Přeskočit na obsah

Albert Sasko-Kobursko-Gothajský: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnání
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
typos
Bez shrnutí editace
značky: editace z Vizuálního editoru editace z mobilu editace z mobilního webu
 
(Není zobrazeno 40 mezilehlých verzí od 29 dalších uživatelů.)
Řádek 2: Řádek 2:
| barva = #514671
| barva = #514671
| barva textu = white
| barva textu = white
| jméno =Albert Sasko-Kobursko-Gothajský
| jméno = Albert Sasko-Kobursko-Gothajský
| titul =princ-choť [[Spojené království|Spojeného království]]
| titul = princ-choť [[Spojené království|Spojeného království]]
| obrázek = Prince Albert - Franz Xaver Winterhalter 1842.jpg
| obrázek = Prince Albert, bust length, by John Jabez Edwin Mayal, 1860 (retouched).jpg
| popisek = Albert Sasko-Kobursko-Gothajský, 1860
| popisek = Albert na obraze [[Franz Xaver Winterhalter|Franze Xavera Winterhaltera]] z roku [[1842]]
| vláda =[[10. únor]]a [[1840]] – [[14. prosinec|14. prosince]] [[1861]]
| vláda = [[10. únor]]a [[1840]] – [[14. prosinec|14. prosince]] [[1861]]
| éra =
| éra =
| datum korunovace =
| datum korunovace =
| tituly =
| tituly =
| celé jméno =František Albert August Karel Emanuel Sasko-Kobursko-Gothajský
| celé jméno = František Albert August Karel Emanuel Sasko-Kobursko-Gothajský
| chrámové jméno =
| chrámové jméno =
| posmrtné jméno =
| posmrtné jméno =
| regent =
| předchůdce =
| následník =
⚫
| královna = [[Viktorie (britská královna)|Viktorie]]
| předchůdce =
| typ dědice =
| následník =
| dědic =
⚫
| choť = [[Viktorie (britská královna)|Viktorie]]
| typ dědice =
| dědic =
| choť2 =
| partner1 =
| choť3 =
| partner2 =
| choť4 =
| partner3 =
| choť5 =
⚫
| potomstvo = [[Viktorie Sasko-Koburská]]<br />[[Eduard VII.]]<br />[[Alice Sasko-Koburská]]<br />[[Alfréd Sasko-Kobursko-Gothajský]]<br />[[Helena Britská]]<br />[[Luisa Sasko-Koburská]]<br />[[Artur Sasko-Koburský]]<br />[[Leopold, vévoda z Albany]]<br />[[Beatrix Sasko-Koburská]]
| partner4 =
| partner5 =
| rod =
⚫
| dynastie = [[Koburkové|Sasko-Kobursko-Gothajská]]
⚫
| potomstvo =[[Viktorie Sasko-Koburská]]<br />[[Eduard VII.]]<br />[[Alice Sasko-Koburská]]<br />[[Alfréd Sasko-Kobursko-Gothajský]]<br />[[Helena Britská]]<br />[[Luisa Sasko-Koburská]]<br />[[Artur Sasko-Koburský]]<br />[[Leopold, vévoda z Albany]]<br />[[Beatrix Sasko-Koburská]]
| rod =
| hymna =
⚫
| motto =
⚫
| dynastie =[[Koburkové]]
⚫
| otec = [[Ernest I. Sasko-Kobursko-Gothajský]]
| hymna =
⚫
| matka = [[Luisa Sasko-Gothajsko-Altenburská]]
⚫
| motto =
⚫
| otec =[[Arnošt I. Sasko-Kobursko-Saalfeldský]]
⚫
| matka =[[Luisa Sasko-Gothajsko-Altenburská]]
| datum narození = [[26. srpen|26. srpna]] [[1819]]
| datum narození = [[26. srpen|26. srpna]] [[1819]]
| místo narození =[[Coburg]]
| místo narození = [[Coburg]]
| datum úmrtí = [[14. prosinec|14. prosince]] [[1861]]
| datum úmrtí = [[14. prosinec|14. prosince]] [[1861]]
| místo úmrtí =[[Windsor]]
| místo úmrtí = [[Windsor]]
| datum pochování =
| datum pohřbení =
| místo odpočinku =
| místo pohřbení =
| podpis =
| podpis =
|}}
}}
'''Princ Albert Sasko-Kobursko-Gothajský''' (''Franz August Karl Albert Emanuel''; [[26. srpen|26. srpna]] [[1819]] – [[14. prosinec|14. prosince]] [[1861]]) byl jako manžel [[Viktorie (britská královna)|královny Viktorie]] od 10. února 1840 až do své smrti v roce 1861 [[Seznam britských královen a princů manželů|britský princ manžel]].


Albert se narodil v [[Ernestinská vévodství|saském vévodství]] [[Sasko-Kobursko-Saalfeldsko]] do rodiny spojené s mnoha evropskými vládnoucími panovníky. Ve 20 letech se oženil se svou sestřenicí Viktorií; měli devět dětí. Zpočátku se cítil omezován svou rolí manžela, která mu neposkytovala moc ani odpovědnost. Podporoval věci veřejné, jako je [[reforma školství]] a [[Abolicionismus|zrušení otroctví po celém světě]], a byl pověřen vedením [[Královská domácnost|královniny domácnosti]], kanceláře a statků. Intenzivně se zapojoval do organizace [[Světová výstava 1851|světové výstavy v roce 1851]], což byl obrovský úspěch.
'''Albert Sasko-Kobursko-Gothajský''' ([[26. srpen|26. srpna]] [[1819]] – [[14. prosinec|14. prosince]] [[1861]]), znám též jako '''Albert Sasko-Koburský''', nebo '''princ Albert''', byl [[bratranec]] a [[Choť|manžel]] [[Spojené království|britské]] [[Viktorie (britská královna)|královny Viktorie]].

Viktorie začala stále více záviset na Albertově podpoře a vedení. Napomáhal rozvoji britské [[konstituční monarchie]] tím, že přesvědčil svou manželku, aby byla méně stranická ve svých jednáních s [[Parlament Spojeného království|parlamentem]] – i když aktivně nesouhlasil s [[Intervencionismus (politika)|intervenční]] zahraniční politikou uplatňovanou během funkčního období [[Henry Temple|lorda Palmerstona]] jako [[Ministr zahraničí Spojeného království|ministra zahraničí]]. Albert zemřel v roce 1861 ve věku 42 let. Viktorii to zničilo, po zbytek života nosila černou. Po [[Smrt a státní pohřeb královny Viktorie|její smrti v roce 1901]] se jejich nejstarší syn stal králem jako [[Eduard VII.]] Byl to první [[Britská monarchie|britský panovník]] z rodu [[Koburkové|Sasko-Kobursko-Gothajských]], který byl pojmenován po [[Vévoda|vévodském]] rodu, ke kterému Albert patřil.


== Původ ==
== Původ ==
Narodil se jako druhorozený syn [[Arnošt I. Sasko-Kobursko-Saalfeldský|Arnošta I., vévody Sasko-Kobursko-Saalfeldského]]. Albertovou matkou byla manželka Arnošta I., [[Luisa Sasko-Gothajsko-Altenburská]]. Panství rodičů bylo miniaturním [[vévoda|vévodstvím]] místního významu, které se nacházelo ve střední části dnešního [[Německo|Německa]] a čítalo jen asi 200 000 obyvatel. Výhodnou sňatkovou politikou byl ale rod spřízněn s nejvýznamnějšími vládnoucími rody Evropy. Albertův otec Arnošt I. byl přes své sestry a bratry spřízněn s [[Rusko|ruskou]] [[car]]skou rodinou, s rodinou [[Württembersko|württemberského]] vévody a s anglickou královskou rodinou. Jeho mladší bratr [[Leopold I. Belgický|Leopold]] se stal dokonce [[Belgie|belgickým]] králem.
Narodil se jako druhorozený syn [[Arnošt I. Sasko-Kobursko-Saalfeldský|Arnošta I., vévody Sasko-Kobursko-Saalfeldského]]. Albertovou matkou byla manželka Arnošta I., [[Luisa Sasko-Gothajsko-Altenburská]]. Panství rodičů bylo miniaturním [[vévoda|vévodstvím]] místního významu, které se nacházelo ve střední části dnešního [[Německo|Německa]] a čítalo jen asi 200 000 obyvatel. Výhodnou [[sňatková politika|sňatkovou politikou]] byl ale rod spřízněn s nejvýznamnějšími vládnoucími rody Evropy. Albertův otec Arnošt I. byl přes své sestry a bratry spřízněn s [[rusko]]u [[car]]skou rodinou, s rodinou [[Württembersko|württemberského]] vévody a s anglickou královskou rodinou. Jeho mladší bratr [[Leopold I. Belgický|Leopold]] se stal dokonce [[Belgie|belgickým]] králem.


