Přeskočit na obsah

Frigyes Szapáry: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnání
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
m fix data narozeni
Jahaun (diskuse | příspěvky)
7 070 editací
m překlep
 
Řádek 14: Řádek 14:


== Životopis ==
== Životopis ==
Pocházel z [[Uhersko|uherské]] [[Šlechta|šlechtické]] rodiny [[Szapáryové|Szapáryů]], které od roku 1722 náležel [[hrabě]]ci titul. Narodil se jako třetí ze čtyř dětí (všichni sourozenci zemřeli v dětství nebo raném mládí), jeho otcem byl [[Polní podmaršálek|c.k. polní podmaršál]] hrabě [[László Szapáry (voják)|Lázsló Szapáry]] (1831–1883), matka Marianne (1835–1906) byla dcerou generála a císařského generálního pobočníka hraběte [[Karl Ludwig Grünne|Karla Ludwiga Grünna]].<ref>''Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser 1887''; [[Gotha]], 1887; s. 997 [https://books.google.cz/books?id=-YkNAQAAIAAJ&printsec=frontcover&hl=cs&source=gbs_ge_summary_r&cad=0#v=onepage&q&f=false dostupné online]</ref>
Pocházel z [[Uhersko|uherské]] [[Šlechta|šlechtické]] rodiny [[Szapáryové|Szapáryů]], které od roku 1722 náležel [[hrabě|hraběcí]] titul. Narodil se jako třetí ze čtyř dětí (všichni sourozenci zemřeli v dětství nebo raném mládí), jeho otcem byl [[Polní podmaršálek|c.k. polní podmaršál]] hrabě [[László Szapáry (voják)|Lázsló Szapáry]] (1831–1883), matka Marianne (1835–1906) byla dcerou generála a císařského generálního pobočníka hraběte [[Karl Ludwig Grünne|Karla Ludwiga Grünna]].<ref>''Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser 1887''; [[Gotha]], 1887; s. 997 [https://books.google.cz/books?id=-YkNAQAAIAAJ&printsec=frontcover&hl=cs&source=gbs_ge_summary_r&cad=0#v=onepage&q&f=false dostupné online]</ref>


