Wikipedie

Sórjú

japonská letadlová loď, samostatná jednotka

Sórjú (japonsky 蒼龍) byla první ze dvou letadlových lodí stejnojmenné třídy japonského císařského námořnictva. Byla první velkou japonskou letadlovou lodí stavěnou od počátku jako letadlová loď.

Sórjú při zkouškách v lednu 1938
Sórjú při zkouškách v lednu 1938
Základní údaje
Vlajka
Typletadlová loď
TřídaTřída Sórjú
Jméno podle蒼龍 ~ Modrý drak
ObjednánaNámořní arzenál v Kure[1]
Zahájení stavby20. listopadu 1934[1]
Spuštěna na vodu21. prosince 1935[1]
Uvedena do služby29. prosince 1937
OsudTěžce poškozena americkými bombardéry v bitvě u Midway 4. června 1942 a následně doražena vlastním torpédoborcem.[2]
Poloha vraku[3]
Souřadnice30°38′0″ s. š., 179°13′0″ z. d.
Cena40 200 000 ¥[1]
Takticko-technická data
Výtlak15 900 T (16 155,1 t) standard
18 800 T (19 101,7 t) plný[1]
Délka227,5 m celkem
222,4 m na vodorysce
206,5 m mezi svislicemi
216,9 m letová paluba[1]
Šířka21,3 m trup
26,0 m letová paluba[1]
Ponor7,62 m[1]
Pohon8 parních kotlů Kampon
4 sestavy parních turbín
4 lodní šrouby
340 otáček/minutu[1]
2 paralelní kormidla[4][5]
152 000 k na hřídeli (111 795,8 kW[p 1])[1]
Palivo3 670 T topného oleje
567 811,8 l leteckého paliva[1]
Rychlost34,5 uzlů (63,89 km/h)[1]
Dosah7 750 nám. mil (14 353 km) při 18 uzlech (33,34 km/h)[1]
Posádka1103[1]
Pancíř45,72 mm boční pás
25,4 mm paluba
55,88 mm paluba nad zásobníky paliva a munice
Výzbroj12 x 127 mm/40 typu 89 (6xII)
28 x 25 mm/60 typu 96 (14xII)

2 stereoskopické dálkoměry typu 94 pro 127mm děla
5 stereoskopických dálkoměrů typu 95 pro 25mm děla[1]
Letadla68 celkem po dokončení
57 operačních v roce 1941 (přibližně)

2 hangáry:
horní přibližně 171,3x18,3x4,6 metrů
dolní přibližně 142,3x18,3x4,3 metry
3 výtahy (11,5x16 m, 11,5x12 m a 11,8x10 m)
9 hydraulicky ovládaných brzdných lan[1]

Zúčastnila se druhé čínsko–japonské války. Celou svoji kariéru za druhé světové války strávila ve 2. divizi letadlových lodí (第二航空戦隊 Dai-ni Kókú Sentai) 1. letecké floty (第一航空艦隊 Dai-iči Kókú Kantai) Nagumova úderného svazu letadlových lodí (機動部隊 Kidó Butai). Zúčastnila se útoku na Pearl Harbor a poté podpořila japonský druhý pokus o dobytí atolu Wake. Podporovala invazi na Ambon v lednu 1942 a zúčastnila se náletu na Port Darwin a invaze na Jávu. Zúčastnila se výpadu do Indického oceánu a bitvy u Midway, kde byla 4. června 1942 těžce poškozena střemhlavými bombardéry z USS Yorktown a večer téhož dne potopena vlastním torpédoborcem Isokaze.

Vývoj a provedení

editovat
 
Rozestavěná Sórjú v Kure na jaře 1937

Sórjú byla první ze dvou letadlových lodí stejnojmenné třídy. Její sesterská loď Hirjú však byla značně odlišná. Sórjú byla první japonskou velkou letadlovou lodí, která byla od počátku stavěna jako letadlová, neboť předchozí Hóšó a Rjúdžó byly lehké letadlové lodě a Akagi a Kaga byly přestavěný bitevní křižník a bitevní loď. Právě díky tomu, že se již od počátku počítalo s konstrukcí letadlové lodě, byl dvoupatrový uzavřený hangár částečně zapuštěn do trupu a tím snížena silueta celého plavidla v porovnání s přestavbami Akagi a Kaga. Sórjú měla nízkou kliprovou příď, která byla – obdobně jako na Rjúdžó – na rozbouřeném moři zaplavována. Právě horší plavební vlastnosti na neklidném moři byly daní za rychlost – se svými 34,5 uzly (63,89 km/h) byla Sórjú v době svého uvedení do služby nejrychlejší japonskou letadlovou lodí.[6]