== Dětství a mládí ==
== Dětství a mládí ==
Manželství jeho rodičů nebylo příliš šťastné, jelikož [[vévoda]] Arnošt I. měl řadu milenek, což jeho manželka samozřejmě těžce nesla. I ona si nakonec našla milence, komořího Gottfrieda von Bülow, ale po odhalení tohoto vztahu musela rodinu opustit a Arnošt I. se s ní [[Rozvod|rozvedl]]. Odloučení od matky snášel tehdy ještě malý a velmi citlivý hoch poměrně těžce. Po celé své následující dětství trpěl [[úzkost]]nými stavy, často bezdůvodně [[Pláč|plakal]], měl ustavičné [[bolest]]i [[Žaludek|žaludku]] a [[Migréna|migrény]]. Otec se svým dětem nevěnoval. Ve věku pěti let byl společně se svým starším bratrem Arnoštem svěřen do péče [[teolog]]a a [[Filosof|filozofa]] [[Christian Florschütz|Christiana Florschütze]], který o ně velmi vzorně pečoval dalších patnáct let. Především u nadaného a snaživého Alberta se snažil citlivě rozvíjet jeho zájmy. Byl [[sport]]ovně nadaný, mimořádně muzikální, velmi inteligentní s logickým [[myšlení]]m. Jeho povaha však byla komplikovaná – byl tichý, úzkostný, nepříliš vytrvalý a [[hypochondrie|hypochondrický]]. Ze všeho nejraději se věnoval komponování [[Hudba|hudby]] a pěším výletům do přírody, kterou miloval.
Manželství jeho rodičů nebylo příliš šťastné, jelikož [[vévoda]] Arnošt I. měl řadu milenek, což jeho manželka samozřejmě těžce nesla. I ona si nakonec našla milence, komořího Gottfrieda von Bülow, ale po odhalení tohoto vztahu musela rodinu opustit a Arnošt I. se s ní [[Rozvod|rozvedl]]. Odloučení od matky snášel tehdy ještě malý a velmi citlivý hoch poměrně těžce. Po celé své následující dětství trpěl [[úzkost]]nými stavy, často bezdůvodně [[Pláč|plakal]], měl ustavičné [[bolest]]i [[Žaludek|žaludku]] a [[Migréna|migrény]]. Otec se svým dětem nevěnoval. Albert byl ve věku pěti let společně se svým starším bratrem Arnoštem svěřen do péče [[teolog]]a a [[Filosof|filozofa]] [[Christian Florschütz|Christiana Florschütze]], který o ně velmi vzorně pečoval dalších patnáct let. Především u nadaného a snaživého Alberta se snažil citlivě rozvíjet jeho zájmy. Albert byl [[sport]]ovně nadaný, mimořádně muzikální, velmi inteligentní s logickým [[myšlení]]m. Jeho povaha však byla komplikovaná – byl tichý, úzkostný, nepříliš vytrvalý a [[hypochondrie|hypochondrický]]. Ze všeho nejraději se věnoval komponování [[Hudba|hudby]] a pěším výletům do přírody, kterou miloval.


== Plány strýce Leopolda ==
== Plány strýce Leopolda ==
Nejblíže měl ke svému strýci [[Leopold I. Belgický|Leopoldovi]], který byl od roku [[1831]] [[Belgie|belgickým]] králem. Leopold jej měl také velmi rád a rozhodl se udělat pro tohoto druhorozeného syna z malého [[vévodství]], co jen bude možné. A svůj [[slib]] splnil. V roce [[1836]] se [[Leopold I. Belgický|Leopold]] domluvil se svou sestrou Viktorií, vévodkyní z Kentu, na to aby společně pozvali do [[Londýn]]a jejich bratra, vévodu Arnošta I., i s jeho dvěma syny. Mladý Albert tak měl 18. května [[1836]] poprvé možnost osobně se setkat se svou [[Sestřenice|sestřenicí]] a budoucí [[Choť|manželkou]] princeznou Viktorií z Kentu. Albert i Viktorie byli stejně staří, bylo jim tehdy oběma šestnáct let. Viktorie byla svým bratrancem okouzlena a když po měsíci pobytu odjížděl, zapsala si do deníku, že „hořce plakala“. Albert ovšem její city nesdílel a svou sestřenici považoval za povrchní a příliš hlučnou. Strýc Leopold však ve svém úsilí nepolevil a Viktorii se přímo svěřil se svým plánem na její sňatek s Albertem. Albert se o tomto nápadu dozvěděl až o celé dva roky později.
Nejblíže měl ke svému strýci [[Leopold I. Belgický|Leopoldovi]], který byl od roku [[1831]] [[Belgie|belgickým]] králem. Leopold ho měl také velmi rád a rozhodl se udělat pro tohoto svého synovce, druhorozeného syna z malého [[vévodství]], co jen bude možné. A svůj [[záměr]] naplnil beze zbytku. V roce [[1836]] se [[Leopold I. Belgický|Leopold]] domluvil se svou sestrou Viktorií, vévodkyní z Kentu, na to aby společně pozvali do [[Londýn]]a svého bratra, vévodu Arnošta I., i s jeho dvěma syny. Mladý Albert tak měl 18. května [[1836]] poprvé možnost osobně se setkat se svou [[Sestřenice|sestřenicí]] a budoucí [[Choť|manželkou]] princeznou Viktorií z Kentu. Albert i Viktorie byli stejně staří, bylo jim tehdy oběma šestnáct let. Viktorie byla svým bratrancem okouzlena a když po měsíci pobytu odjížděl, zapsala si do deníku, že „hořce plakala“. Albert ovšem její city nesdílel a svou sestřenici považoval za povrchní a příliš hlučnou. Strýc Leopold však ve svém úsilí nepolevil a Viktorii se přímo svěřil se svým plánem na její sňatek s Albertem. Albert se o tomto nápadu dozvěděl až o celé dva roky později.


== Studia ==
== Studia ==
Po odjezdu z Londýna strávil rok u strýce v [[Brusel]]u a pak odešel studovat práva do [[Bonn]]u. Byl výborným a pilným [[student]]em, pokračoval také v komponování hudby, jako [[turista]] procestoval v době studií [[Švýcarsko]] a [[Itálie|Itálii]]. Pro nevázaný studentský život ale pochopení neměl. Byl stále stejně plachý a nevyhledával společnost přátel ani žen. V roce [[1838]] se vrátil do [[Brusel]]u a právě tehdy jej [[strýc]] zasvětil do svých [[plán]]ů na dohodnutý [[Svatba|sňatek]] s Viktorií, která byla jen pár měsíců novou královnou [[Spojené království|Velké Británie]]. On sám ale tímto nápadem příliš nadšený nebyl, ale podvolil se přání svého milovaného strýce. Z Londýna však přišla rychlá a nečekaná odpověď, v níž královna Viktorie vzkázala svým příbuzným, že se ještě nehodlá vdávat. Leopold se nevzdával a znovu naléhal na svoji [[neteř]], která nakonec svolila a v roce [[1839]] pozvala Alberta znovu do Londýna. Ten příliš nadšený nebyl, jelikož se doslechl, že sestřenka je nyní tvrdohlavá, panovačná, nemá vůbec ráda přírodu a je každý den vzhůru dlouho do noci. Nepochybně se také cítil uražený dlouhým čekáním na pozvání. Podruhé v životě se Albert a Viktorie osobně setkali 10. října [[1839]]. Viktorie byla opět okouzlena svým bratrancem a jeho krásou. Už po dvou dnech si zapsala do svého deníku, že je do něj zamilovaná. Od toho okamžiku se od něj nehnula, všude ho doprovázela a 13. října [[1839]] oznámila ministerskému předsedovi, že se hodlá vdát.
Po odjezdu z Londýna strávil rok u strýce v [[Brusel]]u a poté odešel studovat práva do [[Bonn]]u. Byl výborným a pilným [[student]]em, pokračoval také v komponování hudby, jako [[turista]] procestoval v době studií [[Švýcarsko]] a [[Itálie|Itálii]]. Pro nevázaný studentský život ale pochopení neměl. Byl stále stejně plachý a nevyhledával společnost přátel ani žen. V roce [[1838]] se vrátil do [[Brusel]]u a právě tehdy jej [[strýc]] zasvětil do svých [[plán]]ů na dohodnutý [[Svatba|sňatek]] s Viktorií, která v té době byla sotva pár měsíců novou královnou [[Spojené království|Velké Británie]]. Albert sám tímto nápadem příliš nadšen nebyl, ale podvolil se přání svého milovaného strýce. Z Londýna však přišla rychlá a nečekaná odpověď, v níž královna Viktorie vzkázala svým příbuzným, že se ještě nehodlá vdávat. Leopold se nevzdával a znovu naléhal na svoji [[neteř]], která nakonec svolila a v roce [[1839]] pozvala Alberta znovu do Londýna. Ten příliš nadšený nebyl, jelikož se doslechl, že sestřenka je nyní tvrdohlavá, panovačná, nemá vůbec ráda přírodu a je každý den vzhůru dlouho do noci. Nepochybně se také cítil dotčen dlouhým čekáním na pozvání. Podruhé v životě se Albert a Viktorie osobně setkali 10. října [[1839]]. Viktorie byla opět okouzlena svým bratrancem a jeho krásou. Už po dvou dnech si zapsala do svého deníku, že je do něj zamilovaná. Od toho okamžiku se od něj nehnula, všude ho doprovázela a 13. října [[1839]] oznámila ministerskému předsedovi, že se hodlá vdát.