Frigyes vstoupil v roce 1895 do služeb ministerstva zahraničí, o rok později složil diplomatické zkoušky, ale aktivním diplomatem se stal až o pět let později. Mezitím absolvoval jednoroční dobrovolnou službu v [[Rakousko-uherská armáda|c. k. armádě]] a později byl povýšen do hodnosti [[poručík]]a u [[Královská uherská zeměbrana|uherské zemběrany]]. Od roku 1900 působil jako neplacený [[Přidělenec|atašé]] v [[Řím]]ě,<ref>''Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1902''; Vídeň, 1902; s. 241 [https://alex.onb.ac.at/cgi-content/alex?aid=shb&datum=1902&page=525&size=45 dostupné online]</ref>, kde byl v roce 1903 povýšen na vyslaneckého sekretáře. Na této pozici přešel ještě v roce 1903 do [[Berlín]]a<ref>'Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1904''; Vídeň, 1904; s. 245 [https://alex.onb.ac.at/cgi-content/alex?aid=shb&datum=1904&page=533&size=45 dostupné online]</ref> a v roce 1905 do [[Mnichov]]a.<ref>''Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1907''; Vídeň, 1907; s. 256 [https://alex.onb.ac.at/cgi-content/alex?aid=shb&datum=1907&page=560&size=45 dostupné online]</ref> Od roku 1907 působil ve Vídni na ministerstvu zahraničí na postu ministerského rady.<ref>''Jahrbuch des k.u.k. auswärtigen Dienstes 1908''; Vídeň, 1908; s. 39 [https://anno.onb.ac.at/cgi-content/anno-plus?aid=jad&datum=1908&page=43&size=45 dostupné online]</ref><ref>''Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1909''; Vídeň, 1909; s. 272 [https://alex.onb.ac.at/cgi-content/alex?aid=shb&datum=1909&page=585&size=45 dostupné online]</ref> kde byl od roku 1912 II. sekčním šéfem.<ref>''Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1912''; Vídeň, 1912; s. 273 [https://alex.onb.ac.at/cgi-content/alex?aid=shb&datum=1912&page=599&size=45 dostupné online]</ref> Spolu s [[Alexander Hoyos|Hoyosem]] a [[János Forgách|Forgáchem]] patřil k vlivným strůjcům politiky ministra zahraničí [[Alois Lexa von Aehrenthal|Aehrenthala]]. Po nástupu nového ministra zahraničí [[Leopold Berchtold|Leopolda Berchtolda]] byl v letech 1913–1914 rakousko-uherským velvyslancem v [[Petrohrad]]ě, kde sehrál významnou úlohu v době mezinárodní krize v důsledku [[Atentát na Františka Ferdinanda d'Este|sarajevského atentátu]]<ref>[[Aleš Skřivan|SKŘIVAN, Aleš]]: ''Císařská politika. Rakousko-Uhersko a Německo v evropské politice 1906–1914''; [[Praha]], 2022; s. 445 ISBN 978-80-278-0059-9</ref> U petrohradského dvora nakonec předal depeši o vyhlášení války Srbsku a došlo k přerušení diplomatických styků.<ref>CLARK, Christopher: ''Náměsníčníci. Jak Evropa v roce 1914 dospěla k válce''; [[Londýn]], 2012 ([[Praha]], 2014, český překlad [[Zdeněk Hron]]) s. 451–452, 458 ISBN 978-80-906242-7-6</ref> Na začátku [[První světová válka|první světové války]] se vrátil do Vídně, krátce byl ještě s titulem velvyslance přidělen na ministerstvo zahraničí, ale již v roce 1915 odešel do soukromí.
Frigyes vstoupil v roce 1895 do služeb ministerstva zahraničí, o rok později složil diplomatické zkoušky, ale aktivním diplomatem se stal až o pět let později. Mezitím absolvoval jednoroční dobrovolnou službu v [[Rakousko-uherská armáda|c. k. armádě]] a později byl povýšen do hodnosti [[poručík]]a u [[Královská uherská zeměbrana|uherské zemběrany]]. Od roku 1900 působil jako neplacený [[Přidělenec|atašé]] v [[Řím]]ě,<ref>''Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1902''; Vídeň, 1902; s. 241 [https://alex.onb.ac.at/cgi-content/alex?aid=shb&datum=1902&page=525&size=45 dostupné online]</ref>, kde byl v roce 1903 povýšen na vyslaneckého sekretáře. Na této pozici přešel ještě v roce 1903 do [[Berlín]]a<ref>'Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1904''; Vídeň, 1904; s. 245 [https://alex.onb.ac.at/cgi-content/alex?aid=shb&datum=1904&page=533&size=45 dostupné online]</ref> a v roce 1905 do [[Mnichov]]a.<ref>''Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1907''; Vídeň, 1907; s. 256 [https://alex.onb.ac.at/cgi-content/alex?aid=shb&datum=1907&page=560&size=45 dostupné online]</ref> Od roku 1907 působil ve Vídni na ministerstvu zahraničí na postu ministerského rady.<ref>''Jahrbuch des k.u.k. auswärtigen Dienstes 1908''; Vídeň, 1908; s. 39 [https://anno.onb.ac.at/cgi-content/anno-plus?aid=jad&datum=1908&page=43&size=45 dostupné online]</ref><ref>''Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1909''; Vídeň, 1909; s. 272 [https://alex.onb.ac.at/cgi-content/alex?aid=shb&datum=1909&page=585&size=45 dostupné online]</ref> kde byl od roku 1912 II. sekčním šéfem.<ref>''Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1912''; Vídeň, 1912; s. 273 [https://alex.onb.ac.at/cgi-content/alex?aid=shb&datum=1912&page=599&size=45 dostupné online]</ref> Spolu s [[Alexander Hoyos|Hoyosem]] a [[János Forgách|Forgáchem]] patřil k vlivným strůjcům politiky ministra zahraničí [[Alois Lexa von Aehrenthal|Aehrenthala]]. Po nástupu nového ministra zahraničí [[Leopold Berchtold|Leopolda Berchtolda]] byl v letech 1913–1914 rakousko-uherským velvyslancem v [[Petrohrad]]ě, kde sehrál významnou úlohu v době mezinárodní krize v důsledku [[Atentát na Františka Ferdinanda d'Este|sarajevského atentátu]]<ref>[[Aleš Skřivan|SKŘIVAN, Aleš]]: ''Císařská politika. Rakousko-Uhersko a Německo v evropské politice 1906–1914''; [[Praha]], 2022; s. 445 ISBN 978-80-278-0059-9</ref> U petrohradského dvora nakonec předal depeši o vyhlášení války Srbsku a došlo k přerušení diplomatických styků.<ref>CLARK, Christopher: ''Náměsníčníci. Jak Evropa v roce 1914 dospěla k válce''; [[Londýn]], 2012 ([[Praha]], 2014, český překlad [[Zdeněk Hron]]) s. 451–452, 458 ISBN 978-80-906242-7-6</ref> Na začátku [[První světová válka|první světové války]] se vrátil do Vídně, krátce byl ještě s titulem velvyslance přidělen na ministerstvo zahraničí, ale již v roce 1915 odešel do soukromí.