Označování letounů palubní skupiny Sórjú

editovat

Letouny palubní skupiny Sórjú (蒼龍飛行機隊 Sórjú hikókitai)[7] byly v průběhu služby letadlové lodě označovány na kýlovce kódem, dle následujícího schématu: [kód Sórjú]-[taktické číslo]. Identifikační kód Sórjú se v průběhu služby měnil: na přelomu 30. a 40. let ho tvořilo písmeno W, písmeno a římská číslice QI, případně VII. Na základě dílčí reorganizace Spojeného loďstva v roce 1940 se kódem Sórjú stala kombinace písmena a římské číslice BI. V rámci této reorganizace přibyl jako identifikační prvek pro palubní skupinu Sórjú navíc jeden modrý pruh na trupu letounu.[8] V souvislosti se ztrátou vůdčí pozice ve 2. divizi letadlových lodí na počátku května 1941 je možné – ale nepravděpodobné, jak píše Smith – že se značení změnilo na BII a dva modré pruhy. Vzhledem k nedostatku času ale pravděpodobně k přeznačení letounů nedošlo.[9][10]

Služba

editovat

Před II. světovou válkou

editovat
Související informace naleznete také v článku Druhá čínsko-japonská válka.
  Tato část článku je příliš stručná nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že ji vhodně rozšíříte.

Za II. světové války

editovat

Útok na Pearl Harbor a Wake (prosinec 1941)

editovat
Související informace naleznete také v článcích Útok na Pearl Harbor a Bitva o Wake.

Sórjú – jakožto vlajková loď kontradmirála Tamon Jamagučiho – opustila Hittokappskou zátoku 26. listopadu 1941 a spolu s ostatními plavidly Kidó Butai zamířila k Havajským ostrovům. V ranních hodinách 7. prosince vyslala z pozice 26° s. š., 158° z. d.[11] své letouny ve dvou vlnách k útoku na Pearl Harbor. V první vlně poslala do útoku osm stíhacích Micubiši A6M2 „Zero“ poručíka (大尉 tai'i) Masadži Suganamiho, deset bombardérů Nakadžima B5N2 „Kate“ poručíka Heidžiro Abeho vyzbrojených 800kg protipancéřovými pumami a dalších osm „Kate“ poručíka Cujoši Nagaije vyzbrojených torpédy. Stíhaček mělo být o jednu více, ale jedno „Zero“ kvůli technickým problémům neodstartovalo.[12][13] Stíhači ze Sórjú zaútočili na zaparkované letouny na Barbers Point, Wheeler Field a Ewa. „Kate“ s pumami zaútočily na bitevní lodě USS Nevada, USS Tennessee a USS West Virginia, zatímco torpédonosné „Kate“ zaútočily na cvičnou bitevní loď USS Utah, bitevní loď USS California a lehké křižníky USS Helena a USS Raleigh.[14] Pro Sórjú se první vlna obešla beze ztrát.[12]

Do druhé vlny přispěla Sórjú devíti „Zero“ poručíka Fusata Iidy a osmnácti střemhlavými bombardéry Aiči D3A1 „Val“ korvetního kapitána (少佐 šósa) Takašige Egusy. Jedna „Val“ se ale po startu musela kvůli technickým problémům vrátit a tak k cíli pokračovalo pouze sedmnáct střemhlavých bombardérů.[12][13] „Zera“ napadla námořní leteckou základnu Kaneohe a „Val“ zaútočily na loděnici, Californii, Raleigh a prchající Nevadu.[14][15] Z druhé vlny se na Sórjú nevrátila tři „Zera“ (Fusata Iida BI-151, Saburo Išii BI-153 a Šuniči Acumi BI-1xx)[16] a dvě „Val“.[12]

  Tato část článku je příliš stručná nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že ji vhodně rozšíříte.

Nájezd do Indického oceánu (březen a duben 1942)

editovat
Související informace naleznete také v článku Nálety v Indickém oceánu.
  Tato část článku je příliš stručná nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že ji vhodně rozšíříte.