== Sňatek ==
== Sňatek ==
15. října [[1839]] si jej [[Viktorie (britská královna)|královna Viktorie]] pozvala na osobní jednání a svěřila se mu se svými city. On sám byl nadšený a rovněž vyznal Viktorii [[Láska|lásku]]. Ve skrytu duše měl ale jisté [[pochybnost]]i, jak to vyplývalo z jeho [[dopis]]ů. Měl strach, zda je vůbec hoden toho, být [[Choť|manželem]] britské královny a nebylo mu příliš příjemné, že měl opustit své rodné vévodství a usadit se v [[Anglie|Anglii]], ke které neměl žádný [[vztah]] a kde se necítil dobře. [[14. listopad]]u [[1839]] odjel domů, ale denně si s Viktorií psali milostná psaní. Po jeho odjezdu z Velké Británie se v zemi zvedl odpor proti budoucímu partnerovi mladé panovnice, jelikož [[veřejnost]] považovala Alberta za bezvýznamného a nemajetného [[Cizinec|cizince]]. Viktorie byla zděšena nenávistnými útoky proti svému snoubenci, a tak Albertovi nařídila, že si s sebou do [[Anglie]] nesmí přivézt žádné své německé [[služebnictvo]]. Došlo k první partnerské roztržce, ale nakonec se své budoucí choti podvolil. Jejich [[Svatba|sňatek]] byl uzavřen [[10. únor]]a [[1840]] v malé kapli Svatojakubského paláce.
15. října [[1839]] si [[Viktorie (britská královna)|královna Viktorie]] pozvala Alberta na osobní jednání a svěřila se mu se svými city. On sám byl nadšen a rovněž vyznal Viktorii [[Láska|lásku]]. Ve skrytu duše měl ale jisté [[pochybnost]]i, jak to vyplývalo z jeho [[dopis]]ů. Měl strach, zda je vůbec hoden toho, být [[Choť|manželem]] britské královny a nebylo mu příliš příjemné, že měl opustit své rodné vévodství a usadit se v [[Anglie|Anglii]], ke které neměl žádný [[vztah]] a kde se necítil dobře. [[14. listopad]]u [[1839]] odjel domů, ale denně si s Viktorií psali milostné dopisy. Po jeho odjezdu z Velké Británie se v zemi zvedl odpor proti budoucímu partnerovi mladé panovnice, jelikož [[veřejnost]] považovala Alberta za bezvýznamného a nemajetného [[Cizinec|cizince]]. Viktorie byla zděšena nenávistnými útoky proti svému snoubenci, a tak Albertovi nařídila, že si s sebou do [[Anglie]] nesmí přivézt žádné své německé [[služebnictvo]]. Došlo k první partnerské roztržce, ale nakonec se Albert své budoucí choti podvolil. Jejich [[Svatba|sňatek]] byl uzavřen [[10. únor]]a [[1840]] v malé kapli Svatojakubského paláce.


== Manželství s královnou ==
== Manželství s královnou ==
[[Soubor:VictoriaAlbertMarriageEngraving.jpg|thumb|Svatba královny Viktorie a prince Alberta 10. února 1840]]
[[Soubor:VictoriaAlbertMarriageEngraving.jpg|náhled|Svatba královny Viktorie a prince Alberta 10. února 1840]]
První dny po sňatku si novomanželé patřičně užívali. Pořádali [[ples]]y, chodili do opery. Albert ale trpěl každý večer silnou [[Únava|únavou]] a všechny tyto společenské události brzy zvečera opouštěl. Zato svou manželku naučil vstávat už v osm hodin ráno a hned po snídaní vyráželi oba každý den na dlouhou procházku, což Viktorie do té doby neznala. Večery novomanželé trávili v [[Divadlo|divadle]] nebo ve společnosti. Na těchto večírcích se Albert necítil dobře. Většina anglické [[aristokracie]] vedla bezstarostný a zábavný život, vyplněný hony, hrou v karty, [[Jezdectví|jízdou na koni]] a nekonečnými [[debata]]mi o nedůležitých věcech, což vzdělaného Alberta nezajímalo. Ve vyšších kruzích byl považován za člověka povýšeného, arogantního a nudného. Stále více se vyhýbal společnosti a uchyloval se do své pracovny, kde se věnoval [[Studium|studiu]] a četbě. Jeho pověst u obyvatel země se na krátkou dobu vylepšila poté, co byl na královský pár spáchán [[10. červen|10. června]] [[1840]] [[atentát]], který oba přežili bez [[zranění]]. Další sympatie získal královský pár 21. listopadu 1840, když jim narodilo první [[dítě]] – [[Viktorie Sasko-Koburská|princezna Viktorie]], jeho nejmilovanější potomek. V dalších letech se v manželství narodilo ještě osm dětí. Po Viktorii přišel v roce [[1841]] na svět [[Eduard VII.|Albert Edward]] (pozdější král [[Eduard VII.]]), Alice (1843), Alfred (1844), Helena (1846), Louisa (1848), Artur (1850), Leopold (1853) a Beatrice (1857). Rodinný život se stával s každým dalším rokem, a také s každým dalším [[těhotenství]]m, stále poklidnějším. Královna Viktorie vedla domáčtější život a přestala si libovat v zábavě a společenských večírcích. Nakonec se dokonce podílela i na jeho kultivovanějších zájmech a společně se věnovali četbě a sbírání [[umělec]]kých předmětů. Podařilo se jim tak shromáždit významnou sbírku starých malířských děl z období renesance, na sklonku života se stal prezidentem [[Royal Society of Arts]]. Z nepříliš skvělé královské [[Dechová hudba|dechové kapely]] vybudoval kvalitní [[Royal Philharmonic Orchestra]] a zasadil se o to, že se ve [[Spojené království|Velké Británii]] prosazovala tehdy moderní hudba – [[Carl Maria von Weber]], [[Felix Mendelssohn-Bartholdy]] nebo [[Richard Wagner]], stejně jako méně známá díla od význačných klasiků jako byl [[Wolfgang Amadeus Mozart]], [[Franz Schubert]] nebo [[Ludwig van Beethoven]]. Dny volna trávila královská [[rodina]] na ostrově [[Wight]], kde zakoupili rozsáhlé pozemky a nechali zde vybudovat prostornou a vzdušnou vilu [[Osborne House]]. Dalším oblíbeným místem se stal zámek [[Balmoral]] ve [[Skotsko|Skotsku]], odkud pořádali s celou rodinnou dlouhé [[Turistika|turistické]] vycházky. Díky svým častým pobytům na Balmoralu byl královský pár ve [[Skotsko|Skotsku]] velmi oblíben a byli to také první angličtí panovníci, kteří do této části království pravidelně jezdili. O výchovu svých milovaných dětí se osobně staral a každý večer je ukládal ke [[Spánek|spánku]] a každé ráno budil. Třebaže se v královské rodině mluvilo převážně [[Němčina|německy]], a také třeba [[Vánoce]] se tu slavily podle německého zvyku, nevládla tu v žádném případě žádná tvrdá výchova německého typu. Byl milujícím otcem, hrál si dětmi, [[sport]]oval s nimi a měl k nim velmi přátelský vztah. Snad jen na korunního prince [[Eduard VII.|Alberta Edwarda]] byl přísnější. Poklidná idylka spokojené rodiny byla jen občas narušena záchvatem [[vztek]]u, kterému se temperamentní Viktorie čas od času neubránila. Poté vždy přišlo období lítosti, kdy se svému manželovi se [[Slzy|slzami]] v očích omlouvala a opět nastala poklidná atmosféra plná pohody.
První dny po sňatku si novomanželé patřičně užívali. Pořádali [[ples]]y, chodili do opery. Albert ale trpěl každý večer silnou [[Únava|únavou]] a všechny tyto společenské události brzy zvečera opouštěl. Zato svou manželku naučil vstávat už v osm hodin ráno a hned po snídaní vyráželi oba každý den na dlouhou procházku, což Viktorie do té doby neznala. Večery novomanželé trávili v [[Divadlo|divadle]] nebo ve společnosti. Na těchto večírcích se Albert necítil dobře. Většina anglické [[aristokracie]] vedla bezstarostný a zábavný život, vyplněný hony, hrou v karty, [[Jezdectví|jízdou na koni]] a nekonečnými [[debata]]mi o nedůležitých věcech, což vzdělaného Alberta nezajímalo. Ve vyšších kruzích byl považován za člověka povýšeného, arogantního a nudného. Stále více se vyhýbal společnosti a uchyloval se do své pracovny, kde se věnoval [[Studium|studiu]] a četbě. Jeho pověst u obyvatel země se na krátkou dobu vylepšila poté, co byl na královský pár spáchán [[10. červen|10. června]] [[1840]] [[atentát]], který oba přežili bez [[zranění]]. Další sympatie získal královský pár 21. listopadu 1840, když jim narodilo první [[dítě]] – [[Viktorie Sasko-Koburská|princezna Viktorie]], jeho nejmilovanější potomek. V dalších letech se v manželství narodilo ještě osm dětí. Po Viktorii přišel v roce [[1841]] na svět [[Eduard VII.|Albert Edward]] (pozdější král [[Eduard VII.]]), Alice (1843), Alfred (1844), Helena (1846), Louisa (1848), Artur (1850), Leopold (1853) a Beatrice (1857). Rodinný život se stával s každým dalším rokem, a také s každým dalším [[těhotenství]]m, stále poklidnějším. Královna Viktorie vedla domáčtější život a přestala si libovat v zábavě a společenských večírcích. Nakonec se dokonce podílela i na jeho kultivovanějších zájmech a společně se věnovali četbě a sbírání [[umělec]]kých předmětů. Podařilo se jim tak shromáždit významnou sbírku starých malířských děl z období renesance, na sklonku života se Albert stal prezidentem [[Royal Society of Arts]]. [[Soubor:Prince Albert - Franz Xaver Winterhalter 1842.jpg|náhled|left|Albert Sasko-Kobursko-Gothajský na obraze Franze Xavera Winterhaltera z roku 1842]] Z nepříliš skvělé královské [[Dechová hudba|dechové kapely]] vybudoval kvalitní [[Royal Philharmonic Orchestra]] a zasadil se o to, že se ve [[Spojené království|Velké Británii]] prosazovala tehdy moderní hudba – [[Carl Maria von Weber]], [[Felix Mendelssohn-Bartholdy]] nebo [[Richard Wagner]], stejně jako méně známá díla od význačných klasiků jako byl [[Wolfgang Amadeus Mozart]], [[Franz Schubert]] nebo [[Ludwig van Beethoven]]. Dny volna trávila královská [[rodina]] na ostrově [[Wight]], kde zakoupili rozsáhlé pozemky a nechali zde vybudovat prostornou a vzdušnou vilu [[Osborne House]]. Dalším oblíbeným místem se stal zámek [[Balmoral]] ve [[Skotsko|Skotsku]], odkud pořádali s celou rodinnou dlouhé [[Turistika|turistické]] vycházky. Díky svým častým pobytům na Balmoralu byl královský pár ve [[Skotsko|Skotsku]] velmi oblíben a byli to také první angličtí panovníci, kteří do této části království pravidelně jezdili. O výchovu svých milovaných dětí se osobně staral a každý večer je ukládal ke [[Spánek|spánku]] a každé ráno budil. Třebaže se v královské rodině mluvilo převážně [[Němčina|německy]] a také třeba [[Vánoce]] se tu slavily podle německého zvyku, nevládla tu v žádném případě žádná tvrdá výchova německého typu. Byl milujícím otcem, hrál si dětmi, [[sport]]oval s nimi a měl k nim velmi přátelský vztah. Snad jen na korunního prince [[Eduard VII.|Alberta Edwarda]] byl přísnější. Poklidná idylka spokojené rodiny byla jen občas narušena záchvatem [[vztek]]u, kterému se temperamentní Viktorie čas od času neubránila. Poté vždy přišlo období lítosti, kdy se svému manželovi se [[Slzy|slzami]] v očích omlouvala a opět nastala poklidná atmosféra plná pohody.