Aktuální verze z 3. 12. 2024, 02:09

Frigyes (Friedrich) hrabě Szapáry
Rakousko-uherský velvyslanec v Rusku
Ve funkci:
1913 – 1914
PředchůdceDuglas Thurn-Valsássina
Nástupcepřerušení diplomatických styků
Stranická příslušnost
Členstvínezávislý politik
Narození15. listopadu 1869 nebo 5. listopadu 1869
Pešť
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí18. března 1935 (ve věku 65 let)
Vídeň
RakouskoRakousko Rakousko
TitulHodnostní korunka náležící titulu hrabě hrabě
ChoťMarie Hedvika z Windisch-Grätze
RodičeLadislav Szapáry a Marianne, Gräfin von Grünne
DětiMarie Anna Szapáryová z Muraszombath, Széchyszigetu a Szapáru
Ladislav ze Szapáry
PříbuzníMarie Kristina z Kentu[1] (vnučka)
Profesediplomat a politik
OceněníŘád sv. Štěpána (1911)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Frigyes (Friedrich / Bedřich) hrabě Szapáry (Frigyes (Friedrich) gróf (Graf) Szapáry de Szapár, Muraszombat et Széchy-Sziget; 5. nebo 15. listopadu 1869 Budapešť – 18. března 1935 Vídeň) byl rakousko-uherský diplomat. Díky příslušnosti k vysoké šlechtě a příbuzenským vazbám dosáhl před první světovou válkou vlivného postavení v zahraniční politice Rakouska-Uherska. V letech 1913–1914 byl rakousko-uherským velvyslancem v Rusku.[2][3]

Životopis

[editovat | editovat zdroj]

Pocházel z uherské šlechtické rodiny Szapáryů, které od roku 1722 náležel hraběcí titul. Narodil se jako třetí ze čtyř dětí (všichni sourozenci zemřeli v dětství nebo raném mládí), jeho otcem byl c.k. polní podmaršál hrabě Lázsló Szapáry (1831–1883), matka Marianne (1835–1906) byla dcerou generála a císařského generálního pobočníka hraběte Karla Ludwiga Grünna.[4]

Frigyes vstoupil v roce 1895 do služeb ministerstva zahraničí, o rok později složil diplomatické zkoušky, ale aktivním diplomatem se stal až o pět let později. Mezitím absolvoval jednoroční dobrovolnou službu v c. k. armádě a později byl povýšen do hodnosti poručíka u uherské zemběrany. Od roku 1900 působil jako neplacený atašé v Římě,[5], kde byl v roce 1903 povýšen na vyslaneckého sekretáře. Na této pozici přešel ještě v roce 1903 do Berlína[6] a v roce 1905 do Mnichova.[7] Od roku 1907 působil ve Vídni na ministerstvu zahraničí na postu ministerského rady.[8][9] kde byl od roku 1912 II. sekčním šéfem.[10] Spolu s Hoyosem a Forgáchem patřil k vlivným strůjcům politiky ministra zahraničí Aehrenthala. Po nástupu nového ministra zahraničí Leopolda Berchtolda byl v letech 1913–1914 rakousko-uherským velvyslancem v Petrohradě, kde sehrál významnou úlohu v době mezinárodní krize v důsledku sarajevského atentátu[11] U petrohradského dvora nakonec předal depeši o vyhlášení války Srbsku a došlo k přerušení diplomatických styků.[12] Na začátku první světové války se vrátil do Vídně, krátce byl ještě s titulem velvyslance přidělen na ministerstvo zahraničí, ale již v roce 1915 odešel do soukromí.

