Charles Michel
| Charles Michel | |
|---|---|
.jpg) Charles Michel, 2020 | |
| 3. předseda Evropské rady | |
| Úřadující | |
| Ve funkci od: 1. prosince 2019 | |
| Předchůdce | Donald Tusk |
| 51. předseda vlády Belgie | |
| Ve funkci: 11. října 2014 – 27. října 2019 | |
| Panovník | Filip |
| Předchůdce | Elio Di Rupo |
| Nástupkyně | Sophie Wilmèsová |
| Předseda Reformní hnutí | |
| Ve funkci: 18. února 2019 – 29. listopadu 2019 | |
| Předchůdce | Olivier Chastel |
| Nástupce | Georges-Louis Bouchez |
| Ve funkci: 14. února 2011 – 10. října 2014 | |
| Předchůdce | Didier Reynders |
| Nástupce | Olivier Chastel |
| Ministr rozvojové spolupráce | |
| Ve funkci: 21. prosinec 2007 – 14. února 2011 | |
| Předseda vlády | Guy Verhofstadt Yves Leterme Herman Van Rompuy Yves Leterme |
| Předchůdce | Armand De Decker |
| Nástupce | Olivier Chastel |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Reformní hnutí ALDE (evropská strana) Obnova Evropy (skupina EP) |
| Narození | 21. prosince 1975 (48 let) Namur,  Belgie |
| Choť | Amélie Derbaudrenghienová |
| Rodiče | Louis Michel |
| Alma mater | Université Libre de Bruxelles Amsterdamská univerzita |
| Profese | politik |
| Ocenění | velkodůstojník Řádu Leopoldova (2014) velkokříž Řádu Leopolda II. (2019) Minister of State (2019) Řád knížete Jaroslava Moudrého 1. třídy Řád za zásluhy 1. třídy |
| Webová stránka | www.charlesmichel.be |
| Commons | Charles Michel |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Charles Michel (výslovnost: [ʃaʁl mi.ʃɛl]IPA; narozený 21. prosince 1975 Namur) je belgický politik a od prosince 2019 předseda Evropské rady.[1] V letech 2014–2019 zastával úřad předsedy vlády Belgie, jakožto nejmladší premiér od roku 1840 a první frankofonní liberál v čele kabinetu od roku 1938.[2]
Mezi roky 2011–2014 a opět v roce 2019 vedl liberálně orientované Reformního hnutí. Mezi lety 2007–2011 zastával úřad ministra rozvojové spolupráce ve čtyřech vládách. Otec Louis Michel je také belgický politik, bývalý eurokomisař a ministr zahraničí.
Mládí
[editovat | editovat zdroj]Vystudoval právo na Svobodné univerzitě v Bruselu a Amsterdamské univerzitě. Následně se stal bruselským právníkem.
Od roku 1983 působil jeho otec Louis Michel ve valonském Jodoigne jako starosta. Politickou dráhu zde zahájil v šestnácti letech, když vstoupil k Mladým liberálům v Jodoigne (Jeunes Réformateurs Libéraux de Jodoigne). V roce 1994 byl zvolen do provinčního zastupitelstva ve Valonském Brabantu.
Politická kariéra
[editovat | editovat zdroj]Ve všeobecných volbách 1999 byl zvolen za obvod Valonský Brabant do dolní komory parlamentu (Komory zástupců), když kandidoval za Mouvement réformateur.
V roce 2000 byl jmenován ministrem vnitřních záležitostí valonské vlády. Při nástupu do úřadu se jako 25letý stal nejmladším ministrem v historii Belgie.[3]
Na místní úrovni zasedal od roku 2000 v radě města Wavre a o šest let později byl zvolen starostou.