== Manžel královny ==
== Manžel královny ==
[[Soubor:Windsor Castle in Modern Times. 1841-1845.jpg|náhled|upright 1.3|[[Edwin Landseer]]: ''Widsorský zámek v moderní době'' (obraz z počátku 40. let ukazuje Viktorii, Alberta a jejich dceru)]]
Jako manžel královny neměl takřka žádné politické [[pravomoc]]e a jeho manželka mu to někdy dávala až nepříjemně najevo. Často také tvrdě uplatnila svá panovnická práva a nařídila svému manželovi, co má a nemá dělat. Nejednou mu tak třeba přímo rozkázala, kdy se má vrátit z honu. Jeho osobní mocenská pozice se mírně zlepšila po narození následníka trůnu [[Eduard VII.|Alberta Edwarda]], roku [[1841]]. Tehdy byl přizván do korunní rady a postupem času se stal osobním tajemníkem a rádcem své ženy. Manželé tak sdíleli společnou pracovnu, v níž měli psací stoly vedle sebe. V dobách těhotenství a porodů Albert svoji ženu zastupoval a měl její plnou důvěru. Velký zájem projevoval o špatné životní a pracovní podmínky, v nichž byli nuceni žít tehdejší [[Dělník|dělníci]] z [[Továrna|továren]] a stal se tedy prezidentem Společnosti pro zlepšení situace dělnické třídy. Podporoval výstavbu levných dělnických sídlišť, která poskytovala důstojné a hygienické bydlení pro ty nejchudší. Tyto jeho sympatie s dělníky vzbudily u většiny obyvatel země odpor a odmítnutí. Kromě sociálních problémů se snažil řešit i řadu jiných otázek z oblasti [[Politika|politiky]] či [[Kultura|kultury]], jezdil po [[království]] se svou ženou a pokoušel se osobně pomoci, kde to jen šlo. Ve svých třiceti letech byl díky svému hektickému životnímu tempu na pokraji sil. Byl bledý, unavený, trpěl nespavostí a [[deprese (psychologie)|depresemi]].
Jako manžel královny neměl Albert takřka žádné politické [[pravomoc]]e a jeho manželka mu to někdy dávala až nepříjemně najevo. Často také tvrdě uplatnila svá panovnická práva a nařídila svému manželovi, co má a nemá dělat. Nejednou mu tak třeba přímo rozkázala, kdy se má vrátit z honu. Jeho osobní mocenská pozice se mírně zlepšila po narození následníka trůnu [[Eduard VII.|Alberta Edwarda]], roku [[1841]]. Tehdy byl přizván do korunní rady a postupem času se stal osobním tajemníkem a rádcem své ženy. Manželé tak sdíleli společnou pracovnu, v níž měli psací stoly vedle sebe. V dobách těhotenství a porodů Albert svoji ženu zastupoval a měl její plnou důvěru. Velký zájem projevoval o špatné životní a pracovní podmínky, v nichž byli nuceni žít tehdejší [[Dělník|dělníci]] z [[Továrna|továren]] a stal se tedy prezidentem Společnosti pro zlepšení situace dělnické třídy. Podporoval výstavbu levných dělnických sídlišť, která poskytovala důstojné a hygienické bydlení pro ty nejchudší. Tyto jeho sympatie s dělníky vzbudily u většiny obyvatel země odpor a odmítnutí. Kromě sociálních problémů se snažil řešit i řadu jiných otázek z oblasti [[Politika|politiky]] či [[Kultura|kultury]], jezdil po [[království]] se svou ženou a pokoušel se osobně pomoci, kde to jen šlo. Ve svých třiceti letech byl díky svému hektickému životnímu tempu na pokraji sil. Byl bledý, unavený, trpěl nespavostí a [[deprese]]mi.


== Mezinárodní výstava 1851 ==
== Mezinárodní výstava 1851 ==
Po roce 1848 se v [[Royal Society and Arts]] zrodila myšlenka uspořádat ve Velké Británii [[Světová výstava 1851|mezinárodní výstavu]], která by zahrnovala různé oblasti tehdejšího života – [[ekonomika|hospodářství]], [[Technika|techniku]] a také [[Kultura|kulturu]]. [[Princ]] Albert, jako prezident Royal Society and Arts, vzal myšlenku za svou a rozhodl se zrealizovat ji za každou cenu. Britská veřejnost se postavila proti tomuto [[záměr]]u, ale britská [[Dolní sněmovna Spojeného království|Dolní sněmovna]] projekt schválila. I přes pokračující a usilovné spory s tehdejším [[tisk]]em bylo dosaženo cíle a v [[Hyde Park (Londýn)|Hyde Parku]] byl vybudován výstavní [[Crystal Palace (budova)|Křišťálový palác]]. 1. května [[1851]] byla [[výstava]] zahájena a sešlo se na ní více jak 14 000 [[vystavovatel]]ů, z nichž polovina pocházela ze [[zahraničí]]. [[Návštěvnost]] byla ohromující a tisk začal výstavu konečně vychvalovat. Díky tomuto vývoji situace se stal ve Velké Británii, poprvé a naposledy ve svém životě, obdivovanou a lidem oblíbenou osobou. Zisk z výstavy byl použit na vybudování akademie věd, [[Muzeum|muzea]] (dnes [[Victoria and Albert Museum]]) a hudební a výtvarné akademie. Všechna příkoří a problémy, které tomuto [[úspěch]]u předcházely, se ale odrazily na jeho stále se zhoršujícím [[Zdravotní stav|zdravotním stavu]]. Zhoršily se jeho [[Revmatické nemoci|revmatické]] potíže, trpěl nadváhou, omezil výlety do přírody, jeho stavy depresí byly stále těžší.
Po roce 1848 se v [[Royal Society of Arts]] zrodila myšlenka uspořádat ve Velké Británii [[Světová výstava 1851|mezinárodní výstavu]], která by zahrnovala různé oblasti tehdejšího života – [[ekonomika|hospodářství]], [[Technika|techniku]] a také [[Kultura|kulturu]]. [[Princ]] Albert, jako prezident Royal Society of Arts, vzal myšlenku za svou a rozhodl se zrealizovat ji za každou cenu. Britská veřejnost se postavila proti tomuto [[záměr]]u, ale britská [[Dolní sněmovna Spojeného království|Dolní sněmovna]] projekt schválila. I přes pokračující a usilovné spory s tehdejším [[tisk]]em bylo dosaženo cíle a v [[Hyde Park (Londýn)|Hyde Parku]] byl vybudován výstavní [[Crystal Palace (budova)|Křišťálový palác]]. 1. května [[1851]] byla [[výstava]] zahájena a sešlo se na ní více než 14 000 [[vystavovatel]]ů, z nichž polovina pocházela ze [[zahraničí]]. [[Návštěvnost]] byla ohromující a tisk začal výstavu konečně vychvalovat. Díky tomuto vývoji situace se stal ve Velké Británii, poprvé a naposledy ve svém životě, obdivovanou a lidem oblíbenou osobou. Zisk z výstavy byl použit na vybudování akademie věd, [[Muzeum|muzea]] (dnes [[Victoria and Albert Museum]]) a hudební a výtvarné akademie. Všechna příkoří a problémy, které tomuto [[úspěch]]u předcházely, se ale odrazily na jeho stále se zhoršujícím [[Zdravotní stav|zdravotním stavu]]. Zhoršily se jeho [[Revmatické nemoci|revmatické]] potíže, trpěl nadváhou, omezil výlety do přírody, jeho stavy depresí byly stále těžší.