Mezi Indickým oceánem a Midwayí (duben a květen 1942)

editovat

5. divize letadlových lodí (Šókaku a Zuikaku) se odpojila, aby se zúčastnila podpory operace MO (vylodění v Port Moresby, které ale bylo zabráněno bitvou v Korálovém moři). Bez ní se zbytek Kidó Butai pustil 19. dubna do neúspěšného pronásledování ustupujících amerických letadlových lodí USS Enterprise a USS Hornet, které den předtím pronikly japonskou obranou a umožnily tak šestnácti bombardérům B-25B Mitchell zaútočit na Japonsko. Do Haširadžimy se vrátila 22. dubna.[3]

Počátkem května se kontradmirál Tamon Jamaguči přesunul na Hirjú a Sórjú tak přišla o status vlajkové letadlové lodě 2. divize letadlových lodí.[17]

Bitva u Midway (květen a červen 1942)

editovat
Související informace naleznete také v článku Bitva u Midway.
Není-li uvedeno jinak, jsou data a časy uváděny v Midwayském časovém pásmu, tedy GMT-11

Dne 27. května ráno opustila kotviště v Haširadžimě a spolu se třemi dalšími letadlovými loděmi Nagumovy Kidó Butai (Akagi a Kaga a Hirjú) vyplula vstříc svému osudu v bitvě u Midway. Na palubě měla 18 stíhaček A6M2 „Zero“ své palubní skupiny, které doplňovaly tři A6M2 od 6. kókútai a které byly určeny k umístění na Midway po jejím dobytí.[18] Dále nesla 15[18] střemhlavých bombardérů D3A1 „Val“, 18[18] torpédových bombardérů B5N2 „Kate“ a jeden či dva předsériové průzkumné D4Y1-C Suisei.[19][18]

Velitelem palubní skupiny Sórjú na její poslední akci byl Takašige Egusa, velitelem stíhačů byl Masadži Suganami, střemhlavým bombardérům velel Masatake Ikeda a torpédovým bombardérům Heidžiró Abe.[18]

  Tato část článku je příliš stručná nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že ji vhodně rozšíříte.

Dne 10. srpna 1942 byla vyškrtnuta ze seznamu lodí japonského císařského námořnictva.[3]

Odkazy

editovat

Poznámky

editovat
  1. ↑ Pro přepočet výkonu bylo použito vztahu pro metrickou koňskou sílu. Je ovšem otázka v jaké soustavě byl výkon turbín císařského námořnictva definován. Již koncem 19. století Japonsko znalo (a občas i používalo) metrickou soustavu a například v říjnu 1917 císařské námořnictvo přeznačilo svoje zbraně z palců na centimetry (viz Lacroix & Wells, str. 3). Ale teprve 44. zasedání Teikoku-gikai (帝國議会 ~ císařský sněm) v roce 1921 uzákonilo přechod na metrickou soustavu. Jelikož tou dobou nebyl přehodnocen výkon japonských turbín a zavedení metrické soustavy se jich tudíž nedotklo (viz výkony turbín v Lacroix & Wells), jsou dvě možnosti: 1) císařské námořnictvo uvádělo výkon turbín v metrické koňské síle již před oficiálním zavedením metrické soustavy a nebo 2) po oficiálním zavedení metrické soustavy si císařské námořnictvo ponechalo odvozenou jednotku definovanou v angloamerické měrné soustavě

Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Japanese aircraft carrier Sōryū na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p Parshal & Tully, str. 470
  2. ↑ Parshal & Tully, str. 336
  3. ↑ a b c TULLY, Anthony P. IJN Soryu: Tabular Record of Movement [online]. 2000-01-10, rev. 2006-04-14 [cit. 2009-03-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ Parshal & Tully, bokorys na str. 472-473
  5. ↑ Random Japanese Warship Details, Vol. 2. [s.l.]: Tamiya S. 9, obrázek 247.1. (japonsky) 
  6. ↑ Parshal & Tully, str. 9
  7. ↑ LUNDSTROM, John B. The First Team: Pacific Naval Air Combat from Pearl Harbor to Midway. Annapolis, Maryland: Naval Institute Press, 2005. Dostupné online. ISBN 159114471X. S. 183. (anglicky)  – odkazováno jako „Lundstrom I“
  8. ↑ Vejřík 1994, str. 291-294
  9. ↑ Smith, poznámka 172 na str. 270
  10. ↑ REIMER, Michael. Imperial Japanese Navy Aircraft on the Soryu [online]. Rev. 2006-04-25 [cit. 2009-03-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-03-30. (anglicky) 
  11. ↑ Vejřík 1995, str. 278
  12. ↑ a b c d CZARNECKI, Joseph, Richard Worth, Matthias C. Noch, Mark E. Horan, Tony DiGiulian. Order of Battle, Pearl Harbor, 7 December 1941 [online]. Rev. 2006-11-17 [cit. 2009-03-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-06-19. (anglicky) 
  13. ↑ a b ROSS, Kelley L. The Pearl Harbor Strike Force, Kidô Butai [online]. Rev. 2008-07-16 [cit. 2009-03-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. ↑ a b Pearl Harbor Ships and Planes - Remembering Pearl Harbor [online]. National Geographic Society, rev. 2008-06-04 [cit. 2009-03-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-03-13. (anglicky) 
  15. ↑ Smith, str. 175-177
  16. ↑ Vejřík 1995, str. 298-299
  17. ↑ Parshal & Tully, str. 10
  18. ↑ a b c d e Order of Battle: Battle of Midway and Aleutians, 3-7 June 1942 [online]. Rev. 2004-09-16 [cit. 2009-03-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  19. ↑ Parshal & Tully, str. 80 a 484 a poznámka 21 na str. 541

