Vesnice

malé lidské osídlení

Vesnice (též ves, víska, na Moravě dědina) je sídlo venkovského typu. Typicky je vesnice intravilánem (či jedním z několika intravilánů) venkovské obce. Některé vesnice jsou však místními částmi města, administrativně přičleněné k vlastnímu městu. V některých kontextech se za vesnici označují celé venkovské obce.

Vesnice Zahořany
Tento článek pojednává o sídelním útvaru. Možná hledáte: Vesnice (film), filmový thriller M. Night Shyamalana.

Vymezení pojmu

editovat

Vesnice může být definována:[zdroj⁠?!]

 
Pohled na neidentifikovanou idylicky zasněženou vesničku
  • urbanisticky – sídlo, které je tvořeno typickou nízkopodlažní zástavbou s převážně rodinnými domy, s málo vyvinutou uliční sítí, dominantním prostorem návsi (fungující jako společenské a kulturní centrum) a vysokým podílem zeleně.
  • architektonicky – sídlo s převažující nízkopodlažní zástavbou v rodinných domech postrádající přízemí určené pro obchodní činnost či služby. Venkovský dům je tvořen i rozsáhlejším zázemím sloužícím dříve pro hospodářskou činnost (zemědělská prvovýroba), dnes obvykle pro zajištění chodu domu. Dvůr a zahrada jsou vymezené a plní oddělené funkce. Významnou součástí vesnické architektury je tzv. pozdně / moderně vesnický styl[1]. Příkladem může být např. kunčický vodojem[2].
  • sociálně – sídlo, kde jsou mezi jednotlivými obyvateli úzké sociálními kontakty, existuje zde dlouhodobá přirozená sociální kontrola a spoluúčast.
  • ekonomicky – sídlo, kde převažuje zemědělství a primární výroba potravin, případně sídlo, kde významná část obyvatelstva vyjíždí do zaměstnání mimo sídlo.
  • historicky – sídlo, které v minulosti nezískalo městská práva.

Vesnická (venkovská) obec bývá definována:

  • administrativně – obec, kterou stát neurčil jako městečko, městys nebo město.
  • statisticky – obec, která má počet obyvatel pod nějakou hranicí (v Česku se tradičně[zdroj⁠?!] používala[kdy?][kde?] hranice 2000 obyvatel, nověji[kdy?] převažuje[kde?] hranice 3000 obyvatel, která je zákonnou podmínkou pro jmenování obce městem. (Ve skutečnosti však z 609 měst v Česku má pouze 394 více než 3000 obyvatel a z 232 městysů pouze 2). Možným kritériem je též hustota zalidnění, a to buď zastavěného, nebo celého území obce.

V České republice má většina významnějších vesnic (zejména ty, které jsou nebo historicky byly samostatnými obcemi) vlastní katastrální území (zahrnující intravilán i extravilán), území obce přitom může být tvořeno jedním nebo více katastrálními územími.Přehled všech existujících obcí v Česku je uveden v článku Seznam obcí v Česku.

Typy vesnic

editovat

Vesnice lze dělit do typů podle půdorysu, s přihlédnutím k tvaru plužiny:[3]

  • pravidelné formy soustředěné (semknuté):
  • pravidelné formy uvolněné (rozptýlené):
    • krátká řadová ves
    • lesní lánová ves
    • valašská řadová nebo řetězová ves
  • nepravidelné formy přírodní (živelné):
    • hromadná ves
    • sedliště
    • víska
    • dvorcová ves

Vesnice v USA

editovat

Anglicky je vesnice village, význam je však v USA trochu jiný. V každém americkém státu přitom může village znamenat něco jiného.

Stát New York

editovat
Související informace naleznete také v článku New York (stát)#Administrativní členění.

Ve státě New York je vesnice oficiální obydlená oblast, která leží v určité obci (town). Obec poskytuje obyvatelům vesnice vybrané městské služby. Vesnice má vlastní (i když menší) samosprávu, dokonce může mít i vlastní policejní sbor. Vesnice musí mít minimálně 500 obyvatel a její celková rozloha nesmí přesahovat 13 km². Maximální počet obyvatel však stanoven není, díky tomu má největší vesnice státu New York, Hempstead, přes 55 tisíc obyvatel.

Související články

editovat

Reference

editovat
  1. Lidová architektura a památky ČR - vesnice a lidové stavby [online]. 2020-02-28 [cit. 2023-11-09]. Dostupné online. 
  2. Výstavba vodovodu pro Kunčice nad Ostravicí v letech 1929–1932. encyklopedie.ostrava.cz [online]. [cit. 2023-11-09]. Dostupné online. 
  3. Sídelní typy Archivováno 25. 5. 2013 na Wayback Machine., Lidová architektura – Encyklopedie architektury a stavitelství, Václav Frolec, Josef Vařeka

Externí odkazy

editovat