Od prosince 2007 sloužil jako ministr vnitřního rozvoje ve třetím kabinetu Guye Verhofstadta a na stejné pozici také v dalších vládách Yvese Leterma, Hermana Van Rompuye a druhém Letermově kabinetu.[4]
V roce 2009 sdělil, že je šokovaný prohlášením papeže Benedikta XVI., tvrdícího, že kondomy zhoršují epidemii AIDS.[5] Tento výrok označil za „ohromující, skandální a navíc nezodpovědný“.[6]
Předseda reformistů
[editovat | editovat zdroj]Poté, co strana utrpěla porážku v červnových regionálních volbách 2009, stal se jedním z členů a rivalů, kteří požadovali odstoupení předsedy Didiera Reynderse. K tomuto kroku došlo až po další prohře Reformního hnutí v parlamentních volbách 2010, v nichž subjekt ztratil pět mandátů. Následně začal být zmiňován v souvislosti s kandidaturou do čela reformistů. Předsedou byl zvolen v lednu 2011. Aby se plně věnoval výkonu nové funkce, rezignoval na ministerské křeslo.[7]
Předseda vlády
[editovat | editovat zdroj]Po všeobecných volbách v květnu 2014 jej panovník na základě výsledků určil jedním ze dvou tzv. „formaterů“ (formateur), osob pověřených vedením rozhovorů o sestavení nového kabinetu. Druhým se stal flanderský premiér Kris Peeters ze čtvrté v pořadí Křesťanskodemokratické a vlámské strany. Reformní hnutí skončilo na třetí příčce.
Na belgické poměry v relativně krátkém období se podařilo složit novou čtyřkoaliční vládu tvořenou na půdorysu vítězné nacionalistické Nové vlámské aliance vedené Bartem de Weverem, Křesťanskodemokratické a vlámské strany, a liberálních subjektů Open VLD i Reformního hnutí. Předpokládaná většina v jednokomorém parlamentu činila 85 ze 150 poslanců. Do opozice tak přešli dosud vládnoucí socialisté Elia Di Rupa, kteří skončili druzí.[2]
_01.jpg)
Vzhledem k tomu, že se reformisté stali jedinými zástupci frankofonních zájmů v koalici, přiřkl belgický tisk vládě nálepku „kamikadze koalice“. Reformní hnutí si tak vstupem do kabinetu zahrávalo s „politickou sebevraždou“ z možné ztráty přízně svých voličů.[2] Belgický král Filip jej jmenoval předsedou vlády 11. října 2014. Následně se úřadů ujali i nově jmenovaní členové Michelova kabinetu.
V prosinci 2018 se čtyřčlenná vládní koalice rozpadla. Po odmítnutí migračního paktu OSN ji opustila Nová vlámská aliance. Michel tak sestavil druhý kabinet menšinového charakteru na půdorysu tří zbylých subjektů Křesťanskodemokratické a vlámské strany, Open VLD a Reformního hnutí, jenž zemi dovedl ke květnovým parlamentním volbám 2019.[8] Vláda zůstala úřadovat i po parlamentních volbách s dočasným, přechodným mandátem, do zformování nového kabinetu vzešlého z voleb. Na začátku července 2019 byl Michel zvolen předsedou Evropské rady, s nástupem do úřadu v prosinci téhož roku. Na post předsedy vlády rezignoval v říjnu 2019. Premiérské funkce se ujala stranická kolegyně a členka jeho dvou vlád Sophie Wilmèsová.[9]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Charles Michel na anglické Wikipedii.
- ↑ Charles Michel takes over from Donald Tusk as President of the European Council [online]. Press release. General Secretariat of the Council, 29-11-2019 [cit. 2019-11-30]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c Belgie má novou vládu. A trvalo to "jen" čtyři a půl měsíce. Týden.cz [online]. 2014-10-08 [cit. 2014-10-24]. Dostupné online.
- ↑ Charles Michel officiellement candidat à la présidence du MR. www.levif.be. Le Vif, 13 December 2010. Dostupné online.
- ↑ 20 March 2008 – Royal Orders. Government – Dismissals – Appointments [online]. The Belgian Official Journal, 2008-03-21 [cit. 2008-03-30]. S. 3–4. Dostupné online. (Dutch/French)
- ↑ Papež v Africe: Kondomy zhoršují epidemii AIDS. Týden.cz [online]. 2009-03-19 [cit. 2014-10-24]. Dostupné online.
- ↑ Les déclarations du pape sur le préservatif sous le feu du parlement [online]. 7sur7.be. Dostupné online.
- ↑ Michel vs. Reynders: waarom de MR elke keer wat anders zegt. www.demorgen.be. De Morgen, 27 June 2014. Dostupné online.
- ↑ ŠKOPEK, Pavel. Belgická vláda končí. Vaz jí zlomila krize kolem migračního paktu. Deník.cz [online]. 2018-12-18 [cit. 2019-12-04]. Dostupné online.
- ↑ STONE, Jon. Sophie Wilmes: Belgium gets first female prime minister. Indipendent [online]. 2019-12-04 [cit. 2019-12-04]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Charles Michel na Wikimedia Commons - Charles Michel – osobní stránky
