Frigyes Szapáry
Frigyes (Friedrich) hrabě Szapáry | |
---|---|
Rakousko-uherský velvyslanec v Rusku | |
Ve funkci: 1913 – 1914 | |
Předchůdce | Duglas Thurn-Valsássina |
Nástupce | přerušení diplomatických styků |
Stranická příslušnost | |
Členství | nezávislý politik |
Narození | 15. listopadu 1869 nebo 5. listopadu 1869 Pešť Rakousko-Uhersko |
Úmrtí | 18. března 1935 (ve věku 65 let) Vídeň Rakousko |
Titul | hrabě |
Choť | Marie Hedvika z Windisch-Grätze |
Rodiče | Ladislav Szapáry a Marianne, Gräfin von Grünne |
Děti | Marie Anna Szapáryová z Muraszombath, Széchyszigetu a Szapáru Ladislav ze Szapáry |
Příbuzní | Marie Kristina z Kentu[1] (vnučka) |
Profese | diplomat a politik |
Ocenění | Řád sv. Štěpána (1911) |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Frigyes (Friedrich / Bedřich) hrabě Szapáry (Frigyes (Friedrich) gróf (Graf) Szapáry de Szapár, Muraszombat et Széchy-Sziget; 5. nebo 15. listopadu 1869 Budapešť – 18. března 1935 Vídeň) byl rakousko-uherský diplomat. Díky příslušnosti k vysoké šlechtě a příbuzenským vazbám dosáhl před první světovou válkou vlivného postavení v zahraniční politice Rakouska-Uherska. V letech 1913–1914 byl rakousko-uherským velvyslancem v Rusku.[2][3]
Životopis
Pocházel z uherské šlechtické rodiny Szapáryů, které od roku 1722 náležel hraběci titul. Narodil se jako třetí ze čtyř dětí (všichni sourozenci zemřeli v dětství nebo raném mládí), jeho otcem byl c.k. polní podmaršál hrabě Lázsló Szapáry (1831–1883), matka Marianne (1835–1906) byla dcerou generála a císařského generálního pobočníka hraběte Karla Ludwiga Grünna.[4]
Frigyes vstoupil v roce 1895 do služeb ministerstva zahraničí, o rok později složil diplomatické zkoušky, ale aktivním diplomatem se stal až o pět let později. Mezitím absolvoval jednoroční dobrovolnou službu v c. k. armádě a později byl povýšen do hodnosti poručíka u uherské zemběrany. Od roku 1900 působil jako neplacený atašé v Římě,[5], kde byl v roce 1903 povýšen na vyslaneckého sekretáře. Na této pozici přešel ještě v roce 1903 do Berlína[6] a v roce 1905 do Mnichova.[7] Od roku 1907 působil ve Vídni na ministerstvu zahraničí na postu ministerského rady.[8][9] kde byl od roku 1912 II. sekčním šéfem.[10] Spolu s Hoyosem a Forgáchem patřil k vlivným strůjcům politiky ministra zahraničí Aehrenthala. Po nástupu nového ministra zahraničí Leopolda Berchtolda byl v letech 1913–1914 rakousko-uherským velvyslancem v Petrohradě, kde sehrál významnou úlohu v době mezinárodní krize v důsledku sarajevského atentátu[11] U petrohradského dvora nakonec předal depeši o vyhlášení války Srbsku a došlo k přerušení diplomatických styků.[12] Na začátku první světové války se vrátil do Vídně, krátce byl ještě s titulem velvyslance přidělen na ministerstvo zahraničí, ale již v roce 1915 odešel do soukromí.