== Poslední léta života ==
== Poslední léta života ==
[[Soubor:Johnmayall.jpg|thumb|[[John Jabez Edwin Mayall]]: Viktorie s Albertem, [[kolorování|ručně kolorovaný]] [[albuminový tisk]], [[fotografická vizitka]], 10×7 cm, březen [[1861]]]]
[[Soubor:Johnmayall.jpg|náhled|[[John Jabez Edwin Mayall]]: Viktorie s Albertem, [[kolorování|ručně kolorovaný]] [[albuminový tisk]], [[fotografická vizitka]], 10×7 cm, březen [[1861]]]]


V době, kdy hrozilo vypuknutí [[Krymská válka|krymské války]] ([[1853]] – [[1856]]), se Albert projevil jako [[pacifismus|pacifista]] a odpůrce [[Válka|válek]], za což ihned následoval útok ze strany tisku. Mezi lidmi se dokonce šířily pověsti o tom, že má být zatčen pro [[Vlastizrada|vlastizradu]]. Nic takového se nestalo, ale [[trest]] přesto přišel, neboť byl vyloučen z ministerské rady a ztratil veškerý přímý vliv na politickou situaci. Zřejmě pro útěchu mu byl ale udělen [[Šlechtický titul|titul]] ''Princ manžel'', o což královna Viktorie už dlouho usilovala. Další krize v životě prince Alberta přišla ve chvíli, kdy se jeho nejmilovanější dcera [[Viktorie Sasko-Koburská|Viktorie]] měla provdat za [[Fridrich III. Pruský|Fridricha Pruského]], což byl synovec [[Prusko|pruského]] krále [[Fridrich Vilém IV.|Fridricha Viléma IV.]] Oba rodiče byli tímto sňatkem nadšeni, stejně jako oba snoubenci, ale tisk, podporovaný veřejností, projevil zase nesouhlas a ostře se postavil proti vyvdání princezny do tehdy ještě nepříliš významného [[Prusko|Pruska]]. Vlna odporu se zvedla i v rodné zemi [[ženich]]a a [[diplomat]]é měli plno práce s uklidněním situace. V německém Prusku byla anglická [[princezna]] považována za cizinku, a to i přesto, že oba její rodiče, tedy princ Albert i královna Viktorie, pocházeli z německých rodů. Svatba [[Fridrich III. Pruský|Fridricha Pruského]] a [[Viktorie Sasko-Koburská|princezny Viktorie]] se uskutečnila 25. ledna [[1858]]. Nedlouho předtím se dne 14. dubna [[1857]] narodila jejich nejmladší dcera princezna Beatrice. Velké starosti dělal v té době Albertovi osud jejich dalšího [[dítě]]te, tehdy již dospívajícího [[Následník trůnu|následníka trůnu]], [[Eduard VII.|prince Edwarda]]. Ten se příliš nevěnoval [[Studium|studiu]] a mnohem více ho zajímala [[móda]], krásné ženy a veselá společnost.
V době, kdy hrozilo vypuknutí [[Krymská válka|krymské války]] ([[1853]]–[[1856]]), se Albert projevil jako [[pacifismus|pacifista]] a odpůrce [[Válka|válek]], za což ihned následoval útok ze strany tisku. Mezi lidmi se dokonce šířily pověsti o tom, že má být zatčen pro [[Vlastizrada|vlastizradu]]. Nic takového se nestalo, ale [[trest]] přesto přišel, neboť byl vyloučen z ministerské rady a ztratil veškerý přímý vliv na politickou situaci. Zřejmě pro útěchu mu byl ale udělen [[Šlechtický titul|titul]] ''Princ manžel'', o což královna Viktorie už dlouho usilovala. Další krize v životě prince Alberta přišla ve chvíli, kdy se jeho nejmilovanější dcera [[Viktorie Sasko-Koburská|Viktorie]] měla provdat za [[Fridrich III. Pruský|Fridricha Pruského]], což byl synovec [[Prusko|pruského]] krále [[Fridrich Vilém IV.|Fridricha Viléma IV.]] Oba rodiče byli tímto sňatkem nadšeni, stejně jako oba snoubenci, ale tisk, podporovaný veřejností, projevil zase nesouhlas a ostře se postavil proti vyvdání princezny do tehdy ještě nepříliš významného [[Prusko|Pruska]]. Vlna odporu se zvedla i v rodné zemi [[ženich]]a a [[diplomat]]é měli plno práce s uklidněním situace. V německém Prusku byla anglická [[princezna]] považována za cizinku, a to i přesto, že oba její rodiče, tedy princ Albert i královna Viktorie, pocházeli z německých rodů. Svatba [[Fridrich III. Pruský|Fridricha Pruského]] a [[Viktorie Sasko-Koburská|princezny Viktorie]] se uskutečnila 25. ledna [[1858]]. Nedlouho předtím se dne 14. dubna [[1857]] narodila jejich nejmladší dcera princezna Beatrice. Velké starosti dělal v té době Albertovi osud jejich dalšího [[dítě]]te, tehdy již dospívajícího [[Následník trůnu|následníka trůnu]], [[Eduard VII.|prince Edwarda]]. Ten se příliš nevěnoval [[Studium|studiu]] a mnohem více ho zajímala [[móda]], krásné ženy a veselá společnost.


V roce [[1860]] se naposledy cítil dobře, když došlo v [[Koburg]]u k setkání celé rodiny. Za bratrem Arnoštem přijel on sám s manželkou, královnou Viktorií, a dvěma dětmi a setkal se zde i se svojí dcerou Viktorií a jejím manželem Fridrichem. Při loučení se svému bratrovi svěřil s tím, že se asi vidí naposledy. Po návratu do Anglie se jeho zdravotní stav skutečně prudce zhoršil. V roce [[1861]] se v tisku objevila zpráva o tom, že má následník trůnu, princ Edward, milostný poměr s mladou herečkou. Albert odjel za synem do [[Cambridge]] a v soukromí se s ním sešel. Do Londýna se vrátil s [[Horečka|horečkou]] a zcela vyčerpán. 12. prosince [[1861]] upadl do [[bezvědomí]], z něhož už se neprobral. Zemřel 14. prosince [[1861]]. Tehdejší diagnóza zněla tyfus, avšak současní autoři poukazují na to, že Albert byl dlouhodobě nemocný a pravděpodobně trpěl [[Crohnova nemoc|Crohnovou nemocí]], [[selhání ledvin|selháním ledvin]] nebo [[rakovina žaludku|rakovinou žaludku]]. Královna Viktorie truchlila pro svého zemřelého [[Choť|manžela]] až do konce svého života a nikdy se z jeho smrti zcela nevzpamatovala. Přežila svého manžela o čtyřicet let.
V roce [[1860]] se naposledy cítil dobře, když došlo v [[Koburg]]u k setkání celé rodiny. Za bratrem Arnoštem přijel on sám s manželkou, královnou Viktorií, a dvěma dětmi a setkal se zde i se svojí dcerou Viktorií a jejím manželem Fridrichem. Při loučení se svému bratrovi svěřil s tím, že se asi vidí naposledy. Po návratu do Anglie se jeho zdravotní stav skutečně prudce zhoršil. V roce [[1861]] se v tisku objevila zpráva o tom, že má následník trůnu, princ Edward, milostný poměr s mladou herečkou. Albert odjel za synem do [[Cambridge]] a v soukromí se s ním sešel. Do Londýna se vrátil s [[Horečka|horečkou]] a zcela vyčerpán. 12. prosince [[1861]] upadl do [[bezvědomí]], z něhož už se neprobral. Zemřel 14. prosince [[1861]]. Tehdejší diagnóza zněla tyfus, avšak současní autoři poukazují na to, že Albert byl dlouhodobě nemocný a pravděpodobně trpěl [[Crohnova nemoc|Crohnovou nemocí]], [[selhání ledvin|selháním ledvin]] nebo [[rakovina žaludku|rakovinou žaludku]]. Královna Viktorie truchlila pro svého zemřelého [[Choť|manžela]] až do konce svého života a nikdy se z jeho smrti zcela nevzpamatovala. Přežila svého manžela o čtyřicet let.
Řádek 76: Řádek 78:
== Královský pár na fotografiích ==
== Královský pár na fotografiích ==
Angličan [[John Jabez Edwin Mayall]] v roce [[1860]] pořídil první carte de visite [[Viktorie (britská královna)|královny Viktorie]]<ref>{{Citace monografie | titul= Queen Victoria: First Media Monarch | autor = John Plunkett | vydavatel= Oxford University Press | rok= 2003 | isbn= 0-19-925392-7}}</ref>, k čemuž využíval techniky [[kolorování|ručně kolorovaného]] [[albuminový tisk|albuminového tisku]]. V březnu [[1861]] byl pověřen, aby pořídil dvojportrét královského páru. Albert však několik měsíců poté zemřel a tato událost vyvolala poptávku veřejnosti po portrétech královské rodiny na fotografických vizitkách. Nákupem těchto snímků veřejnost demonstrovala své sympatie a podílela se na podobě veřejného smutku. V té době bylo módní sběratelství fotografií a jejich ukládání do alb. Královna Viktorie sdílela se svým manželem nadšení pro fotografování a vlastnili více než 100 alb, ve kterých sbírali portréty z každé zahraniční cesty.
Angličan [[John Jabez Edwin Mayall]] v roce [[1860]] pořídil první carte de visite [[Viktorie (britská královna)|královny Viktorie]]<ref>{{Citace monografie | titul= Queen Victoria: First Media Monarch | autor = John Plunkett | vydavatel= Oxford University Press | rok= 2003 | isbn= 0-19-925392-7}}</ref>, k čemuž využíval techniky [[kolorování|ručně kolorovaného]] [[albuminový tisk|albuminového tisku]]. V březnu [[1861]] byl pověřen, aby pořídil dvojportrét královského páru. Albert však několik měsíců poté zemřel a tato událost vyvolala poptávku veřejnosti po portrétech královské rodiny na fotografických vizitkách. Nákupem těchto snímků veřejnost demonstrovala své sympatie a podílela se na podobě veřejného smutku. V té době bylo módní sběratelství fotografií a jejich ukládání do alb. Královna Viktorie sdílela se svým manželem nadšení pro fotografování a vlastnili více než 100 alb, ve kterých sbírali portréty z každé zahraniční cesty.