Tituly a ocenění

[editovat | editovat zdroj]

Jako příslušník staré šlechtické rodiny byl v roce 1894 jmenován c. k. komořím.[13] Ve funkci velvyslance v Rusku obdržel titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.[14] V roce 1915 byl jmenován členem uherské Sněmovny magnátů. Během působení v diplomatických službách získal řadu vyznamenání.[15]

Rodina

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1908 se ve Vídni oženil s princeznou Marií Hedvikou Windischgrätzovou (1878–1918), dcerou předlitavského ministerského předsedy a dlouholetého předsedy Panské sněmovny knížete Alfreda III. Augusta z Windischgrätze.[16] Hedvika byla dámou Řádu hvězdového kříže a c. k. palácovou dámou.[17] Maneželé měli čtyři děti,[18] z toho dva syny. Mladší syn Vincenc Alfred (1914) zemřel krátce po narození, starší syn László (1910–1998) byl sportovním střelcem a reprezentantem Rakouska na trojích olympijských hrách.

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Darryl Roger Lundy: The Peerage.
  2. ↑ Přehled personálního obsazení diplomatických zastoupení Habsburské monarchie in: Jahrbuch des k.u.k. auswärtigen Dienstes 1917; Vídeň, 1917; s. 7–36 dostupné online
  3. ↑ Die Hochburg des Hochadels. Aristokratie und Diplomatisches Korps der Habsburger-monarchie im 19. und frühen 20. Jahrhundert in: Historia scribere 07/2015; Univerzita Innsbruck, 2015; s. 400 dostupné online
  4. ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser 1887; Gotha, 1887; s. 997 dostupné online
  5. ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1902; Vídeň, 1902; s. 241 dostupné online
  6. ↑ 'Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1904; Vídeň, 1904; s. 245 dostupné online
  7. ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1907; Vídeň, 1907; s. 256 dostupné online
  8. ↑ Jahrbuch des k.u.k. auswärtigen Dienstes 1908; Vídeň, 1908; s. 39 dostupné online
  9. ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1909; Vídeň, 1909; s. 272 dostupné online
  10. ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1912; Vídeň, 1912; s. 273 dostupné online
  11. ↑ SKŘIVAN, Aleš: Císařská politika. Rakousko-Uhersko a Německo v evropské politice 1906–1914; Praha, 2022; s. 445 ISBN 978-80-278-0059-9
  12. ↑ CLARK, Christopher: Náměsníčníci. Jak Evropa v roce 1914 dospěla k válce; Londýn, 2012 (Praha, 2014, český překlad Zdeněk Hron) s. 451–452, 458 ISBN 978-80-906242-7-6
  13. ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1896; Vídeň, 1894; s. 197 dostupné online
  14. ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1914; Vídeň, 1914; s. 256 dostupné online
  15. ↑ Přehled řádů a vyznamenání Frigyese Szápáryho in: Jahrbuch des k.u.k. auswärtigen Dienstes 1914; Vídeň, 1914; s. 53 dostupné online
  16. ↑ Rodokmen Windischgrätzů na webu euweb.cz dostupné online
  17. ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser 1922; Gotha, 1922; s. 969 dostupné online
  18. ↑ Rodina Frigyese Szápáryho na webu geni.com dostupné online

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • KRÁLOVÁ, Hana: Ve službě monarchii. Rakouská a rakousko-uherská zahraniční služba 19. století; Praha, 2012; 131 s. ISBN 978-80-86781-18-1

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Frigyes_Szapáry&oldid=24446436“