita; UCLouvain Saint-Louis – Bruxelles
Povolání	politik, diplomat, vysokoškolský učitel a advokát
Zaměstnavatel	Lutyšská univerzita
Ocenění	velkokříž Záslužného řádu Spolkové republiky Německo
Politické strany	Les Engagés; Křestanská národní strana
Funkce	Minister of Justice of Belgium (1958); premiér Belgie (1965–1966); ministr zahraničních věcí Belgie (1966–1973); President of the Belgian Senate (1973–1977); member of the Chamber of Representatives of Belgium; … více na Wikidatech
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Verze k tisku již není podporovaná a může obsahovat chyby s vykreslováním. Aktualizujte si prosím záložky ve svém prohlížeči a použijte prosím zabudovanou funkci prohlížeče pro tisknutí.

Pierre Charles José Marie Harmel (16. března 1911 – 15. listopadu 2009) byl belgický křesťanskodemokratický politik a právník, představitel dnes již zaniklé belgické Křesťansko-sociální strany (Christelijke Volkspartij – Parti Social Chrétien). V letech 1965–1966 byl premiérem Belgie. V letech 1950–1954 byl ministrem školství, roku 1958 ministrem spravedlnosti, v letech 1958–1960 ministrem kultury, 1960–1961 ministrem státní správy, 1966–1968 ministrem zahraničních věcí. V letech 1973–1977 byl předsedou belgického Senátu. V letech 1946–1971 zasedal nepřetržitě v dolní komoře belgického parlamentu, v letech 1971–1977 v Senátu. Roku 1973 získal čestný titul státní ministr (minister van Staat, ministre d'État).

Jakožto ministr zahraničí vypracoval v NATO tzv. Harmelovu doktrínu, která byla založena na posílení obranného charakteru aliance a zlepšení diplomatických vztahů se státy Varšavské smlouvy. Tato doktrína na počátku 70. let uvolnila mezinárodní napětí, což vyvrcholilo Helsinskou konferencí roku 1975.

Literatura

Vincent Dujardin, Pierre Harmel, Brussels, Le Cri 2004

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Pierre Harmel na Wikimedia Commons
Nekrolog v New York Times
Heslo v Encyklopedii Britannica

Premiéři Belgie

Hubert Pierlot (1939–1945) • Achille Van Acker (1945–1946) • Paul-Henri Spaak (1946) • Achille Van Acker (1946) • Camille Huysmans (1946–1947) • Paul-Henri Spaak (1947–1949) • Gaston Eyskens (1949–1950) • Jean Duvieusart (1950) • Joseph Pholien (1950–1952) • Jean Van Houtte (1952–1954) • Achille Van Acker (1954–1958) • Gaston Eyskens (1958–1961) • Théo Lefèvre (1961–1965) • Pierre Harmel (1965–1966) • Paul Vanden Boeynants (1966–1968) • Gaston Eyskens (1968–1973) • Edmond Leburton (1973–1974) • Leo Tindemans (1974–1978) • Paul Vanden Boeynants (1978–1979) • Wilfried Martens (1979–1981) • Mark Eyskens (1981) • Wilfried Martens (1981–1992) • Jean-Luc Dehaene (1992–1999) • Guy Verhofstadt (1999–2008) • Yves Leterme (2008) • Herman Van Rompuy (2008–2009) • Yves Leterme (2009–2011) • Elio Di Rupo (2011–2014) • Charles Michel (2014–2019) • Sophie Wilmèsová (2019–2020) • Alexander De Croo (od 2020)