== Vývod z předků ==
{{Předkové5
|style=font-size: 90%; line-height: 110%;
|border=1
|boxstyle=padding-top: 0; padding-bottom: 0;
|boxstyle_1=background-color: #fcc;
|boxstyle_2=background-color: #fb9;
|boxstyle_3=background-color: #ffc;
|boxstyle_4=background-color: #bfc;
|boxstyle_5=background-color: #9fe;
|1 = Albert Sasko-Kobursko-Gothajský
|2 = [[Arnošt I. Sasko-Kobursko-Gothajský]]
|3 = [[Luisa Sasko-Gothajsko-Altenburská]]
|4 = [[František Sasko-Kobursko-Saalfeldský]]
|5 = [[Augusta Reuss Ebersdorf]]
|6 = [[Augustus Sasko-Gothajsko-Altenburský]]
|7 = [[Luisa Šarlota Meklenbursko-Zvěřínská]]
|8 = [[Arnošt Fridrich Sasko-Kobursko-Saalfeldský]]
|9 = [[Žofie Antonie Brunšvicko-Wolfenbüttelská]]
|10 = [[Jindřich XXIV. Reuss-Ebersdorf]]
|11 = Karolina Ernestina Erbašsko-Schönberská
|12 = [[Arnošt II. Sasko-Gothajsko-Altenburský]]
|13 = Šarlota Sasko-Meiningenská
|14 = [[Fridrich František I. Meklenbursko-Zvěřínský]]
|15 = [[Luisa Sasko-Gothajsko-Altenburská (1756–1808)|Luisa Sasko-Gothajsko-Altenburská]]

|16 = [[František Josiáš Sasko-Kobursko-Saalfeldský]]
|17 = [[Anna Žofie Schwarzbursko-Rudolstadtská]]
|18 = [[Ferdinand Albrecht II. Brunšvicko-Wolfenbüttelský]]
|19 = [[Antonie Amálie Brunšvicko-Wolfenbüttelská]]
|20 = [[Jindřich XXIX. Reuss Ebersdorf]]
|21 = Žofie Teodora z Castell-Remlingen
|22 = [[Jiří August z Erbach-Schönberg]]
|23 = Ferdinanda Henrietta ze Stolberg-Gedern
|24 = [[Fridrich III. Sasko-Gothajsko-Altenburský]]
|25 =Luisa Dorota Sasko-Meiningenská
|26 = [[Antonín Ulrich Sasko-Meiningenský]]
|27 = [[Šarlota Amálie Hesensko-Philippsthalská]]
|28 = [[Ludvík Meklenbursko-Zvěřínský]]
|29 = [[Šarlota Žofie Sasko-Kobursko-Saalfeldská]]
|30 = [[Jan August Sasko-Gothajsko-Altenburský]]
|31 = Luisa Reuss-Schleiz
}}


== Odkazy ==
== Odkazy ==

=== Reference ===
=== Reference ===
<references />
<references />
Řádek 88: Řádek 135:
* {{Commonscat}}
* {{Commonscat}}
* {{NK ČR|jn20000700022}}
* {{NK ČR|jn20000700022}}
* {{BDČZ|uuid=666fa298-1220-4160-b44f-59cd7121bd75|popisek=Seznam prací o Albertovi Sasko-Kobursko-Gothajském}}
{{Britští princové}}{{Sasko-Kobursko-Gothajští princové}}{{Autoritní data}}
⚫
{{Portály|Lidé|Monarchie|Německo|Spojené království}}


⚫
[[Kategorie:Sasko-kobursko-gothajská dynastie (Spojené království)]]
{{Autoritní data}}
⚫
[[Kategorie:Britští princové]]
⚫
{{Portály|Lidé|Německo|Spojené království}}

[[Kategorie:Britští maršálové]]
[[Kategorie:Britští maršálové]]
[[Kategorie:Čestní členové Royal Society of Edinburgh]]
[[Kategorie:Absolventi Univerzity v Bonnu]]
[[Kategorie:Rytíři Podvazkového řádu]]
[[Kategorie:Rytíři velkokříže Řádu lázně]]
[[Kategorie:Velmistři Řádu lázně]]
[[Kategorie:Rytíři Řádu bodláku]]
[[Kategorie:Rytíři Řádu svatého Patrika]]
[[Kategorie:Rytíři velkokříže Řádu sv. Michala a sv. Jiří]]
[[Kategorie:Rytíři španělského Řádu zlatého rouna]]
[[Kategorie:Rytíři španělského Řádu zlatého rouna]]
[[Kategorie:Nositelé velkokříže Řádu čestné legie]]
[[Kategorie:Rytíři velkokříže Řádu avizských rytířů]]
[[Kategorie:Rytíři velkokříže Řádu Kristova]]
[[Kategorie:Rytíři velkokříže Řádu svatého Jakuba od meče]]
[[Kategorie:Nositelé Řádu věže a meče]]
[[Kategorie:Rytíři Řádu bílého orla]]
[[Kategorie:Nositelé Řádu nizozemského lva]]
[[Kategorie:Rytíři Řádu černé orlice]]
[[Kategorie:Rytíři Řádu černé orlice]]
⚫
[[Kategorie:Dynastie Sasko-Kobursko-Gothajská (Spojené království)]]
[[Kategorie:Členové Německé akademie věd Leopoldina]]
[[Kategorie:Členové Německé akademie věd Leopoldina]]
[[Kategorie:Narození 1819]]
[[Kategorie:Manželé političek]]
[[Kategorie:Úmrtí 1861]]
[[Kategorie:Narození v roce 1819]]
⚫
[[Kategorie:Muži]]
[[Kategorie:Narození 26. srpna]]
[[Kategorie:Narození 26. srpna]]
[[Kategorie:Narození v Coburgu]]
[[Kategorie:Úmrtí v roce 1861]]
[[Kategorie:Úmrtí 14. prosince]]
[[Kategorie:Úmrtí 14. prosince]]
[[Kategorie:Úmrtí ve Windsoru]]
[[Kategorie:Muži]]

Aktuální verze z 23. 11. 2023, 23:11

Albert Sasko-Kobursko-Gothajský
princ-choť Spojeného království
Portrét
Albert Sasko-Kobursko-Gothajský, 1860
Doba vlády10. února 1840 – 14. prosince 1861
Úplné jménoFrantišek Albert August Karel Emanuel Sasko-Kobursko-Gothajský
Křest19. září 1819
Narození26. srpna 1819
Coburg
Úmrtí14. prosince 1861
Windsor
ManželkaViktorie
PotomciViktorie Sasko-Koburská
Eduard VII.
Alice Sasko-Koburská
Alfréd Sasko-Kobursko-Gothajský
Helena Britská
Luisa Sasko-Koburská
Artur Sasko-Koburský
Leopold, vévoda z Albany
Beatrix Sasko-Koburská
DynastieSasko-Kobursko-Gothajská
OtecErnest I. Sasko-Kobursko-Gothajský
MatkaLuisa Sasko-Gothajsko-Altenburská
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Princ Albert Sasko-Kobursko-Gothajský (Franz August Karl Albert Emanuel; 26. srpna 1819 – 14. prosince 1861) byl jako manžel královny Viktorie od 10. února 1840 až do své smrti v roce 1861 britský princ manžel.

Albert se narodil v saském vévodství Sasko-Kobursko-Saalfeldsko do rodiny spojené s mnoha evropskými vládnoucími panovníky. Ve 20 letech se oženil se svou sestřenicí Viktorií; měli devět dětí. Zpočátku se cítil omezován svou rolí manžela, která mu neposkytovala moc ani odpovědnost. Podporoval věci veřejné, jako je reforma školství a zrušení otroctví po celém světě, a byl pověřen vedením královniny domácnosti, kanceláře a statků. Intenzivně se zapojoval do organizace světové výstavy v roce 1851, což byl obrovský úspěch.

Viktorie začala stále více záviset na Albertově podpoře a vedení. Napomáhal rozvoji britské konstituční monarchie tím, že přesvědčil svou manželku, aby byla méně stranická ve svých jednáních s parlamentem – i když aktivně nesouhlasil s intervenční zahraniční politikou uplatňovanou během funkčního období lorda Palmerstona jako ministra zahraničí. Albert zemřel v roce 1861 ve věku 42 let. Viktorii to zničilo, po zbytek života nosila černou. Po její smrti v roce 1901 se jejich nejstarší syn stal králem jako Eduard VII. Byl to první britský panovník z rodu Sasko-Kobursko-Gothajských, který byl pojmenován po vévodském rodu, ke kterému Albert patřil.

Původ

[editovat | editovat zdroj]

Narodil se jako druhorozený syn Arnošta I., vévody Sasko-Kobursko-Saalfeldského. Albertovou matkou byla manželka Arnošta I., Luisa Sasko-Gothajsko-Altenburská. Panství rodičů bylo miniaturním vévodstvím místního významu, které se nacházelo ve střední části dnešního Německa a čítalo jen asi 200 000 obyvatel. Výhodnou sňatkovou politikou byl ale rod spřízněn s nejvýznamnějšími vládnoucími rody Evropy. Albertův otec Arnošt I. byl přes své sestry a bratry spřízněn s ruskou carskou rodinou, s rodinou württemberského vévody a s anglickou královskou rodinou. Jeho mladší bratr Leopold se stal dokonce belgickým králem.

Dětství a mládí

[editovat | editovat zdroj]

Manželství jeho rodičů nebylo příliš šťastné, jelikož vévoda Arnošt I. měl řadu milenek, což jeho manželka samozřejmě těžce nesla. I ona si nakonec našla milence, komořího Gottfrieda von Bülow, ale po odhalení tohoto vztahu musela rodinu opustit a Arnošt I. se s ní rozvedl. Odloučení od matky snášel tehdy ještě malý a velmi citlivý hoch poměrně těžce. Po celé své následující dětství trpěl úzkostnými stavy, často bezdůvodně plakal, měl ustavičné bolesti žaludku a migrény. Otec se svým dětem nevěnoval. Albert byl ve věku pěti let společně se svým starším bratrem Arnoštem svěřen do péče teologa a filozofa Christiana Florschütze, který o ně velmi vzorně pečoval dalších patnáct let. Především u nadaného a snaživého Alberta se snažil citlivě rozvíjet jeho zájmy. Albert byl sportovně nadaný, mimořádně muzikální, velmi inteligentní s logickým myšlením. Jeho povaha však byla komplikovaná – byl tichý, úzkostný, nepříliš vytrvalý a hypochondrický. Ze všeho nejraději se věnoval komponování hudby a pěším výletům do přírody, kterou miloval.