Literatura

editovat
  • DULL, Paul S. A Battle History of the Imperial Japanese Navy (1941-1945). Annapolis: Naval Institute Press, 2007. Dostupné online. ISBN 1591142199. (anglicky) 
  • HUBÁČEK, Miloš. Pacifik v plamenech. 3. vyd. Praha: Mladá fronta, 1997. 436 s. ISBN 80-204-0642-5. 
  • JORDAN, John. Warships After London. Annapolis: Naval Institute Press, 2020. ISBN 978-1-68247-610-9. (anglicky) 
  • LUNDSTROM, John B. The First Team: Pacific Naval Air Combat from Pearl Harbor to Midway. Annapolis, Maryland: Naval Institute Press, 2005. Dostupné online. ISBN 159114471X. (anglicky) 
  • MILANOVICH, Kathrin. The IJN Carriers Sōryū and Hiryū. In: JORDAN, John. Warship 2022. Oxford: Osprey Publishing, 2022. ISBN 978-1-4728-4781-2. S. 47 až 62. (anglicky)
  • PARSHALL, Jonathan; TULLY, Anthony. Shattered Sword (The Untold Story of the Battle of Midway). Washington DC: Potomac Books, 2007. Dostupné online. ISBN 978-1-57488-924-6. (anglicky) 
  • SHORES, Christopher; CULL, Brian; IZAVA, Jasuho. Krvavá jatka I. Plzeň: Mustang, 1994. ISBN 80-85831-48-1. 
  • SHORES, Christopher; CULL, Brian; IZAVA, Jasuho. Krvavá jatka II. Plzeň: Mustang, 1995. ISBN 80-85831-73-2. 
  • SMITH, Peter C. Pěst z nebe (Životopis námořního kapitána Takešige Egusy, Císařské japonské námořnictvo). Praha: Naše Vojsko, 2009. ISBN 978-80-206-0970-0. 
  • VEJŘÍK, Lubomír. Vzestup a pád orlů Nipponu 1931-1941 (Prolog). Cheb: Svět křídel, 1994. ISBN 80-85280-26-4. 
  • VEJŘÍK, Lubomír. Vzastup a pád orlů Nipponu: Pearl Harbor, Tenno Heika Banzai (Druhý díl historie japonského letectva). Cheb: Svět křídel, 1995. ISBN 80-85280-35-3. 

Externí odkazy

editovat
  •   Obrázky, zvuky či videa k tématu Sórjú na Wikimedia Commons
  • Soryu (Aircraft Carrier, 1937-1942) [online]. Washington DC: Department of the Navy – Naval Historical Center, 1999-03-21, rev. 1999-06-11 [cit. 2009-03-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2006-11-25. (anglicky) 
  • IJN Soryu Class Aircraft Carriers [online]. [cit. 2009-03-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  • TULLY, Anthony P. IJN Soryu: Tabular Record of Movement [online]. 2000-01-10, rev. 2006-04-14 [cit. 2009-03-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  • The Japanese Story of the Battle of Midway [online]. Office of Naval Inteligence, rev. 2004-01-05 [cit. 2009-03-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  • REIMER, Michael. Imperial Japanese Navy Aircraft on the Soryu [online]. Rev. 2006-04-25 [cit. 2009-03-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-03-30. (anglicky) 
  • CentralCrossing: Destroying Soryu na YouTube (anglicky)
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Sórjú&oldid=23501303“