Tituly a ocenění
Jako příslušník staré šlechtické rodiny byl v roce 1894 jmenován c. k. komořím.[13] Ve funkci velvyslance v Rusku obdržel titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.[14] V roce 1915 byl jmenován členem uherské Sněmovny magnátů. Během působení v diplomatických službách získal řadu vyznamenání.[15]
- rytířský kříž Řádu sv. Štěpána (Rakousko-Uhersko)
- velkokříž Řádu italské koruny (Itálie)
- rytíř Řádu sv. Mořice a sv. Lazara (Itálie)
- komtur Řádu svatého Řehoře Velikého (Papežský stát)
- velkokříž Královského řádu za občanské zásluhy (Bulharsko)
- velkodůstojník Řádu Leopolda (Belgie)
- Řád sv. Michaela I. třídy (Bavorsko)
- rytíř Řádu Albrechtova (Sasko)
- rytíř Řádu Bertholda I. (Bádensko)
Rodina
V roce 1908 se ve Vídni oženil s princeznou Marií Hedvikou Windischgrätzovou (1878–1918), dcerou předlitavského ministerského předsedy a dlouholetého předsedy Panské sněmovny knížete Alfreda III. Augusta z Windischgrätze.[16] Hedvika byla dámou Řádu hvězdového kříže a c. k. palácovou dámou.[17] Maneželé měli čtyři děti,[18] z toho dva syny. Mladší syn Vincenc Alfred (1914) zemřel krátce po narození, starší syn László (1910–1998) byl sportovním střelcem a reprezentantem Rakouska na trojích olympijských hrách.
Odkazy
Reference
- ↑ Darryl Roger Lundy: The Peerage.
- ↑ Přehled personálního obsazení diplomatických zastoupení Habsburské monarchie in: Jahrbuch des k.u.k. auswärtigen Dienstes 1917; Vídeň, 1917; s. 7–36 dostupné online
- ↑ Die Hochburg des Hochadels. Aristokratie und Diplomatisches Korps der Habsburger-monarchie im 19. und frühen 20. Jahrhundert in: Historia scribere 07/2015; Univerzita Innsbruck, 2015; s. 400 dostupné online
- ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser 1887; Gotha, 1887; s. 997 dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1902; Vídeň, 1902; s. 241 dostupné online
- ↑ 'Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1904; Vídeň, 1904; s. 245 dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1907; Vídeň, 1907; s. 256 dostupné online
- ↑ Jahrbuch des k.u.k. auswärtigen Dienstes 1908; Vídeň, 1908; s. 39 dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1909; Vídeň, 1909; s. 272 dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1912; Vídeň, 1912; s. 273 dostupné online
- ↑ SKŘIVAN, Aleš: Císařská politika. Rakousko-Uhersko a Německo v evropské politice 1906–1914; Praha, 2022; s. 445 ISBN 978-80-278-0059-9
- ↑ CLARK, Christopher: Náměsníčníci. Jak Evropa v roce 1914 dospěla k válce; Londýn, 2012 (Praha, 2014, český překlad Zdeněk Hron) s. 451–452, 458 ISBN 978-80-906242-7-6
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1896; Vídeň, 1894; s. 197 dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1914; Vídeň, 1914; s. 256 dostupné online
- ↑ Přehled řádů a vyznamenání Frigyese Szápáryho in: Jahrbuch des k.u.k. auswärtigen Dienstes 1914; Vídeň, 1914; s. 53 dostupné online
- ↑ Rodokmen Windischgrätzů na webu euweb.cz dostupné online
- ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser 1922; Gotha, 1922; s. 969 dostupné online
- ↑ Rodina Frigyese Szápáryho na webu geni.com dostupné online
Literatura
- KRÁLOVÁ, Hana: Ve službě monarchii. Rakouská a rakousko-uherská zahraniční služba 19. století; Praha, 2012; 131 s. ISBN 978-80-86781-18-1
Externí odkazy
- Szapáryové
- Diplomaté Rakouska-Uherska
- Uherští šlechtici
- Rakouští šlechtici
- Členové Sněmovny magnátů
- Rakousko-uherské osobnosti první světové války
- Tajní radové
- Císařští komoří
- Rytíři Královského uherského řádu sv. Štěpána
- Nositelé Řádu Leopolda (Belgie)
- Nositelé Řádu svatého Řehoře Velikého
- Nositelé Řádu svatého Michaela (Bavorsko)
- Nositelé Řádu italské koruny
- Nositelé Řádu sv. Mauricia a sv. Lazara
- Nositelé Královského řádu za občanské zásluhy
- Nositelé Řádu Bertholda
- Narození 5. listopadu
- Narození v roce 1869
- Narození v Budapešti
- Úmrtí 18. března
- Úmrtí v roce 1935
- Úmrtí ve Vídni