Plány strýce Leopolda

[editovat | editovat zdroj]

Nejblíže měl ke svému strýci Leopoldovi, který byl od roku 1831 belgickým králem. Leopold ho měl také velmi rád a rozhodl se udělat pro tohoto svého synovce, druhorozeného syna z malého vévodství, co jen bude možné. A svůj záměr naplnil beze zbytku. V roce 1836 se Leopold domluvil se svou sestrou Viktorií, vévodkyní z Kentu, na to aby společně pozvali do Londýna svého bratra, vévodu Arnošta I., i s jeho dvěma syny. Mladý Albert tak měl 18. května 1836 poprvé možnost osobně se setkat se svou sestřenicí a budoucí manželkou princeznou Viktorií z Kentu. Albert i Viktorie byli stejně staří, bylo jim tehdy oběma šestnáct let. Viktorie byla svým bratrancem okouzlena a když po měsíci pobytu odjížděl, zapsala si do deníku, že „hořce plakala“. Albert ovšem její city nesdílel a svou sestřenici považoval za povrchní a příliš hlučnou. Strýc Leopold však ve svém úsilí nepolevil a Viktorii se přímo svěřil se svým plánem na její sňatek s Albertem. Albert se o tomto nápadu dozvěděl až o celé dva roky později.

Studia

[editovat | editovat zdroj]

Po odjezdu z Londýna strávil rok u strýce v Bruselu a poté odešel studovat práva do Bonnu. Byl výborným a pilným studentem, pokračoval také v komponování hudby, jako turista procestoval v době studií Švýcarsko a Itálii. Pro nevázaný studentský život ale pochopení neměl. Byl stále stejně plachý a nevyhledával společnost přátel ani žen. V roce 1838 se vrátil do Bruselu a právě tehdy jej strýc zasvětil do svých plánů na dohodnutý sňatek s Viktorií, která v té době byla sotva pár měsíců novou královnou Velké Británie. Albert sám tímto nápadem příliš nadšen nebyl, ale podvolil se přání svého milovaného strýce. Z Londýna však přišla rychlá a nečekaná odpověď, v níž královna Viktorie vzkázala svým příbuzným, že se ještě nehodlá vdávat. Leopold se nevzdával a znovu naléhal na svoji neteř, která nakonec svolila a v roce 1839 pozvala Alberta znovu do Londýna. Ten příliš nadšený nebyl, jelikož se doslechl, že sestřenka je nyní tvrdohlavá, panovačná, nemá vůbec ráda přírodu a je každý den vzhůru dlouho do noci. Nepochybně se také cítil dotčen dlouhým čekáním na pozvání. Podruhé v životě se Albert a Viktorie osobně setkali 10. října 1839. Viktorie byla opět okouzlena svým bratrancem a jeho krásou. Už po dvou dnech si zapsala do svého deníku, že je do něj zamilovaná. Od toho okamžiku se od něj nehnula, všude ho doprovázela a 13. října 1839 oznámila ministerskému předsedovi, že se hodlá vdát.

Sňatek

[editovat | editovat zdroj]

15. října 1839 si královna Viktorie pozvala Alberta na osobní jednání a svěřila se mu se svými city. On sám byl nadšen a rovněž vyznal Viktorii lásku. Ve skrytu duše měl ale jisté pochybnosti, jak to vyplývalo z jeho dopisů. Měl strach, zda je vůbec hoden toho, být manželem britské královny a nebylo mu příliš příjemné, že měl opustit své rodné vévodství a usadit se v Anglii, ke které neměl žádný vztah a kde se necítil dobře. 14. listopadu 1839 odjel domů, ale denně si s Viktorií psali milostné dopisy. Po jeho odjezdu z Velké Británie se v zemi zvedl odpor proti budoucímu partnerovi mladé panovnice, jelikož veřejnost považovala Alberta za bezvýznamného a nemajetného cizince. Viktorie byla zděšena nenávistnými útoky proti svému snoubenci, a tak Albertovi nařídila, že si s sebou do Anglie nesmí přivézt žádné své německé služebnictvo. Došlo k první partnerské roztržce, ale nakonec se Albert své budoucí choti podvolil. Jejich sňatek byl uzavřen 10. února 1840 v malé kapli Svatojakubského paláce.

Manželství s královnou

[editovat | editovat zdroj]
Svatba královny Viktorie a prince Alberta 10. února 1840

První dny po sňatku si novomanželé patřičně užívali. Pořádali plesy, chodili do opery. Albert ale trpěl každý večer silnou únavou a všechny tyto společenské události brzy zvečera opouštěl. Zato svou manželku naučil vstávat už v osm hodin ráno a hned po snídaní vyráželi oba každý den na dlouhou procházku, což Viktorie do té doby neznala. Večery novomanželé trávili v divadle nebo ve společnosti. Na těchto večírcích se Albert necítil dobře. Většina anglické aristokracie vedla bezstarostný a zábavný život, vyplněný hony, hrou v karty, jízdou na koni a nekonečnými debatami o nedůležitých věcech, což vzdělaného Alberta nezajímalo. Ve vyšších kruzích byl považován za člověka povýšeného, arogantního a nudného. Stále více se vyhýbal společnosti a uchyloval se do své pracovny, kde se věnoval studiu a četbě. Jeho pověst u obyvatel země se na krátkou dobu vylepšila poté, co byl na královský pár spáchán 10. června 1840 atentát, který oba přežili bez zranění. Další sympatie získal královský pár 21. listopadu 1840, když jim narodilo první dítě – princezna Viktorie, jeho nejmilovanější potomek. V dalších letech se v manželství narodilo ještě osm dětí. Po Viktorii přišel v roce 1841 na svět Albert Edward (pozdější král Eduard VII.), Alice (1843), Alfred (1844), Helena (1846), Louisa (1848), Artur (1850), Leopold (1853) a Beatrice (1857). Rodinný život se stával s každým dalším rokem, a také s každým dalším těhotenstvím, stále poklidnějším. Královna Viktorie vedla domáčtější život a přestala si libovat v zábavě a společenských večírcích. Nakonec se dokonce podílela i na jeho kultivovanějších zájmech a společně se věnovali četbě a sbírání uměleckých předmětů. Podařilo se jim tak shromáždit významnou sbírku starých malířských děl z období renesance, na sklonku života se Albert stal prezidentem Royal Society of Arts.

Albert Sasko-Kobursko-Gothajský na obraze Franze Xavera Winterhaltera z roku 1842

Z nepříliš skvělé královské dechové kapely vybudoval kvalitní Royal Philharmonic Orchestra a zasadil se o to, že se ve Velké Británii prosazovala tehdy moderní hudba – Carl Maria von Weber, Felix Mendelssohn-Bartholdy nebo Richard Wagner, stejně jako méně známá díla od význačných klasiků jako byl Wolfgang Amadeus Mozart, Franz Schubert nebo Ludwig van Beethoven. Dny volna trávila královská rodina na ostrově Wight, kde zakoupili rozsáhlé pozemky a nechali zde vybudovat prostornou a vzdušnou vilu Osborne House. Dalším oblíbeným místem se stal zámek Balmoral ve Skotsku, odkud pořádali s celou rodinnou dlouhé turistické vycházky. Díky svým častým pobytům na Balmoralu byl královský pár ve Skotsku velmi oblíben a byli to také první angličtí panovníci, kteří do této části království pravidelně jezdili. O výchovu svých milovaných dětí se osobně staral a každý večer je ukládal ke spánku a každé ráno budil. Třebaže se v královské rodině mluvilo převážně německy a také třeba Vánoce se tu slavily podle německého zvyku, nevládla tu v žádném případě žádná tvrdá výchova německého typu. Byl milujícím otcem, hrál si dětmi, sportoval s nimi a měl k nim velmi přátelský vztah. Snad jen na korunního prince Alberta Edwarda byl přísnější. Poklidná idylka spokojené rodiny byla jen občas narušena záchvatem vzteku, kterému se temperamentní Viktorie čas od času neubránila. Poté vždy přišlo období lítosti, kdy se svému manželovi se slzami v očích omlouvala a opět nastala poklidná atmosféra plná pohody.

Manžel královny

[editovat | editovat zdroj]
Edwin Landseer: Widsorský zámek v moderní době (obraz z počátku 40. let ukazuje Viktorii, Alberta a jejich dceru)

Jako manžel královny neměl Albert takřka žádné politické pravomoce a jeho manželka mu to někdy dávala až nepříjemně najevo. Často také tvrdě uplatnila svá panovnická práva a nařídila svému manželovi, co má a nemá dělat. Nejednou mu tak třeba přímo rozkázala, kdy se má vrátit z honu. Jeho osobní mocenská pozice se mírně zlepšila po narození následníka trůnu Alberta Edwarda, roku 1841. Tehdy byl přizván do korunní rady a postupem času se stal osobním tajemníkem a rádcem své ženy. Manželé tak sdíleli společnou pracovnu, v níž měli psací stoly vedle sebe. V dobách těhotenství a porodů Albert svoji ženu zastupoval a měl její plnou důvěru. Velký zájem projevoval o špatné životní a pracovní podmínky, v nichž byli nuceni žít tehdejší dělníci z továren a stal se tedy prezidentem Společnosti pro zlepšení situace dělnické třídy. Podporoval výstavbu levných dělnických sídlišť, která poskytovala důstojné a hygienické bydlení pro ty nejchudší. Tyto jeho sympatie s dělníky vzbudily u většiny obyvatel země odpor a odmítnutí. Kromě sociálních problémů se snažil řešit i řadu jiných otázek z oblasti politiky či kultury, jezdil po království se svou ženou a pokoušel se osobně pomoci, kde to jen šlo. Ve svých třiceti letech byl díky svému hektickému životnímu tempu na pokraji sil. Byl bledý, unavený, trpěl nespavostí a depresemi.

Mezinárodní výstava 1851

[editovat | editovat zdroj]

Po roce 1848 se v Royal Society of Arts zrodila myšlenka uspořádat ve Velké Británii mezinárodní výstavu, která by zahrnovala různé oblasti tehdejšího života – hospodářství, techniku a také kulturu. Princ Albert, jako prezident Royal Society of Arts, vzal myšlenku za svou a rozhodl se zrealizovat ji za každou cenu. Britská veřejnost se postavila proti tomuto záměru, ale britská Dolní sněmovna projekt schválila. I přes pokračující a usilovné spory s tehdejším tiskem bylo dosaženo cíle a v Hyde Parku byl vybudován výstavní Křišťálový palác. 1. května 1851 byla výstava zahájena a sešlo se na ní více než 14 000 vystavovatelů, z nichž polovina pocházela ze zahraničí. Návštěvnost byla ohromující a tisk začal výstavu konečně vychvalovat. Díky tomuto vývoji situace se stal ve Velké Británii, poprvé a naposledy ve svém životě, obdivovanou a lidem oblíbenou osobou. Zisk z výstavy byl použit na vybudování akademie věd, muzea (dnes Victoria and Albert Museum) a hudební a výtvarné akademie. Všechna příkoří a problémy, které tomuto úspěchu předcházely, se ale odrazily na jeho stále se zhoršujícím zdravotním stavu. Zhoršily se jeho revmatické potíže, trpěl nadváhou, omezil výlety do přírody, jeho stavy depresí byly stále těžší.

Poslední léta života

[editovat | editovat zdroj]
John Jabez Edwin Mayall: Viktorie s Albertem, ručně kolorovaný albuminový tisk, fotografická vizitka, 10×7 cm, březen 1861

V době, kdy hrozilo vypuknutí krymské války (1853–1856), se Albert projevil jako pacifista a odpůrce válek, za což ihned následoval útok ze strany tisku. Mezi lidmi se dokonce šířily pověsti o tom, že má být zatčen pro vlastizradu. Nic takového se nestalo, ale trest přesto přišel, neboť byl vyloučen z ministerské rady a ztratil veškerý přímý vliv na politickou situaci. Zřejmě pro útěchu mu byl ale udělen titul Princ manžel, o což královna Viktorie už dlouho usilovala. Další krize v životě prince Alberta přišla ve chvíli, kdy se jeho nejmilovanější dcera Viktorie měla provdat za Fridricha Pruského, což byl synovec pruského krále Fridricha Viléma IV. Oba rodiče byli tímto sňatkem nadšeni, stejně jako oba snoubenci, ale tisk, podporovaný veřejností, projevil zase nesouhlas a ostře se postavil proti vyvdání princezny do tehdy ještě nepříliš významného Pruska. Vlna odporu se zvedla i v rodné zemi ženicha a diplomaté měli plno práce s uklidněním situace. V německém Prusku byla anglická princezna považována za cizinku, a to i přesto, že oba její rodiče, tedy princ Albert i královna Viktorie, pocházeli z německých rodů. Svatba Fridricha Pruského a princezny Viktorie se uskutečnila 25. ledna 1858. Nedlouho předtím se dne 14. dubna 1857 narodila jejich nejmladší dcera princezna Beatrice. Velké starosti dělal v té době Albertovi osud jejich dalšího dítěte, tehdy již dospívajícího následníka trůnu, prince Edwarda. Ten se příliš nevěnoval studiu a mnohem více ho zajímala móda, krásné ženy a veselá společnost.

V roce 1860 se naposledy cítil dobře, když došlo v Koburgu k setkání celé rodiny. Za bratrem Arnoštem přijel on sám s manželkou, královnou Viktorií, a dvěma dětmi a setkal se zde i se svojí dcerou Viktorií a jejím manželem Fridrichem. Při loučení se svému bratrovi svěřil s tím, že se asi vidí naposledy. Po návratu do Anglie se jeho zdravotní stav skutečně prudce zhoršil. V roce 1861 se v tisku objevila zpráva o tom, že má následník trůnu, princ Edward, milostný poměr s mladou herečkou. Albert odjel za synem do Cambridge a v soukromí se s ním sešel. Do Londýna se vrátil s horečkou a zcela vyčerpán. 12. prosince 1861 upadl do bezvědomí, z něhož už se neprobral. Zemřel 14. prosince 1861. Tehdejší diagnóza zněla tyfus, avšak současní autoři poukazují na to, že Albert byl dlouhodobě nemocný a pravděpodobně trpěl Crohnovou nemocí, selháním ledvin nebo rakovinou žaludku. Královna Viktorie truchlila pro svého zemřelého manžela až do konce svého života a nikdy se z jeho smrti zcela nevzpamatovala. Přežila svého manžela o čtyřicet let.

Královský pár na fotografiích

[editovat | editovat zdroj]

Angličan John Jabez Edwin Mayall v roce 1860 pořídil první carte de visite královny Viktorie[1], k čemuž využíval techniky ručně kolorovaného albuminového tisku. V březnu 1861 byl pověřen, aby pořídil dvojportrét královského páru. Albert však několik měsíců poté zemřel a tato událost vyvolala poptávku veřejnosti po portrétech královské rodiny na fotografických vizitkách. Nákupem těchto snímků veřejnost demonstrovala své sympatie a podílela se na podobě veřejného smutku. V té době bylo módní sběratelství fotografií a jejich ukládání do alb. Královna Viktorie sdílela se svým manželem nadšení pro fotografování a vlastnili více než 100 alb, ve kterých sbírali portréty z každé zahraniční cesty.

Vývod z předků

[editovat | editovat zdroj]
 
 
 
 
 
 František Josiáš Sasko-Kobursko-Saalfeldský
 
 
 Arnošt Fridrich Sasko-Kobursko-Saalfeldský
 
 
 
 
 
 
 Anna Žofie Schwarzbursko-Rudolstadtská
 
 
 František Sasko-Kobursko-Saalfeldský
 
 
 
 
 
 
 Ferdinand Albrecht II. Brunšvicko-Wolfenbüttelský
 
 
 Žofie Antonie Brunšvicko-Wolfenbüttelská
 
 
 
 
 
 
 Antonie Amálie Brunšvicko-Wolfenbüttelská
 
 
 Arnošt I. Sasko-Kobursko-Gothajský
 
 
 
 
 
 
 Jindřich XXIX. Reuss Ebersdorf
 
 
 Jindřich XXIV. Reuss-Ebersdorf
 
 
 
 
 
 
 Žofie Teodora z Castell-Remlingen
 
 
 Augusta Reuss Ebersdorf
 
 
 
 
 
 
 Jiří August z Erbach-Schönberg
 
 
 Karolina Ernestina Erbašsko-Schönberská
 
 
 
 
 
 
 Ferdinanda Henrietta ze Stolberg-Gedern
 
Albert Sasko-Kobursko-Gothajský
 
 
 
 
 
 Fridrich III. Sasko-Gothajsko-Altenburský
 
 
 Arnošt II. Sasko-Gothajsko-Altenburský
 
 
 
 
 
 
 Luisa Dorota Sasko-Meiningenská
 
 
 Augustus Sasko-Gothajsko-Altenburský
 
 
 
 
 
 
 Antonín Ulrich Sasko-Meiningenský
 
 
 Šarlota Sasko-Meiningenská
 
 
 
 
 
 
 Šarlota Amálie Hesensko-Philippsthalská
 
 
 Luisa Sasko-Gothajsko-Altenburská
 
 
 
 
 
 
 Ludvík Meklenbursko-Zvěřínský
 
 
 Fridrich František I. Meklenbursko-Zvěřínský
 
 
 
 
 
 
 Šarlota Žofie Sasko-Kobursko-Saalfeldská
 
 
 Luisa Šarlota Meklenbursko-Zvěřínská
 
 
 
 
 
 
 Jan August Sasko-Gothajsko-Altenburský
 
 
 Luisa Sasko-Gothajsko-Altenburská
 
 
 
 
 
 
 Luisa Reuss-Schleiz
 

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ John Plunkett. Queen Victoria: First Media Monarch. [s.l.]: Oxford University Press, 2003. ISBN 0-19-925392-7. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Muži ve stínu, autor: Thea Leitnerová, nakladatelství Brána 1997

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Britští princové
Generace naznačují původ od Jiřího I., který formalizoval použití titulů princ a princezna pro členy britské královské rodiny.
1. generace
2. generace
3. generace
4. generace
5. generace
  • Albert1
  • Jiří V. Hannoverský
  • Jiří, vévoda z Cambridge
    		•
    6. generace
    7. generace
    8. generace
    9. generace
  • Filip, vévoda z Edinburghu2
  • William z Gloucesteru
  • Richard, vévoda z Gloucesteru
  • Edward, vévoda z Kentu
  • Michael z Kentu
    		•
    10. generace
    11. generace
    12. generace
    1Nenarodil se jako britský princ, ale byl mu udělen titul prince manžela.
    2Nenarodil se jako britský princ, ale titul britského prince mu byl udělen.
    Princové, jejichž tituly byly odebrány, a způsobilí lidé, kteří tento titul nepoužívají, jsou zobrazeni kurzívou.
    Sasko-Kobursko-Gothajští princové
    Praotec
    1. generace
    2. generace
    Vévodové
    Koháryové
    Belgie
    3. generace
    Spojené království
    Portugalsko
    Koháryové
    Belgie
    4. generace
    Spojené království
    Portugalsko
    Koháryové
    Bulharsko
    Belgie
    5. generace
    Spojené království
    Vévodové
    Portugalsko
    Koháryové
    Bulharsko
    Belgie
    6. generace
    Vévodové
    Koháryové
    Bulharsko
    Belgie
    7. generace
    Vévodové
    Bulharsko
    Belgie
    *Před 11. únorem 1826 titulován jako princ sasko-kobursko-saalfeldský
    Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Albert_Sasko-Kobursko-Gothajský&oldid=23403504“